Německo pohledem českého fanouška. Část druhá

POKRAČOVÁNÍ

Až nyní si hrůzou uvědomuju, že jsem vás zapomněl seznámit s tím, co se dělo v prodlevě mezi SS2 a SS6. Na trati se objevují skutečné klenoty dávné i nedávné rally historie. B-čkové speciály MG Metro, Lancia 037, Audi Quattro S1, Ford RS200, Renault 5 Turbo, Lancia Delta Integrale skupiny A, Lancia Stratos a řada dalších. Přitom většina posádek se se svými miláčky vůbec nemazlí, brzdy kvílí a vozy předvádějí efektní tance. Zvuková kulisa je přímo skvostná a slovy nepopsatelná.

Vraťme se ale k dalším událostem pátečního podvečera. Na SS6 setrváme až do průjezdu Milana Lišky, následuje návrat k Tomaskovu vozu, balení stanů a cesta k dříve zmiňované benzínce. Doplňujeme zásoby jídla a pití, Sagi volí vábivě vyhlížející balené bagetky v přepočtu za necelých 150 Kč. Jak ale později zjišťuje, sladké pečivo v kombinaci se salámem Poličan nemusí být vždy zážitkem, po němž by gurmáni toužili. No nekup to. Obětuju 5 eur a v místním bufetu si pochutnávám na výborné klobáse, která svou velikostí připomíná vybavení afroamerického pornoherce ve vrcholné formě. Rozdíl mezi "akčním" kabanosem z libovolného supermarketu u nás v Česku, který může bez obav pozřít i vegetarián (i když teď mě tak napadá, zda náhodně zatoulaná a rozemletá myš je vlastně zelenina), je nebetyčný. S pocitem dobře vykonané práce vyhlížím, až skončí bouřka, která se mezitím venku rozpoutala. Pohled na řadu větrných elektráren, kterých je v okolí Trieru požehnaně, je fascinující. Začínáme spekulovat nad tím, že přehodnotíme naše plány přečkat nadcházející noc ve vojenském prostoru Baumholder a zkoušíme telefonicky nalézt volné místo v některém z místních penziónů. Naše naděje se však brzy rozplývají vniveč. Tomasek zapíná notebook a GPS ve spojení s aplikací Route 66 nás navádí až do Baumholderu. Využíváme označení FIA Media a pronikáme až k místu, kde se těsně míjejí erzety Panzerplatte Sprint a Panzerplatte Lang. Předtím ještě prožíváme horkou chvilku, když za námi jedoucí kolona ostatních posádek postrádajících příslušné zaklínadlo FIA Media ignoruje výzvy pořadatelů k zastavení a proniká společně s námi do vojenského prostoru. Patrně pod vlivem právě prožité stresové situace vyhání Roman Pištěk spolujezdce ze svého Fordu Focus a se slovy "Já už to nevydržím, musím se jít projet" nám předvádí několik efektních průjezdů na ručku. Vrcholem vracáku se stává střed křižovatky se stopkou. Obrovský aplaus a je to opět ten klidný a vyrovnaný Roman. Jako místo k přenocování volíme parkoviště pro VIP a média na místní louce. Na klidu nám nepřidává stále se zhoršující počasí společně s přítomností vojáků Bundeswehru. Abychom se vyrovnali s touto bezútěšnou situací, kosíme láhev Johnyho Walkera a na světě je hned veseleji. Posléze se objevuje Peťa Lusk, který ve své touze zažít nějaké to dobrodružství odmítá pohodlí hotelového pokoje a zaujímá místo v Sagiho stanu. Že touha po dobrodružství může být nebezpečná, se projevuje kolem čtvrté hodiny ranní. Bros již nedokáže ignorovat dešťovou vodu ve svém spacáku a při své snaze odebrat se do svého vozu a přežít zde zbytek noci patrně přehlíží náš stan, což má za následek moji okamžitou slovní reakci. Než se dokážu vyhrabat ze spacáku, abych obhlédnul následky této živelné pohromy, je Bros již pohodlně uveleben na zadním sedadle svého vozu a venku se toulá pouze hulící Tomasek, který tak nechtěně musí vstřebat erupce mých emocí.

Ani ráno nevypadá počasí vůbec dobře, leje jak z konve a zima je vskutku příšerná. Přesto hýříme optimismem. Roman Kresta je na vodě ďábelsky rychlý a už loni na Panzerplatte dokázal, že mu zdejší erzety enormně sedí. S Milanem PB se shodujeme v tom, že na čtyřech erzetách vedoucích vojenským prostorem bude dvakrát nejrychlejší Petter Solberg, jednou Roman Kresta a Francois Duval. Jak hluboký je to omyl nám ukážou následující chvíle. Opět odesílám smssku s informacemi o aktuálním počasí a společně s ostatními se vydáváme na jedno z nejpopulárnějších a nejfotografovanějších míst - skok na SS11 Panzerplatte Sprint. Zaujímám místo za páskou, když v tom na mě volá Milan PB a oznamuje mi onu Jobova zvěst. Roman šel na první sobotní erzetě ven a nepokračuje ! Nálada je rázem na bodu mrazu, ale přesto si ještě nalhávám, že se jedná o informační šum, který nám má znechutit zbytek rally. Telefonicky proto kontaktuju Agnuse, který mi bohužel potvrzuje tuto krutou pravdu. Snažíme se celou situaci zlehčovat a vyhlašujeme tipovačku, zda Roman na Barumce završí zlatý hattrick započatý výstavní ranou v Řecku. Nedaří se nám ale oprostit od myšlenek na promarněnou příležitost, protože Roman měl určitě našlápnuto k pátému místu v celkové klasifikaci. Posléze přichází zpráva, že Gilles Panizzi ošklivě havaroval na téže erzetě a rychlostní zkouška SS9 je proto zastavena.

