Jirka Sutr promluvil nejen o Kopné

Po dvou velmi brzkých odstoupeních v Hrádku nad Nisou a v Tišnově se při náročné Kopné konečně podařilo rokycanské posádce Jiří Sutr – Petra Veselá dorazit až na cílovou rampu a vybojovat prvních šest letošních bodů do klasifikace třídy A5. Nejen o Kopné, ale například i o výhradách vůči rychlosti některých posádek během seznamovacích jízd a názoru na rodící se asociaci jezdců hovoří Jirka v následujícím rozhovoru.

Kopná je pro mnohé posádky a fanoušky nejen ze Zlína považována za vrchol sprinterské sezóny. Jak vnímáš tamní tratě, organizaci a atmosféru Ty?

Jirka: „Na Kopnou jsem se hodně těšil. Těžké tratě mi vyhovují podstatně více než rychlé. Určitě je vrcholem sprinterské sezóny, o nějž se ale podle mého názoru momentálně dělí s Lužickými Horami. Na obou soutěžích je vidět, že je dělají lidé s velkým přehledem a zkušenostmi z prostředí rallysportu. Kvalita organizace se ukázala hned na první rychlostní zkoušce. Po nepříjemné havárii se jela volným průjezdem, ale na další pokračování to nemělo vliv. A to i přes další velké zdržení na čtvrté vložce. Samozřejmě bylo nepříjemné čekat a pak startovat na studených pneumatikách. To ale pořadatel neovlivní. Hlavní je, že se nikomu nestalo nic vážného a také stav Pavla Švajdy se prý zlepšuje. Přeji mu brzké uzdravení.“

Po velmi smolném vstupu do sezóny jste s Petrou letos poprvé spatřili cíl. Mohl bys zhodnotit soutěž Tvým pohledem?

Jirka: „V Lužických Horách nás zastavila porucha. V Tišnově jsem byl rychlý do odbočení a urazili jsme kolo. Na Kopnou jsme tedy odjížděli s jediným cílem – dojet. Začali jsme velmi opatrně s plánem postupně zrychlovat. Bohužel nás trápilo přehřívání motoru. Při průjezdech erzetou Kopná jsme tak po vystoupání do kopců sjížděli dolů na půl plynu ve snaze ochladit motor. Mezi každou zkouškou jsme dolévali vodu.

Rád bych poděkoval našim fanouškům Honzovi, Ivanovi a Robertovi za dovezení vody na pití. Ta naše skončila v chladiči. Jinak to byla krásná soutěž plná zrádných míst. Vypadalo to na souboj s Ivou Víchovou, ale nakonec jsme se soustředili na dojetí. Iva opět dokázala, že kůži nedává zadarmo a ještě to s ní bude zajímavé :-). Každopádně si za předvedený výkon zaslouží pochvalu.“

Ve výsledcích je u Vašeho času penalizace deset vteřin. Zaslechl jsem, že ne vše okolo ní ale probíhalo zcela správně.

Jirka: „Dostali jsme ji na úvodní rychlostce. Petra dobíhala do časovky, ale nestihla to. Kolem stojících aut se totiž nedalo ani projít, natož běžet. Musela to obejít přes louku stejně jako spolujezdec Martina Divokého. V časovce to uznali a řekli, ať to nahlásíme v časovce i na ředitelství a že nám penalizaci vymažou. Obojí jsme udělali, ale stejně nám zůstala. Nakonec by nám to stejně nepomohlo. Přesto je to asi jediná věc, kterou bych soutěži vytkl. Nemuseli ji smazat, prostě jsme tam byli pozdě. Nikdo se nám ale ani neobtěžoval oznámit výsledek, ačkoliv to slíbili.

Dále mi vadí, ale to je případ všech soutěží, že začátečníci jsou v podstatě diskriminováni. Například přejímky od nejvyššího startovního čísla znamenají pro nováčky, píšící si rozpis mnohem déle než špička, povinnost být na přejímce už ve 14 hodin. A to nemají spoustu mechaniků, takže tam musí auto osobně dovézt. Při seznamovacích jízdách jde chvílemi o život, protože hodně posádek podstatně překračuje rychlost.

Když se v prvním průjezdu na nováčka nalepí auto a ještě troubí, tak kouká jak rychle uhnout a snadno přehlédne něco důležitého. Dodržování rychlosti by se mělo víc kontrolovat a tvrdě postihovat. Pak se divíme neochotě obcí povolit průjezd. Já se jim ani nedivím. Osobně se snažím rychlost dodržovat a hlavně v obci si dávám pozor. Netvrdím, že nikdy nepřekročím limit, ale je rozdíl mezi 60 a 120 km/h.

