Nevstoupíš dvakrát do téhož rybníka

Pačejovský rallysprint má pro posádku Peugeotu 206 S1600 Jiří Vlček – Zdeněk Jůrka zvláštní atmosféru. Stal se totiž v ročníku 2005 dějištěm jezdcovy dosud největší rány – inzultace dvou vzrostlých stromů lemujících hráz mezi dvěma rybníky - jejíž následky se co do následné pauzy počítaly v řádech měsíců a co do hmotných škod v řádech milionů. Však také již v průběhu seznamovacích jízd vyslechla kladenská dvojice nespočet poznámek, upozornění, varování a vtípků, ve kterých byla slova rybník či hráz skloňována snad ve všech pádech.

Je proto logické, že v přípravě na letošní ročník nebylo možné nic podcenit. Pilot Jiří Vlček se mimo jiné rozhodl přenést do svého jízdního stylu nemalé množství poznatků, které získal při návštěvě letošní Rally Sardinia, významné soutěže v kalendáři mistrovství světa. „Zajímala mě nejen absolutní špička kategorie WRC a JRC, ale především jezdci, kteří relativně nedávno z předokolek do nejužší špičky přestoupili. Zvláště můj oblíbenec Dani Sordo.“

Týmu se dokonce podařilo získat fotografii ze soukromého archivu továrního pilota Citroenu, kde se Dani nechal zvěčnit po boku kladenského matadora. Je zřejmé, že při rozhovoru, který pořízení fota předcházel, byl Jiří k Danimu velmi kritický a při rozboru jeho výkonu na španělském pilotovi nezůstala nit suchá. Jak jinak si lze vysvětlit jeho nervózní úsměv a navzdory zavedeným fototypům jeho nápadnou nešpanělskou bledost vedle typického výrazu bodrého kladeňáka…..?

Předstartovní testování vozu, jehož dějištěm se stala Bělá pod Bezdězem, bohužel díky ataku betonového kvádru skončilo dříve než vlastně začalo. Přesto se tým vydal směr Horažďovice pln víry, že smůla, která jej v posledních týdnech provází, bude zapomenuta. V pátek 13… „Nepovažuji se za příliš pověrčivého, ale kombinace posledních událostí a pochmurného data pro seznamovací jízdy mě nutila k maximální obezřetnosti. Dokonce jsem stál 10 minut a čekal na jiné auto, aby projelo silnicí, přes kterou mi přeběhla černá kočka. Zlepšovák Pepy Semeráda, který pro urychlení silnici pouze prohazuje kamenem, mi s ohledem na vývoj jeho letošní sezóny nepřipadal příliš účinný…,“ vysvětluje spolujezdec Zdeněk Jůrka.

Tak tohle byla medvědí kůže...

Po absenci na Kopné potřebovala kladenská dvojice bodový příděl, aby si udržela naděje na průběžné pořadí v popředí třídy A6. Předpoklad boje o třetí místo s Milanem Kneifelem, který se se Suzuki Ignis stále zrychluje, byl zcela správný. V prvních dvou rychlostních testech se rozdíly pohybovaly ve vteřinkách. První test se stal kořistí Kneifela se Strnadem, ve druhém s velekluzkým vojenským prostorem měla navrch rudá 206. Trať ve vedru osychala a slibovala rychlé pokračování na suchém povrchu.

„Mám sucho rád,“ netají se Jiří Vlček, „a po letech mi za volantem dokonce nevadí ani teplé počasí. Konečně jsme totiž vyměnili příliš teplé kombinézy pocházející z počátků mé kariéry za moderní, prodyšnější a ve vedrech tolik netrpíme,“ líčí dřívější muka umírněně. Faktem zůstává, že původní overaly, které byly zjevně navrhovány pro skandinávské šampionáty, si záhy získaly přezdívku „medvědí kůže“ a konkurence měla bez ohledu na roční období při pohledu na kladenskou posádku nutkání obouvat pneumatiky s hřeby. „Už jsem si myslel, že se Jirka k výměně kombinézy neodhodlá,“ komentuje spolujezdec, „ ale situace, při které si od něj děti při Valašské rally nechávaly podepsat přebal DVD „Čtyři z tanku a pes“ a oslovovaly jej Grigoriji, byla naštěstí pověstnou poslední kapkou…“

Druhá sekce, čítající čtyři rychlostní zkoušky, bohužel posádce příliš radosti nepřinesla. Již na přejezdu ze třetí na čtvrtou rz se začala projevovat stará bolest z Rally Bohemia – motor šel v nižších otáčkách na 3 válce a rozsah otáček použitelných v plném výkonu se nadále zmenšoval. V rychlostních zkouškách 5 a 6 už rudý Peugeot naplno přestoupil do neexistující třídy S1200 a zdálo se být po nadějích. Přesto ztráta 3,5 vteřiny na Milana Kneifela a jeho rychlou Suzuki před posledními dvěma testy nebyla nijak hrozivá. Pokud mechanici v servisu dokáží zázrak. Dokázali. „Karkulka“ byla jako vyměněná, auto bylo plné výkonu a posádka odhodlání. „Chtěli jsme rozhodnout už na sedmé, třináctikilometrové zkoušce. A rozhodli – ani ne kilometr po startu jsme se v levé zatáčce na vyházeném kamení trochu lekli do příkopu odložené Fabie, šel jsem z plynu a po nedotočených hodinách jsme zůstali napříč úzké silničky lemované hlubokými příkopy…,“ líčí Jiří Vlček rozhodující okamžik.

Následovala etuda známá spíše z parkovišť pražských obchodních center, ve kterých se pěstěné dámy zoufale snaží zaparkovat své „mrštné“ Audi Q7, které dostaly za příkladnou péči o domácnost, do řady jiných vozů. Tam je to k popukání, ale tady vteřiny nesnesitelně letí! Dopředu-cuk, zpátky-cuk, dopředu-cuk, zpátky-cuk, dopředu….. „Auto ale jelo tak krásně, že jsme bojovali, hecovali se a snažili se jet hranu nejen na zbytku smolné rychlostky, ale i na posledním měřeném úseku. A ačkoli nás Kneifel se Strnadem v konečném součtu díky naší chybě předstihli o více než 12 sekund a my zůstali ve třídě čtvrtí, přesto jsme na rampu v Horažďovicích vjížděli s dobrým pocitem. Určitě nám ta fazóna ze závěru Pačejova vydrží až do Pelhřimova,“ těší se na další podnik MČR v rally posádka V-Group racing teamu.