Profil jezdce: Antonín Novák

Slušovický Antonín Novák (7. 2. 1977) patřil tři sezóny k účastníkům populárního Škoda Fabia Cupu. Už před ukončením činnosti poháru přestavěl fabii do ostrého áčka. V úvodu letošní sezóny ho zatím provázela pořádná porce smůly. Časy dosaženými v jednotlivých rychlostních zkouškách však patří k nejrychlejším pilotům početně a kvalitně obsazené třídy A5.

Foto: Robert Balcar

Rallyové začátky

Tonda: „Se soutěžemi jsem začínal v roce 1999 jako spolujezdec Daniela Fottery. Zpočátku jsme jezdili se Škodou Felicia Kit Car ve třídě A5, o rok později v téže třídě s úzkou felicií. Na sezóny 2001 a 2002 jsem se dohodl, opět jako navigátor, na spolupráci s příbramským Tomášem Fialou. Toto období považuji za cennou zkušenost, nicméně mě to stále více lákalo k volantu. Se sériovým favoritem jsem v roce 2003 absolvoval několik amatérských soutěží.

V té době už se rodil projekt Škoda Fabia Rallye Cup. Pro naše soutěže to znamenalo něco úplně nového a lákalo mě to čím dál více. Pořád se však jednalo o příliš drahou záležitost, kterou bych sám neufinancoval. Proto jsem pouze snil. Již předtím jsem se seznámil s panem Pavlem Mikou, který mi nabídl společné řešení celého projektu. Dohodli jsme se, že zkusím absolvovat celý seriál Fabia Cupu a on pojede s pohárovou fabií rallyesprinty. Z této schůzky jsem byl úplně vedle.

Foto: Archiv Fabia Cup

Začal se mi plnit klukovský sen – jezdit mistrovství České republiky v rallye. Právě byly Vánoce a pro mě to byl nejkrásnější dárek. Chtěl bych tímto panu Mikovi moc poděkovat. Ohromně mi pomohl a vděčím mu za mnohé. Tak jsme se dali na cestu rallye. Vzhledem k počátkům projektu, jsme měli k dispozici neotestované auto a to přinášelo spoustu problémů. Ve Fabia Cupu jsme začínali pouze dva jezdci – já a Michal Hora. Časté technické problémy nám oběma nedovolily dokončit Valašskou rallye a Matador Tatry Púchov. Celý projekt včetně nás začínal být terčem posměchu. Cíl jsme spatřili až v Českém Krumlově, ale přesto nás technické potíže neopustily celou sezónu.

Nakonec jsme rok zakončili třetím místem ve Fabia Cupu a pátým místem ve třídě A5 v MMČR. Hlavním cílem do nadcházející sezóny bylo vylepšit auto především co se týče spolehlivosti. Nebylo to snadné. Nemohli jsme zasahovat do motoru a převodovky, které byly z důvodu stejné identity pohárových fabii zaplombovány. Nakonec se podařilo homologovat nové převodovky a vůz se výrazně zlepšil.

Foto: Robert Balcar

Ve druhé pohárové sezóně přibylo více jezdců a výrazně vzrostla konkurence. Musím zmínit, že jsem byl jediným začínajícím jezdcem. Všichni ostatní měli již v té době za sebou zkušenosti z odjetých podniků. Bylo pro mě velkou výzvou se těmto pilotům co nejvíce přiblížit a porovnat se s nimi. Výhodou byla nemožnost vymlouvat se na vozidlo, protože auta byla stejná. Tato sezóna byla také začátkem spolupráce s mým doufám už stálým spolujezdcem Jirkou Vajďákem. Společně jsme začali řešit především rozpis. Měl jsem v něm do té doby hodně chyb a nejasností. Nejsem typem jezdce schopným si zapamatovat trať. Jirka mi dokázal hodně poradit a posunuli jsme se úplně jinam. Bylo to hodně znát. Výrazně jsme se přiblížili soupeřům a těšilo nás, že s nimi zajíždíme rovnocenné časy a někdy je i porážíme. S Jirkou jsme dobří kamarádi a tak pro nás jsou soutěže i o něčem jiném.

