Finský deník - I. část

Každý fanda rally, který začne do krásy tohoto sportu postupně pronikat jednou zatouží poznat Mekku soutěží, poznat slavnou Finskou rally. Rally v zemi tisíce jezer i na mě vždy působila jako něco posvátného, vzdáleného a tajemného. Záběry z časopisů, které jsem jako kluk obdivoval, mě dostávaly do varu a jména finských soutěžáků Vatanen, Kankkunen, Mäkinen a další, mi zněla jako jména apoštolů. Bohužel Finsko bylo pro mě vždy velmi vzdálené a nedostupné, a tak jsem mohl o návštěvě tohoto podniku jen v tichosti snít. Až do středy minulého týdne !

Již dlouho dopředu jsme s kolegy z eWRC začali plánovat naši výpravu do Finska. Nápad cestovat do severské země obytným automobilem a spát na tratích rychlostních zkoušek vzal brzy za své i vzhledem k našemu pracovnímu vytížení, a tak padla volba na leteckou dopravu. Asi tři měsíce předem tedy sháníme letenky do Helsinek a docela se nám daří. Zpáteční letenku na přímý spoj z Prahy do Helsinek společnost ČSA prodává za cca 6 700,- Kč. Není tedy dlouze o čem přemýšlet a letenky v předstihu bookujeme. Nastává však problém s ubytováním, které je v dané oblasti poměrně drahé a navíc většinou dlouho dopředu zabrané. Nakonec se i ubytování vyřeší velmi pohodlně a nekomplikovaně. Zásluhu na tom má velký pohodář Jani Paasonen, kterého potkáváme v jednom diváckém místě na rally Bohemia. S Janim jsme se již znali, a tak jsme si trávili dlouhou chvíli povídáním o českých děvčatech, pivu a rally, tedy o věcech, které Janiho velmi baví :-) Nakonec padla otázka i na Finskou rally a Jani poté, kdy mu sdělujeme, že zatím nemáme ubytování, vytahuje telefon a volá svému dlouholetému spolujezdci Artu Kapanenovi. Během chvíle je vše domluveno a ubytování na studentských kolejích nedaleko centra soutěže je pro nás zamluveno.

Je středa 1.8.2007 a v 11:00 si s kolegy dávám sraz na Ruzyňském letišti. Tady je asi namístě představit členy naší skupiny. Spolu se mnou přijíždí Karel Koldovský, který je dalším a současně posledním novicem ve vztahu k Finské rally. Soutěžemi mistrovství světa ostřílený fotograf Marek Felt doplňuje naše trio, které se z Prahy vydává směr Helsinky, aby jej na místě doplnil poslední člen. Nemohu vynechat příhodu z letiště, kdy se nás mladík u přepážky dotazuje, zda-li do Helsinek opravdu spěcháme, s nabídkou, že bychom mohli odcestovat o hodinu později, s jedním přestupem, ale hlavně s „odškodným“ 250 Euro. Nijak výrazně nespěcháme a vidina letenky zdarma nás vede k tomu, že souhlasíme. Sličná asistentka přepravce nám rozdává šeky, za které můžeme konzumovat v letištní restauraci s tím, že těsně před odletem prověří, zda-li se nakonec do plánovaného letu nevejdeme. V restauraci zjišťujeme, že Ruzyně je v evropské měnové unii již velmi dlouho, spíše však ve Spojených arabských emirátech. Jinak si totiž nedovedeme vysvětlit „lidové“ ceny za občerstvení, které je zde nabízeno. Záhy zjišťujeme, že šeky od ČSA nám stačí tak na žvýkačky. Půl litru běžné české vody bez bublin za 100 Kč je na můj vkus docela dost...Naše radost však nemá dlouhého trvání a jak dobře tušíte, v letadle nakonec zbyla právě ta tři místa pro nás. Letíme tedy pravidelnou linkou a vidina euro bankovek se rozplývá, jak pára nad hrncem. Let však probíhá v klidu a po dvou hodinách dosedáme na runway v Helsinkách.

Finsko je krásná země

V Helsinkách na letišti nás vyzvedává čtvrtý člen naší skupiny, kterým je známý fotograf rally Dušan Velímský, který byl ve Finsku o jeden den dřív, aby se seznámil s rychlostními testy. Naše předtucha pronajatého vozu velikosti Yarisu se naštěstí vzhledem k našim tělesným schránkám nenaplňuje, a Dušan pro nás přijíždí pohodlným sedanem Honda Accord. Cesta do Pëtäjavesi, kde budeme bydlet, ubíhá v klidu a krátíme si ji poslechem historek, které Dušan Velímský zažil během mnoha let, co fotí světové rally. Zde musím zdůraznit, že se jedná o neuvěřitelně pohodového chlapíka, který se naprosto vymyká našim zažitým zkušenostem s fotografy rally, kteří si pravidelně stěžují na světlo, teplo, zimu, hlad, žízeň a já nevím, co ještě. Dušan je vždy v dobré náladě, srší vtípky a energií, kterou mu všichni přes jeho věk musíme opravdu závidět.

