Finský deník - II. část

V pátek velmi brzo vstáváme a vydáváme se na rychlostní zkoušku RZ 2, kterou jsme si dopředu najeli. Dušan si pro focení vybral skok těsně před cílovou fotobuňkou a zbytek se přesunuje o několik kilometrů proti směru, kde je jednak velice přehledný úsek po okraji lesa, kdy je auto vidět skoro kilometr, a jednak kousek dál v lese je skok, který jsme si poznačili. Já s Márou jdeme na vzdálenější skok. Po příchodu na místo Marek dostává depresi z toho, že zde není světlo a skok se prý určitě skákat nebude. Je to totiž taková vlnka. V jeho teorii jej utvrzují i dva předjezdci s Fiestami. Na místě je však štáb Eurosportu a jsou zde rozložené i reklamní bannery, tak snad vědí, co dělají, říkám si znovu. Z dálky je slyšet rachot přijíždějícího WRC. Stojím metr od trati na hraně kopce a vidím skoku předcházející dlouhou rovinku a přílet do zatáčky. Markus letí jako střela a těsně před skokem prudce dupne do brzd. Focus se přitiskne k zemi na místě, kde by měl letět, se kola jen propadnou na obrovském zdvihu tlumičů a WRC odjíždí okamžitě pryč. Skok se tedy nekoná a o Máru se pokouší mrákoty. Nejen, že kvůli mě musel šlapat kilometry po lese, ale teď se tady ještě neskáče a nic se nedá vyfotit. To už ale opět přijíždí další WRC s „ufonem“ za volantem. Sebastian se oproti Markusovi pedálu brzdy ani nedotkne a C4 se vznáší jak vzducholoď. Dopadá odhadem po 20 metrech, rána, jiskry, lehká korekce směru a Seb je pryč. Adrenalin mám konečně na úrovni, kde jsem si ho přál mít, a mé nadšení nebere konce. Mára vykuleně komentuje, že nečekal, že poletí tak daleko a tak nic nevyfotil :-) Další jezdci tak většinou předvádějí větší či menší skoky, ze kterých se vymyká jen megaskok Latvaly a Stohla, které jsou zachycené v galerii na eWRC.

Skok který se určitě nebude skákat

Zahanbit se nenechávají ani některé s1600 a hlavně Sandel s Cliem, u kterého zřejmě zapomněli zapojit pud sebezáchovy. Různě skáčou a hlavně rozdílně dopadají některá PVčka. Z mírné letargie nás probouzí Alen s Puntem, který také pěkně zaplachtí. Nálet rychlým esíčkem na rovinku před skok se stává osudným estonské naději Parsovi se Swiftem s1600. Ještě před zatáčkou, kdy se nám auto ukáže, jsou již slyšet duté rány a motor vyjící v nepřirozených tóninách. Swift již přijíždí po střeše a velkou rychlostí trefuje strom. Sprintuji k místu nehody a Swift leží na boku dveřmi spolujezdce. Jezdec je již venku, mitfárovi pomáhají diváci ven a otáčejí vůz na kola. Karoserie má své nejlepší dávno za sebou a z motoru stoupá dým, který možná zapříčinil hasící systém. Posádka je otřesena, ale naštěstí nezraněna. Pořizuji pár fotek. RZ není naštěstí zastavena, auto nebrání provozu, a tak se vracím zpět na místo, kde se skoky kochám až do konce. Po přesunu k vozu a vyzvednutí Dušana na jeho stanovišti se přesouváme na RZ 7, kde je známý a diváky hojně navštěvovaný velký skok. Cestou se ještě pokoušíme občerstvit na jedné z místních čerpacích stanic. Zastavuji u „šelky“, kde očekávám vyšší standard. Bohužel záhy zjišťujeme, že standard je velmi nízký, špína a jídlo nevalné chuti. Dílo zkázy dovršuje místní bezdomovec, nebo možná jen špína, který si sedá vedle nás a naše čichové receptory nám již dále nedovolí pokračovat v konzumaci již tak nedobrého pokrmu. Předpokládám, že to pak dojel po nás.

