Jak jsem byl na pořádné klouzačce

Moje pracovní vytížení na norské půdě se mi už jevilo poněkud jednotvárné a tak jsem s nadšením přivítal zařazení Rally Norway do kalendáře MS a odhodlal se vyrazit. Musím se přiznat, že světovou rally jsem ještě neviděl a na sněhu už vůbec ne, takže lákadlo bylo velké. Náklady sice taky nebyly malé, ale v Norsku si člověk musí zvyknout, nebo sem nejezdit.

servis - Chris Atkinson

Přípravná fáze probíhala poněkud neuspořádaně. Měl jsem jasno, co bych chtěl asi vidět, ale sehnat vhodné ubytování, dopravu a hlavně to sladit s případnými spolucestujícími bylo náročné. Po zúžení počtu lidí na dva, bylo zřejmé že doprava bude bez auta a vyrazíme ze Stavangeru do Elverumu až v pátek, v sestavě Miloš Křížka a Zdeněk Růžička.

servis - Daniel Carlsson

Pátek 16.2.
Brzký budíček mě vyhnal směrem vlakové nádraží, aby mě skleróza hnala po pár metrech zase domů. Pas se někdy může hodit, zvlášť v cizině, že? Sice jsem vlak stihl i tak dobře, přesto mi tahle malá domů stihla znepříjemnit další dny. Během běhu jsem si totiž odřel paty v nerozchozených zimních botech. Cesta vlakem jižním Norskem byla překvapivě nudná, protože trať je hodně zařízlá do krajiny a nenabízí dobré výhledy. Po přestupu v Oslu jsme konečně dojeli ve čtyři hodiny do Hamaru, centra soutěže. Skoro celý páteční program už byl minulostí, takže jsme pro nasátí atmosféry zvolili návštěvu servisního centra v hale Vikingskipet. Mimochodem nádherná stavba, s bohatým využitím nosných prvků ze dřeva, jako u více velkých hal v Norsku. Uvnitř byla servisní zóna pro všechny tovární týmy a samozřejmě spousta místa na tribunách pro diváky. Atrakce jako velkoplošná obrazovka a stánky s rally oblečením doplňovalo pódium pro pozdější minitiskovku. Auta za chvíli začla najíždět dovnitř a u hrazení před stany začla pěkná tlačenice. Kromě obou místních bohů - Solbergů bylo dost husto i u Loeba a tak mi velké prázdno před stanem Kronosu přišlo až líto. Jelikož se prodírání davem nebylo nejrychlejší, obejít celou halu a udělat pár fotek zabralo dost času.

servis - Sebastien Loeb

Bohužel nás čekal jestě poslední přesun vlakem na ubytování do Elverumu a tak jsme nestihli vše. Hlavně nás mrzí další týmy, servisující venku před halou. V nastalé tmě a zmatku s přijíždějícími a odjíždějícími auty nebylo snadné vidět v krátém čase něco víc. Tím horší bylo následné hodinové čekání na zpožděný vlak. Když jsme v nočních hodinách konečně vysedli v Elverumu, náš hostitel se ukázal jako velice ochotný. Přijel pro nás autem na nádraží a doma nás hned hostil a pustil se do příjemné konverzace. Dal nám klíče od domu ať se neomezujem, že neví kdy tam bude. Snídaně sice v ceně noclehu nemá, ale co najdem prý můžeme sníst. Tohle je typická norská pohostinnost a hlavně důvěra. Tady se prostě krást a podvádět nemá, tak proč nedat klíče cizím lidem.

servis - Marcus Gronholm

Sobota 17.2.
Po delším vstávání se vydáváme pěšky na RZ10 Terningmoen, podle slov našeho domácího, bývalý vojenský areál. Zabloudit nešlo, lidí a aut všude jak mraků. Na malý Elverum dopravní kalamita. Zkouška startuje za chvíli a my se snažíme vybojovat slušné divácké pozice. Není čas taktizovat, už tak je to na druhou řadu, stoupáme si k technickému úseku, kde po pravé a mírném esíčku následuje ostrá levá a úprk do lesa. A už se hrne první patnáctka v obráceném pořadí. Za ohromného řevu publika zahajuje dorostenec Mikkelsen a další následují. Bylo vidět, že oba tovární Fordy a Loeb jedou trochu svižněji a přitom elegantněji než ostatní. Velice dobrý pohled byl i na Galliho a Gardemeistera. Po odjetí elity se hodně lidí zvedlo a odešlo ke svým parkujícím autům, aby celou oblast totálně ucpali, ve snaze vidět co nejvíc RZ. My jsme bohužel na auto myslet nemohli, tak jsme alespoň využili lepších pozic v areálu. Rozhodně se bylo na co dívat, hlavně Skandinávci v produkčních autech a špička v předokolkách se vůbec neflákali. Jelikož jsme nespěchali, viděli jsme i naše další jezdce, Lišku i Štěpánka. Bylo jasné, že nejsou na výletě, ale na krev to brát nechtěli.

