Premiéry Roberta Vodičky na Rally Bohemia

První prémiérou vůbec byl start na rally BOHEMIA 2007, neboť to dosud byla jedinná soutěž MMČR kterou jsem ještě nejel. Některé erzety (spíše jejich části) jsem však znal z absolvování Rally Paramo Liberec 2000 ,kterou jsem jel s Nissanem Almera N3 od plzeňského ROTA.

Druhou prémiérou byl spolujezdec, protože do této doby jsem jezdil pouze s Pavlem Dobišem, který mne nyní odmítl start z rodinných důvodů a já musel řešit kdo pojede, moc času nebylo. Oslovil jsem proto blovického Luboše Gešvindera, který měl mezi historic Vltava rally a tzv. Erzetkou čas, a tak jsme se narychlo domluvili… Třetí prémiéra nebyla pro mne moc příjemná, protože dosud jsem měl jen jednu velkou havarii při rally Český Krumlov 2000 (náraz do sloupu a zcela zničený Nissan Almera N3 a mé zranění které mne vyřadilo skoro na dvě sezony) a jednu menší – výlet do lesa opět na rally Český Krumlov 2006 (ulomená přední kola)ale nikdy jsem se ani na soutěžích ani v civilním provozu s autem nepřevrátil. Takže tato prémiéra přišla na rally Bohemia 2007 na RZ7 před obcí Smržovka. Kolikrát to bylo nevím, ale i diváci se nemohli domluvit jestli 3x nebo 4x… Prémiéra to byla i pro spolujezdce, který havaroval na sedadle navigátora již několikrát, ale tzv..“přes boudu“ prý ještě také ne…

Takže zklamání?

Ne,to vůbec ne. Hlavně jsem rád že se mne ani Lubošovi nic nestalo, odnesla to jen Felície a je mne líto p.Prášila jako majitele auta a kluků mechaniků, že jsem jim přidělal tolik práce zrovna před jejich domácí Kopnou… Je to pro mne další obrovská zkušenost (a ty člověk musí sbírat pořád), jak s novým navigátorem, se kterým jsme si na sebe zvykali, tak s těžkými tratěmi RZ, protože pořadatelé Rally Bohemia 2007 si zaslouží pochvalu, byly to krásné, těžké a dlouhé RZ, přesně to co dělá soutěž soutěží (a ne sprintem), bohužel jsem nedojel do cíle a ani jednou neabsolvoval 40km dlouhou RZ na kterou jsem se moc těšil…(mimo jiné jsme ji psali hodinu a 20 minut…).

Co se stalo?

Bohužel na RZ5 se na autě odporoučelo servořízení a já pokračoval bez něho. V jednom místě na návsi jsem byl „dlouhý“ a zjistil že chvátat se tak nedá (řídit,řadit,ručka…) a jedna ruka na volantu, který jde ztuha, prostě chybí…

V servisu po RZ6 kluci vyměnili hadici a dolili olej a my vyrazili na RZ 7. Už na přejezdu jsem cítil že se závada asi vrací, neboť řízení tuhlo a já se rozhodl osudnou RZ a následující projet takto a pokračovat do posledního servisu. Po pár kilometrech na výjezdu z lesa do obce Smržovka po sérii rychlých zatáček bohužel přišla poslední těžká pravá a mne sklouzl zadek auta na krajnici a jak bývá zvykem asi po jednom metru v trávě zadní levé kolo narazilo na patníček který koukal asi jen 10 cm nad zem.To nás katapultovalo a už jsme se točili… Kolikrát to nevím,dokonce i diváci se dohadovali jestli to bylo třikrát nebo čtyřikrát.

A co závěrem?

Jak jsem se již zmínil, celá soutěž byla super, organizace, tratě, seznamovací jízdy navazovaly a probíhaly v poklidu také díky GPS v autech se myslím zklidnily rychlosti hlavně přes obce což je dle mého dobrým impulsem pro činovníky, starosty obcí, majitele cest a ostatních kteří se podílejí na povolení k průjezdu soutěžních aut do budoucna. Jsem rád (hlavně kvůli divákům), že letos je třída A5 slušně obsazována na každé soutěži a je zde slušná konkurence a oni se snad mají na co dívat. Překvapil mne ale malý počet diváků na RZ na takovéto soutěži. Když si odmyslím (na Šumavě či Janneru) bláto, sníh, led, vodu, jehličí, zmrazky atd. tak to pro mne byla nejtěžší soutěž v MMČR kterou jsem osobně absolvoval. Nakonec bych chtěl opět poděkovat všem co nám drží palce doma či přímo na soutěži a podporují nás v závodění, Lubošovi za navigaci a všem včetně reklamních partnerů slibuji že příště se budu snažit dojet dál…

S pozdravem Robert Vodička