Jak jsem navštívil Berounský vrch

Na začátku tohoto týdne jsem se dozvěděl, že by se v mém okolí měl konat další zajímavý závod a to: Berounský vrch 2007. Jelikož vrchy nejsou moje nejsledovanější disciplína a ještě se jednalo o jakýsi poloamatérský závod, tak se mi nepodařilo sehnat jinak snadno dostupné informace. Vypátral jsem akorát, že závod by měl začínat v sobotu ráno na výpadovce z Berouna na Kladno a jet se vrchařským stylem. Dalším lákadlem bylo 150 přihlášených soutěžících hned z několika motoristických disciplín a to: rally, rallycross, autocross a samozřejmě vrchy. Protože Beroun je z Rakovníka, kde bydlím, jen kousek, tak jsem i přes tento nedostatek informaci vyrazil.

Bez větších problému jsem našel místo konání podniku a hned jsem zamířil do servisu. Letmý pohled na závodní stroje napovídal, že informace o zajímavém poli nelhaly. Ještě před hlavním servisem, který byl umístěný trochu nezvykle na návsi, mě upoutali civilní účastníci. Ale tentokrát se nejednalo jen o nějaká běžná sériová a polepena auta, byla to dvojice Ferrari (Ivan Mifka s Modenou a Štangl s Dinem), ale druhý jmenovaný do závodu bohužel nenastoupil. Dále jsem procházel vsí a postupně objevoval další zajímavé exempláře: vrchařský team Petra Vojáčka (Petr Vojáček a Jerman s Alfami, dále trojice s Astrami Lukáš Vojáček, Jermanová a Los, ještě Vacek s Escortem), dále mě upoutaly vrchařské „nezastřešené“ speciály (Fajkus, Plaček, Žemla, Kocián, Hrbáč) a Fábie která měla jedno sedadlo přesně uprostřed vozu (ale ta po tréninku odstoupila), potom jsem narazil na rallycrossaře (Kotek s Hondou a Černý s dvěstěšestkou, řady této asfalto-šotolinové rodiny měla rozšířit ještě dvojice Fábiářů Bílek a Koutný, přičemž Koutný se měl přestavit s více jak pětisetkolovým speciálem, bohužel ani jeden nedorazil, druhý jmenovaný měl problémy se sáním). Protože jsem zjistil, že servis je rozstrkaný po celé vsi a již začínal trénink, tak jsem spěchal najít si nějaké pěkné místo na trať a zbytkem startovního pole se nechat překvapit přímo na trati.

Asi po kilometru jsem narazil na divácké místo, kde byl dvojitý retardér a pěkný výhled do najížděcí i vyjíždějí zatáčky. Místo se mi líbilo, tak jsem tam na vyzkoušenou zůstal, potom jsem nenápadně vyslechnul místní lidi a zjistil, že toto místo je prý nejlepší na trati, tak jsem přestal přemýšlet o předběhnutí jinam a zde jsem si našel relativně bezpečné místo s pěkným výhledem.

Na místě jsem si zakoupil startovku a už jsem měl aspoň malé množství informací. Hned na prvním listu mi upoutal rallycrossař Jírovec, který tentokrát startoval s rallyovým Cliem, tento západočeský jezdec mě spíš vždy zaujal svými nepříliš úspěšnými výkony, tak jsem byl zvědavý jak se mu bude dařit nyní. Dále jsem narazil na rally jezdce (Otto, Radek Mifka,Vlach a Kožmín všichni s produkčníma vozy, Vejražka s Cosworthem a Vlček s Dvěstěšestkou). Autocrossaře prezentoval Matušinec s třistašeskou. Jelikož startovka je poměrně rozsáhlá a už se jezdí tak studování zbytku startovního pole prozatím odkládám a sleduji dění na 3600 metrů dlouhé trati, která má celkové stoupání 192 metrů.

Po projetí pár aut je trénink zastaven, tak s napětím čekám co se kde stalo a najednou k mému údivu se na trati objevuje autobus hromadné dopravy a staví na nedaleké zastávce, kde vystupují cestující. Poté se dozvídám, že se nepodařilo pořadatelům dohodnout s autobusovými dopravci na přeložení spojů a že k podobné situaci bude docházet asi tak jednou za hodinu. Mezi některými diváky se ozvala vlna nespokojenosti, ale mě spíš pohled na Karosu, která vykrucuje dvojitý retardér připadá komická a přivádí mi k úsměvu. Tato situace se opravdu opakuje několikrát za den, ale když jede spoj po směru závodu (do kopce), tak je zdržení celkem minimální, větší prodleva vzniká z důvodu vyprázdnění tratě když autobus jede v protisměru, ale i to jde snadno přežít.

