Rozhovor s posádkou Jiří Hladík – Marcela Dolečková

Pouhých pět startů stačilo východočeské posádce z Hradce Králové Jiří Hladík – Marcela Dolečková k získání titulu v početně obsazené třídě N2 v MČR sprintrally. Základem úspěchu byl vynikající vstup do sezóny a vítězný hattrick na prvních třech soutěžích. Jak čerství šampióni viděli svoji cestu za titulem ?

Jak se vůbec zrodil Váš přestup z třídy N1 o kategorii výše a jak těžké bylo zvyknout si na silnější vůz ?

Jirka: „Naší suzuce skončila homologace a bylo tedy nutné poohlédnout se po jiném nářadí. Původně jsme měli startovat s Dacii Logan, ale sponzor si přál rychlejší auto. Po zralé úvaze padla volba na Hondu Civic 1.6 VTi ve třídě N2. Myslím si, že zvykání na novou techniku proběhlo rychle a celkem bez problémů. Před prvním závodem jsme najezdili asi dvacet, nebo třicet kilometrů. Není to sice mnoho na dokonalé poznání auta, ale výsledek v Okříškách nám příjemně vyrazil dech.“

Marcela: „Zvyknout si na rychlejší vůz pro mě bylo docela těžké. Ne, že bych se bála, ale čtení a upravení rozpisu pro mě znamenalo více soustředění a přidání na tempu. Větší zrychlení hondy je přece jen znát. Na druhou stranu je to pro mě další krok dál a cenná zkušenost z pohledu navigátorky.“

Mohli byste ještě alespoň stručně zhodnotit jednotlivé soutěže vedoucí k zisku titulu ?

Jirka: „Vysočina byla první soutěží, na kterou jsme vyrazili s hondou. V plánu byl celý mistrák v rallysprintech. Před závodem jsme si slíbili zodpovědný přístup bez zbytečného rizika. Cílem bylo naučit se ovládat auto. Dojet do třetího místa ve třídě by pro nás byl úspěch. Po první erzetě ovšem bylo vše jinak. Když jsme po druhé rychlostce viděli vítězný čas na první vložce, chtěli jsme zase vyhrávat. Na čtvrté erzetě jsme dokázali zajet těžko uvěřitelný devátý čas absolutně a kromě Tlusťáka jsme porazili všechny vozy specifikace Kit Car i Super 1600, mnoho vozů N4 a dalších silnějších tříd. Poslední vložku jsme hlídali pozici a v cíli jsme se mohli radovat z prvního místa ve třídě a z jedenáctého absolutně. Na tenhle závod se nedá zapomenout. Byl to opravdu nečekaný úspěch. Přišlo uznání i od mnohem zkušenějších jezdců a pořadatel nás dokonce vyhlásil hvězdou rally. Největší radost mi udělala Macina, která se z pracovních důvodů nemohla účastnit testu před soutěží, přesto ale zvládla přechod do rychlejšího auta na výbornou. Prakticky okamžitě dokázala bez tréninku přizpůsobit tempo čtení rozpisu rychlejší jízdě.

Lužické Hory jsme absolvovali s jiným vozem než Okříšky. Byla to sice Honda Civic 1.6 VTi, ale trošku jiná než na Vysočině. Po opatrnějším začátku jsme se snažili jet rychle, ale druhé místo bylo prozatím maximem možného. Láďa Henzl chytil druhý dech a nepříjemně nám zatápěl. Potom však přišla jeho chyba a na předposlední erzetě ohnul kolo. My jsme si udělali radost vítězstvím v poslední vložce a hlavně jsme opět vezli domů zlato. Musím ale dodat, že největším hrdinou byl pro nás právě zmiňovaný Henzl, který i poškozený vůz dokázal doslova dovléct do cíle na třetím místě.

