Rozhovor s Josefem Petákem a Alenou Benešovou

Josefu Petákovi se letos podařilo obhájit oba tituly jak v rallysprintech, tak i ve velkém mistrovství. Již několik let se Pepa s Alenou Benešovou pohybuje na těch nejvyšších příčkách mezi dvoukolkami. Přinášíme vám další rozhovor s mistry.

Pepo, letos se ti s Alenou a s Liborem Joskou podařilo vyhrát oba tituly ve dvoukolkách. Kterého titulu si víc vážíš, a který je pro tebe důležitější?
Myslím si, že vždycky je těžší zisk titulu ve velkých závodech, tedy v mistrovství republiky. Závody jsou to delší a číhá tam víc rizik. Zase na druhou stranu jsme to letos neměli vůbec jednoduché ani ve sprintech. Začátek sezony se nám nepovedl a nezačali jsme dobře. V začátku sezony měl navrch Roman Odložilík, ale pak to dopadlo, jak to dopadlo. Ještě do Vyškova měl Roman navrch a byl by důležitý ten závěr.

Teď otázka na spolujezdce. Aleno, zúčastnili jste se i několika zahraničních závodů, který byl pro tebe, jako spolujezdce nejtěžší? Jak jste na tom na zahraničních závodech s jazyky?
Alena: To je pro mě těžká otázka. Já všechny závody beru stejně. Příprava je pro mě úplně stejná, ať je to malý závod, nebo závod venku. Ze strany spolujezdce to musí být pořád na 100%. Jazykový problém nemáme, Pepík mi vždycky rozumí…(smích) Pepa: Já to jenom doplním, že jazykový problém většinou nemáme. Já umím docela dobře německy a v Chorvatsku, či Slovinsku si s nimi rozumíme.

Pepo, ty jsi si průběh sezony zkomplikoval zraněním nohy. Co se ti vlastně přihodilo?
To vím naprosto přesně a budu si to dlouho pamatovat, protože jsem za to dostal od svých spolujezdců i od celého týmu během roku pěkně vynadáno. Letos jsem si slíbil, že na motorku nepolezu, ale 3. srpna jsem se samozřejmě neudržel a šel se s klukama svézt. Dost nešťastně jsem v jedné pomalé zatáčce uklouzl. V koleji byl kámen po kterém mi uklouzlo přední kolo a téměř v nulové rychlosti jsem spadl. Bohužel motorka spadla za mnou a zlomila mi nohu. Doktor řekl, že sádra bude 6 až 7 týdnů a pak se uvidí. Kvůli Barumce jsem si sádru po deseti dnech sundal, a tím jsem asi dost ovlivnil to srůstání, takže ještě v této chvíli to nemám úplně pevně srostlé. Musím být opatrný, nemůžu se věnovat fyzické přípravě, takže jsem teď po fyzické stránce trochu troska, což mě hrozně mrzí. Loňskou zimu jsem si neužil kvůli operaci kyčle, tak jsem se těšil na letošní. Ještě do vánoc nohu nesmím zatěžovat.

Měl jsi se zraněním problém i teď na posledním velkém závodě na Waldviertel rally?
Ne, ne. De facto mě noha naposledy limitovala ve Vyškově. Dá se říci, že od té doby jsem s tím neměl problém. Jediné co by byl problém, kdybychom museli na vložce přehazovat gumu. Teď Rakousku už to šlo.

Mezi rallyovou veřejností jsi známý svým mnohdy kritickým přístupem, co na srdci to na jazyku. Když bys mohl příští rok udělat podle sebe, jak by vypadala sezona rally?
Co se týče pořadatelů bych hlavně apeloval na bezpečnost. Po odchodu WRC si spousta lidí říká, že se nejede rychle, ale ono se jede rychleji, akorát se nejede tak rozevlátě a divoce, protože ta auta jsou mnohem funkčnější. Na časech se to projevuje, ale na jezdeckém projevu, který je vidět zvenčí, to tak vidět není. Druhá věc je, že bych byl rád, kdyby se někteří pořadatelé nechovali jako zlatokopové, a aby to opravdu dělali pro sport. Samozřejmě i mezi námi jezdci je spousta věcí a každý musí začít sám u sebe.

Jaké jsou podle tebe v dnešní době vztahy mezi jezdci v rally?
Pepa: Já s tím problém nemám. Právě proto, že jsem vyhlášený řvoun, tak to asi tak všichni berou. Je jasné, že dneska hrají větší roli peníze. Když jsem jezdil motorky, tak ta parta bývala semknutější.
Alena: Souhlasím s tím, co říkal Pepík. Asi nikdy jsme se nesetkali s tím, že bychom se nějak zásadně nedohodli. Nebo, že by nám někdo něco úmyslně vyvedl špatného. Ve sportu ale každý chce výsledek, mnohdy za každou cenu, takže někdy je to takové chladnější. Jsme prostě soupeři.

Příští rok se má jet vlastně třístupňový šampionát. Máte už jasno co pojedete?
Já k tomu mám zatím jen strohé informace. Podle toho co jsem slyšel, tak nesmíme příští rok bodovat ve sprintech jako prioritní jezdci. V ten moment pro nás sprinty nemají smysl. My jsme závislí na sponzorech, a sponzoři samozřejmě chtějí výsledek. Záleží to na tom, jak to nakonec dopadne. My jedeme velké závody s Alenou s tím, že velkým závodům se podřizovalo všechno. S Liborem Joskou jsme jeli sprinty, tak uvidíme, jestli se přemístíme do těch kratších rally, nebo ne. Taky bychom rádi tu a tam jeli ven. Tři roky po sobě jezdíme v Chorvatsku INA Delta rally, která se nám líbí, tak to bychom rádi zase. Hella rally ve Slovinsku je moc pěkná a náročná, a třeba bychom rádi zkusili i něco nového…

V jakém autě jezdíte v soukromí?
Pepa: Já jsem si letos pořídil nového tréninkáče. Po Fábii RS jsem pořídil Seata Leon, takže většinu času trávím v něm.
Alena: Já jezdím s Kiou Carnival.

