Zamyšlení a výzva...

Vážení sportovní přátelé, milí kamarádi.

Dovolím si svůj příspěvek pojmenovat ve stejném duchu jako pan Singer, zamyšlení – výzva.

Bylo již mnoho napsáno a řečeno od sobotních okamžiků, které znamenaly velkou sportovní a pro mnohé lidskou tragédii. Původně jsem vůbec neměl v úmyslu se k událostem vyjadřovat, jen se zamyslet nad tím, co ještě více jsme svému milovanému sportu schopni a ochotni obětovat. Mnohokrát jsem mínil a tvrdil, že z našich skromných „amatérských“ prostředků dáváme všechno! Dnes již i z pohledu rodiče vím, že zdaleka nikoliv. Jiní krom nezměřitelných materialních nákladů, osobního úsilí a spousty času, obětovali i své životy! Nejen životy, které vyhasly přímo na trati RZ, ale i životy pozůstalých, rodičů a přátel, protože ani ty už nikdy nebudou takové jako dřív.

A chceme a můžeme takové oběti přinášet za rallye takovou, jaká je?

A teď k tomu hlavnímu co mne nutí psát tyto řádky. Dostala se mi do rukou strana z pondělního Deníku Sport, která se k sobotní Třebíčské soutěži vrací .Vyjádření zmíněných jezdců jsou vesměs známa, hodnocení (KRITIKA) inkriminované RZ byla veřejně dostupná již v průběhu seznamovacích jízd a páteční etapy. Konstatování bezpečnostního delegáta o dodržení řádů stran dosahované průměrné rychlosti rovněž nepotřebují další komentáře.

Co mne však zaráží a bohužel v tuto emocemi nabitou dobu i zraňuje, jsou suchá a nezůčastněná alibistická konstatování pana Radovana Nováka. Nikdo si na nic nestěžoval (činovníci pro styk s jezdci nic nehlásili), námitky k trati se ve stanoveném čase rovněž žádné neobjevily a pokud má někdo strach, může a má jít hrát šachy. A bohužel závěr je zdrcující - vše je vlastně v pořádku, profesionální jezdci si v podstatě nestěžují a než by tak činili, raději k závodu nenastoupí (kdy a kdo naposled?)! Nyní si dovolím citovat: „Tam je problém typu Miroslava Levory, který v sobotu havaroval. Ten ty závodnické zkušenosti neměl a nedovedl posoudit co se může stát.“

Toto vše mne vede k tomu, abych touto veřejnou cestou vyzval pana generálního sekretáře pouze k odpovědi na několik jednoduchých otázek, které by jistě pomohly k odvrácení dalších nešťastných událostí.

I. Je opravdu nezbytné čekat jen na stížnosti „oficiální“ cestou? Není možná osobní zainteresovanost a aktivita nejvyšších funkcionářů? (Výhrady jezdců k trati byly známé a veřejnosti i novinářům dostupné nejméně v pátek).

II. Co Vás vede k závěru, že Miroslav Levora byl jezdec s nedostatkem zkušeností? (Starty na soutěžích pod hlavičkou FAS od roku 2004 - řada kvalitních výsledků)

III. Pokud platí závěr z bodu II., kolik máme v současné době jezdců, které dostatečné zkušenosti mají a jak je do této bezpečné kategorie zařadíte? ( starty na MS? Starty s N4/A8? Účast na podnicích FAS 15 či 25 let? Dostatečné množství absolvovaných školení?)

IV. Jak a kde tyto potřebné zkušenosti získat, pokud tratě MČR a MMČR jsou a budou stavěny jen pro profesionály a případně jezdce s dostatkem zkušeností?

V. Kolik jmen bude čítat startovní listina, pokud všichni kteří budou mít strach, obavy, výhrady nebo jen nedostatečnou jistotu, zda mají dostatek zkušeností, rozšíří řady klubu hráčů šachu?

Věřím, že se odpovědí a hlavně změny situace a přístupu dočkáme a náš krásný sport začne znovu vzkvétat.

Ivo Srb

P.S. Dovolím si touto cestou vyjádřit účast a nejhlubší soustrast všem pozůstalým po našich mladých kamarádech a poděkovat za oběti a přínos pro českou rally.