Třetím podnikem byla tišnovská rally, na kterou jsme se hodně těšili. Naším plánem bylo zopakovat loňské vítězství a vyhrát tedy třikrát za sebou, což se nám zatím ještě nepovedlo. Po půlce závodu jsme byli na prvním místě s náskokem jedenácti vteřin na Tomáše Marka. V cíli jsme mohli vychutnat radost z prvního místa rozdílem jedenadvaceti vteřin a hattrick byl náš – úžasný pocit. Ovšem rallye není jednoduché závodění a problémy měly teprve přijít…

Seriál rallysprintů pokračoval vrcholem sezóny, kterým je bezesporu Impromat Rallysprint Kopná. O téhle soutěži se ví, že se většinou stává kořistí domácích borců. Našim cílem bylo získat co nejvíce bodů a hlavně nerozbít auto. Pohlídali jsme si začátek opatrnou jízdou a po čtvrté rychlostní zkoušce jsme byli na druhém místě. To byla skvělá výchozí pozice k útoku na zlato. Na Májové však přišel defekt a ztráta skoro minutu a půl. Poprvé jsme museli pouštět jezdce startujícího za námi a poprvé jsme museli měnit kolo. Poslední dvě zkoušky jsme vyhráli, ale ztráta byla příliš velká, takže se třetím místem jsme nakonec byli spokojeni.

Rally Agropa Pačejov byla soutěží, ve které jsme mohli rozhodnout o titulu. Věděli jsme, že nemá smysl jet za každou cenu na vítězství a že k titulu nám stačí dobrý výsledek a udržet za sebou Láďu Henzla. Začali jsme naši taktiku plnit, ale na třetí vložce nám odešly brzdy. Ve sjezdu do vracáku se nám ve 160 km/h propadl brzdový pedál a měli jsme co dělat, abychom zatočili. Zbytek rychlostky jsem musel brzdit podstatně dřív než bych měl. Vidina titulu se začínala rozplývat. Čtvrtou vložku jsme ještě odjeli na druhém místě, ale v cíli už auto vůbec nechtělo brzdit. Po časové kontrole jsme pokračovali asi čtyři kilometry, aby brzdy vychladly a my mohli vyčistit napečenou směs na kotoučích. Štěstí bylo, že destičky nebyly úplně sjeté, ale přesto nás zastavení stálo mnoho času. Přejezd na pátou vložku jsme chtě nechtě museli pojmout jako vloženou erzetu a tímto chci moc poděkovat všem posádkám, které nás nebrzdily a udělaly nám místo. Přesto jsme do časové kontroly dorazili o tři minuty později a nachytali jsme třicet vteřin penalizace. Po závěrečném servisu jsme si řekli, že zkusíme smazat ztrátu na Henzla. To se nám díky vítězství ve dvou posledních zkouškách povedlo. Druhé místo znamenalo zisk titulu ve třídě N2.“

Marcela: „Okříšky pro mě znamenaly obrovské překvapení, neboť jsme se umístily na prvním místě naší třídy. Radost ještě zvýšilo umístění v absolutní klasifikaci. Přesto, že se letos soutěž nejela na sněhu, byla moc hezká a budu na ni mít vždy jen dobré vzpomínky. Lužické hory byly pro mě soutěží plnou nervozity a nemilých změn. Trať se mi ale moc líbila. Byla krásná a technická. Bylo to vydřené vítězství. Pan Henzl jel skvěle a nic nám nedaroval.

Kopnou považuji za nejtěžší soutěž letošní sezóny. Tady se bojovalo o tom, kdo je větší blázen a podrží plyn přes horizont. Přiznám se, že strach jsem měla velký. A kdo ho neměl alespoň trochu, je pro mě machr anebo lže. Pačejov mohl rozhodnout o všem. Myslím, že jak pan Henzl, tak Jirka měli moc dobře spočítané, na jakém místě musí dojet, aby získali co nejvíce bodů do celkového hodnocení. Tratě byly velmi rychlé a ke ztrátě nadějí stačila malá chybička. Hlavně vojenský prostor skrýval mnoho nástrah.“

Jak hodnotíte úroveň třídy N2 ve sprintrally ? A kdo byli Vaši největší soupeři ?

Jirka: „Na prvním závodě to byl určitě Pepé Čermák. V dalším průběhu sezóny Tomáš Marek, kluci Brázdové a Marek Kulda. Dobře dokázali zajet i Jarda Vlček a Tonda Podvalský. Ale o titul jsme svedli souboj především s Láďou Henzlem, kterého tímto zdravíme a ceníme si jeho vůle bojovat i v nelehké situaci. Úroveň této třídy je již tradičně, především díky účasti kvalitních vozů týmu Sparrow, velmi vysoká. Zisku titulu si velice vážíme.“

