Petr Lusk (Bros) za závodním volantem

Poslední zářijový víkend se ve Vysokém Mýtě konal poslední závod Mistrovství ČR v kartingu. Součástí domácího šampionátu je i vytrvalostní závod motokár se čtyřdobým motorem Honda 390 na tři hodiny.

Internetový server eWRC.cz měl ve tříhodinovce dvojnásobné zastoupení. V první „mediální“ posádce startoval s Petrem Krutským, Martinem Beňou, Miro Králíkem i fotograf Petr Lusk (Bros). Ve druhé posádce startoval se sourozeneckou dvojicí Zdeňka a Terezy Grómanových i juniorský pilot Martin Bobek ml. (agnus-jun).

Před startem přijel Brose povzbudit i Jan Kopecký. Během sezóny je to obráceně…

„Mediální posádka“ si pochopitelně nekladla výraznější cíle, neboť každý z jezdců absolvoval většinou pouze dva tréninkové okruhy. „Druhá“ posádka týmu Hagemann racing měla pochopitelně ambice vyšší, vždyť Zdeněk Gróman víkend před závodem ve Vysokém Mýtě vybojoval historické jedenácté místo pro Českou republiku ve World Cupu ve třídě KF2 v belgickém Mariembourgu. Jeho sestře Tereze postup do finále unikl velmi těsně. Zkušenou trojici doplnil i čtrnáctiletý Martin Bobek, který startoval s výjimkou, neboť vytrvalostní závod je určen pro piloty od patnácti let.

Start "Le Mans"

Ačkoliv tým Hagemann racing brázdí po evropských motokárových závodech, s vytrvalostními závody nemá prakticky žádné zkušenosti a před samotným startem nebylo snadné stanovit taktiku. Navíc obě posádky startovaly v letošním seriálu poprvé a dle pravidel se musely jejich stroje Maranello postavit až na konec startovního roštu. Startovní proceduru „Le Mans“ zvládli

Petr Krutský a především Tereza Grómanová, která se startovním polem dvanácti strojů velmi rychle dostala mezi nejrychlejší. Petr Krutský jezdil na velmi pěkné osmé pozici. Jelikož byla velkým otazníkem fyzická kondice jezdců „mediální posádky“, tým rozhodl po konzultaci střídat jezdce přibližně po pětadvaceti minutách. Pochopitelně tím „utrpělo“ konečné pořadí, neboť tolik zastávek v boxech neměla rozhodně žádná z posádek. Rozhodně tím však „neutrpěla“ zábava a zážitky, kvůli kterým čtveřice do Vysokého Mýta přijela především. Příjemným překvapením byly dosahované časy. Ztráty nebyly výrazné a posádka rozhodně mohla myslet na umístění v první desítce.

Bros v akci

U rychlé posádky dosahoval dle očekávání nejlepších časů Zdeněk Gróman a v polovině závodu přivezl motokáru do tankovací zóny před střídáním. V týmu panovala nervozita, jak si s dobře rozjetým závodem poradí nejmladší pilot ve startovním poli. Martin Bobek neměl úlohu nejsnadnější, neboť na čele v „jeho“ střídaní jel Ondřej Kozub a Martin Tlustý. Oba jsou jezdci královské třídy Národní 125 a Martin Tlustý je dokonce letošním šampiónem této třídy! Martin Bobek rozjel střídání velmi dobře a z druhé pozice se začal Ondřejovi Kozubovi přibližovat. Po několika zatáčkách ve „vleku“ se začal připravovat na útok, který dokázal úspěšně zrealizovat. Překvapivě se objevil na samotném čele závodu. Pak se k dvojici nejrychlejších bojujících o čelo přidal i Martin Tlustý a společně ve třech jeli vynikající závod.

Doplňování paliva. Martin Bobek jun. je již vzadu připraven ke střídání

Poslední úsek patřil opět Grómanovi, který musel stahovat ztrátu po střídání na druhou příčku a přesto, že stříbrná pozice již byla téměř ztracena, Zdeněk Gróman dokázal skvělým výkonem se několik málo minut před koncem tříhodinového limitu probít zpět na druhou příčku. Trojici jezdců Zdeněk Gróman, Tereza Grómanová a Martin Bobek si z Vysokého Mýta odvezla stříbrný věnec za trojicí zkušených pilotů Aleš Jirásek, Radim Feber a Martin Tlustý. O vyrovnanosti svědčí nejlépe fakt, že v cíli nejlepší dvě posádky dělilo po třech hodinách jízdy pouze dvacet vteřin. Petr Lusk se svými kolegy byl klasifikován na jedenáctém místě.

Martin Bobek jun. těsně stíhá Ondřeje Kozuba…

A jak hodnotí vytrvalostní závod fotograf Petr Lusk? „Srovnávat tyto závody s jízdou v půjčovně je nemožné. Pochopitelně tu je jiná atmosféra, umocněná týmovým závodem. I tato čtyřtaktní motokára dosahuje na trati podstatně vyšších rychlostí než stroj v půjčovně. Skvělým zážitkem je přilnavost pneumatik a podvozku v zatáčkách, pocit z průjezdu zatáčkou je neopakovatelný. Osobně mě překvapilo, že během závodu se postupně začalo ochlazovat a změna teploty dráhy se hned znatelně projevila na přilnavosti motokáry.

Nejvíce se mi líbila pasáž s retardérem, který se jede pod plným plynem. Ten pocit bych přál zažít každému příznivci motoristického sportu.“

Martin Bobek jun. – na čele startovního pole…