10 největších omylů spolujezdců

Spolujezdci jsou většinou považováni za neomylné. I oni jsou ale také jen lidi, kteří mohou chybovat.

Zatímco chyba u jezdce se většinou něčím omlouvá, chyba u spolujezdce se jaksi nepředpokládá. Většinou se takové chyby zdají zbytečné a neomluvitelné. V případě, že se chyba týká rozpisu, mohou být i nebezpečné. Spolujezdci ale nejsou neomylní ani na nejvyšší úrovni, jak si teď na deseti případech ukážeme. Nedá se říci, že by nebyly větší omyly, tohle berte jako takový průřez tím, co se může všechno přihodit.

Harri Rovanpera, Risto Pietilainen, Finsko 2000
Risto Pietilainen zapomněl na známé heslo, že s časoměřiči se nemá cenu dohadovat. Posádka dostala během prvního dne penalizaci 10 sekund za pozdní příjezd do časové kontroly. Penalizaci považovali za neoprávněnou. Na konci jedné rychlostní zkoušky třetího dne byli stejní časoměřiči, kteří jim dříve dali penalizaci. Risto se s nimi dal do hádky, jaksi ale pozapomněl, že jim plyne čas. Nic nevyhádal a ještě dostali další penalizaci 20 sekund, která jim byla později snížena na 10 s. Rovanpera startující se soukromou Corollou WRC tím přišel o druhé místo v celkové klasifikaci, ale mrzet ho to tolik nemuselo, protože na základě jeho výkonu pak dostal nabídku od továrního Peugeotu.

Výkon na domácí soutěži byl pro Rovanperu vstupenkou k Peugeotu

Colin McRae, Nicky Grist, Německo 2002
„Na to se zeptejte toho velšského mága!“ Tak reagoval Colin na otázku novinářů, za co dostal desetisekundovou penalizaci při odjezdu ze servisu. Nicky Grist, kterého tím Colin myslel, vše nakonec vysvětlil. Přiznal, že trochu podcenil čas odjezdu ze servisu, a tak odjížděli na poslední chvíli. Asi by časovou kontrolu stihli, kdyby ovšem Colinovi při výjezdu dvakrát nezhasl motor. Můžete namítat, že na tom má podíl i Colin, ale skutečností je, že od spolujezdce se očekává, že podobné věci bude předpovídat. Mimochodem, Colin pak s Nickym dva dny kvůli tomu nemluvil.

Carlos Sainz, Marc Marti, Argentina 2003„Vyřešíme si to spolu později a jen mezi sebou,“ komentoval celou událost Carlos. Vzhledem k tomu, že už se jim to pak nikdy nestalo, patrně si pohyby ukazováčkem vysvětlili dokonale.

Francois Delecour, Dominique Savignoni, Velká Británie 2002
Dominique Savignoni nahradil pro Velkou Británii zraněného Daniela Grataloupa. Francois před startem tvrdil, že „jsme dobří přátelé, rozumíme si a jsem si jist, že nebudeme mít problém.“ O dva dny později už na něj řval ty nejsprostší nadávky, mezi nimiž se opakovaly výrazy jako „moc pozdě“, „tisíckrát pozdě“ apod. A co se vlastně nestalo? Dominique špatně odhadl rychlost vozu a dost pozdě přečetl Delecourovi zatáčku. Výsledkem byla poměrně velká havárie, jak můžete vidět i na obrázku. Tady je vidět, jak jsou důležité zkušenosti spolujezdce.

Takhle dopadl Delecour

Colin McRae, Nicky Grist, Austrálie 2001
Máme tu druhý omyl této posádky a i tentokrát je v tom Nicky ne zcela vinně. Tenkrát se ještě pořadí do další etapy losovalo, protože nikdo nechtěl jet první, Dnes už se jezdí automaticky obráceně, tenkrát tomu tak ještě nebylo. Na losování ale přišel Colin o trochu později, což stačilo na to, aby byl z losování vyškrtnut. Asi není třeba dodávat, že tak na něj zbyla první startovací pozice a neoblíbené čištění trati. Opět se to může jevit jako chyba Colina, ale ve světe rally to chodí tak, že za všechny časy, příchody a odchody je odpovědný spolujezdec. Takže i toto nakonec spadlo na něj;)

Carlos Sainz, Luis Moya, Argentina 1990
Podruhé tu máme i Carlose, ale ještě z dob, kdy jezdil s Luisem Moyou. V Argentině 1990 stíhal v závěru vedoucího Mikki Biasiona, když si při rychlém čtení rozpisu Luis omylem otočil rozpis o dvě stránky místo o jednu. Vychrlil na něj něco, co před nimi nebylo a co nemohlo skončit jinak než havárií. Carlos poslal jejich Toyotu třikrát přes střechu a zdálo se, že je po závodě. Nakonec ale vůz nastartoval a s notně otlučenou Toyotou nakonec do cíli na druhém místě dojeli. A co říkal Carlos v cíli ihned po dojezdu? „Nemohu pochopit, jak jsme s tak otlučeným autem mohli dojet do cíle. Také vůbec nechápu, co bylo příčinou naší havárie…“ Luis se mu přiznal až pak.

