Barum rally 2008 - velice pěkná soutěž

Po přečtení veliké diskuze u článku Karla Koldovského jsem se rozhodl také sepsat pár vět o letošní Barum rally. Nebudu zde sáhodlouze popisovat průběh závodu, který většina z vás sledovala na internetu nebo u trati. Spíše se zaměřím na pocity a dojmy, které si z letošního ročníku odnesla naše celorepubliková parta ve složení (kromě mě) Bilardos, roušík, stanis, ufozt a další.

Celá soutěž pro nás začala pátečním shakedownem, který byl podle mého názoru dobře zvolen, v esíčku nahoře u Hvozdné bylo k vidění hodně zajímavých průjezdů a také nějaké krizovky, např. v podání Míry Tarabuse, Milana Pantálka a dalších. Pozitivním překvapením byla vysoká frekvence průjezdů špičkových posádek seriálu IRC. Z Hvozdné jsme se vydali do Slušovic na kus řeči za Martiny Bujáčkem a Semerádem. Oba mladíci, kterým všichni velice fandíme, se vyjádřili k trati soutěže, která byla podle nich ohromně náročná.

Ovšem za největší „vraždu“ označili úvodní uskákanou pasáž RZ Semetín. Rozhodli jsme se tuto zkoušku najet a museli jsme jim dát za pravdu. Zpočátku množství nepřehledných horizontů v rychlých zatáčkách na úzkých cestách, po odbočení u diváckého místa A pořádně rychlý, úzký a uskákaný sjezd v lese. Všechna čest posádkám, které to tady vůbec v závodním tempu projely. Bylo tedy rozhodnuto, že k ranní Pindule přidáme odpolední Semetín. Večerní diváckou super RZ ve Zlíně navštívili jen stanis a Bilardos, kteří shodně za ohromného showmana označili Mácu Semeráda.

Na sobotní první RZ Pindula jsme se vydali do zatáčky, ve které vyletěl Roman Kresta s 206 WRC před pár lety. Teda kromě stanise, který zde neměl světlo na focení a vydal se ke skoku kousek na přejezd hlavní. Obvyklý kameraman roušík si zapomněl kameru u mě doma, proto bohužel budete letos o jeho video ochuzeni. Před průjezdem Honzy Kopeckého si jedna ze dvou pořadatelek stoupla dovnitř té cutované levé zatáčky. Proč to udělala ví asi jenom ona, každopádně se potom velmi rychle stáhla. Nasazení posádek na první ostré RZ bylo velmi vysoké. Časoměřička ufozt zde naměřila Krestovi o 4 s lepší čas než zbytku, což velmi zlepšilo náladu lidí kolem. Jaké bylo zklamání po Romanově havárii o pouhý kilometr dále se ani nedá popsat...

Jinak se RZ víceméně v poklidu jela dále. O největší vzruch se u nás postaral francouz Dominique Laurent závodící již dlouhá léta v Česku. Rychlou levou říznul víc než bylo zdrávo, krajnice jej nakopla a se svým Peugeotem 206 RC skončil na střeše uprostřed cesty, což můžete vidět na fotkách Martina Stanislava nebo Petra Sagnera. U tohoto incidentu bych se trošku pozastavil nad pořadateli. Dámy se sice chvíli snažily odhánět lidi ze silnice, ale vůbec je nenapadlo utíkat zpomalit další posádku na trati! Kdyby se o to nepostaralo pár diváků, tak by další na trati Nagy o nehodě francouze asi ani nevěděl.

Následoval servis, který jsme se rozhodli navštívit. Většina námi oslovených jezdců jen potvrdila, že se jede hodně rychle a RZ jsou velmi náročné, proto hned po první rundě 4 RZ a 70 ostrých km (není to moc?), došlo k tolika technickým problémům, defektům a velkému odpadu. Velmi výstižně to komentoval Jarin Orsák: „Začal jsem výborně, ale přišla Pindula, tam sem moc skočil a vyletěl do únikovky, kde pořadatelé velice chytře nechali kládu, asi aby tam nikdo nejezdil. Tak sem o ňu ohnul rameno. A potom na co sem šáhnul, to sem posrál...“ Výstižný byl i komentář Lucy Rossettiho: „Pindula? Morbidito!“ Námi ostře sledovaní Martin Bujáček a také Martin Semerád dovezli své vozy bez problémů do prvního servisu, za což jsme byli velmi rádi. Bohužel jsme se ale dozvěděli, že Vašek Pech opravdu nadobro odstupuje ze soutěže kvůli poruše převodovky.

Další RZ jsme strávili na Semetíně kousek od diváckého místa A. Jak už jsem psal, nachází se zde množství horizontů, uskákaný a rozebraný asfalt na výjezdu z lesíka přes pravý horizont. Rizika defektů či havárie měly za následek, že opravdu naplno zde jeli jen ti nejlepší, ale to se není co divit. Na oko nejlepší průjezdy zde předvedli dle mého názoru Valda, Honza Kopecký, ale hlavně Bryan Bouffier, který zrychloval každým kilometrem a na jehož jízdu byla opravdu radost pohledět.

Opět se zde musím pozastavit nad některými pořadateli, kteří nechali stát lidi třeba naproti jednoho dost kopacího horizontu, ale podél rovinky, na které se moc vysoké rychlosti ani nedosáhlo, stát nikdo nemohl ani 15 metrů od trati. Posléze si ovšem někde lidé stáli kde chtěli, pořadatelé to buď neřešili, nebo byl jeden na dlouhý a hojně obsazený úsek, takže to prostě stíhat nemohl. Naštěstí se ale vše obešlo bez nějakých problémů. Na konci této RZ jsme se sešli na kus řeši se Shackim, Norrim, ppa a Sagim.