Konec nadějím

Přesun od parkoviště je lesem podél RZ, avšak les je dost poznamenán předchozími mohutnými dešti a je podmáčen do podoby bažiny. Přes nejhorší místa pořadatelé pro diváky naskládali palety, po kterých diváci skáčí jak kamzíci. Vzdálenější místa však jsou již palet prostá, ale i tak se ke skoku probrodíme. Na místě jsou již stovky, možná tisíce diváků, lemující obě strany dopadové plochy. Skok vypadá opravdu impozantně a patří právě do kategorie těch, které se držet nedají.Opět se potkáváme se skupinkami Čechů a společně s finskými fanoušky čekáme na první skokany. Zde bych mohl představit prototyp finského fanouška. Samozřejmě se nedá paušalizovat a vztahovat to na všechny. Finský fanoušek, tak, jak jsem jej viděl já, je kliďas. Většinou přichází s partou či rodinou, ve velikém časovém předstihu k RZ, zasedne na židličku, pustí rally rádio a otevře si láhev jakéhokoliv alkoholu ve velkém množství. Někteří fanoušci konzumaci dříve či později přestanou zvládat a potácejí se lesem. Nikde jsem však nezaznamenal žádný problém, nepočítám-li fanouška s pořádnou opicí za krkem, který nám stál uprostřed cesty v noci na cestě z RZ s rozpřaženýma rukama. Zřejmě měl radost, že nás vidí...Takže ti, co jsou ještě střízliví, tak v klidu poslouchají rádio, a někteří i pozorují projíždějící auta. Jejich aktivita se většinou zvedá jen při průjezdu některého z Finů, aby vyvrcholila při průjezdu Hirvonena a Gronholma. Po přeskupení, kdy tyto finské hvězdy jedou až patnáctí, tak většina Finů odchází na další RZ. Rally pro ně skončila. Zajímavým zpestřením pro nás také bylo pozorovat „rozjařené“ Finy, na které měl mnohdy alkohol zcela opačný účinek. Vedle sebe tak bylo možné potkat Fina v péřovce a vysokých botách, či Fina, kterého halily jen trenýrky... Inu, jiný kraj, jiný mrav.

„Loutkové divadlo“

Na skoku nám velkou show opět předvádí Manfred Stohl, Urmo Aava a kupodivu oba Munchies Focusy. Po projetí Fina Ketomäkiho s Oktávkou se vydáváme k autu, abychom se vydali na další rychlostní zkoušku, kterou měla být RZ 8. Ano, měla být. Záhy se ocitáme v zácpě, která veškeré naše snahy o přesun na další místo hatí. Operativně se rozhodujeme změnit plán. Fotografům přichází vhod návštěva tiskového centra pro úpravu fotek a Karlovi návštěva restaurace pro ochutnání losích steaků. Po výborné večeři se přesunujeme opět na superspeciálku Killeri na stejné místo, kde jsme seděli včera. Panuje zde mnohem lepší atmosféra než včera a souboje dvou aut proti sobě mají obrovský ohlas mezi diváky. I nás některé krásné souboje zvedají ze židlí. Tleskáme většině odjíždějících posádek a ve tvářích některých z nich vidíme radost z vyhraných minisoubojů. Tribuny doslova šílí, když Fin Ketomäki s letitou Oktávií WRC poráží šejka Al Quassimi s nejnovějším Focusem. Oba tovární Fordy zřejmě berou vítězství jako prestižní záležitost a jejich jezdci do toho jdou naprosto naplno. Marcus využívá celou šířku trati a svůj Focus doslova otírá o svodidla při nájezdu na přemostění. Atmosféru podtrhuje i krásné světlo ze zapadajícího sluníčka, a tak se fotografům daří pořídit krásné fotografie.

V sobotu vstáváme po páté hodině místního času. U nás jsou čtyři ráno ! Lehce snídáme a vyrážíme na rychlostní zkoušku 12 do místa krátce po startu, kde víme, že nebudou žádná exklusivní místa, ale do našeho harmonogramu se nic jiného nehodí. Již brzy ráno jsou příjezdy k RZ ucpané a diváci parkují kilometry daleko od RZ. V duchu znovu děkujeme za novinářské samolepky, které nám dovolují dojet prakticky až na mlíko do vyhrazeného media parkingu. V diváckém místě vidíme rychlý příjezd do pravé zatáčky do brány a následný pravý vracák. Dnes se již startuje v obráceném pořadí, a tak je s každým dalším jezdcem vidět rychlejší a rychlejší nálet a průjezd bránou a vracáku. Finský démon Marcus zde jasně dokazuje, že on je tady král, a „Hurvínek“ je jeho páže-zatím. Již v náletu do brány je nejrychlejší, před bránou auto trhá do smyku, aby štorcem projel bránu a plynulým smykem pokračoval do vracáku, kde už má auto zcela narovnané. Celé toto divadlo trvá o poznání kratší dobu, než komukoliv před ním. Pokud takhle jede všude, je nám jasné, kde se vteřinky berou. Po průjezdu Honzy a Filipa mažeme pryč, abychom se včas dostali na RZ 14, kterou je legendární Ouninpohja.