Nechápu, proč mají některé posádky na seznamovačky auta se špérou a rámem. K čemu je potřebují? Povolil bych jen lyžinu a sportovní tlumiče. Zákaz jízdy v protisměru je také až na výjimky zbytečný. Na Kopné ho chápu, ale třeba v Pačejově, Tišnově a dalších soutěžích, kde se jezdí na normálních silnicích, by to při dodržování rychlosti neměl být problém. Stejně tam potkáváme i „normální“ řidiče. Většina jezdců volá po tom, aby se FAS chovala tak, jak má. Já osobně křičím hodně, ale musíme začít u sebe.“

V galerii Petra Sagnera se objevila velice atraktivní fotka ze závěrečného průjezdu rychlostní zkoušky Kopná II. Zkus popsat situaci, jež napomohla vzniku snímku.

Jirka: „To je z levého odbočení v místech, kde dříve byla šotolina. Byl jsem dlouhý na brzdy a auto se stočilo doprava. Musel jsem ho ručkou nasměrovat na druhou stranu. Fotka je z toho pěkná, ale jinak bych si za to nafackoval :-). Měli jsme víc krizí než za všechny závody dohromady. Naštěstí jen jedna byla vážnější. Snažím se chodit později na brzdy a přidat na agresivitě. Z části se to daří, i když méně než bych si přál. Nejvíce mě trápí, že v těžkých úsecích jsem zrychlil, ale v rychlých zaostávám. Asi si budu muset víc obrnit srdíčko.“

Po šestibodovém zisku ve třídě A5 jsou před soutěžáky další dva sprinty v rychlém sledu. Uvidíme Tě na jejich startu? A jaké jsou plány a ambice do dalšího průběhu sezóny?

Jirka: „Určitě pojedeme Pelhřimov, Prachatice a Pačejov, protože nechceme přetrhnout šňůru závodů začínajících na P. Vynecháme poslední dva sprinty a svezeme se v Příbrami. Bude to náš první dvoudenní závod, tak jsem zvědavý, jak nám to půjde. Ambice jsou držet se na špičce mezi úzkými feliciemi a bodovat. Na kity nemáme, to je jasné. Výše proto nepomýšlíme. Nejsem Peťan Brynda :-).“

Jsi známý jako velmi otevřený člověk a několikrát jsi se už zapojil do debaty ohledně vznikající asociace jezdců. Mohl bys přiblížit svůj pohled na věc?

Jirka: „Nevím, jestli jsem ten pravý k hodnocení něčeho takového. Pravdou však je, že po počátečním nadšení jsem teď spíš zklamaný. Setkání jezdců se plánují na velké soutěže, i když na sprintech se nás schází mnohem víc. Slíbené informace z výsledku setkání nepřišly, místo toho jen tři věty tady na ewrc. Na můj dotaz také nikdo neodpověděl. Takže to na mě působí jako asociace pro velké kluky a s námi se opět nikdo bavit nebude. V diskusi mi někdo řekl o nemožnosti odpovídat na každý dotaz. To samozřejmě chápu, ale Roman Kresta by se odpovědi určitě dočkal.

Po tragédii v Třebíči se začalo volat po asociaci. Ale například před Kopnou vydal přípravný výbor prohlášení, že se tam můžeme podepsat a možná to půjde i později. Vyznělo to jako teď anebo nikdy. Protože si nerad nechávám něco diktovat, nepodepsal jsem. Navíc tam nebylo ani slovo o tom, co se vlastně má podepsat. Asociaci vítám, ale zatím nikdo neřekl, jakým způsobem a čeho chtějí dosáhnout. Za základ považuji také respektování asociace ze strany FAS. Pokud tomu tak nebude, ztrácí smysl.

Závěr je, že vyčkám, jestli to bude mít hlavu a patu, v což stále pevně doufám. Pokud ano, rád přidám svůj podpis. Moje představa je, že asociace by měla dohlížet na oboustranné dodržování pravidel a zastoupit jezdce v případě problémů. Jednalo by se bez emocí a jistě by to přispělo k urychlení rozhodnutí. Třeba v případě Honzy Šlehofera při známé třebíčské kauze by byl zásah asociace na místě. Tohle udržování v nejistotě je nefér a je mi Honzy líto. Osobně jsem přesvědčený, že nepodvádí. Kdo se diví jeho časům, ať se jde podívat na jeho jízdu.“

Chtěl bych poděkovat sponzorům, skvělému týmu Montcar autosport za vynikající zázemí a Petře za odvahu, se kterou vedle mě usedá.

Speciální poděkování patří těm, kteří dočetli rozhovor až do konce :-)

Jsem smířený s různými ohlasy na tento rozhovor. Očekávám hlavně to, že kritizuji, ale jezdím pomalu. Chtěl jsem tím poukázat na to, že i ti, kteří nejedou o bednu a v podstatě je nikdo nezná, jezdí s láskou k rallye, platí úplně stejné startovné a poplatky za licence a mají právo na svůj názor a stejný přístup jako mistr republiky.