Honza Černý vítězem Poháru mládeže

Nikomu, kdo se zajímá o dění v rallyesportu jistě neunikl fakt, že letošní sezóna nabídla šanci jezdcům, kteří díky nízkému věku nemohou vlastnit řidičský průkaz. V rámci Poháru mládeže tak mohou, po boku zkušených mitfárů s mezinárodní licencí, udělat své první krůčky v rally dříve než to bylo doposud možné. Letošním suverénním vítězem tohoto poháru se stal příbramský Honza Černý, který je jistě velmi dobře znám všem příznivcům rallyecrossu. Této motoristické disciplíně se Honza naplno věnuje od svých dvanácti let a i letos ho můžeme pravidelně vídat jak brázdí rallyecrossové tratě se svou žlutomodrou 206kou.

"Celý můj život se od malička točí kolem aut a závodů. Přivedl mě k nim samozřejmě můj táta, který mi již v osmi letech pořídil malou Havel buggy, se kterou jsem dováděl za domem. Ve dvanácti letech jsem začal s hobbyrallyecrossem a v dalších sezónách s rallyecrossem," vzpomíná Honza.

"Vždycky mě to ale nejvíc táhlo k rally. Je to asi můj největší koníček a zájem. A zase v tom má prsty můj taťka, který sám rally jezdíval, a se kterým jsem se od malička jezdil na soutěže dívat:o). V poslední době mě začalo bavit soutěže i fotit. Rally byl pro mě vždycky nejkrásnější sport, má úžasnou atmosféru, a vždycky jsem snil o tom, že jednou usednu do soutěžního auta," vypráví Honza Černý, kterému se letos sen vyplnil, když do soutěžního vozu nejen usedl, ale dokonce dokázal zvítězit ve všech pěti soutěžích a s předstihem tak získal absolutní vítězství v Poháru mládeže.

"Když jsem se dozvěděl o Poháru mládeže, tak jsem měl obrovskou radost a nemohl jsem se dočkat! Nejdřív jsme všichni absolvovali rallyškolu v Sosnové, kde jsme se aspoň měli šanci poznat. Také díky tomu jsou mezi klukama z poháru dobré vztahy a atmosféra na závodech je hodně kamarádská. Sezónu jsem začal na uklouzané zimní Vysočině po boku Mirka Fanty. Závod jsme dokázali vyhrát a všechno vypadalo v tu době skvěle. Pak nás bohužel všechny zasáhla obrovská rána, když Mirek pár týdnů po soutěži zemřel," popisuje Honza těžké okamžiky po Vysočině. Nakonec se na Honzu usmálo štěstí v podobě nepřehlédnutelné postavičky českého rallyesportu, zkušeného spolujezdce a sandokana Ivana Hrubého alias Tváry. Ten na horkém sedadle spolujezdce absolvoval Rally Lužické Hory, kde se posádce opět povedlo s velkým přehledem zvítězit nad konkurencí. Spolupráce ve voze byla dobrá, Tvára se spokojeně usmíval a Honzův výkon si pochvaloval, a tak nic nebránilo tomu, aby se tato posádka zúčastnila i dalších podniků. Spanilá jízda sezónou pokračovala v Tišnově, který soutěžící přivítal tropickými vedry, a kde Honza opět s přehledem zvítězil před Martinem Bujáčkem. Martin Semerád jel rychle a sváděl souboj s Bujáčkem, ale bohužel se dvakrát podíval mimo trať a soutěž tak pro něj skončila.

"Velmi brzy jsem si uvědomil jak strašně důležitý je kvalitní rozpis. Snažím se na jeho psaní soustředit a pořád ho zdokonalovat. Bohužel máme situaci trochu ztíženou, tím, že si rozpis píšu ze sedadla spolujezdce. Při seznamovacích jízdách v běžném provozu samozřejmě nemůžu řídit a tak musíme jezdit ve třech. Tvára vzadu píše, já ze sedadla spolujezdce diktuji rozpis. Když ale pak člověk sedne za volant, vidí to úplně jinak."

Následovala přetěžká rally Kopná, která se letos zapsala do historie jako jedna z nejnáročnějších soutěží. Cílovou rampu zde spatřila jen hrstka posádek a o defekty a karamboly rozhodně nebyla nouze. I zde však Honza s Tvárou dokázali bez problémů vyhrát všechny rychlostní zkoušky, vyvarovat se jakýmkoli problémům a s přehledem zvítězit.

"Do Pačejova jsem se hodně těšil, ačkoli jsem ze všech stran slýchával, že soutěž je moc rychlá a ne příliš pěkná. Po absolvování seznamovacích jízd jsem měl, ale z vložek dobrý pocit. Sice zde bylo několik rychlých a širokých úseků, ale nechyběly ani technické pasáže. Na soutěž jsme samozřejmě jeli vyhrát, což se nám opět podařilo. Díky tomu jsme již v Pačejově získali celkové vítězství. Víc mě ale těšil fakt, že se nám závod povedl a pořádně jsme si zazávodili. Na posledních dvou vložkách jsme jeli opravdu naplno a moc se nám to líbilo," vypráví Honza Černý, který dokázal i v Pačejově vyhrát všechny rychlostní zkoušky.

Honza Černý se tedy stal historicky prvním vítězem Poháru mládeže a jistě na sebe hlasitě upozornil. A jaké jsou plány do budoucna? "Soutěže mě baví a užívám si je! Tento rok byl pro mě splněným snem a doufám, že to není sezóna poslední. I v příštím roce bych chtěl samozřejmě startovat v Poháru mládeže. Otázka je, co se bude dít, až mi bude osmnáct. To je ale ještě daleká budoucnost. Každopádně již teď mám jasno v tom, že vedle mě jako spolujezdec usedne můj kamarád Pavel Kohout, který letos absolvoval již dva závody s Honzou Vaňáčem a snaží se vyjezdit mezinárodní licenci. Těším se, až se konečně svezeme spolu a věřím, že nám to bude klapat."

A jaké má Honza Černý soutěžácké vzory? "V první řadě je to můj táta, který bohužel neměl tak dobré podmínky jako já, ale i tak dosáhl řady úspěchů. Dále to určitě bude Jindra Štolfa a Emil Triner. Z českých jezdců to bude třeba ještě Láďa Křeček, od kterého jsem se vlastně dozvěděl o existenci rally školy pro Pohár mládeže- Jinak jsem vždycky měl rád Marcuse Grönholma a moc mu přeji, aby letos získal titul. Také obdivuji Gilla Panizziho. V současnosti mě nejvíce zaujal Bryan Bouffier. Od malička jsem blázen hlavně do dvoukolek. Musel to být zážitek, když se Panizzi proháněl s 306kou nebo Emil s Felicií. Kdo ví, třeba se mi jednou splní můj sen a usednu do S1600:o)," směje se Honza.

"Z vítězství v Poháru mládeže mám samozřejmě obrovskou radost. Chtěl bych moc poděkovat hlavně tátovi, za jeho pomoc, rady a podporu. On má na všem určitě největší zásluhu a bez něj bych nebyl, kde jsem. Dále bych chtěl poděkovat Tvárovi, se kterým nám to v autě šlape a samozřejmě všem klukům z týmu!! Mám obrovské štěstí, že jsem obklopen skvělými lidmi. Nesmím zapomenout ani na maminku! V neposlední řadě také děkuji všem našim sponzorům," dodává.