Hirvonen to trochu přehnal

Fotografové si zde vybrali divácky profláknutou pasáž, kde je i v media booku připomínka „big crowd“-velký dav. To, co zde ale vidíme, bere veškeré moje představy o návštěvnosti rally i přes to, že nás místní znalci upozorňují, že letos je opravdu hodně diváků. Na louce je zde na několika místech zaparkováno snad tisíc „bydlíků“-obytných aut. Na obrovská parkoviště na loukách míří stovky aut z několika směrů a davy diváků v několika řadách lemují již každé místo trati. V několikeré řadě zaujímáme místo velmi blízko známého odbočení, ve kterém Juha Kankkunen a nyní i Marcus Gronholm, zdraví pravidelně diváky. Je zde vidět, tedy mohl by zde být vidět, velmi dlouhý úsek trati, ale diváci stojí skutečně všude a na všem. Pokouším se vybalancovat na jedné noze na rybářské skládací trojnožce, která má nosnost 90 kg, což jsem měl někdy na střední škole... I přes riziko toho, že moje noha protrhne látku a některá z duralových tyček ji proklaje jako kat mydlář hrdlo odsouzence, se vždy těsně při příjezdu vozu vyhoupnu do artistické pozice, abych měl kromě zvukového vjemu i vjem vizuální. Při průjezdu Mikko Hirvonena je můj výkon odměněn pohledem, na který budu dlouho vzpomínat. Mikko zřejmě stále zkouší tlačit na pilu a do táhlé levé zatáčky přilétá na vytočenou pětku dveřmi napřed. Je však rychlejší než je zdrávo, a v tu chvíli při něm stojí všichni finští svatí. Jeho Focus nemilosrdně míří zadkem do trávy a ze svahu a jen přední kola zůstávají na silnici. Dav přihlížejících diváků je v euforii, stejně jako já. Mikko to však drží, co to jde, a vrací se zpět na silnici, aby v poklidu dobrzdil a projel vracák a zmizel pryč. Je několik zážitků z rally, na které člověk nikdy nezapomene, a tohle je jistě jeden z nich. Následně v „klidu“ přijíždí Markus. Dobrzdí do zatáčky, pošle auto do smyku, pravačkou koriguje směr a levačkou zdraví diváky, kteří mu to oplácejí aplausem. Tak tohle je rally, tohle je Finsko! Po WRC z Kostelce zase spěcháme do vozu, abychom stihli další místo v našem našláplém sobotním harmonogramu.

Všude na okolních cestách je již lehce přicpáno, ale narozdíl od včerejška, se nám daří pohybovat vytouženým směrem. Cestou jsme svědky policejní kontroly, kdy policajtka stojí uprostřed cesty s rozpřaženýma rukama, jak Ježíš nad Riem, a na obě strany jen rozdává detekční trubičky na přítomnost alkoholu, které má připravené v dlouhém páse připomínající zásobník kulometu. Každý foukne a jede, zdržení tak půl minuty. Po odbočení k RZ 16 opět míjíme nekonečnou kolonu parkujících diváků a bydlíků a parkujeme u RZ. Fotografové se přesunují několik stovek metrů po trati k fotogenickému rybníčku, kde se jim daří pořídit krásné atmosférové obrázky. Na koukání to však moc není, a tak rozbalujeme židličky hned za levým odbočením po prudkém náletu. Následuje rychlé esíčko přes horizont. Na místě opět potkáváme známé tváře včetně jednoho ze zakladatelů eWRC Mr.Cimbu, který si přijel do Finska vzít mustr, jak má závodit na Barumce. Místo se nakonec ukazuje jako divácky velmi vděčné a jsme z předvedených průjezdů nadšení. Zejména průjezd rychlým esíčkem za odbočením zase dává odpověď na otázku, kde se ty časy berou. Většina soutěžáků lehce brzdí již do první zatáčky. Ti rychlejší jako třeba Loeb si lehce přiťuknou brzdou až do druhé zatáčky esíčka přes horizont a následně řadí nahoru. Oba tovární Fordy přilétají již do odbočení štorcem, aby velmi rychle vystartovali do esíčka, ve kterém ani jeden z nich nebrzdí, naopak již v něm řadí nahoru. Jen stopu jedou oba mnohem víc do krajů, než ti před nimi. Zde můžeme sledovat i několik s1600 a odstoupení Burkarta, který dopadl stejně jako náš Martin Prokop. Zřejmě C2 letos padají na čumák.