servis - Henning Solberg

Náš další plán byl přesun do Hamaru na diváckou RZ14, zatímco pole odjede horské smyčky v okolí Lillehammeru. Po prozkoumání aktuální situace jsme zvolili autobus. S příchodem do areálu bylo jasné, že výběr pěkného místa nebude snadný. Zhruba kilometrová zkouška nabízela pestrý profil a množství diváckých míst, také ale už dost lidí. O to byla však lepší atmosféra. Opět obří obrazovka a moderátor, fanoušci ze všech možných koutů. Kromě solbergovic nejčastěji finští, švédští, dost Estonců, aj. Téměř z každého místa bylo vidět asi tři úseky trati a celý průjezd pak promítala i velkoplacka. Největší ohlas měl vracák před cílem, tam se fanoušci hlasitě vyjadřovali k atraktivitě průjezdu. Občas se někomu povedlo těsně líznout sloup kousek za vracákem a to bylo teprve peklo. Jiní zase měli problém se z vinglu odlepit, nejvíc ztratil Latvala a nutno přiznat že to byl i trochu případ Kopeckého. Nic to ale nezkazilo na jeho super sobotním výkonu, kdy se z 22. místa prokousal na 10. Opět se mi hodně líbil Gardemeister, jedoucí co to šlo. Taky podle toho jeho Lancer vypadal. Bohužel po sobotě už dál nepokračoval. Po odjetí špičky následoval obvyklý přeliv diváků a i my jsme změnili polohu. Navíc armáda předokolek si s vracákem do kopce moc nevěděla rady, nemluvě o produkčních Fiestách na konci pole.

hala Vikingskipet

Je třeba pochválit pořadatele jak za vymyšlení této pěkné RZ, tak za zvládnutí masy lidí. Část areálu byla uvnitř trati a tak museli prchající diváky vždy pouštet uličkou přes trať, když nikdo nejel. Trochu se v závěru pokazilo počasí, kdy začlo pršet. Vydali jsme se na bus, ale chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovali. Trefili jsme blízkou zastávku s naším spojem, nebylo však jasné jestli není protisměrná. Mířila opačně než jsme přijeli, přitom jízdní řád byl na náš směr. Nakonec vše dobře dopadlo a autobus pozdě, ale přijel a odvezl nás do Elverumu. Tam jsme si ještě zpestřili pochod na privát mírnou „zkratkou“, poznávajíc krásy nočního sídliště i koňského výběhu. Odměnou nám byla vlastnoručně chystaná teplá večeře. Naopak utrpením se stal setřih stanice NRK, celková úroveň přenosů byla otřesná. Asi by se o tom dal napsat celý článek.

Loeb S. / Elena D. - Citroen C4 WRC

Neděle 18.2.
Tento den nás čekala závěrečná RZ18, sice nazvaná Elverum, ale v nejbližším bodě vzdálená asi 10km od města. Vzhledem k našemu poznávacímu charakteru celého víkendu to byla otázka plánované turistiky. Pro návrat jsme uvažovali o stopu. Po ranních rituálech jsme se tedy vydali lesu vstříc na stezku odvahy. Hlavně v hlubším sněhu to byla zkouška odolnosti obuvi, případně mých krvavých bifteků na místě kde má člověk paty. Cesta se prodírala lesem někdy i ve více paralelních stezkách, sejít a zabloudit nebylo kam. Občas nás minuli běžkaři, jeden pár se psem jsme potkali dokonce dvakrát. Nejhorší bylo setkání s jedním postarším běžkařem, který měl pocit že v lese nemáme bez lyží co dělat. Neuměl anglicky a naše norština zakrněla v páté lekci, takže diskuze byla jak ve zvláštní škole. Píchal nás hůlkou do bot a mával do stran, asi si představoval, že si půjdem lehnout do sněhu, nebo se vzneseme a odletíme. Těžko říct, další cesta už byla příjemnější. Minuli jsme golfové hřiště a rozjezd pro malá letadla, vše samozřejmě pod vrstvami sněhu. Zajímavé to začlo být, až jsme došli k silnici, která nás měla navést k diváckému místu.

