Iva Víchová - Klára Šillerová - dámská posádka

Tato dvě jména se pro letošní sprinterskou sezónu spojila a vytvořila dámskou posádku, která bude bojovat ve třídě A5 se Škodou Felicia za klub MAD MAX rallye s podporou společnosti TROTINA Auto.

O obou z Vás víme, že tato sezona není zdaleka první v rallyesportu, můžete alespoň trochu přiblížit své začátky?

Iva: „Jako úplně první závod jsem jela Historic rallye Třebíč v kategorii pravidelnosti v roce 2002, za volantem jsme se střídali s přítelem a na pravidelnost jsme rozhodně nejeli, na uzavřené trati jsme zkoušeli, jestli nás rallye bude bavit. To bylo se Škodou 110 R. V roce 2004 jsem jela první závod s Felicií v MČR, paradoxně jsme již tenkrát řešili spolupráci s Klárou, tenkrát to ještě nedopadlo.“

Klára: „Začínala jsem s Ivanem Pistulkou ještě v Českomoravském poháru v roce 2003 s Fiatem Uno. Od roku 2006 funguju jako "spolujezdec na telefonu" :-) a sbírám zkušenosti s různými auty a piloty. Letos je to opět nové – první sezóna po boku baby...“

Jaké auto je Váš sen a s čím jste se už svezly?

Iva: „Mým snem je jednoznačně Audi coupe quattro, obávám se, že u snu i zůstane… Jinak jsem dost zatížená na škodovky a kromě jednoho startu s civikem, jsem buď řídila nebo navigovala od tisícovky po fabii, vše co v Mladé Boleslavi vyrobili, chybí mi jen octavia.“

Klára: „Na mě taky většinou vycházejí škodovky, ale tak bohatý seznam, jako Iva nemám... Nejvíc se mi asi líbilo svezení s Mitsubishi s Milanem Liškou. Sice jsem byla zpočátku bez sebe ze situací, které vypadaly jako úplná krize, ale to jsem ještě "měla v očích dvoukolku". Jinak je moc pěkné závodění v kitové felicii, to auto je divočák :-) Mým snem je soutěž s WRC, ale v dnešní době je to už téměř utopie...“

Kolik jsi měla spolujezdců Ivo a kolik jezdců jsi Kláro navigovala?

Iva: „Klára je mým dvanáctým spolujezdcem, ale všichni předchozí jsou naživu. Ráda vzpomínám na společné začátky s Katkou Achsovou, můžu se pochlubit, že po mém boku začínala Marcela Dolečková. A za chlapy je bezkonkurenční Pepa Král, s kterým jsem jela poprvé v roce 2004 a slíbili jsme si alespoň jeden společný závod ročně, což zatím dodržujem. Je dost těžké mít stálého spolujezdce, když kvůli penězům nevíte, který závod pojedete.“

Klára: „Iva je mým devátým pilotem. Přiznám se, že do téhle spolupráce jsem šla trochu nejistě a bála se, že Iva nepojede dravě a mě to nebude bavit. Ale opak je pravdou, jezdí jako šikovnej chlap :-)“

Co sezóna 2008?

Iva: „Díky nabídce od MAD MAX rallye klubu a pomoci od TROTINY Auto pojedeme seriál sprintrally. Oběma za tuto příležitost moc děkuji. MAD MAX nám připravuje Felicii, se kterou jezdil dříve sám R. Mareš. Oproti Favoritu je to velký krok vpřed, bohužel na letošní konkurenci ve třídě A5 to nestačí. Máme za sebou dva závody. Vyškov byl testování snad úplně všeho, vyzkoušeli jsme auto na suchu, na mokru na slickách, na mokru na mokrých, jediné co my zpočátku nedělalo starost, byla nová spolujezdkyně. Klára je výborná, což mi dost usnadnilo poznávat nové auto. 11. místo v A5, kde startovalo 9 vozů Kit car (tolik jsem jich nikdy před tím neviděla) považuji na první závod za celkem dobré. Lužické Hory jsou podle mne nejhezčí sprint, mám ráda šotolinu a technické tratě. Zároveň to byl jediný závod, který jsem nikdy nedojela, takže úkol byl jasný – dojet do cíle. 8. místo v A5, 53.absolutně už jen násobilo mou radost z toho, že konečně vidím cílovou rampu v Hrádku. Mezitím jsem si ještě odskočila na sedadlo copilota vedle mého přítele do naší Škody 130 LR na Rallye Český Krumlov. „Elerka“ je pro mne srdeční záležitost, ale prvá polovina auta jezdí rychleji než levá:-).“

Klára: „Hned v lednu jsem slíbila Karlu Dawsonovi dva sprinty, kdy nemá čas jeho stálá spolujezdkyně, pak přišla nabídka od Ivy na celý šampionát MČR. Takže v Pelhřimově a Prachaticích pojedu s červenobílou Fabií RS, zbytek sprintů s naší "Fifinou". Z velkého mistráku jsem zatím jela Krumlov s Vlastou Hodaněm.
Vyškov jsem jela poněkolikáté, mohla jsem se tedy soustředit na nového pilota i auto. Lužické hory byly super nejen proto, že je mám skoro doma. Soutěží se šotolinou by mohlo být víc. Jak pod autem začalo mlátit kamení, Ivu jako když píchne a vyrazila ještě rychleji :-)
S našimi dosavadními výsledky jsem docela spokojená, i když obě víme, že rezervy ještě máme a vždycky je co zlepšovat...“

Foto: Robert Urbaník