Trocha statistiky před Rally Argentina

Rally Argentina patří mezi stálice MS rally od roku 1980, kdy se pořádal její první ročník a na rozdíl od jiných soutěží na americkém kontinentu, které neměly nebo zatím nemají dlouhého trvání v seriálu MS se pořádá jen s malými pauzami. Jedna pauza vznikla v roce 1982, kdy se rally nepořádala a druhá v roce 1995, kdy díky již mnohokrát zmiňované rotaci soutěží mezi MS a šampionátem vozů F2 se započítávala pouze do druhého z nich. Rok 1995 je však z českého pohledu zajímavý, neboť tehdy zaznamenala značka Škoda s modelem Felicia Kit Car nejlepší umístění v historii Rally Argentina. Pavel Sibera dojel s Petrem Grossem na místě čtvrtém a Emil Triner s Pavlem Štancem na místě šestém. Samozřejmě, že je tento výsledek ovlivněn absencí továrních posádek, které do Argentiny ten rok necestovaly. To byl během některých ročníků poměrně častý jev, některé tovární týmy cestu do Argentiny nevážily a tak se na předních místech objevili místní jezdci a také místní (rozuměj v Jižní Americe vyrobené) automobily.

Škoda Felicia Kit Car v akci

Rally se první dva ročníky pořádala v provincii Tucuman a po roční pauze se odstěhovala do současné oblasti v provincii Cordoba. Do Tucumanu se soutěž vrátila pouze jednorázově v roce 1992. Probrat ročníky, kdy soutěž nebyla součástí MS je tentokrát velmi jednoduché, jedná se pouze o rok 1995. Proč zde nebylo MS je popsáno výše, zbývá zmínit, že zvítězil místní jezdec Jorge Recalde s vozem Lancia Delta integrale. Na druhém místě dojel Gustavo Trelles z Uruguae s další Lancií, který se v následujících 4 letech stal mistrem světa skupiny N.

Nejúspěšnější značka v Rally Argentina – Lancia Delta, za volantem jediný Argentinec, který vyhrál soutěž MS – Jorge Recalde

Rally Argentina určitě nepatří mezi nudné podniky, má skvělou atmosféru, pořadatelé odhadují návštěvnost na více než milion diváků, protože rally je zde velmi oblíbená. Tratě jsou šotolinové, nechybí zde brody, které ne vždy projedou soutěžící bez problémů – o tom by mohli vyprávět hlavně u Subaru, některé rychlostní zkoušky se nacházejí ve velkých nadmořských výškách v horách, kde mnohdy nechybí ani sněhový poprašek a motory ztrácí výkon. A pokud se řekne Argentina, mnohým z vás se vybaví nějaké zajímavé skutečnosti. Připomeňme si např. havárii Tommiho Mäkinena v roce 2002, u kterého nebylo zrovna obvyklé, aby metal salta, o havárii Markko Märtina už byl na eWRC samostatný článek. Havárii, která vypadala, že ukončí jednu skvělou kariéru zde zažil v roce 1985 také Ari Vatanen s Peugeotem 205 Turbo 16. Mimořádný byl také rok 2001, kdy zde havarovala cisterna jedoucí k požáru, která se převrátila na obě soutěžní Škodovky, vyřadila je ze soutěže a jen málo chybělo, aby celá záležitost skončila tragédií. V roce 2002 zde zase byly z prvního a druhého místa po závodě diskvalifikovány vozy Peugeot (Grönholm za nepovolenou cizí pomoc a Burns za lehčí setrvačník) a přepisovaly se výsledky, z čehož profitovali ostatní posádky v cíli včetně těch se Škodovkami.

Takto vypadal Peugeot 205 Ari Vatanena po nehodě roku 1985

Něco z historie – „monstrum“ v pampě – Audi Sport Quattro S1

V ročnících, které se do MS započítávaly byla nejúspěšnější značkou Lancia, která zde s modely Delta zvítězila celkem 6x a z toho dokonce 5x v řadě v letech 1986 – 1990 a 1992. Tři značky zde zvítězily 3x z toho dvě zaznamenaly hattrick, Mitsubishi v letech 1996 – 1998 s Lancery, Citroën v letech 2004 – 2006 s Xsarou a Toyota s Celicami v letech 1991, 1993 a 1994. Další čtyři značky zde zvítězily dvakrát. Audi s Quattrem v letech 1983 a 1984, Subaru s Imprezou v letech 1999 a 2000 a Ford s Focusem v letech 2002 a 2003. Z této řady značek, které zvítězily vždy dva roky po sobě poněkud vybočuje Peugeot, který první vítězství zaznamenal už v roce 1985 s typem 205 turbo 16 a druhé v roce 2001 s typem 206 WRC.

