Trocha statistiky před Uddeholm Swedish Rally

Před letošním rokem byla Švédská rally jedinou zimní soutěží v kalendáři MS. Letos se situace mění pořádáním Rally Norway. Můžete namítnout, že se vždy v zimě jezdí i Monte Carlo, ale to je o něčem jiném, trať obsahuje hodně asfaltu. Specifika Švédska jsou ve sněhu a ledu na cestách (snad i letos se příroda umoudří a v únoru bude sníh aspoň na severu), ve sněhových mantinelech podél trati, které jezdci využívají pro rychlejší průjezd zatáčkami tím, že o ně opřou auto, resp. srovnají zadek auta při protažení zatáčky smykem. S tím souvisí riziko, že když je bariéra příliš měkká, auto skončí mimo trať a ne vždy se povede ho za pomoci diváků na trať vrátit. Pokud je naopak v bariéře „dovedně“ schovaný balvan, dochází k „poruchám“ karoserií nebo závěsů kol. Přestože se tato rally jezdí na sněhu a ledu, patří mezi nejrychlejší soutěže seriálu MS, což umožňuje to, že auta používají velmi úzké pneu s hřeby, zařezávající se do trati jak pily a auta mají díky tomu lepší přilnavost než na jiných soutěžích.

Swedish Rally patří mezi stálice seriálu MS, byla do něj začleněna od počátků, od roku 1973. Její historie sahá ještě více do minulosti, první ročník se jel již v roce 1950. Tehdy se ještě jmenovala Rally Půlnočního slunce (Rally to the Midnight Sun) a start a cíl nebyl v jedné oblasti. O sedmnáct let později se přestěhovala do okolí Karlstadu a tam se koná do dneška. Třikrát v historii MS se Švédská rally nekonala. V roce 1974 z důvodu ropné krize, v roce 1990 kuriózně kvůli mírné zimě a nedostatku sněhu a potřetí v roce 1994, kdy díky rotaci soutěží mezi MS a šampionátem vozů F2 se započítávala pouze do druhého z nich. Tato soutěž na severu si dlouhá léta držela ještě jednu zvláštnost (podobně, jako Finská rally). Mezi její vítěze se dlouhých 52 let (ročníků) zapisovali pouze jezdci ze Švédska nebo Finska, proto zde docházelo v minulosti ke změnám v obsazení továrních týmů a nasazen býval někdo ze skandinávských pilotů namísto obvyklé dvojky týmu (viz Ekström u Škody Motorsport). Prvním, kdo toto pravidlo změnil, byl kdo jiný než Sebastian Loeb v roce 2004 (ať mi někdo tvrdí, že je to asfaltový specialista). Při pohledu do historie této rally máme tedy šanci si zavzpomínat na legendární severské jezdce.

Trocha historie – nejlepší umístění vozu Ford RS 200 v MS roku 1986 (Kalle Grundel)

Než vzpomeneme na piloty, kteří byli ve Švédsku úspěšní v rámci MS, zaslouží si zmínku dva, kteří zvítězili 2x v dobách před MS. Jedná se o Carl-Magnuse Skogha – vítěze ročníků 1960 a 1961 se Saabem 96 a Toma Tranu – vítěze ročníků 1964 a 1965 s Volvem PV 544. Mezi značkami se vedlo úspěšně vozům Porsche (8 vítězství) a oproti jiným soutěžím se často ve výsledkové listině na předních místech objevily vozy Saab (6 vítězství před vznikem MS) a Volvo (4 vítězství).

A jak to probíhalo v ročnících, kdy tato slavná soutěž měla statut MS?

Vítězové v ročnících započítaných do seriálu MS

Nejúspěšnější značkou v historii Švédské rally je Saab, který zde zvítězil 10x z toho 4x v rámci hodnocení MS (1973, 1976, 1977 a 1979). Saabu patří ještě jeden primát, vítězství vozu Saab 99 Turbo v roce 1979 je první vítězství vozu s turbem. V rámci MS jsou úspěšnější než Saab značky Peugeot a Mitsubishi, stejně úspěšnou je značka Audi. Peugeot zaznamenal 6 vítězství ve druhé polovině 80.let, kdy zvítězily dvě verze vozu 205 Turbo 16 (1985) pak 205 Turbo 16 Evo 2 (1986) a následně přidal dokonce 4 vítězství v řadě s typem 206 WRC v letech 2000 – 2003. 5x zvítězila ve Švédsku značka Mitsubishi v letech devadesátých – v roce 1991 s typem Galant VR-4 a následně se čtyřmi evolucemi typu Lancer Evo II – VI (1995, 1996, 1998 a 1999). Audi těžilo z trvalého pohonu 4 kol v letech 1981 – 1984, kdy s typem Quattro zaznamenala 4 vítězství v řadě. Dvakrát se zde podařilo zvítězit dalším pěti značkám. Fordu s Escortem RS 1800 (1978) a s Focusem RS WRC loni. Historie pamatuje ještě jedno vítězství Fordu v éře před MS (1967 – typ Cortina Lotus), takže celkově má Ford 3 „zářezy na pažbě“. Další dvojnásobní vítězové jsou Lancia (1978 – Stratos HF a 1988 – Delta HF 4WD), Mazda 323 4WD (1987 a 1989), Toyota Celica (1992 a 1993) a Subaru Impreza WRC (1997 a 2005) Do celkového výčtu pak chybí jen Opel Ascona 400 (1980) a Citroën Xsara WRC (2004).