Tréninky pokračují dále a po několika vozech přijíždí Miroslav Fajkus se svým Lucchini M95 a přímo přede mnou v retardéru se dostává do drobných problémů a polohodinách bourá bariéru z pneumatik, viditelně poškodil „jen“ blatník svého speciálu, se kterým pokračuje dál a následně ho v průběhu závodu spravuje. Pak přijíždí s pěknou stotřicítkou Antonín Muzikant, který jede pomalou jízdou a v následném kopci staví, osobně odhaduji na závadu řazení protože viditelně jel na větší stupeň, něž by v daném úseku bylo zdrávo a do kopce se již neutáhne, ale po odtáhnutí zřejmě svůj stroj spravuje, protože nadále celý den jezdí a předvádí pěkné průjezdy. V dalším průběhu slyším z pořadatelské vysílačky že závod zastaven, ale tentokrát ne z důvodu již zmiňovaného autobusu, ale pro havárii na trati, po chvíli přijíždí se svým devítkovým Myšákem Radek Mifka a má lehce poškozené boky a střechu, auto je poškozeno opravdu povrchově, ale i když to tak nevypadá, vůz byl na střeše. Pilot zde nechává stát stroj v diváckém prostoru a ze závodu odstupuje, při první možnosti vjet na trať usedá do vozu a svépomocí odjíždí do servisu, kde již zůstane.

Nedostatek informací přetrvává, ale z nezaručených zdrojů se dozvídám, že kolem poledního končí tréninky a začíná tříkolový závod, který je ale následně pro časový skluz zkrácen na dvě kola. Startovní pole je rozděleno na dvě skupiny a jezdí se tak, že pořadatele svezou vždy jednu polovinu po trati v protisměru dolů na start a ta potom v intervalech startuje. Nahoře za cílem jezdci zůstávají ve zmiňovaném servisu a když odjede celá polovina jezdců, tak pořadatele opět svezou zbytek pole po trati na start a jede se dál, tímto způsobem se jezdí celý den. I když se tato skutečnost může zdát zdlouhavá, není tomu tak, pauzy jsou minimální a pomalý průjezd vláčku závodních speciálů po tratí umožňuje detailní prohlédnutí strojů. Tím pádem závod pokračuje celý den prakticky bez přestávky a jedinou prázdnou chvilkou na trati bylo čekání na průjezd autobusu.

Domorodci měli pravdu a toto místo bylo opravdu pěkné, bylo zde vidět několik efektních průjezdů vozů ze zadním náhon (mimo Škodovek a Lady to byly i neobvyklé vozy jako Corvette Z06 v rukách Fencla nebo Pontiac F400 s pilotem Pergnerem a Pontiaca 67 s Pelechem a v neposlední řadě již zmiňované Ferrari, všechny průjezdy těchto strojů stály za to, zajímavý pohled nebo spíše poslech byl na dvojici Pontiaců, které měly správně po americku automatické převodovky). Dále bylo k vidění několik efektních průjezdů, z nichž jako nejčistčí na mě působil Petr Vojáčk, který se svou Alfou projížděl velice rychle a plynule.

Řady civilních účastníků rozšířilo několik Myšáků (Uldrich, Svobodová, Abrhám) a Hofman se Subaru, pěkný pohled byl na Coswortha v rukách Šefra.

Dalším neobvyklém „zpestřením“ byla jízda jedné divačky, která na polním parkovišti čtyřkolkou porazila dvě motorky, z niž jedna byla úplně nová a druhá loňská, kluci motorkáři tento fakt vzali celkem klidně, zavolali nehodovku a vše se v klidu vyřešilo.

Odpoledne relativně poklidně probíhal závod, až do doby kdy jeden místní jezdec (Fišer) s Ladou 2103 po přetočeném manévru v retardéru trefil jeden z mála stromů v příkopě a naboural svůj jinak pěkný a zachovalý stroj. Když se závod blížil ke svému konci, tak podobně jako výše zmiňovaný jezdec přetočil další pilot svůj stroj, tentokrát se jednalo o Alfu, ale ten měl více štěstí a po vytlačení z příkopu mohl bez poškození vozu jen s časovou ztrátou dál pokračovat. V samotném závěru zde ještě projel Mercedes 190 s rozbitým světlem a blatníkem, ale jak se mu toto „povedlo“ netuším, protože poškození nenapovídalo ani stromu ani retardéru tak mi zůstává záhadou kam se nevešel. A přišla poslední jízda o kterou se postaral Žemla se svou formulí ASM 02, asi aby nám nebylo líto, že je konec tak probrzdí retardér a proráží poslední řadu pneumatik, ale po krátkém „oklepání“ pokračuje dál.

Po celý den svítilo příjemně sluníčko a pofukoval lehký větřík, takže bylo akorát ideální „závodnické“ počasí. Soutěž se mi líbila a především za podařený tah ze strany pořadatelů považuji sezvání závodníků hned z několika odlišných odvětví motosportu. Šikovné bylo i umístění v kalendáři, protože řada zmiňovaných odvětví ještě nezačala a jezdci tuto příležitost vzali jako dobrou možnost předsezónního testování a poměření s konkurencí.

Dle nějakých informací závod pokračuje ještě dnes, ale protože jsem k této informaci nesehnal žádné podrobnosti, tak jsem už zůstal doma. Jak jsem už avizoval, tak k tomuto podniku jsem měl jen malé množství informací a nezbylo mi nic jiného než vycházet ze svých poznatků a „drbů“ na trati, tímto se případně omlouvám všem o kterých jsem uvedl malé nepřesnosti nebo snad zapomněl na nějaký zajímavý stroj, popřípadě zajímavý okamžik nebo jezdce na trati. Pokud nějaká taková mýlka vnikla (doufám, že ne) určitě nebyla úmyslná, ale plyne z nedostatku autorových informacích.

Tento článek můžete brát jako pozvánku na další ročník tohoto vydařeného závodu, samozřejmě pokud se bude další konat.