Dny pravdy

Aneb hodně nepříjemná realita pro tým Volkswagen. Vraťme se ale k 8. etapě z Ataru do Tichitu. Celkem 626 kilometrů, z toho „erzeta“ měřila plných 589 km. A bylo to 589 km rychlých kamenitých pist, které se střídaly s měkkým a prašným pískem. Tam bylo ještě pro německou modrou armádu všechno v pořádku, tak, jak to měli naplánováno. Jihoafričan De Villiers svým etapovým vítězstvím upevnil vedoucí pozici s náskokem přes půl hodiny před Peterhanselem. Ten sice těžkou etapu nevyhrál, ale posunul se na druhé místo a pořád byl v dobré náladě a rozdával úsměvy. A tento pouštní šakal, lev, nebo ďábel, jak chcete, vyrazil na lov.

Foto: RSM Group, více fotek zde

Někdo by řekl náhoda, ale já na takové náhody nevěřím. Mitsubishi na svém famózním dakarském projektu pracuje přes 20 let. Pořád shromažďuje nová a nová data a poznatky a do svého týmu dává maximum. Včetně toho, že se všichni jeho jezdci (na rozdíl právě od VW) tvrdě školí například v práci mechaniků. Posádka musí zvládnout i výměnu převodovky! Mitsubishi přes fantastický vývoj k vozům, které už jsou hodně blízké svým pojetím vozům WRC, vždy sází na jednoduchost, funkčnost a spolehlivost. Nic na jejich vozech není zbytečné, nic není navíc… Všechno má své místo a toto místo inženýři určili z těch a těch logických důvodů.

Foto: RSM Group, více fotek zde

Ale zpět na trať soutěže. Tato etapa byla maratónská, to znamená, že na vozech směli pracovat jen členové posádky a lidé, kteří v soutěži startují. Do Tichitu nejela armáda asistenčních kamionů. A i to mohlo nahrát do karet právě týmu Mitsubishi!

Foto: RSM Group, více fotek zde

Hned nato se odstartovala etapa Tichit – Néma. Ze 497 kilometrů délky tvořilo 494 km rychlostní test. Množství písku, občas tvrdá pista a pak zase písek. Když se Peterhansel usmívá, má něco za lubem, nějakou kulišárnu. Vyrazil do etapy jako druhý, naplno, záhy předjel De Villierse a pak už byla cesta volná. Tady viděl šanci k úniku a ke zvrácení celé situace. Navíc mu kryl záda týmový kolega a přítel Luc Alphand, loňský vítěz. To ale netušil, co se za jeho zády odehrává. Na modré přišla pohroma srovnatelná s biblickými ránami osudu. Giniel De Villiers musel zastavit, protože turbo nedávalo výkon a vůz začal hořet. Tak se druhý tovární Volkswagen ocitl na letošním Dakaru v plamenech. Ale ještě tu byl Carlos Sainz.

Foto: RSM Group, více fotek zde

Ale ne na dlouho. Zůstal uprostřed dun s nepojízdným vozem, kterému vypověděla službu elektronika. Peterhansel mohl v klidu pustit před sebe Alphanda a ani ho nevzrušilo, že díky strhujícímu finiši si připsal druhé etapové vítězství Jean-Louis Schlesser se svou bugynou. Skvělou jízdu předvedl Nasser Al Attiyah s BMW X3. Po dnešním dnu se posunul na celkové třetí místo. Do startovního pole se vrátil s penalizací Mirek Zapletal se svým Mitsubishi. Podařilo se jim opravit v poušti vůz, dostat se v limitu do cíle etapy a pokračují. Sice s velkou časovou ztrátou, ale získávají těžko nahraditelné zkušenosti.

Foto: RSM Group, více fotek zde

V kategorii motocyklů jsou karty rozdány. Dominuje Marc Coma na KTM týmu Repsol s velkým náskokem před Cyrilem Despresem na KTM týmu Gauloises. V dnešní etapě ale všechny překvapil Lotyš Vinters, který zvítězil před Despresem a Comou. Skvělé 11. místo zajel Slovák Jarda Katriňák. A tento výsledek ho posunul na 10. místo celkově. David Pabiška dokončil etapu na 27. místě a celkově je 50. Martin Macek se ocitl v nepříjemných problémech. Před „tankovačkou“ mu došel benzín a 5 kilometrů tlačil stroj do tankovací zóny. Přes obrovskou časovou ztrátu dojel etapu na 31. místě a celkově je 19. Ivo Kaštan dokončil 9. etapu jako 52. a celkově mu patří 56. místo. Pepa Macháček se svou čtyřkolkou drží celkové 73. místo, v etapě dojel 64.

Foto: RSM Group, více fotek zde

Kamiony ovládl deklasujícím způsobem Hans Stacey na MANu. Náskok přes 3 hodiny mu umožňuje občas zvolnit a přenechat etapové vítězství někomu jinému. Jako třeba v 9. etapě Van Ginkelovi na Ginafu. Aleš Loprais s Tatrou dokončil etapu na 3. místě a celkově je čtvrtý. Tomeček dojel do Némy na 6. místě a celkově se posunul na místo sedmé.

Foto: RSM Group, více fotek zde

No a jak jsme tyhle dva těžké dny prožívali my? 14. 1. jsme vyjížděli ve dvě v noci. Spali jsme opět celé dvě hodiny. Čekalo nás asi 950 kilometrů do Tidjikji, kde byla průjezdová kontrola 8. etapy a pěkné písky. Ve večerních hodinách, když jsme něco nafotili, jsme se vydali dál, na dalších dlouhých 900 kilometrů nonstop do Némy. Naštěstí všechno po vyasfaltovaných silnicích. I když některé úseky připomínaly hodně brutální autokros…

Foto: RSM Group, více fotek zde

Přijeli jsme v pět ráno, ulehli do spacáků na zem a spali do devíti… Nádhera! Marek to za volantem odskákal doslova a do písmene. V Némě už neviděl na oči. Bylo toho až moc a byl na to skoro, skoro sám. Michal se dva dny kroutí na zadním sedadle s něčím, co připomíná žaludeční a střevní problémy a chtěl umřít. I přes to se dobrovolně v závěrečných hodinách tohoto brutálního přesunu po sto kilometrech střídal s Markem za volantem. To už ani nemluvil… Ale francouzští doktoři mu vybrali pestrobarevné pilulky, ty mu zachutnaly a zase je všechno v pořádku a srší svým osobitým humorem. Jen výjimečně nešel na večeři… Já mám něco jako angínu, nevím z čeho, asi z toho prachu. Dusivý kašel, teplota, špatně se člověku dýchá… Nic nezabírá, ani slivovice. Ale zítra bude líp! Slivovice určitě zabere…

Foto: RSM Group, více fotek zde

Foto: RSM Group, více fotek zde

Foto: RSM Group, více fotek zde

Foto: RSM Group, více fotek zde