Chtěli bychom fanoušky přivést na naftovou víru

Po loňské premiérové, zlobivou převodovkou poznamenané, sezóně s dieselovou fabií zažívá letos mladoboleslavská posádka Josef Dvořák – Jan Slavík mnohem příjemnější chvíle. Převodovku se podařilo „vychytat“ a rázem jsou z toho tři pódiová umístění ve třídě A7.

Loni jste, nebýt systému SupeRally, nedokončili jedinou soutěž. Čím to, že letos se vám s fabií podařilo dokončit všechny tři dosud odstartované podniky ?

Pepa: „Už v počátcích stavby auta v červenci roku 2006 jsme chtěli maximálně využít možností povolených homologací včetně převodovky typu Hewland. Právě ta nám ale vloni ve všech soutěžích vystavila stop. Třebíč pro nás skončila dokonce už den před odjezdem na Vysočinu, na Barumce jsme odstoupili na úvodní městské erzetě. Cíl jsme nespatřili ani na domácí Bohemce. Rodina, a dokonce už i Honza, mluvili o rachtavé převodovce a tipovali, kdy se zase porouchá. Všichni kolem zkrátka přestávali věřit, že se jednalo o dobrou volbu. Díky vytrvalosti reklamních partnerů jsem navzdory celému týmu ve vývoji převodovky vytrval a dnes si dovolím tvrdit, že už funguje. Drobné závady se odhalovaly postupně. Převodovka sice pochází ze série, závodní zatížení na ní ale zpočátku bylo při použití „hewlandu“ neúnosné.

Nyní se nám podařilo dosáhnout maxima umožněného homologací. Auto si ale nastavujeme a servisujeme sami a tak není vyloučena možnost obrátit se v blízké době na některého odborníka, který by nám pomohl fabii doladit podvozkově.

Velké rezervy stále cítím v sobě. Zatím nedokáži s tímto autem jet jako předtím s enkem. Je to odvislé od počtu najetých závodních kilometrů. V Krumlově mě potěšilo, že se zhoršujícími se podmínkami, deštěm a tmou, se nám podařilo přiblížit se konkurenci.“

Prvním Vašim letošním startem byla Valašská rally. Jak bys druhý podnik MMČR zhodnotil?

Pepa: „Byl to pro nás první start po dlouhé době. Naposledy jsme závodili loni v Příbrami. Po šňůře nedokončených podniků v uplynulé sezóně nás děsilo každé ťuknutí kamínku. Vždy jsme se obávali, že opět zradila převodovka. Překvapil mě výkon pana Urbana. Po první etapě měl nezanedbatelný, více než půlminutový, náskok. Druhý den začalo k mé radosti pršet. Pokusili jsme se náskok druhého „ropáka“ stáhnout a to se nám i díky Urbanovým chybám podařilo. V závěru už jsme zvolili jízdu na jistotu a hlídali si třetí místo ve třídě A7.“

Následovala kontroverzní Mogul Šumava Rally poznamenaná vysokými rychlostními průměry, dlouhými přejezdy a několika vážnými nehodami. Co byste řekli k této soutěži?

Pepa: „První komplikací byl už nedostatek času na přípravu mezi Valaškou a Šumavou. Pánové z FAS-u evidentně nechápou, že někteří lidé pracují třeba i na tři směny. Připravit auto během sedmi dní znamenalo docela velké nasazení. Navíc přihláška na Šumavu se musela poslat i s penězi už před odjezdem do Vsetína. Nechci ani domýšlet, co by následovalo v případě vážnějšího problému na Valašce a nemožnosti startovat v Klatovech.

Tratě mě dost zklamaly svoji rychlostí. Ani pro speciálku v Plzni nenacházím slušných slov. Kličkovat mezi kužely minimální rychlostí mi moc zábavné nepřijde. Nedalo mi to, abych z legrace alespoň jeden z plastových sudů nepřejel. Jaké bylo mé překvapení, že byly plné písku. Kdo by to byl čekal ? Tuto erzetu jsme vyloženě prodali. Kde se mělo jet na jedničku, jel jsem s ohledem na pošetření techniky pomalu na dvojku. Přesto obdivuji pořadatele, že vůbec dovedou takový závod uspořádat a zorganizovat. Musí to být velká starost. Pro nás soutěž začala problémy. Už na první erzetě, Činovském okruhu, se nám porouchal ventilátor a „chytli“ jsme na půl minuty na bratry Bočkovi. Nakonec to stejně nehrálo roli. Náš souboj se vyvíjel jednoznačně v náš neprospěch. „Maxim Turbulenc“ jedou opravdu rychle. Po odstoupení suveréna třídy Pepy Sedláčka jsme si opět připsali body za třetí místo v A7.“

Honza: „Šumavě určitě nelze upřít náročnost, ale tato soutěž byla svými tratěmi především nebezpečná. Velký počet havárii je toho důkazem. Při tolika dlouhých rovinách umožňujících jízdu maximální rychlostí se nelze divit. My, startující hlouběji ve startovním poli, jsme se pak v pátek kvůli volným průjezdům příliš nesvezli. Čtyři erzety pro nás byly zrušeny. Také umístění servisních zón nebylo vůbec vhodné. Mechanici přijeli do Janovic, rozbalili servis, přezuli kola a chvátali o sedmdesát kilometrů dále na dva servisy včetně pátečního závěrečného. A ve tři hodiny v noci se opět vraceli do Janovic, kde už v sedm ráno muselo být opět vše nachystáno. Kluci za celou noc naspali sotva tři hodiny a to ještě v autě. Tímto chceme Jánu Baumgartnerovi, Miroslavu Brodskému, Matěji Brodskému a Jaroslavu Slavíkovi za jejich obětavost a kvalitně odvedenou práci poděkovat. Škoda, že si stavitelé trati při tvorbě harmonogramu zřejmě podobné věci neuvědomují. Další výhradu mám ke zbytečně roztahanému programu soutěže. Na závody si musíme brát dovolenou a pak v pátek ráno natrénujeme činovský okruh, což je otázka dvaceti minut, a čekáme do večera na start čuměním do stropu hotelového pokoje.“

Bronz ve třídě A7 jste vybojovali i na Rally Český Krumlov. Jak jste si tuto, mnoha posádkami velmi oblíbenou, soutěž užívali ?

