Atko vs. Dudu: Radost vs. smutek

Určitě mi dají čtenáři za pravdu, že jedním z vrcholů letošního Monte Carla byl souboj o třetí příčku mezi Atkinsonem a Duvalem. Po sobotní etapě ztrácel belgický jezdec na Australana dvacet vteřin a v podvečerním rozhovoru už považoval svůj boj za takřka ztracený.

V nedělní etapě se však belgický jezdec vzepjal k obdivuhodnému výkonu. Zvítězil ve čtyřech ze pěti rychlostních zkoušek a jednou skončil druhý. I když kritici mohou samozřejmě namítnout, že vedoucí Sebastien Loeb a druhý v pořadí Mikko Hirvonen si už hlídali své pozice a vsadili na jistotu, tak je Duvalův výkon pozoruhodný. Již při prvním průjezdu přes Col de Turini ukrojil z Atkinsonova náskoku dvanáct vteřin a s každou další erzetou se vteřinový rozdíl stále zmenšoval.

Před závěrečnou superspeciálkou v ulicích Monte Carla dělilo oba jezdce 1,1 vteřiny a vzájemný souboj gradoval podobným způsobem, jako loňská bitva mezi Marcusem Gronholmem a Sebastienem Loebem na Novém Zélandu. Na 2,7 kilometru dlouhé superspeciálce zaznamenali Atkinson i Duval na desetinu stejný čas! Bravo a všechna čest oběma pilotům! Pokud budeme v každém závodě svědky podobně napínavých soubojů, bude to vítané zpestření při očekávané spanilé jízdě Sebastiena Loeba šampionátem.

Australský jezdec si ovšem třetí místo určitě zaslouží. Dokázal vynést Subaru WRC 07 zpět na špici a jeho sobotní představení snese ta nejpřísnější měřítka. Ve chvíli, kdy slíbil, že pojede na hraně, tak skutečně na hraně jel. Na stránkách wrc.com je k vidění on-board ze sobotní erzety St. Bonnet, kterou Atkinson vyhrál, i když minimálně jednou byl velmi blízko k velké havárii.

A Steven Vergalle, který zajistil Duvalovi start na Rallye Monte Carlo, si musí spokojeně mnout ruce, protože jeho svěřenec zcela zastínil všechny své týmové kolegy od Stobartů. Podal zodpovědný výkon a dal zapomenout na tristní výkony, které předváděl v době svého působení v továrním týmu Citroen, kdy demoloval jeden vůz za druhým.