HaD a jeho klobouky

Automobilové soutěže nabízejí nejen dramatický boj s časem na rychlostních zkouškách. Jsou rovněž úrodnou půdou pro milovníky statistik či sběratele nejrůznějších suvenýrů. Velmi častým tématem sběratelů jsou třeba pohlednice a autogramy. Mechanik týmu R.A.M. Petr Mládek, známý pod přezdívkou HaD, se zase může pochlubit rozsáhlou sbírkou čepic.

Stejně jako se většina posádek snaží přestupovat do vyšších tříd a k prestižnějším podnikům, také sběratelství čepici má svůj vývoj a zdokonalování. „Zpočátku jsem čepice jen tak schraňoval. Později jsem si do nich začal psát, od koho a ze kterého závodu pocházejí. To mi vydrželo dosud. Navíc se snažím na kšilt vždy získat autogram jezdce,“ vysvětluje Petr.

Svoji zálibu považuje za poměrně netradiční. „Alespoň jsem se dosud v naší republice nesetkal s nikým, kdo by měl podobný koníček a s kým bych mohl vše konzultovat a měnit. Potěší mě, pokud se mi někdo takový ozve. Budu též vděčný všem, kteří budou ochotni moji sbírku doplnit. Musím také dodat, že není mým cílem čepice kupovat. Ne, že bych na to neměl, ale to bych mohl rovnou vyjet na první závody WRC na Monte Carlo a tam si od každého týmu koupit čepice týmové, sponzorské i jednotlivých jezdců a od každého týmu jich mít minimálně pět. To by ale nebylo to pravé sběratelství. Uvažoval bych třeba o koupi deset let staré propocené a podepsané čepice například po Tommi Mäkinenovi atd. Nebažím ale po dnešních čerstvě rozbalených kšiltovkách, které nikdo neměl na hlavě,“ popisuje HaD své sběratelské zásady.

Petr se jakožto mechanik často pohybuje po servisu a má mezi závodníky a mechaniky mnoho přátel. „V Praze na sprintu jsem se bavil s Milošem Vágnerem. Ten jako mechanik často jezdí do světa a má krásné kousky, například BF Goodrich od Andrease Aignera či oranžovou KB expert od Henninga Solberga. Mám také slíbené čepice od fotografů Roberta Balcara a Franty Duška,“ říká.

A jako bonus dodáváme několik fotek z Petrovy sbírky čítající už 84 čepic.

„Giandomenica Bassa jsem viděl v časovce před servisem. Anglicky ani italsky neumím a tak jsem za ním poslal kamarádku. Atraktivní holčina a Ital, to bylo jasné. Čepice je moje. Sice nevím, co si myslel, ale sundal jí z hlavy a s úsměvem věnoval. Na posledním pražském sprintu jsem požádal o čepici Martina Prokopa. Prst povídá: „No, jednu tady mám. Ale ta je špinavá a propocená. Měl jsem jí na hlavě celý týden během seznamovacích jízd i při soutěži. To je humus, takovou špínu ti nemůžu dát.“ Prý je to vítězná z Katalánska. S radostí jsem mu vysvětlil, že tohle je ze sběratelského hlediska mnohem cennější, než nová, čistá a čerstvě rozbalená.

Čtyři čepice mám od Valdy. Jednu Valda Suzuki Sport Europe s číslem 14, a dále z limitované série s čísly 2, 27 a 48. S Pavlem už více než rok spolupracujeme, tak to nebylo složité. Hodně si zakládám na Suzuki, kterou jsem si přivezl z Monte Carla 2005. Dělali jsme tam servis Erranimu. Není od nikoho konkrétního. V servisce Suzuki jsem někoho oslovil a jednu mi dali. Zajímavé jsou firemní od sponzorů Patrika Flodina z Bohemky 2006 a od Corrada Fontany z Barumky 2007.

Raritou je už nyní Trumf Rally Team přímo od zesnulého Míry Fanty. S ním jsem se znal už z dob favoritů tříd N1 a A5, ještě když jezdil Rumcajs (Josef Fiala, poznámka autora). Z časů Fabia Cupu mám 22 motorsport. Ty jsou v Čechách pouze dvě a pocházejí od Simona Hughese. Jednu mám já a tu druhou Míra Levora, který v té době dělal jakéhosi tlumočníka,“ přibližuje některé zajímavé trofeje své sbírky HaD.

Pokud budete někdo chtít s Petrem měnit čepice či mu nějakou do sbírky věnovat, můžete ho kontaktovat na emailové adrese had.rs@seznam.cz.