Největším úspěchem pro nás byl ročník 2005. Obsadili jsme druhé místo ve Fabia Cupu a také ve třídě A5 v MMČR. Před námi skončil jen Pepa Sedláček. Konkurenci v této sezóně považuji za největší v celé historii poháru. Před sezónou jsme si moc šancí na úspěch nedávali. Favorizovali jsme zkušeného Pepu Sedláčka a Angličana Simona Hughese, jenž měl zkušenosti i z mistrovství světa. První závod ovšem přinesl poznání, že se dá závodit i s těmito soupeři, přestože to je těžké. Moc mě potěšila slova Pepy Sedláčka, který označil za své největší konkurenty nás a Hughese. Nabudilo nás to natolik, že jsme obsadili druhé místo. Po skončení sezóny jsme se domluvili s panem Pavlem Mikou na ukončení působení v poháru a vylepšení auta. Pro další sezónu jsme do pohárové fabie pořídili kitový motor a sekvenční převodovku. Vzhledem k těmto změnám jsme sezónu 2006 pojali jako testovací a zúčastnili jsme se pouze několika podniků.“

Foto: Robert Balcar

Učitele a rádci

Tonda: „Za nejvýraznější pokrok kariéry považuji spolupráci s Jirkou Vajďákem. Hodně jsem se naučil rovněž od Dana Fottery.“

Foto: Archiv Fabia Cup

Názor na rallye

Tonda: „Stejně jako mnoho závodníků a diváků moc lituji konce kategorie WRC. Díky tomuto rozhodnutí ubylo soutěžím hodně diváků. Kvalitu rallye kazí i nesmyslný kalendář a tři šampionáty. Podniků je příliš a je pouze otázkou času, kdy jezdecké pole ještě více prořídne a dojde k rušení soutěží.“

Konkurence ve třídě

Tonda: „V letošní sezóně je konkurence ve třídě A5 opravdu pestrá. Opět se to potvrdilo na Rallye Český Krumlov. Sešlo se kvalitní startovní pole a podle mého názoru patřila naše třída k těm nejlepším, co se týče vyrovnanosti a soubojů. Od začátku až do konce se jelo naplno. Bylo to závodění jak má být. Škoda, že nás postihly dva defekty a nestačilo to na lepší než páté místo. Přesto jsme s Jirkou dokázali, že se můžeme rovnat s těmi nejlepšími.“

Foto: Robert Balcar

Zajímavé zážitky

Tonda: „K největším zážitkům určitě patří start v Chorvatsku v sezóně 2005. Vedli jsme třídu a ve skupině A nám patřila třetí příčka. Na předposlední erzetě se mi uvolnila láhev s pitím a zakutálela se pod pedály. Lekl jsem se, nedobrzdil do vracáku a spadli jsme do příkopu. S porouchaným autem jsme ještě uhájili druhé místo, ale byl jsem na sebe pořádně naštvaný.

Foto: Archiv Fabia Cup

Dále musím zmínit, že jsem dvakrát pomohl ve Fabia Cupu svým největším soupeřům v boji o prvenství. Jednou jsem Michalovi Horovi půjčil převodovku ze svého auta a on díky tomu zvítězil. Podruhé jsme v Chorvatsku pomohli dotlačit Pepovi Sedláčkovi jeho nepojízdnou fabii nárazník na nárazník až do servisní zóny. Díky tomu mohl dále pokračovat v soutěži.“

Rallyové plány

Foto: Robert Balcar

Tonda: „Situace v poslední době není bohužel vůbec dobrá. Zažívám zklamání z toho, že opět neabsolvujeme kompletní sezónu. Moc nás to mrzí, ale z finančních důvodů se nezúčastníme Rallye Bohemia ani mojí oblíbené domácí Barumky. Netuším, jestli se letos ještě někde svezeme. Finance došly i na náš relativně dostupný provoz fabie a tak se nedobrovolně stahujeme z krásných soubojů v našem mistráku. Je nám to s Jirkou moc líto.

Chtěl bych každopádně velmi poděkovat našim sponzorům, kteří nám pomohli a stále pomáhají, mechanikům Pavlu Štěpánů, Zdeňku Sovjákovi, René Zbrankovi a Jiřímu Matůšů a především již zmiňovanému Pavlu Mikovi. Dále mojí trpělivé rodině a dětem, které tímto mým koníčkem zanedbávám, protože každou volnou chvilku věnuji přípravě auta. Děkuji také fanouškům, pokud nějaké máme, za trpělivost a podporu u trati.“