Trocha statistiky před Rallye Monte Carlo

Rallye Monte Carlo se dá považovat za synonymum pro rally obecně. Předpokládá se, že tento podnik dal soutěžím i název Rally. To proto, že vznikla už v roce 1911 a těžko najdeme soutěž, který má delší tradici a slávu. Jistě, tato věta může vyvolat polemiku, každý z nás má své oblíbené soutěže, ale myslím, že většina fanoušků význam Rallye Monte Carlo nezpochybní. Ale zpět k tomu názvu rally: soutěž vznikla jako podnik, který spočíval v tom, že se do Monte Carla sjížděli soutěžící ze stanovených evropských měst, měli určené průjezdní kontroly a kdo odjel nejdelší trasu ve stanoveném čase, získal nejvíce bodů. Tato hvězdicová jízda, vlastně shromáždění se dá vyjádřit anglickým slovem rally. Ale přiznávám, že nepamatuji zase tolik, takže zda to tak opravdu bylo, těžko říct. Hvězdicová jízda bývala součástí Rallye Monte Carlo dlouhá léta, avšak se zvyšující se spolehlivostí aut pak přestala hrát významnou úlohu a začalo záležet na jízdách zručnosti po dojetí do Monte Carla a následně pak nejvíc na rychlostních testech pořádaných v horách nad Monte Carlem.

Rallye Monte Carlo je kultovní záležitostí také proto, že zahajuje tradičně seriál MS rally a každý s napětím očekává, kdo a jak se v tom novém roce předvede. Tuto výsadu ztratila pouze v roce 1989, kdy se jako první jela Švédská rally. Není to samozřejmě jediná skutečnost, která dělá z RMC určitý kult. Velmi náročné jsou zimní podmínky, kdy vzhledem k rozdílné nadmořské výšce se část RZ odehrává na suchém či mokrém asfaltu a část na sněhu či ledu. A to i v rámci jedné RZ, takže pak vždy záleželo na zkušenostech pilotů a jejich „ledových špionů“, pro který typ pneumatik se rozhodnou. To byla a je záležitost výpočtu, kolik procent RZ má ten či onen povrch a kolik vteřin se dá ztratit na jednom povrchu a naopak na dalším získat.

Docházelo pak často k úsměvným záběrům, kdy špičkový soutěžní vůz sjížděl úsek z kopce krokem a přesto se opřel o svodidla a náhodný divák u TV, neznalý detailů si zákonitě musel říct, že to by svedl taky a lépe. A měl by pravdu, jelikož ono klouzající se auto mělo nazuté slicky, ale pokud to pilot správně „trefil“, tak toto klouzání bohatě vynahradil kvapík na úseku se suchým asfaltem. Legendou se stala i rychlostní zkouška Col de Turini, která má dokonce svojí vlastní internetovou stránku a jejíž výsledky mnozí sledují s větší pozorností, než kteroukoliv jinou RZ. Potěší fakt, že mezi jejími vítězi figuruje díky skvělému času v roce 2005 i Roman Kresta. Dříve se jezdila v noci a vzniknul název „noc dlouhých nožů“ díky paprskům silných světlometů, protínajících noční krajinu.

Něco z historie – Sunbeam Rapier na Col de Turini v roce 1958

Rallye Monte Carlo patří mezi tradiční podniky šampionátu MS, v kalendáři absentovala pouze dvakrát, poprvé v roce 1974, kdy díky ropné krizi bylo pořádáno méně podniků než jiné roky a pak také v roce 1996, kdy díky rotaci soutěží mezi MS a šampionátem vozů F2 se započítávala pouze do druhého z nich. Než se pustím do rekapitulace výsledků od roku 1973, podívejme se více do historie, kdy jet Rally Monte Carlo znamenalo zjednodušeně mít dost peněz (na tom se za ta léta nic nezměnilo), nalepit na auto startovní číslo a pustit se do soutěžení. V historických tabulkách vítězů lze tím pádem nalézt značky, které již dávno neexistují a většina z nás si pod jejich názvem nepředstaví žádné konkrétní auto. To je případ značek Invicta, Licorne, Amilcar, Turcat-Méry, Graham Paige apod.

