Rally Lužické hory aneb lužické sloupky

Už dvakrát jsem si udělil důtku, že jsem nebyl na Rallye Lužické hory. Letos to vypadalo, že dostanu další. A tak jsem jako správný manažer rozhodl: co nemusíš udělat hned, odlož. Odložil jsem práci, žena dítě a jelo se.

Při plánování trasy nás zarazil časový harmonogram. Třetí vložka se jede po stejné trati jako první. Ale začíná dřív, než stihnou všechna auta odstartovat do té první. Nu, asi pořadatel počítá s velkou úmrtností. Ještě jsme nevěděli o lužických sloupcích.

Na jedničce to začalo dobře. Svítilo slunko, jen sem tam kapka, a když přivrčelo růžové porše, tak mi jeho zvuk pohladil duši. Ó díky, Olafe, a přijeď do Čech s tou károu zase, prosím. Po půlce startovního pole jsme usoudili, že tenhle vingl mají všichni v rozpisu s deseti vykřičníky, protože do myší díry na výjezdu se sloupky po stranách se prostě auto napříč nevejde.

A tak jsme sešli do údolí na sto metrů vzdálenou dvojku. Sluníčko zmizlo a přišel pořádný slejvák. Podmínky na trati se změnily, a čím míň měl kdo drážek na gumách, tím víc jich měl na tváři. Kolik jich měl v obličeji Tomáš Klokočník v žigulu, když zjistil, že mu nejdou stěrače, netroufám hádat. Ale pustil blinkry a celou dvojku profrčel, jak se patří.

V prudkém dešti moje drahá odhalila novou funkci pytle na odpadky, který jsme měli s sebou, abychom na něm mohli třeba sedět. Do pytle vlezete hlavou napřed a v příslušném místě vyrobíte otvor pro oči. Následně došlo i k výrobě modelu Pytel EVO I, kdy mi sebrala z hlavy kšiltovku a tak si zajistila, že jí v pytli neprší do očí. Zřejmě necháme patentovat. Jediný problém vidím v tom, že až třeba Travaglia poletí Barumku a kolem trati uvidí stovky stojících pytlů, může udělat chybu. A to bych nechtěl.

Zkoukli jsme i začátek startovního pole čtvrté erzety a začali se přesouvat zpátky k autu, abychom stihli pětku a sedmičku. Časový harmonogram se povážlivě protahuje, na kopci ještě pořád jezdí třetí vložku. V tom nám místní hasič, plnící roli pořadatele, hlásí, že trojka je přerušena, protože jeden z jezdců sestřelil plynový sloupek a začalo hořet. Přes vysílačku slyšíme dialog:
"Kdo tam pojede hasit?"
"Já nevím, to druhý auto z Hrádku jelo na hranice, je tam nějaký problém."
"No možná tam pojedou z Chotyně."
"Nebo z Liberce."
"Hele, máte tam teplo?"
"Jo, jo, teď to hasit nebudem, nejdřív to musí plynaři zavřít, lepší když to hoří, než aby to nekontrolovaně ucházelo."
"Tak si tam můžete aspoň upíct buřty."
"To víš, že jo. Ty budou dobrý. Jako z plynový trouby."

Odjíždíme na pětku. Vzhledem k událostem má start pětky výrazné zpoždění, nacházíme proto čas na klobásu a pivko. Na návsi v Kunraticích je spousta lidí, místní hospoda je otevřena a sluníčko svítí. Vše je, jak má být. A po černém myšákovi s Vojtěchem za volantem opět přijde na řadu poršátko s famózním zvukem. Chlapci z Němec ho testují, jak se patří.

Neodmyslitelná přeháňka po chvíli opět nutí maminu nasadit Pytel Evo I a závistivé pohledy okolních dávají znát, že je to bomba. Nikomu nevypíchnete oči deštníkem. A kdyby se místo kšiltovky použilo mexické sombrero, vešel bych se tam i s kamerou.

Po dešti přecházíme na jiné místo a sotva odjede poslední jezdec, už je tu zase myšák s Myšákem. Jsme u vinglu, v jehož vnitřní straně stojí plot s masivním železným sloupkem na rohu. Od okolostojících se dovídáme, že už zlikvidoval dva vozy, a skutečně, na blízké louce jsou nějací nešťastníci s nepojízdnými závoďáky. Kdo tedy bude další? Ve volné chvíli slyšíme od majitele pozemku historii plotového sloupku.

"Ještě loni jsem měl betonový. Ale jak tu jezdili závody, tak mi ho posouvali, hnula se celá armatura, a za chvíli by mi už jezdili po zahradě. Tak jsem vykopal metrovou díru, svařil íčko a účko, zalil to několika kolečky betonu, a je to. Když tu jeli jézéďáci s valníkem, ozvalo se cvak, cvak, cvak a na valníku utrhli všechny panty na saitně. A sloupek jen trošičku přihnuli. Zkoušel jsem ho pak srovnat, přijel sem s naloženým Matesem, vzal jsem tááákhle tlusté lano, ale sloupek se ani nehnul."

Domorodec nelhal. Během druhé rundy jsme viděli dva další nešťastníky, kteří zkoušeli sloupek posunout. Sloupek vydržel, auta ne. Doporučuji proto všem pilotům: Tomu sloupku na výjezdu z Kunratic se opravdu vyhněte. Nepustí. Když jsem se chystal, že natočím žigula v akci, protože ten jediný by mohl sloupkem hnout, zazvonil mi telefon. A posádka Klokočník/Štika mi hlásí, že už k nám nedojedou, protože jim po startu sedmičky upadla náprava. Možná je to lepší. Ten sloupek je fakt síla.

Odjíždíme tedy k nešťastníkům, nijak smutně se ale netváří, protože závody se jim líbily. A musím říct, že nám taky: pořadatelé dobří, pestré závodní pole i koukatelné výkony. Takže příště ahoj v Lužických horách a piloti pozor na lužické sloupky.

Krátké video najdete na http: www.kilometr.net. A fotky dělal náš dvorní fotograf Radek Penz.

Ahoj na rallye