Deník z Walesu aneb jak jsme si čvachtali - část II.

První díl Deníku z Walesu si můžete přečíst zde.

Den 2. RZ 7/10 Cochran. Ráno přejíždíme z parkoviště asi o kilometr dál k RZ. Ploužíme se bahnitým svahem s nevyzpytatelnými potůčky k silnici. 200 m rovinka, pak 90 stupňů vpravo a odlet do rychlého esíčka. Paráda. Povrch silnice vypadá jako zablácený asfalt, ale je to směs hlíny (spíš mazláku), kamení a štěrku, lidově řečeno mokrá šotolina.
Začíná Henning, takže je 15., copak se ti stalo kluku? Všichni jedou pěkně. Honza Kopec exceluje, tak dravý a suverénní průlet jsme načekali, mudrujeme, že to je taktika, začal pomalu a teď zrychluje …

Zjišťujeme výskyt následujících cizinců : 2 Francouzi, 4 Belgičané a 2 Češi, ti utajení vlajkonoši ze včerejška. Fotíme se s nimi. Po chvíli se objevují další 4 Češi, kluci z Železnobrodska, co údajně pracují ve Skotsku a zajeli se sem podívat. Po skončení RZ jdeme na guláš a Gambáč ze zásob Skupiny, kluci zase mají placatku whisky … Na druhý průjezd se rozptylujeme po trati v úseku asi 400 m, každý si vybere co se mu líbí, fakt je úplně jedno, kde stojíš, každý kousek RZ je zajímavý už kvůli povrchu trati. Honza Kopec tahá nádherně, Martin Prokop vypadá taky dobře, čert ví proč je až kolem 50. místa.

Že prší, svítí, pak leje a všude je voda a bláto, je už zbytečné psát. Po dojezdu budíme chcíplé jedince a odjíždíme na parkoviště u RZ 14. V noci leje. A fouká. Multivan se houpe jako loď a Lábusovi ve vichru praská jeden z prutů konstrukce u expedičního stanu. Opravuje ho statnou větví a do rána přemýšlí, kdy na něj spadne nějaký strom. Jojo divácká rallyařina je někdy dřina.

Den 3. RZ 14/16 Brechfa Nacházíme se 100 m od RZ, a 100 metrů bláta nás nerozhází. Dál není třeba chodit, jsme u pravého úhlu vlevo, kterému předchází táhlá pravá z kopce. Zatáčka je široká, na vnitřku je nenápadný asi 1m široký hrb, který se po průjezdu pár aut promění v parádní nakopávák. Povrch je zase kamenitý a tentokrát poměrně čistý, déšť ho spláchl.

Přilétá Ostberg, rozhodí si auto a táhne ho nádherně bokem vnějškem zatáčky. Po něm McHale, ten ovšem čistě vnitřkem. Rozdíl ve stopě je o celou délku auta. Třetí v řadě Henning jede pro změnu středem zatáčky přesně mezi stopami těch dvou.

Matěj Wilson vnitřkem jako McHale, od předních kotoučů mu šlehají plameny. Po něm hezky Honza Kopec, pěkně, přední kotouče má taky rozžhavené.
Rovanpera a Sordo středem zatáčky, Dudu dobržďuje se zablokovanými zadními koly. Všichni jedou neskutečnou palbu. Od středu zatáčky ven začíná být nahrnuté kamení. Atkinson jediný najíždí do zatáčky rovně na vnitřek, hrb ho nakopne tak, že má práci se nějak srovnat do zatáčky a evidentně tady prodělal.
Latvala! Rozhodí auto a suverénně ho posílá do zatáčky, evidentně se nebojí a jede panna nebo orel. Už někde oral, za rozbitým předním pravým blatníkem si veze vánoční stromek, zadek má otlučený z obou stran.

Pons rychle středem, opře se o již nahrnutou muldu z kamení.
A je tu Petter! Svítí mu přední kotouče, narve auto širokým smykem přes nakopávák ke vnitřku zatáčky a zadními koly rozstřelí muldu z kamení. Srdce se tetelí blahem ! Manfred vnitřkem, je hodně rychlý, po Petterovi to ale nevypadá tak dramaticky. A Markus plynule a efektivně vnitřkem zatáčky, i jemu na cestu pěkně svítí přední kotouče… Že během popsaného divadla začalo a přestalo pršet, vysvitlo sluníčko aby zase začalo pršet, nikoho nezajímá.

Moelder začíná představení superšvestek dravě smykem všech 4 kol, ať nikdo neříká, že tahle třída není atraktivní, tady určitě je. Sandell na ručku a zadek mu utekl do kamení, Betti asi nemá den, protože tak 20s za ním už je Per-Gunnar. Wilks se protáhl přesně kolejemi z kamení, Jožka Béreš trochu kostrbatě, ale odvážně, Aava přesně jako Wilks, pěkně i Burkart. Jsou to všechno střelci a dobrá auta, po nich už je to vlažnější – ne všechna Nka jedou špatně, ale Clark s Fiestou evidentně pomalu, to auto asi nejede. Cortinovic, Kaur se staršími auty solidně. Anton Alén hodně bídně, nakopávák do hází na vnějšek zatáčky, kamení buší do spodku a auto se plíží pryč. Následuje několik Imprez a Myšáků, Championa stáhl Alister McRae na Toyotě S2000 asi o půl minuty. Hanninen rve C2 podobně jako Wilks, Cox stejně divně jako Alén a Higgins s dalším EVO ho stahuje asi o 40s.
Nutno říct, že i Nka jsou tu zábavná, jako nikde. Po dojezdu se odsouváme z RZ na jídlo.

Druhý průjezd zahajuje Ostberg, jede stejně dravě jako poprvé, i když mu chybí zadní víko se spoilerem.
Honza pěkně, Rovanpera přehnal nájezd a brzdí auto zadkem v šutrech. Dudu má díru v LZ dveřích, Latvala už má opraveno, ale stihnul ztratit zadní nárazník. Petter je borec na každém metru, rve to neskutečně.
Vychutnáváme si atmosféru, nacházíme další 3 cizince, Rakušany, fandí Manfredovi, Aigner už jim dávno skončil. Jeden z nich v bundě Škoda Motorsport je letitý fanda, co viděl ještě Béčka a tvrdí, že Míra Černý nikdy nebyl dobrý jezdec a ve Škodovce se jen vozil. No comment.

Betti má tentokrát klid, protože P.-G.A. už nejede.
Občas někomu kousek auta chybí - Svedlund nemá oba nárazníky, Champion a Jones zadní. Průjezdem Martina Prokopa pro nás Wales Rally GB 2006 končí.

Skáčeme do auta a valíme na trajekt.
Wales není úplně blízko, je tam vlezlé chladno i když je podle teploměru celkem pěkně kolem 10 stupňů, pršelo a 4 dny jsme se čvachtali v blátě. Ale stálo to za to!