Kopecký J. / Schovánek F. - Škoda Fabia WRC

Úsek měl být asi kilometr po silnici a pak zase do lesa. Ten kilometr se nám zdál být hodně dlouhý, ale hustota provozu v našem směru nás ujišťovala, že jdeme dobře. Asi po třech kilometrech marné naděje za každou zatáčkou jsme rezignovali. Zkusili jsme stopa a hned první auto zastavilo. Mikrobus se třemi amíky nás odvezl asi další kilák na parkoviště a kluci se hned nabídli, že nás svezou i nazpět. Pak jsme už rychle dupali do lesa, čas pokročil. Divácké místo bylo pěkné, celé ve svahu. Nahoře se auta prosmýkla mezi domečky, pak táhlá pravá a sešup kolem nás přes louku do lesa. Přišli jsme právě včas, za chvíli si to už hasil Loeb, nezvykle v hloubi pole. Místo focení jsme na tomto místě přešli na videosekvence, což ale vzhledem k našemu amatérismu nebylo ideální. Zrovna když pádil Kopecký, povedlo se mi natáčení stopnout, místo spustit a pak uz bylo jen frrnk... Celý víkend byl Honza pro nás špatným cílem, ale co, hlavně že dojel jak dojel. Většina aut nabízela pěknou podívanou a z našeho úhlu bylo krásně vidět, jak projíždějí obloukem už srovnaní do rovinky. Opět působily velice suveréně Fordy a ještěže má Henning Solberg auto oranžové, jinak by ho přes záplavu vlajek a rukou nebylo vidět.

Hirvonen M. / Lehtinen J. - Ford Focus RS WRC 06

Zvuková kulisa byla silná, vždy ještě umocněná salvami, při brždění po rovince do úzkého lesa. Bylo fajn vidět zase jiný charakter průjezdů, než na technických RZ v areálech. Z cizozemských fandů bylo opět nejvíce slyšet Finy a Estonce. My jsme tentokrát nevydrželi až do úplného chvostu pole, chtěli jsme stihnout na parkovišti naše „taxi“. Po chvilce čekání přišli a ochotně nás nalodili. Celkem se divili, že se nám chtělo ráno jít pěšky takový kus. Chtěli jsme se jim odměnit něčím švestkově voňavým, ale s díky odmítli. Kupodivu znali pojmenování slivofic, pro tuhle tekutinu. Nebyli to žádní ignoranti, po cestě jsme probrali Kopeckého, Pastranu, Gordona, Rally Dakar i popularitu soutěží v USA.

Aava U. / Sikk K. - Suzuki Swift S1600

Kluci říkali, že si ještě pár dnů zalyžují a pak letí domů. No každopádně návrat byl mnohem příjemnější než dopolední maraton se šíleným běžkařem v zádech. Po návratu na privát nás zase domácí hodil na vlak, za což jsme se mu nevědomky revanšovali zapomenutýma párkama a sýrem v ledničce. Snad si je užije. Na nádraží nás po půlhodině čekání vyplašila světelná tabule, ze které zmizel náš spoj aniž by přijel. Ale paní průvodčí nás ujistila, že za to nemůže a vlak se prý skutečně dostaví, kdy má. Opravdu přijel, nás odvezl do Osla na letiště a my po pár hodinách čekání vzlétli směr Stavanger.

RZ10 - Terningmoen

Myslím že s cestou můžeme být spokojeni, stálo to rozhodně za to i s několika drobnými nedostatky. Třeba, jak jsem se až doma v teple dozvěděl, naše nedělní procházka vedla na úplně jiné divácké místo na dané RZ. Napojení na silnici mělo být po dvojitém zalomení, my jsme prošli jen prvním a pokládali jsme ho už za druhé. Holt ve sněhu občas někdo prohrne polňačku i kde není. Zase nám výborně vyšlo počasí, zataženo, ale -3 až 0. Týden před rally bylo okolo -15 a týden po zkolabovala vlaková doprava na jihu Norska. Sněhová bouře nadělila závěje nad pás.

Brynildsen E. / Engan V. - Mitsubishi Lancer Evo IX