Z této v podstatě „prehistorické“ éry rally bychom měli vzpomenout značku Hotchkiss, která vyhrála RMC 6× (1932–1934, 1939, 1949, 1950) a také značku Delahaye, která zaznamenala tři vítězství (1937, 1939 a 1951). U jezdců je to podobné, jen opravdu skalní fanoušci historie rally znají jméno čtyřnásobného vítěze RMC Jeana Trevouxe (zvítězil v letech 1934, 1939, 1949 a 1951). Z českého pohledu je zajímavý rok 1949, kdy na 3.místě dojela česká posádka Zdeněk Trejbal/František Dobrý s vozem Bristol.

Postupně se nám mezi vítěznými značkami a jezdci objevují známější jména a značky. Takže malá rekapitulace ročníků bez statutu MS: ve značkách třikrát zvítězil Ford (1936, 1938, 1953), Renault (1925, 1935 a 1958), BMC – Mini Cooper (1964, 1965, 1967) a Porsche (1968–1970). Dvakrát zvítězily Citroën (1959 a 1966), Lancia (1954 a 1972) a Saab (1962 a 1963). Z jezdců se dvakrát podařilo zvítězit Švédům Eriku Carlssonovi se Saabem 96 v letech 1962 a 1963 a Björnu Waldegaardovi v letech 1969 a 1970 s Porsche 911. Zajímavé je také jméno vítěze roku 1954, kdy se jím stal slavný Luis Chiron s Lancií Aurelia. A kdo z váš ví, že v roce 1961 se na šestém místě umístila finská posádka Keinanen/Eklund s vozem Škoda Octavia TS?

1983 – vítěz Walter Röhrl a Lancia 037 Rally

A jak to probíhalo v ročnících, kdy tato slavná soutěž měla statut MS?

Stupně vítězů v ročnících započítaných do seriálu MS

Nejúspěšnější značkou je v Monte Carlu jednoznačně Lancia, která zde zvítězila jedenáctkrát – čtyřikrát se Stratosem HF (1975–1977, 1979), v roce 1983 s typem 037 Rally a následně ještě šestkrát s různými verzemi typu Delta (5× v řadě v letech 1986–1990 a 1992). Ve dvou ročnících obsadily Lancie kompletní stupně vítězů a to v letech 1976 a 1989. To se ale nepovedlo jen Lancii, už v prvním ročníku v MS obsadily stupně vítězů vozy Alpine Renault A110, v roce 1984 to bylo Audi Quattro a v roce 2003 se podobný „kousek“ povedl Citroënu Xsara WRC. V tabulce vítězů lze najít čtyři značky, které RMC vyhrály třikrát, a to Toyotu (2× Celica 1991 a 1993 + 1× Corolla WRC 1998), Subaru Impreza (1995, 1997 a 2002), Mitsubishi Lancer (hattrick v letech 1999–2001) a poslední Citroën Xsara zaznamenal taktéž hattrick v letech 2003–2005. Dvakrát zvítězil Ford, poprvé roku 1994 s typem Escort RS Cosworth a podruhé loni s Focusem.

Docela zajímavě působí velký počet druhých a třetích míst, často chyběl Fordu k vítězství ten poslední krůček. Další značky zde zvítězily pouze jednou (viz tabulka vítězů), což možná trochu překvapí v případě „domácího“ Peugeotu, který zde uspěl jen v roce 1985 s typem 205 Turbo 16 a slavná 206 WRC chybí na stupních vítězů úplně. Což dává vzpomenout na jednu mrazivou noc roku 2000, kdy se v uzavřeném parkovišti před startem do druhé etapy nepodařilo nastartovat ani jednoho ze tří továrních Peugeotů a všichni museli z rally vcelku potupně odstoupit. To samé ten rok postihlo i a Subaru Richarda Burnse. V nadsázce bych teď mohl pochválit Škodu, obě Octavie nastartovaly, ale rally bohužel není o schopnosti natočit motor a konečné pořadí 7. Schwarz a 10. Climent sice nepohoršilo, ale velká sláva to taky nebyla.

Podívejme se na tabulku úspěchů jednotlivých značek, opět přidám pro zajímavost i již neaktivní, ale v minulosti úspěšné značky a z určité sentimentality zde hodlám ponechávat i naší Škodu:

Nejlepší umístění značky Škoda zaznamenal v roce 2001 Armin Schwarz s Octavií WRC a často je zmiňovám rok 1977, kdy se dvě Škody 130 RS umístily na slušném 12. (Blahna) a 15. (Zapadlo) místě. No a v upoutávce na Rally Monte Carlo na Eurosportu se stále objevuje efektní „zaparkování“ Octavie posazené na zídce a opřené o sloup nad propastí Romanem Krestou roku 2002.