Do toho volala ufozt o těžké havárii a dvou sanitkách na Trojáku. V tu dobu moc lidí nevědělo, kdo že to vůbec havaroval (pozn.: byl to Michal Fiala, více zde). Jen věděla, že poslední kolem ní projel Milan Chvojka č. 58 – hned jsme začali být nervozní, jestli náhodou těžce nehavaroval Martin Bujáček (č. 59), který měl ovšem za cíl soutěž bez nějakých krizí dokončit. Minimum informací v úvodních minutách musel určitě těžce snášet i Martinův otec, který neměl o posádce žádné informace. Upřesňující informace jsme získali až po několika desítkách minut. Tímto bych chtěl havarované posádce Fiala – Heidenreich popřát brzké uzdravení a snad i návrat k jejich milovanému sportu.

Ze Semetína jsme se vydali směr Uherský Brod a Nivnice na večeři a odpočinek. U večeře jsme chvilku pokecali s Martinem Bujáčkem a Štěpánem Palivcem, kterého jsem se zeptal, jak se mu líbil Semetín. Jeho odpověď překvapila – z RZ si radši nic nepamatuju :-) V restauraci večeřel mimo jiné i Milan Liška, který se rozloučil slovy: dobrou noc. Stanis jen zamyšleně pronesl – tady Lišky dávají dobrou noc...

Nedělní ráno jsme se vydali k Modré na RZ Kudlovice. Zarazilo mě, že policisté po domluvě s pořadateli nechtěli k RZ pustit ani akreditované fotografy, prý by se tam nedalo potom otočit. To by měli pravdu, pokud by tam každý chtěl dojet nákladní Tatrou. Jinak tam bylo místa moooře a hodně akreditovaných i řadových diváků by se tam ještě bohatě vlezlo. Takže zase trošku zmatek, ale co už. Někteří zůstali ve známém vracáku ze šotolinového úseku na normální silnici, kde šli skoro všichni po dveřích, až na pár výjimek. Velmi pěkné průjezdy zde předvedli například Bouffier či junioři Bujáček a Semerád, většina tahala za rukáv. Jarin Orsák špatně najel a přetočil se. Do hodin se zde dostal Vouilloz, Beltowskému s Imprezou N14 chcípl motor, Trněný ve vracáku hodně pomalu, po kolejích a opatrně.

Pár se nás vydalo proti směru RZ do ostré levé na šotolině proti kopci. Cestou nás pár pořadatelů rychle chtělo hnát z cesty, prý to je zakázané a nebezpečné a kdoví co. No, hodinu před startem, trošku přehnané. Dole v zatáčce již byli Valdovi fans s megafonem v ruce, kteří se starali o velmi dobrou náladu svými hláškami. Stačilo tedy jen upevnit vlajku Bujáček – Palivec a čekat na start. Honza Kopecký zde opět předvedl vynikající průjezd, podle mě nejlepší ze všech (jako vlastně asi na všech místech), skvěle Bouffier či Vouilloz. Do hodin se zde dostala posádka Volf – Volf, zatáčku trochu více řízl Honza Šlehofer a ta ho trochu nakopla, ovšem ustál to.

Poslední místo jsme nakonec zvolili Halenkovickou RZ, před cílem za obcí Žlutava. Pěkná rychlá pasáž na uskákaném asfaltu s rychlou pravou a následnou další pravou na horizontu. Po nezbytném vyvěšení vlajky tak, aby si jí Marťa Bujáček konečně všiml (podařilo se), jsme se usadili a pozorovali jsme pěkné průjezdy, i když na mnoha posádkách šlo znát, že kilometr před cílem už se soustředí na dokončení soutěže, není se ani co divit.

Valda na této RZ i přes nefunkční posilovač řízení dokázal ustát atak Travaglii a udržet čtvrté místo, což je určitě vynikající výsledek. Trošku nás podivil čas Marti Bujáčka, který tady ztratil přes 40 s na Mácu Semeráda, i když kolem nás projeli v podobných časech. Nakonec se ukázalo, že Martinovi vypnul motor, ale i přesto dokázal Barumku dokončit bez využití SupeRally, což je určitě skvělé. Škoda sobotních problémů s převodovkou u Mácy, také jezdil velmi pěkně.

Co říci závěrem? Letošní Barumka byla jak už bývá zvykem velmi náročná, což se podepsalo hlavně na třetinové úmrtnosti po prvním dnu soutěže. Rally sama o sobě to byla velmi pěkná, špičkové posádky IRC v čele s Loixem, Vouillozem a dalšími opravdu předvádí, že nejen WRC živa je rally. Zaráží mě ale služby pro diváky. Barumka je vynikající soutěží s mraky diváků, o které se ale moc nedbá. Záchytná parkoviště jsou často velmi daleko, nejsou zde značené příjezdy k diváckým místům. Jak jsem již několikrát napsal, pořadatelé na trati často na námi navštívených místech spolu jen kecali a nesledovali dění kolem (neříkám, že to tak muselo být všude), kdy někteří lidé stáli na nebezpečných místech, kde ale třeba nebyl Zákaz vstupu - tak to neřešili. Barumka na sobě určitě může zapracovat, ale pořád si myslím, že je na velmi vysoké úrovni a z mého pohledu to byl nejlepší ročník za několik posledních let.

PS: tento článek pojednává o Barumce mýma očima, nikoliv očima celé redakce, aby zase nedošlo k omylu.