Atmosféra s rybníčkem

Přesunujeme se na blind do jediného přístupného místa na RZ 17, kterým je absolutně nezajímavé pravé odbočení. Zde je snad po Ouninpohje největší dav diváků. Nechápeme, co tady na tom místě pohledávají, když celý les kolem je plný krásných míst. Protože se opět budeme velmi brzo po projetí Honzy Kopeckého přesunovat na poslední RZ, zůstáváme s Karlem blízko vozu na media parkovišti, které je přímo v zatáčce dokonce umístěno tak, že při výjezdu musíme počkat na průjezd soutěžáku, abychom mohli projet únikovou zónou. O zábavu se nám zde postarají dvě asi 80 leté stařenky, které si finsky něco velmi zaujatě vysvětlují. Z jejich povídání však rozumíme jen jménům Hirvonen a Gronholm. Holt rally teď ve Finsku žijí úplně všichni. Mezi našimi na těsno zaparkovanými novinářskými auty se snaží protáhnout jakási mamina ve vysokém stupni těhotenství a se smíchem zjišťuje, že se jí to nemůže povést. Paní Loebová přišla zkontrolovat manžela v práci...:-)

Zdá se to neuvěřitelné, ale v sobotu se nám daří vidět pět rychlostních zkoušek. Jako poslední místo máme vybraný nakopávák v lese, kus od diváckých míst. S fotografy se přesunuji na idylickou mýtinu s malými borovičkami, kde je opět vidět dlouhý kus trati s několika zatáčkami a zmíněným nakopávákem. Bohužel je skutečně zrádný a posádky jej mají všichni velmi dobře poznamenaný ve svých rozpisech, a proto před ním velmi brzdí. Nějaké cirkusové kousky se zde nedějí, přesto se zde podaří udělat několik pěkných fotografií. Pro mě je to místo úžasné, vidím dlouhý kus trati a nejsou zde skoro žádní diváci.

V neděli ráno nám to vychází jen na jednu zkoušku. Brzy ráno se loučíme s Arto Kapanenem a vyrážíme na naší poslední finskou zkoušku. Vzhledem k časové tísni vybíráme dobře přístupné místo, kde je však velký dav diváků a vidíme jen malý kus trati s vracákem. Je zde hodně kamarádů z Čech, a tak si krátkou chvíli krátíme povídáním o rally. Bohužel již k nám nedorazí Fábie z CRT a brzy nám začnou chodit sms, které popisují její konec. Je to škoda. Honza s Filipem měli soutěž velmi dobře rozjetou a dovolím si tvrdit, že jeli velmi blízko technických možností vozu, který se již tři roky nevyvíjí a ani v době, když byl nový, nestál za moc. Fábia je nesporně hezké české WRC, ale to je vše. Pokud je rozdíl ve výkonech vozu patrný okem, je to již problém. Nové generace Focusu, C4 a i Subaru jsou světelné roky někde jinde.

Sem už Honza Kopecký nepřijel

Cesta do Helsinek probíhá již v klidu, vracíme auto a čekáme na letadlo. V letištní hale si krátíme chvíli povídáním s Honzou Možným, který nám vypráví své zážitky ze soutěží MS a popisuje svůj názor na finskou rally. V letadle nechybí nezbytná hádka u místo u okénka a Airbus již míří nad Baltické moře.

Co říci závěrem? Krásná rally, plno parádních zážitků a vzpomínek. Určitě bychom nemohli stíhat takové množství rychlostních zkoušek, kdybychom neměli povolení k parkování na media parkingu. Pokud budete mít možnost a ještě jste finskou rally nenavštívili, tak se tam někdy vypravte, určitě to za to stojí. Na závěr předkládám hrubý nástin nákladů, za které jsme finskou rally navštívili. Určitě to jde levněji, vlastním autem, bydlení na RZ, pod stanem, ale ne všichni na to mají náladu a čas čerpat týden dovolené.

Letenka cca 6 700,- Kč Ubytování 40 EUR na osobu a noc se snídaní Pronájem vozu včetně paliva na osobu 150 EUR

Celkem cca 15 400,- Kč