Dosud nejlepší umístění pro Škodu – 4. místo 2001 zajel Armin Schwarz

A jak to bylo do letošního roku s úspěšností jednotlivých pilotů? Nejúspěšnějšími byli v historii dva, kteří zvítězili čtyřikrát. I když – dost lidí včetně mě zastává názor, že jeden jezdec ostatní převyšuje. Jedná se o Waltera Röhrla, který zvítězil roku 1980 s Fiatem 131 Abarth a pak přidal hattrick v letech 1982 (Opel Ascona 400) 1983 (Lancia 037 Rally) a 1984 (Audi Quattro). Právě ta skutečnost, že zvítězil pokaždé s jiným vozem dost vypovídá o jeho schopnostech a to obzvlášť, pokud si uvědomíme, že se jednalo o první soutěž MS po přestupu k jiné značce. Druhým z dvojice je Tommi Mäkinen, který zase zaznamenal čtyři vítězství v řadě v letech 1999 až 2002 (3× s Mitsubishi + 1× se Subaru). Také působivá bilance, jen připomenu, že poslední vítězství se Subaru mu „spadlo do klína“ poté, co byl penalizován Loeb po chybě svého týmu, který mu vyměnil pneu v rozporu z pravidly.

Další čtveřice zvučných jmen má na kontě vítězství tři. Prvním mohykánem byl Sandro Munari, ten si dopřál hattrick s fenomenální Lancií Stratos v letech 1975–1977. Další v řadě je Didier Auriol v letech 1990, 1992 (Lancia Delta) a 1993 (Toyota Celica). Carlosu Sainzovi se podařilo zvítězit v letech 1991 (Toyota Celica), 1995 (Subaru Impreza) a 1998 (Toyota Corolla). Posledním ze zmíněné čtveřice je Sebastian Loeb, ten zaznamenal hattrick v letech 2003–2005 s Xsarou. Posledním jezdcem, který zvítězil více než jednou je Miki Biasion, vítěz z let 1987 a 1989 s Lancií Delta.

Poslední vítěz – Marcus Grönholm s Fordem Focus RS WRC 06

Jak jsou na tom aktivní piloti zapsaní v seznamu přihlášených posádek?

Když si je vezmeme hezky popořadě podle již dosažených výsledků v Monte Carlu, jednoznačně nám jako největší favorit vychází Sebastian Loeb (žádná věda, to by většinu napadlo i bez tabulky co?). V posledních letech zde byl nejhůře druhý, z toho jednou jen díky penalizaci a ono 15. místo z roku 2001 je s Citroenem Saxo. Kromě Loeba si vítězství v RMC okusil pouze Marcus Grönholm a to loni. V jeho prospěch hovoří ten fakt, že Loeb nastoupí s novým Citroenem C4, který není vyzkoušený přímo v závodě a mohly by se objevit nějaké „dětské nemoci“. Slušnou bilanci má na RMC Toni Gardemeister, v posledních dvou letech na stupních vítězů, uvidíme jak mu to letos půjde s Mitsubishi. Francois Duval je sice v seznamu přihlášených, pokud vím, tak nakonec nepojede a je poslední ze seznamu, kdo zná stupně vítězů.

Dvojici Manfred Stohl a Petter Solberg přisuzuji stejné šance na dobré umístění. Stohlovi se podařilo častěji dojet do cíle, Solberga v RMC tradičně potkávají nějaké problémy. Loni jich měl za celý rok do zásoby, snad má tedy vybráno a letos se mu povede lépe. U zbývajících jezdců v tabulce se nebudu podrobněji rozepisovat, každý z nich už v RMC jel, většina z nich má na to, zakončit soutěž na bodovaných místech. Největší šance na dobré umístění zde vidím u Hirvonena. Naopak nejmenší šanci na body má dle mého názoru na základě loňských výsledků Matthew Wilson (zdali pak zúročí loňské získávání zkušeností?) a bohužel zřejmě i Jan Kopecký – ona přeci jen Škoda Fabia bez vývoje rok od roku stárne a šance se menší…

Vězte, že bych se u posledně jmenovaného strašně rád mýlil a viděl ho v neděli hodně vysoko, avšak už mám roky na to, abych byl nejen snílek, ale taky realista. Takže jupíí, brzy mám to zase začne a bude se na co dívat a o čem diskutovat, Dakar je sice taky zajímavý, ale není to úplně TO pravé.