Pepa: „Už od loňského ročníku, ve kterém Honza navigoval Karla Ulbrichta, jsem neustále poslouchal výčitky, proč tuto soutěž někdy společně nejedeme. Za dvanáct let mé závodní kariéry jsem zde opravdu nikdy nestartoval a jen dvakrát jsem do těchto končin zavítal v roli diváka. Již při samotných seznamovacích jízdách jsem musel dát Honzovi a všem, kdo krumlovskou rally chválili, za pravdu a litovat mých absencí v minulosti. Nadchla mě rozkvetlá jarní příroda a náročné rychlostní zkoušky.

Už před startem jsem si dal k Honzově nelibosti předsevzetí pokusit se oproti předchozím podnikům o větší nasazení. Technická trať a nižší rychlostní průměry dávaly pocit klidu, že by případný výlet mimo trať nemusel stát tolik peněz jako jinde. Už na úvodní vložce jsem se čtyřem menším opuštěním trati nevyhnul. V dalších erzetách jsem z tempa neslevil, ovšem chyb už jsem se dokázal vyvarovat. Po třetí vložce jsme se překvapivě drželi na dostřel pouhých dvou vteřin posádce Miroslav Fišer – Hynek Středa. V servisu na budějovickém výstavišti si nás pan Fišer s úsměvem dobíral, že na předchozí zkoušce prorazil pneumatiku a nebýt toho, dostali bychom minutu. Pak si ovšem Honza všiml netknuté rezervy v kufru jejich almery. Mlžil :-) Opravdový defekt je bohužel potkal hned na následující budějovické speciálce. Ztrátu se snažili dohnat a z toho pramenily jejich chyby. Petr Brynda by mohl vyprávět :-) S nastalou tmou jsme nezvolnili a propracovali jsme se do vyšších pozic skupiny A i absolutního pořadí. Nadšen jsem byl diváckým zájmem u trati i při vyhlášení v Jelení zahradě.“

Honza: „Velký respekt jsme měli z Malont. Pepa celou rychlostku hledal onen slavný kámen. Všechny posádky se už před startem do vložky nebavily o ničem jiném. Nám však v rozpisu chyběl. Další legendární erzetu, Kohout, jsme jeli pouze jednou. Jeho druhý průjezd byl zrušen po havárii manželů Chvojkových.“

Třída D9 není v MMČR vypsána, a tak svádíte boj sloučeni do třídy s vozy A7. Můžete se vyjádřit ke konkurenci v této smíšené kategorii ?

Pepa: „Vše asi souvisí s tím, že přestože je v České republice postaveno dost „ropáků“, ve „velkém“ mistráku jich startuje málo. To je ale problém všech tříd vyjma N4. Ve třídě A7 to pro nás není rovný boj s nedostižnými vozy R3. Nad otázkou úbytku aut v MMČR by se ale měli zamyslet především pánové z FAS-u.“

Po třech bronzových pozicích ve třídě držíte v ruce velmi dobré karty. Jaké jsou Vaše plány a cíle do dalšího průběhu sezóny ?

Pepa: „Už tradičně preferujeme „velký“ mistrák. Našim nejbližším startem tak budou Hustopeče. Také na této soutěži budeme startovat poprvé. Vůbec netušíme, co nás čeká, ale pohled do časového harmonogramu nás opět nepotěšil. Seznamovací jízdy jsou ve středu a ve čtvrtek a start až v pátek pozdě večer. Pátek tak opět zbytečně zabijeme studováním stropu v hotelovém pokoji. Každopádně se na konkurenci těšíme a především se nemůžeme dočkat našeho vrcholu sezóny, domácí Rally Bohemia.

Stojí před námi také další výzva - pomoci dokončit závodní vůz našemu novému týmovému kolegovi, klatovskému doktorovi Michalu Kravcovi. Nejedná se o žádný jiný vůz než o Škodu Fabii třídy N1. Rovněž design a reklamy by měly být totožné jako na našem dieselu.“

Honza: „Chtěli bychom se pokusit vybojovat třetí místo ve třídě A7, i když je předem jasné, že za celoroční úsilí nám nikdo z FAS-u ani ruku nepodá. Současné pravidlo o nutnosti odstartování minimálně dvanácti aut ve třídě do dvou podniků, aby mohli být vyhlášeni vítězové třídy, je ve většině kategorií nesplnitelné. Nad tím by se měli kompetentní osoby zamyslet a něco změnit.“

Třída D9 se sice začíná pomalu rozvíjet, nicméně na mnohé fanoušky naftové vozy stále nepůsobí jako ta pravá závodní auta. Co si o tomto myslíte vy ?

Pepa: „Při častém čtení internetových diskusí často narážím na názor, že nafta do závodního auta nepatří. Moc mě to mrzí a rád bych i největší odpůrce převedl na naftovou víru. 17. května máme v plánu zúčastnit se v rámci testování v Milovicích III. Rally Slippery. Zde budou mít vybraní fanoušci možnost usednout vedle mě na „horké“ sedadlo spolujezdce naší dieselové fabie.“