Z historie MS - Monte Carlo 1986 - začátek konce

Když se člověk podívá na historii automobilových soutěží, tak zjistí, že několik krátkých let se zcela vymyká „normálu“ a představuje jakýsi pomyslný vrchol. Jde o skupinu B. Ta byla do rallye zavedena v roce 1982 a skončila po tragických událostech roku 1986. Přivedla na tratě automobilových soutěží fantastickou techniku, vozy s výkony přes 500 koní. Ale soutěže se také staly smrtelně nebezpečné. Walter Röhrl situaci trefně charakterizoval slovy, že auta jsou rychlejší než jejich piloti… Rallye Monte Carlo 1986 se nesmazatelně zapsalo do historie jako jedna z nejdramatičtějších soutěží vůbec. Byla to úvodní soutěž sezóny, která přinesla řadu tragédií a na jejímž konci se svět automobilových soutěží vrátil k cestovním vozům skupiny A.

Podívejme se, co se na Monte Carlu 86 odehrávalo. Předně, byla to ještě opravdová rallye, tedy celková délka včetně tradiční hvězdicové jízdy byla 3.984 kilometrů a na jezdce čekalo 36 rychlostních zkoušek o celkové délce 867 km. Jelo se samozřejmě ve dne i v noci. Na startu se sešlo 156 posádek, klasifikováno bylo po poslední etapě 65. Počasí bylo proměnlivé. Většinou jasno, ale na rychlostních zkouškách se střídal suchý asfalt s mokrým, ledové plotny, uježděný sníh i čistý led. Byla to ještě doba bez servisních zón, takže mechanici závodili s jezdci, aby stihli být za cílem erzety dřív než jejich svěřenci.

Markku Alen

Na startu se sešla opravdu hvězdná sestava. Tovární tým Audi nasadil nové speciály s označením Audi Sport Quattro S1 a za jejich volanty usedli Walter Röhrl a Hannu Mikkola. Peugeot nasadil tři tovární vozy typu 205 Turbo 16 E2 s obsazením Timo Salonen, Juha Kankkunen a Bruno Saby. Čtvrtý Peugeot s tovární podporou pilotovala Michele Mouton. Tři tovární Lancie Delta S4 měli v rukou Markku Alen, Henri Toivonen a Miki Biasion. Dva tovární MG Metro 6R4 pilotovali Tony Pond a Malcolm Wilson. Citroën představil poněkud monstrózní BX Turbo 4TC a do vozů usedli Philippe Wambergue a Jean Claude Andruet. Se soukromou Lancií 037 Rally startoval Španěl Salvador Servia, s Opelem Manta 400 Němec Manfred Hero. I stále populárnější skupina A byla hodně nabitá a diváci se těšili na tovární, nebo polotovární týmy Renault, Volkswagen, Mazda, Fiat a Alfa Romeo. Startovalo tradičně i dost hodně rychlých soukromníků s atraktivními vozy jako Porsche 911 SCRS, Renault 5 Turbo, nebo Mazda RX-7. Celkem ze šesti určených měst Evropy vyrazili účastníci do Monte Carla k očekávané automobilové bitvě.

Malcom Wilson

Audi muselo své vítězné ambice pohřbít již velmi brzy. Walter Röhrl se po celou dobu rallye potýkal s nějakými problémy. Jeho motor dával pod 5 000 otáčkami výkon tak akorát jako lépe naladěna travní sekačka. Oproti tomu v rozsahu nad 5 000 otáček dával motor výkon jako při startu rakety Saturn V. A lze si představit, že i pro takového mistra, jakým byl Walter Röhrl, bylo udržení vozidla – rakety na silnici hodně velkým uměním. A němečtí inženýři si s problémem nevěděli rady… Když se k tomu přidaly dva defekty pneumatik, měl Walter definitivně po náladě… Ale bojoval dál.

Walter Rohrl

Jeho týmový kolega Hannu Mikkola naopak neměl žádné problémy a bylo z toho nakonec třetí místo, ale na víc stárnoucí Hannu neměl. „Audi-dragster“, jak okřídlenou Audi Sport Quattro S1 překřtili jezdci, nebylo jednoduché zvládat, její divokost byla nepředvídatelná a tohle auto už bylo rychlejší než reakce pilota soutěžního vozu…

I v ostatních týmech bylo znát napětí a další jezdci prožívali martýrium. Kankkunen a Saby se potýkali s technickými problémy a tak jedinou hvězdou Peugeotu s šancí na vavříny byl úřadující mistr světa Timo Salonen. Britský tovární tým Austin Rover nebylo na rozdíl od RAC Rally 85 vůbec vidět. Tony Pond vzdal hned na sedmé rychlostní zkoušce, Malcolm Wilson zůstal stát na RZ12 s nefunkční převodovkou. Francouzští fanoušci netrpělivě očekávali premiéru vozů Citroën BX Turbo 4TC. I když ve skupině B bylo možné prakticky všechno, zákony fyziky a hlavně přírody se obcházet nemají… Citroën BX prostě na rallye nepatří…