Cisterna ukončila účast Škody v roce 2001

Podívejme se na tabulku úspěchů jednotlivých značek, opět přidám pro zajímavost i již neaktivní, ale v minulosti úspěšné značky:

Nejlepší umístění značky Škoda zaznamenal v Argentině Toni Gardemeister v roce 2002, dojel pátý a hned za ním šestý Kenneth Eriksson – v té době s Octavií Evo2 a díky diskvalifikaci Peugeotů. O rok později však dopadly Škodovky podobně, Auriol dojel šestý a Gardemeister sedmý – tentokrát s Octaviemi Evo3.

Brodění – Toyota Corolla WRC

A jak to bylo do letošního roku s úspěšností jednotlivých pilotů? Nejúspěšnějšími byli v historii hned tři, kteří zvítězili 3x. Jedná se o Miki Biasiona s Lancií Delta v letech 1986, 1987 a 1990, Carlose Sainze v letech 1991 (Toyota Celica), 2002 (Ford Focus RS WRC) a 2004 (Citroën Xsara WRC). Posledním z trojice úspěšných je Tommi Mäkinen, který zatím jediný zaznamenal hattrick v letech 1996 – 1998 s Mitsubishi Lancer Evo 3 až 5. Dvojnásobní vítězové jsou také tři. Didier Auriol v letech 1992 (Lancia Delta) a 1994 (Toyota Celica), Juha Kankkunen v letech 1993 (Toyota Celica) a 1999 (Subaru Impreza) a také Sebastian Loeb, který zde zvítězil v posledních dvou letech s Citroënem Xsara. Z ostatních vítězů si připomeňme šéfa týmu Citroën Guye Frequelina, vítěze z roku 1981 (Talbot Sunbeam Lotus) nebo již zmiňovaného Jorge Recaldeho, který kromě nemistrovského vítězství přidal další v roce 1988 (Lancia Delta) a také tedy v Argentině zvítězil celkem dvakrát. A byť většina fandů rally nepatří nejspíš mezi příznivce okruhů či formule 1, za zmínku určitě stojí i dvě třetí místa (1980 - Fiat a 1985 – Peugeot) Argentince Carlose Reutemanna, známého hlavně ze svého působení ve F1 v týmu Ferrari.

Po brodění – „kosmeticky“ upravené Subaru Impreza WRC

Jak jsou na tom aktivní piloti zapsaní v seznamu přihlášených posádek?

Subaru Tommiho Mäkinena v roce 2002

Za největší favority lze vlastně všude považovat 2 až 4 piloty podle šíře pohledu. Po předvedení šotolinového potenciálu (odpusťte mi toto zprofanované slovo) Citroënu a při pohledu do listiny vítězů lze favorizovat opětovně Loeba, který navíc může vyrovnat hattrick Tommiho Mäkinena. Marcus Grönholm mu i zde jistě bude vyrovnaným soupeřem (nebojte, vím, že odstup v cíli ne vždy vypovídá o vyrovnanosti, ale kdo už jiný by měl Loebovi konkurovat že?). Grönholm s Petterem Solbergem jsou navíc jediní, kdo v Argentině startovali v posledních sedmi ročnících (Marcus dokonce poprvé už v roce 1997), takže Solberga lze považovat za dalšího adepta na vítězství. Psát „pokud mu bude přát štěstí a Subaru bude sloužit bez technických problémů“ mi už přijde téměř zbytečné, všichni už to za ten více než rok jeho trápení víme. Pokud jsem psal o 4 favoritech, posledním z nich je dle mého názoru Mikko Hirvonen, dozrává ve špičkového pilota, zatím ale nejspíš bude těžit z případných problémů před ním zmíněných jmen. Podle dosažených minulých výsledků by teď byl na řade Gigi Galli, který se však na start nepostaví a nemá tedy šanci si zopakovat jaký je to pocit, vyskočit si v MS na stupně vítězů. Těsně pod stupně vítězů zde dosáhli zatím kromě Hirvonena i Manfred Stohl a Dani Sordo, dosáhnou letos až na ně? Dále zde máme skupinku pilotů zralých na body – Chrise Atkinsona, Henninga Solberga a Jari-Matti Latvalu. Ze seznamu už nám zbývají poslední tři. Mathew Wilson, který loni v Argentině vyhrál svou první a jedinou RZ v MS, navíc získal svůj první bod za osmé místo, což však vzhledem k slabšímu obsazení zámořských soutěží zase tolik nepřekvapuje. Posledními „do party“ jsou domácí jezdci Luis Perez Companc a Juan Pablo Raies. Těm rozhodně v domácím prostředí nebude chybět motivace, tratě této soutěže oba vcelku dobře znají, prvně jmenovaný zde už i bodoval. Jak moc ale tato skutečnost pomůže ke kvalitnímu výsledku, to se teprve uvidí.

Jen si „tak trochu“ skočit – aneb Petter Solberg + Ford Focus WRC

Na jihoamerickou trať se v rámci PCWRC podruhé postaví také Štěpán Vojtěch, takže ani tentokrát nebude chybět pilot s českou vlaječkou na autě…