V podvečer dorážíme na místo, kde se potkáváme s dalším pohodovým člověkem, kterým je Arto Kapanen, který nám zprostředkoval ubytování. Dozvídáme se, že máme velké štěstí na počasí, protože celé prázdniny až do našeho příjezdu do Finska pršelo. Povídáme si také o rally a o soutěžích, které Arto prožil vedle Janiho. Začínáme tím, že z paměti lovíme karamboly, které Jani předvedl s Mitsubishi, kde spolu jezdili. Záhy zjišťujeme, že karambolem končila prakticky každá soutěž a že tedy bude jednodušší si pamatovat soutěže, kde Jani s červeným Mitsubishi dojel vcelku. Arto se svými kamarády je členem místního rally klubu a zajišťuje jednu rychlostní zkoušku na finské rally. Dostáváme několik tipů na místa a jdeme spát. Ráno nás čeká shakedown.

Shakedown moc neodpovídá charakteru RZ

Po velmi krátké noci, ve Finsku se totiž touto dobou velmi pozdě stmívá a brzo rozednívá, přijíždíme pod skokanské můstky v Jyväskyle. Parkujeme náš vůz a kam oko dohlédne vidíme auta s českými SPZ a české vlajky. Je zřejmé, že ve Finsku nejsme sami. Fotografové se od nás oddělují a já s Karlem jdeme proti směru shakedownu do široké levé zatáčky po sjezdu. I zde potkáváme spoustu známých tváří a přátel. Brzo mezi přihlížejícími poznáváme i Romana Krestu, tentokrát v barvách JipoCaru. Dle znalců celý shakedown neodpovídá skoro vůbec charakteru Finské rally. Trať je zde poměrně měkká, brzy se vyjíždějí hluboké koleje a celý test je na rozdíl od RZ dost pomalý. Prostě opak klasického Finska. Dostáváme prvních pár zásahů kameny a hlínou a jsme spokojení fanoušci. To, že je shakedown o ničem, dokazují i místní matadoři, kteří projedou jen dvakrát, třikrát, a šetří síly na skutečnou rally. Zhruba v poledne odjíždíme do servisní zóny, kde se ještě Marek akredituje, a já nakupuji nezbytné suvenýry z rally. Prohodíme pár slov s Filipem Schovánkem a rychle odjíždíme, abychom si ještě před večerní superspeciálkou stačili projet vybrané rychlostní zkoušky.

Ve Finsku velmi brzo zjistíte, proč jsou místní na šotolině tak dobří. Široké šotolinové cesty s mnoha skoky jsou zde zkrátka všude. Jen hlavní cesty jsou pokryté asfaltem. Většina cest je tak přesně to, co soutěžák potřebuje k tomu, aby dokázal být na šotolině rychlý. Prakticky stále se jede v lese po hladké tvrdé šotolině. Skoků a nakopáváků je zde nespočet, a tak si poznamenáváme jen ty opravdu velké. Zkušený Dušan Velímský však upozorňuje na to, že některé skoky, které připomínají spíše odpalovací rampu pro Su-27 z ruské letadlové lodi, se skákat nebudou, protože let by zde znamenal velké riziko poškození auta. Vybíráme si místa pro sledování a i místa pro focení, která se téměř vždy od sebe odlišují. Fotografové totiž považují za zajímavé místo, kde je pěkné okolí, auto je nejlépe v letu, ale ten let nemůže být rovný. To je pak fotka, které říkají „loutkové divadlo“ a to prý není to pravé ořechové.

V podvečer se vracíme zpět do Jyväskyly a v tiskovém středisku vyzvedáváme Marka Felta, který zde upravoval fotografie, aby je mohl brzo poslat na eWRC. Pomalu se zácpou posunujeme směrem k dostihovému závodišti v Killeri, kde se pojede první divácký test. Musím zmínit příhodu, kde se poprvé setkáváme s finským vztahem k alkoholu, který nám Finové předvádějí až do našeho odjezdu v neděli. Na křižovatce v Jyväskyle nervózně poskakuje velké Audi A8, které nakonec uprostřed cesty zastavuje a drobná blondýnka za volantem, která řízení vozu zjevně nezvládala, je za přihlížení okolí vystřídána spolujezdcem. Nic by na tom nebylo divné, když by se zmíněný spolujezdec z vozu doslova nevypotácel způsobem, kdy sotva stál na nohou a jen s obtížemi trefil dveřmi za volant. Plný plyn a Audi mizí v ulicích...No nic, i takovéto může být Finsko.

Atmosféra na superspeciálce

Díky novinářským akreditacím se dostáváme do prostoru závodiště do míst, kde vozy opouštějí dráhu a odjíždí do časovky. Sedíme tak naproti zaplněným tribunám, kde vlají estonské, české a hlavně finské vlaky. Máme tak celou trať jako na dlani a při výjezdu z okruhu vidíme soutěžákům doslova do obličeje. Superspeciálky nejsou většinou nic moc, tato je však asi nejlepší, kterou jsme kdy ve světě viděli. Většinou se jede velmi rychle a skoro celá trať je na šotolině a nechybí ani skoky. Nálada postupně graduje a špička předvádí velkou show. Za zmínku stojí snad jen to, že v přímém souboji obě tovární Subaru porážejí oba tovární Fordy, a v nás stále sílí přesvědčení, že výsledky této značky už nejsou až tolik způsobeny technikou. Alén se s 2000 velmi snaží, jede pěkně, ale dostává za uši od Čechům dobře známého Patrika Flodina s enkovým Subaru... Ráno začíná to pravé Finsko.