Marcela: „Konkurenci v naší třídě N2 hodnotím jako společnost lidí, kteří chtějí a umí vyhrávat a bojovat až do konce a hlavně nic nevzdávají. Ať už zde jsou mladí a neostřílení kluci, nebo starší rozvážní pánové, kteří dokáží předvést perfektní čisté průjezdy na trati. Pro mě byli největšími soupeři pan Henzl se spolujezdcem Marcelem Mourkem. Měla jsem z nich respekt už při první soutěži, neboť pan Henzl je pro mě jezdec, který umí. Rok od roku nám dokazuje, že nic nevzdá a můžeme se od něj jen učit. Také posádka Tonda Podvalský – Jirka Stross jsou velkými soupeři. Až se Tonda uklidní a nebude tak bláznit, tak si myslím, že vážně promluví do hodnocení nejen třídy N2, ale i absolutní klasifikace.“

O titulu je rozhodnuto. Takže co dál? Je ještě v plánu nějaký letošní start ? Případně kde a s čím ?

Jirka: „Starty na sprintech letos už asi vypustíme. Domnívám se, že by nám chyběla motivace. Máme nějakou nabídku od sponzora na Labskou Rally. Slyšel jsem o chystaných nových tratích, ale zatím prý není jisté, jestli se pojede. Pokud ano, pojedeme s největší pravděpodobností zase s Hondou.“

Marcela: „Zatím netuším. Moc ráda bych letos ještě nějakou soutěž jela, ale s Jirkou už asi nic nepojedeme. Možná kdyby si mě někdo jiný chtěl posadit vedle, tak bych to uvítala. Alespoň bych získala další zkušenosti. V listopadu bych hrozně ráda jela Labskou rally, protože to mám doma. To je však zatím jen ve snech a záleží to na sponzorech.“

Co plány na příští rok ? Budete obhajovat titul ve sprintech nebo přemýšlíte o přestupu výše ?

Jirka: „Na řešení této otázky se hodláme zaměřit v nejbližších dnech. Pokud se bude všechno dařit podle plánu, chystáme přestup výše. To je ale zatím asi tak vše, co mohu prozradit. Nějaká jednání určitě budou probíhat, ovšem pokud se nezdaří, tak v nejhorším případě pojedeme znovu sprinty v N2.“

Marcela: „Plány na příští rok ještě nemám. Doufám, že si Jirka nenajde jiného spolujezdce a budeme tvořit příští rok stejně dobrý tým jako letos.“

Sleduješ souboje loňských sprinterských hvězd Šlehofera a Dunovského s velezkušeným Trojanem ? Nelákalo by Tě to změřit s nimi síly ?

Jirka: „Tyhle souboje sleduji od začátku. Kluky znám. Honzu Šlehofera se Zbyňkem Soběhartem dokonce z rallyové školy. Pokud to jde, snažím se jim pomoci. Honza je bezesporu talent a oba kluci mají štěstí, že za nimi stojí rodina. Co se týče měření sil, tak na rallysprintech by to, myslím, nebyl problém. Na velkých závodech asi určitě ano, protože jsem zatím žádný neabsolvoval. Tam by kluci měli zřejmě navrch. Možná .. (smích).“

Jak hodnotíš pro váš již uplynulou sezónu ?

Jirka: „Celkově hodnotím letošní sezónu jako velice vydařenou. Dojet všechny závody na bedně a zažít hattrick, to je myslím velký úspěch. Na tomto výsledku se podílelo mnoho lidí, kterým musím poděkovat. Jako prvním patří náš dík sponzorům a partnerům, kteří nám vlastně umožnili startovat. Jmenovitě to jsou: Chládek a Tintěra Havlíčkův Brod a. s., Jan Prihara a jeho firma www.centrumbydleni.cz, Event Music s. r. o. Alarm Tuning, Studio visual, Amka spol. s r. o. Autocentrum Trio s. r. o. Red Bull, Renovak s. r. o. www.tonery-hk.cz Atom Rat a Paramo a. s.

Obrovský dík patří mechanikům za přípravu závodního vozu a celkový přístup k naší posádce, Janu Rudolfovi za přípravu tréninkového auta a cenné rady, Luďkovi Hartmanovi za předávání zkušeností a podporu, Vlastíkovi Reslovi za mediální spolupráci, fanouškům za podporu u trati, pořadatelům za přípravu závodů, Klárce Mlynářové za držení pěstiček a hlavně mému tátovi, bez kterého bych se k závodění asi vůbec nedostal. Věřím, že nám všichni zachovají přízeň a budeme se i nadále vídat na závodních tratích.“