Bezvadný rok od začátku do konce

Pro Sebastiena Loeba – čtyřnásobného mistra světa a čerstvého Sportovce roku 2007 ve Francii – byla letošní sezóna výjimečná. Nejnovější rozhovor pro deník L'Equipe vám právě předkládáme.

V žebříčku nejlepších sportovců Francie za rok 2007 jsi dokázal přeskočit Laure Manaudou, která zvítězila v letech 2004 a 2006 a Tonyho Parkera, který triumfoval v roce 2003. Jaká je Tvoje první reakce?
Super! Je to příjemné završení celé sezóny, která byla úžasná od začátku do konce. Rok 2007 byl naplněn štěstím - narodila se mi dcera Valentine a velmi si samozřejmě cením čtvrtého titulu mistra světa, který jsem získal po tvrdém souboji s Marcusem Gronholmem.

Zařadil ses tak po bok Alaina Prosta a Francoise Ceverta, kteří jsou dosud jedinými držiteli ocenění „Sportovec roku“ z řad motorismu.
Je to pro mě čest, neboť Prostův věhlas je obrovský. Skutečně mě velmi potěšilo, že jsem se dostal do tak vznešené společnosti oceněných sportovců, ale můj život ani vystupování to nijak nezmění. V každém případě si z toho nechci dělat velkou hlavu. Nemám to v povaze. Raději zůstanu tím, kým jsem byl pořád, ať už byly mé výsledky jakékoliv. Mám mnohem raději, když moje sportovní disciplína nefiguruje mezi zmedializovanými sporty. Žiji si nadprůměrně, novináři mě sice často žádají o rozhovor a účastním řady promočních akcí, ale chci se raději procházet po ulici, aniž bych byl při první příležitosti obtěžován jako nějaká superstar. Netoužím po tom a nelituji toho – ba právě naopak.

Jak si vysvětluješ mnohem menší mediální věhlas, který provází svět rally?
Skutečnost, že se v rally jedná o boj proti chronometru a nikoliv o závodění v peletonu, je i přes veškeré možnosti, které dnes televize nabízí, tím největším handicapem. Když si uvědomíme, co rally divákům nabízí a co jsou dnes schopny kamery zachytit v perfektní kvalitě – vozy řítící se obrovskou rychlostí v lese, na sněhu, šotolině, zdolávající horské serpentýny – tak by to mělo být logicky pro diváka mnohem atraktivnější než dlouhé hodiny naslouchání komentátorům. Z pro mě neznámých důvodů se tak bohužel příliš často neděje. A do televize se naopak většinou dostanou hlavně záběry ze superspeciálek, které vůbec nevystihují podstatu rally. Je to škoda, a dokonce to někdy diváky odrazuje.

Dokážeš si představit, že by jsi ses rekvalifikoval na pilota sportovních prototypů ve vytrvalostních závodech?
Nedokážu... Šlo by to jen velmi těžce. V tuto chvíli je motivace jasná – rally.

V rally už ale nezůstává příliš mnoho věcí, které by sis musel dokazovat...
Ještě je přede mnou několik cílů. Nikdy jsem nevyhrál ve Finsku a ve Walesu. A pak je tu pátý světový titul...

Svého největšího rivala Marcuse Gronholma jsi nikdy neporazil na jeho domácí finské soutěži. A protože Marcus odchází do soutěžáckého důchodu, tak už ani nebudeš mít možnost to někdy dokázat. Nelituješ toho?
Samozřejmě! Stejně tak by mohl Marcus litovat, že nikdy nevyhrál na asfaltu (poznámka redakce: Marcus Gronholm sice triumfoval v roce 2006 na Rallye Monte Carlo - monacká rally ale není typickou asfaltovou soutěží). Marcus mi bude obrovsky chybět, protože za celou moji kariéru byl tím nejobávanějším soupeřem. Obzvláště v této sezóně jsme oba jeli až na hranicích našich možností a přitom se srovnatelnou technikou. A díky Marcusovi považuji svůj letošní titul za nejcennější, neboť jezdil velmi rychle na všech površích. Pokaždé byl naprosto spolehlivý a přitom nesmírně houževnatý. Vrchol jsme předvedli na Novém Zélandu. I když jsem nakonec prohrál o tři desetiny sekundy, tak to bude navždy patřit mezi mé nejlepší zážitky ze závodění.

Už několik týdnů jsi otcem malé dcerky. Může to nějak změnit Tvůj přístup k závodění a k riziku z něho vyplývajícímu?
Ne. Vím, že spousta lidí se tak začne chovat, ale já ne. Hodně se toho změní u nás doma, ale nikoliv na trati.

S Citroenem máš smlouvu až do konce roku 2009 – sezóny, kdy bude v kalendáři chybět jak Rallye Monte Carlo, tak i Tour de Corse. Co o tom soudíš?
Je to škoda. Jsou to dva pilíře celého šampionátu, dvě monumentální rally, které jsou vyřazeny z důvodu rotace soutěží. Nevím, jestli je to dobré řešení, ale mě se to netýká. U podobných rozhodnutí se jezdců nikdo na jejich názory neptá. Podstatné je, aby to vyhovovalo továrnám.

Stranou závodění – máš čas užívat si života a objevovat nové obzory?
Moje pláže, kde bych mohl jen tak odpočívat, jsou jasně vymezeny. Je to logické. Profesionální sportovec se nemůže flákat. Společně s mojí ženou Séverine jsme nicméně dokázali najít způsob, jak žít relativně normální rodinný život. Až do narození naší dcery jezdila Séverine po světě společně se mnou. A jakmile to bude možné, tak bude moci cestovat na většinu soutěží i s Valentine. Je ale pravdou, že rally není jen o závodění na erzetách – jsou tady seznamovací jízdy, testování, různé promo akce, takže moc volného času pak nezbývá. A navzdory tomu všemu bych chtěl tento rok navíc projít speciálním školením a získat pilotní průkaz pro helikoptéru...

O jaké sporty se nejvíce zajímáš?
Můj zájem se pochopitelně týká motorsportu, ale jinak mě sport zajímá obecně. Spíše ale preferuji individuální sporty a abych řekl pravdu, tak kolektivní disciplíny mě moc neberou. Sám bych ale nikdy nic nevyhrál. V dnešní době je v rally nemožné uspět bez silného týmu. Bez technického zázemí Citroenu, bez inženýrů a mechaniků, bez mého odvěkého spolujezdce Daniela Eleny bych určitě taková ocenění nikdy nezískal.

Zdroj: www.sebastienloeb.com