Trocha akrobacie – Juuso Pykalisto a Peugeot 206 WRC v roce 2003

Podívejme se na tabulku úspěchů jednotlivých značek, opět přidám pro zajímavost i již neaktivní, ale v minulosti úspěšné značky a z určité sentimentality zde hodlám ponechávat i naší Škodu:

Nejlepší umístění značky Škoda zaznamenal v roce 2003 Toni Gardemeister s Octavií WRC Evo 3, kdy dojel do cíle na 8. místě.

A jak si vedli ve Švédsku piloti? Jednoznačně nejúspěšnějším jezdcem historie Švédské rally je Stig Blomqvist, který zde zvítězil celkem 7x, z toho 5x v rámci MS (1973, 1977 a 1979 se Saabem a dále v letech 1982 a 1984 s Audi). Dalším Švédem, který byl na domácí půdě nadmíru úspěšný je Björn Waldegard, celkově zde vyhrál 5x, z toho však jen 2x v rámci MS. Roku 1975 s Lancií a 1978 s Fordem. V rámci soutěží započítaných do seriálu mistrovství světa Waldegarda přeskočili jiní, úspěšnější co do počtu vítězství a to v první řadě Marcus Grönholm, který zde zaznamenal své první vítězství v MS roku 2000 a další pak přidal v letech následujících (2002, 2003 a 2006), vše s Peugeotem. Dva piloti zvítězili 3x a to Kenneth Eriksson v letech 1991 a 1995 s Mitsubishi, třetí úspěch přišel v roce 1997 se Subaru. Tommi Mäkinen byl úspěšný v letech 1996, 1998 a 1999, pokaždé s Mitsubishi. Dvakrát na sněhu a ledu zvítězil Hannu Mikkola s Audi (1981 a 1983) a Mats Jonsson s Toyotou Celica, ten však patří mezi piloty, kteří se v rámci MS moc neprosadili (i když 12 umístění v první desítce soutěží MS kromě zmiňovaných vítězství není zrovna špatná bilance).

Ten nejlepší v historii Swedish rally – Stig Blomqvist

Jak jsou na tom aktivní piloti zapsaní v seznamu přihlášených posádek?

Papírově, ale nejen tak je největším favoritem jednoznačně Marcus Grönholm, čtyřnásobný vítěz této rally. Další dva piloti již okusili chuť vítězství, jsou jimi Petter Solberg a Sebastian Loeb. První z nich má ještě dva pokusy na to, aby se Subaru Impreza WRC 2006 nestalo prvním typem Imprezy, který nedosáhl na vítězství v soutěži MS a druhý se bude snažit dokázat, že Citroën C4 WRC umí nejen na asfaltu. (Chvíli jsem uvažoval, jestli zde použiji slovo potenciál, které na mnohé z vás působí jako rudý hadr na býka, ale zaonačil jsem to jinak. :-) ) Dále máme v seznamu dva piloty, kteří stanuli na stupních vítězů, byť jen na tom nejnižším stupínku a to Daniela Carlssona, jehož loňská přetahovaná s Gigi Gallim o třetí místo byla ozdobou soutěže, a Toniho Gardemeistra. Tito dva piloti si oproti loňsku vlastně vyměnili auta, tak uvidíme, jak jim to letos půjde. Mezi favority na nejvyšší místa považuji i Galliho, který zřejmě nejen mě překvapil svou schopností uhánět na sněhu, zaznamenal zde v minulosti dva nejlepší časy v RZ, otázkou zůstává, jak mu sedne Xsara. Pokud budeme dál brát piloty podle nejlepšího dosaženého výsledku ve Švédsku, je na řadě Henning Solberg, který má určitě co napravovat vzhledem k nepřesvědčivému výsledku v Monte Carlu. Sníh (pokud tedy nějaký nakonec bude) by mu měl sedět víc a tak by měl nějaké body nabrat. Xavier Pons se zatím nejspíš s Mitsubishi nesžil tak, jak by sám chtěl a zimní podmínky asi nebudou pro něj to pravé.

Škoda Fabia a za volantem Ekström – dobře jsou vidět extrémně úzké pneu s hroty

Větší šanci na úspěch má zcela jistě Mikko Hirvonen. Dostáváme se ke skupince pilotů, kteří zde v minulosti startovali jednou či dvakrát a nejlépe se umístili v druhé desítce. Při troše štěstí, či smůle jiných mají letos šanci se probojovat do první desítky. Jedná se o Jari-Matti Latvalu, Daniela Sorda, Manfreda Stohla, Chrise Atkinsona, Jana Kopeckého a Matthewa Wilsona. Dovolil jsem si tyto pány poskládat za sebe tak, jak velké jsou dle mého názoru jejich šance na dobré umístění (a pokud mi někdo chcete tvrdit, že třeba Wilson na první desítku nemá, nebudu rozhodně oponovat). Posledními v seznamu jsou piloti jihoamerického týmu vstupujícího letos do MS s cílem soupeřit s ostatními o týmové body. To že si pro vstup vybrali zrovna Švédsko je poněkud překvapivé, jejich šance zde nejsou moc velké. Luis Perez Companc zde startoval pouze jednou a skončil ve třetí desítce, Juan Pablo Raies zde ještě nikdy nestartoval. Pokud tito dva nebudou uzavírat pole vozů WRC (možná i nějaké to enko by se před ně mohlo dostat), půjdu si koupit klobouk, abych ho mohl smeknout…

Zapomenout bychom neměli na skupinku severských pilotů s vozy WRC, kterým se nedá upřít, že v místních podmínkách umí zajet slušný výsledek, čímž se opět ale dostáváme k otázce, jak moc letošní mírná zima ovlivní průběh švédské rally…