Skok na SS11 sice nedosahuje kvalit některých krumlovských horizontů, přesto jsou tu k vidění pěkné lety. Suverénně nejdelší skok předvádí Stéphane Sarrazin, hlavním aktérem neméně kvalitního průletu je Freddy Loix, který se v sobotu vyhecoval k obdivuhodnému výkonu, o čemž svědčí i druhé místo v této erzetě. Náš Toník zajíždí sedmý nejlepší čas s minimální časovým odstupem za vítězným Martinem. Zprávy z SS12 nám na náladě nepřidávají. Arminovi odchází turbo a se ztrátou více než sedmi minut se v celkovém pořadí propadá až na patnácté místo. Petter Solberg trefuje krátce po startu SS12 betonový blok a podle Petterova líčení a fotky zveřejněné na wrc.com to musela být velmi nehezká rána. Cestou k místům, kde se míjejí erzety Panzerplatte Sprint a Lang, přemýšlím o tom, čím si vlastně Německo zasloužilo stát se pořadatelskou zemí podniku mistrovství světa. Kvalita sobotních tratí to určitě nebude. Široké rovné asfalty prokládané pravoúhlými zatáčkami na mě působí neskutečně odpudivě. Umělé retardéry v podobě objemných balíků slámy jen dokreslují chabou fantazii traťových architektů. Zdá se ale, že německým fanouškům, kterých se v Baumholderu schází požehnaně, to nikterak nevadí. Vzduchem se line vůně grilovaných "vurstíků", občas zaslechnu něco jako "Armin schön", a když se před stánkem polských rally nadšenců prodávajících trička, čepice či fotky s rally tematikou dovídám o existenci dvojích cen (ta neoficiální zahrnuje výraznou slevu pro české a polské fandy), zmírňuje to moje vzpomínky na incident ze shakedownu. Přítomní komentátoři nás ve třech světových jazycích informují o vývoji na rychlostních zkouškách s pořadovými čísly třináct a čtrnáct. Přichází šokující informace z SS13 Bosenberg, kterou pro sebe získává Armin Schwarz. Chci se z tohoto bezesporu vynikajícího výsledku radovat, ale nějak se mi to nedaří. Podle našich snů a představ to měl být přece Roman Kresta, který pro Fabii WRC vybojuje první vítězství v rychlostní zkoušce. Čtrnáctá erzeta potvrzuje nastolený trend, když oba tovární jezdci Škody Motorsport dokončují erzetu v top 5. Kvůli haváriím Panizziho a Solberga je časový program o cca 30 min zpožděn, a tak Armin Schwarz kolem nás projíždí až krátce po půl páté. Stojíme v levé kose s navazující pravou kosou krátce po startu, jíž předchází nálet na širokém asfaltu. Všichni top piloti začínají dobržďovat ve stejném místě a i způsob průjezdu zatáčkou je takřka identický. Výsledky opět lahodí oku fandům škodovek, třetí a čtvrté místo se rozhodně počítá. Se Sabotagem se rozhodujeme počkat na SS16, zatímco Tomasek už rezignovaně odchází ke svému vozu. Tím, že se v jednom místě míjejí dvě erzety, můžeme souběžně sledovat eNka na SS15 a wrcka na SS16. Zaujme nás dravě jedoucí Francois Duval a Freddy Loix, který se tak v mých očích zbavuje přívlastku "slow", kterým jsem ho počastoval předchozí den. Arminovi se v této erzetě moc nedaří, dostavá obklad 42 vteřin, čím poněkud snižuje své předchozí skvělé časy. Šesté místo vždy usměvavého Toníka je příjemným završením sobotní etapy (nepočítám-li závěrečnou superspeciálku v St. Wendelu).

Převlékáme se do suchého a kolem sedmé hodiny večerní vyrážíme směr Česká Republika. Počasí je přímo odporné a já v duchu děkuju Tomaskovi, že se kvůli nám obětoval jako řidič. Cestou ještě předvádím úchvatný neurotický výlev, kdy odmítám přijmout Sabotageho tvrzení o tom, že Kresta je *****, a že Sarrazin jel na rozdíl od Romana rychle "jako hovado". Havárie, jejíž tragické pozůstatky míjíme na dálnici mezi Rozvadovem a Plzní, je pro nás dostatečným varováním a signálem k ukončení slovních půtek. Ve čtyři ráno jsme v Olomouci, já usedám do své Fabie eWRC a v půl šesté jsem doma i já. Sprcha, postel, polibek od mojí ženy a Rally Deutschland "live" je definitivně za mnou.

Fotoseriál dokumentující naši misi bude následovat.