Timo Salonen

Philippe Wambergue zastavil na druhé erzetě se ztichlým motorem, Jean Claude Andruet havaroval na sedmé. U Lancie vyřadily problémy s elektrikou Aléna ze hry už na první rychlostní zkoušce. Pak finský kaskadér nasadil ostré tempo a posouval se neustále dopředu. Na 18. rychlostní zkoušce vypověděl službu motor jeho Lancie. Biasion překvapivě vyhrál první erzetu, dlouho se držel mezi pěti nejlepšími a vypadalo to na skvělý výsledek. Pak ale přišla delší oprava, Ital ztratil nervy, pryč byla jeho pověstná koncentrovanost a v první zatáčce 31. rychlostní zkoušky skončil v hlubokém příkopu…

Jean Claude Andruet

Ale vlajku Lancie držel stále hodně vysoko Henri Toivonen. Nová absolutní hvězda rallye, které kde kdo předpovídá velkou budoucnost. Toivonen vyhrává jednu rychlostní zkoušku za druhou a kraluje této soutěži. Ale přichází velké drama. Překvapivě na spojovací etapě! Jeden z rozvášněných francouzských diváků předvádí, že je stejně dobrým pilotem, jako hvězdy rallye, řeže zatáčku do které není vůbec vidět a narazí právě na Henri Toivonena. Čelní náraz zdemoluje starý Ford Taunus, ale i soutěžní klenot jménem Lancia Delta S4 je vážně poškozen. Rozsah škod je takový, že Henri prosí vysílačkou vedení týmu o zamluvení letenky z Nice do Helsinek. Je psychicky na dně a chce domů…

Ale legendární manažer Cesare Fiorio letenku neobjednává a místo toho posílá na udané místo nehody všechny dostupné servisní vozy a mechaniky. Na úzké horské silnici se temperamentní Italové pouští do horečné práce a za 20 minut je vůz opět pojízdný a Toivonen může pokračovat. Bohužel s bolestivě naraženou kyčlí, ale Cesare Fiorio věří, že mladý Fin bolest přemůže… Henri je doslova hnán svým spolujezdcem Sergio Crestem po horských silnicích a absolvují zbývajících 53 kilometrů spojovací etapy za neuvěřitelných 36 minut, takže dostávají jen jednu minutu penalizace za pozdní příjezd do časové kontroly a stále drží vedení v soutěži. Toivonen ale nezvolí právě šťastně pneumatiky a do čela se dostane Timo Salonen s Peugeotem.

Henry Toivonen

Brýlatý Fin, kouřící jednu cigaretu za druhou, si dokonce vybuduje náskok 33 sekund před závěrečnou etapou. Ale Salonen se netváří nadšeně a už vůbec ne jako vítěz. Výrazně se zhoršilo počasí a on moc dobře ví, že zimní pneumatiky Michelin jsou mnohem horší, než italské Pirelli. Oproti tomu je Toivonen až přemotivován. Hned úvodní rychlostní zkoušku na Col de Turini jasně vyhrává a v polovině závěrečné smyčky už vede opět o celých 37 sekund. Definitivní rozhodnutí padlo na Col de la Couillole. Salonenovi ledoví špioni jedou moc brzy a hlásí mokrý asfalt. Ale ve chvíli, kdy Timo startuje do erzety, chumelí a na trati je zmrzlý sníh a led… Salonen startuje na „mokrých“ pneumatikách ke svému závěrečnému tanci. Za dvě minuty po něm vyráží na trať Toivonen, ale na zimních pneumatikách s hřeby. Celé dvě třetiny rychlostní zkoušky jede Toivonen v klidu jen několik metrů za Salonenem… Přesně 20 let po vítězství Pauli Toivonena vyhrál slavné Monte Carlo i jeho syn Henry.

Velmi tvrdě se bojovalo i v nové skupině A. Své kordy zde zkřížily tovární nebo polotovární týmy Renault, Volkswagen, Fiat, Mazda a Alfa Romeo. Vítězem se stal nakonec domácí Alain Oreille na voze Renault 11 Turbo, za ním dojely dva tovární VW Golf, za jejichž volanty seděli Kenneth Eriksson a Franz Wittmann.

Henry Toivonen

Strhující drama skončilo, ale všem bylo jasné, že se pomalu, ale jistě schyluje k tragédii. Soutěže se staly motoristickým sportem číslo jedna, statisíce diváků cestují za svými idoly po celé Evropě. Zatím nejsou vypracovány žádné bezpečnostní plány, nefunguje ani pořadatelská služba. Všechno je živelné. Diváci stojí na krajnicích cest nebo dokonce přímo na silnici a rozestupují se až těsně před projíždějícím soutěžním vozem. V Portugalsku dochází k tragédii. Domácí Jacquim Santos s továrním Fordem RS200 ve snaze vyhnout se neukázněným divákům na trati rychlostní zkoušky svůj vůz strhne mimo trať a kosí špalíry diváků. Na místě zůstává několik mrtvých a desítky těžce zraněných. Tovární týmy okamžitě odvolávají své vozy ze soutěže. Na Korzice exploduje po nárazu do skály vůz Lancia Delta S4 a v jeho plamenech končí svůj život Henri Toivonen a Sergio Cresto. Na Hessenské Rallye nezvládne svůj Ford RS200 pilot Formule 1 Marc Surer, narazí do stromu a vůz exploduje. Spolujezdec Michael Wyder na místě umírá.

To už skupině B zvoní umíráček a její dny jsou sečteny. Rokem 1987 začíná zcela nová éra automobilových soutěží.