I s takto poničeným vozem Carlos Sainz pokračoval

Markko Martin, Michael Park, Safari 2002
Asi největší noční můrou spolujezdce je to, když na startu rychlostní zkoušky zjistí, že sebou nemá rozpis. Přesně to se stalo i Michaelu Parkovi, když zjistil, že nemá rozpis pro první ranní zkoušku, ale pro druhou. Stalo se to tak, že jejich špioni mu noc předtím kontrolovali rozpis, který mu pak nechali v servisu. Ráno se mu sice do ruky rozpis dostal, ale jiný, než bylo potřeba. Opět chyba, která je na spolujezdci. On si totiž musí ohlídat, zda má vše připravené. Většina posádek sebou pro jistotu vozí i kopie všech rozpisů. Proč to neměl Michael? „Chtěli jsme co nejvíce ušetřit na váze. Až pět minut před startem jsem zjistil, že nemám správný rozpis. Není to sranda jít to oznámit jezdci…“

Jak se asi jede bez rozpisu?

Richard Burns, Robert Reid, Katalánsko 1996
Havárii jako následek špatného čtení rozpisu už jsme tu měli dvakrát. Tady je další případ. Nechme to popsat samotného Roberta Reida. „Blížila se pravá zatáčka na trojku. Otočil jsem list v rozpisu a čtu dál. Za zatáčkou ale bylo úplně něco jiného, než v rozpisu. Absolutně nechápu, jak je to možné.“ Následek? Velká havárie. „Měl jsem chuť okamžitě skončit s rally. Richard se ale zachoval skvěle. Šel za týmem a řekl jim, že je to poprvé, co se mi něco podobného stalo. Řekl jim také, že za mnou stojí a to samé že očekává i od všech ostatních.“

Sebastian Loeb, Daniel Elena, Turecko 2003
Loeb s Elenou vypadají jako skoro neomylná dvojice, ale i jim se jednou stal vskutku zajímavý případ. Bylo to v Turecku 2003. Loeb s Elenou míří na přejezdu do tankovací zóny. Elena ale zavelí odbočit na nesprávném místě, následkem čehož si posádka asi 13 kilometrů zajela. To by ještě nebylo to nejhorší, kdyby jim pouhé čtyři kilometry před dotankováním nedošel benzín a oni nezůstali bezmocně stát na silnici. Citroen sice později přiznal, že chyba byla i ve výpočtu spotřeby benzínu, protože normálně by měla být v nádrži větší rezerva, ale vina nakonec stejně padla nejvíce na Elenu, který špatně studoval roadbook. Pravdou ale je, že tenkrát se jelo v Turecku poprvé a kvalita roadbooků nebyla zrovna dokonalá.

Takhle se tvářil Seb, když mu došel benzín

Ari Vatanen, Terry Harryman, Monte Carlo 1985
Na závěr jedna legendární historka, která se mezi spolujezdci vypráví již léta. Bylo to na Monte Carlu 1985, ve slavné době legendárních „béček“. Ari Vatanen byl na Monte tenkrát velmi nažhaven a na konci jedné erzety dokonce říká spolujezdci: „Teď už máme před Röhrlem takový náskok, že klidně můžeš řídit i ty.“ Jaké ale bylo zděšení, když v časové kontrole zjistili, že na Röhrla naopak několik minut ztrácejí? Jak je to možné? Vysvětlení se našlo brzy. Start jedné zkoušky byl totiž zpožděn o čtyři minuty kvůli divákům. Harryman to ale zapomněl započítat do svých výpočtů, a tak byl přesvědčen, že o několik minut vedou. Nezapomínejte, že tenkrát to ještě nebylo jak pořádně ověřit, jedině snad v časových kontrolách. Tento trochu úsměvný příběh má ale dobrý konec. Vatanen totiž od té doby zajížděl s Peugeotem 205 T16 jeden nejrychlejší čas za druhým a nakonec soutěž o 21 sekund vyhrál.

Tady nakonec vše dobře dopadlo

Tak to byl výběr různých omylů spolujezdců na světové úrovni. Určitě by se jich našlo i mnohem více