Pokud se nemýlím, tak vám dlouho zůstával v garáži váš „peggy“ 306 MAXI KIT. Kde je konec tomuto krásnému autíčku?
Peugeot odcestoval zpátky do Francie prostřednictvím týmu Racing Lyons a údajně tam teď závodí.

Tys byl vždycky průkopník pěkných, nových aut v ČR. Přivezl jsi krásný KIT P106, 206, 306. První Clio S1600. Neomrzel se ti už pomalu Renaultík?
Tak jak jsem s Cliem nebyl při prvních startech spokojený, a byl jsem z něj vykulený, tak teď to bude jedno z aut, které mi nejvíc přirostlo k srdci. S tímhle autem jsme se neuvěřitelně posunuli, jak tým, tak my. Dokázali jsme zrychlit tak, že jsme s Cliem jeli za srovnatelných podmínek rychlejší časy jak s „třistašestkou“. Což mě pořád pořádně nejde do hlavy. Je to přece jenom rozdíl 280 koní Peugeotu a 225 koní Renaultu, 18“ kola, velké brzdy a sedmikvalt… Technika jde ale hrozně dopředu. Letos jsme získali evoluci motoru a tlumičů od Renaultu a je to obrovsky znát. Pneumatiky jsou lepší a lepší, brzdy jsou dobré, ale stále je na čem pracovat. Spolupráce s Renault Sport byla během roku vynikající. Dostali jsme veškeré díly a informace, které jsme potřebovali. Všechny novinky, které u nich proběhli, jsme měli z první ruky. Měli jsme od nich půjčený i podvozek na Waldviertel.

Když bys mohl porovnat Clio S1600 a Peugeot 306 MAXI KIT?
Zamýšlel jsem se na tom letos na INA Delta rally. Je to pořád stejná rychlostka po široké silnici. 10 km se jede do kopce s rychlými i širokými zatáčkami, a pak po úzkém 10 km, klikaté, kluzké a hodně dolů. S Renaultem jsme dokázali jet tuto vložku při srovnatelných podmínkách o 22 vteřin rychleji. Myslím si, že mnohdy ta šířka Peugeotu byla na škodu. Na úzkých vložkách typu Pindula to bylo za trest. Auto pořád sahalo na kraj silnice do špinavých krajnic, a nešlo dát plný plyn, protože to při těch koních jelo jinam, než jsem si představoval. Dneska by se mi líbilo mít motor a převodovku z Peugeota v Cliu…(smích)

Neláká tě nějaká čtyřkolka?
Lákala by nás Super 2000, ale je to finančně nesmysl. Je to taky nová a neprobádaná věc. Taky se musím přiznat, že po letech, kdy jsem jezdil s krásnými „áčkovými“ auty, tak se mi do sériového auta moc nechce.

Vaše poslední velká soutěž byl Waldviertel rally. Jak se vám na rakouské šotolině líbilo?
Jak jsem říkal, půjčovali jsme si podvozek z Renault Sportu. Bohužel se to všechno protáhlo kvůli Turecké rally, kdy všechno cestovalo lodí, a já neměl šanci se na tom vysokém podvozku svézt. První moje svezení byl shakedown, který moc neodpovídal skutečné soutěži. Neměl jsem žádnou zkušenost s pneumatikami. Když jsem si poprvé do auta sednul, tak jsem si připadal, že sedím v gazíku, že je to tak vysoko. První den jsme dělali metače hned za Benikem s WRCem, ale to neříkám proto, že bych chtěl omlouvat náš výkon. Já jsem si na auto zvykal, brzdil jsem o „kilometr“ dřív než by se mělo, no prostě jsem se učil. Druhý den už to bylo lepší. Auto šotolinu přestálo celkem v pořádku, snad jenom podlaha byla trochu víc opískovaná, a kam se mohl dostat bordel, tam se dostal.

Jak dlouho trvá přestavba vašeho Renaultu S1600 na šotolinu, a jakou variantu podvozku jste jeli?
My jsme jeli nastavení Finsko, což je o 6 cm vyšší. Když si připočteš o 3 cm větší kola, tak je to nějakých 7,5 cm. Přestavba je limitovaná přestavěním geometrie. Ze začátku to trvalo dlouho, řekl bych tak půl dne. Teď už bychom to dělali tak za půl až tři čtvrtě hodiny. Přehazují se brzdy, tlumiče, tyčky řízení a to je zdlouhavější.

S čím pojedete Pražský sprint?
V Praze letos nepojedeme. Auto bude procházet repasí před Jännerem a prvotní snaha zajistit si nějaké WRC padla vniveč kvůli současně probíhající Britské rally, kde většina pronajímaných aut pojede. Letošní Pražský sprint tedy bude bez nás.

Chtěl bych na závěr roku a sezony hodně poděkovat našim sponzorům kteří nám pomáhají, ale hlavní a absolutně největší dík patří našim mechanikům. Několikrát si museli hodně sáhnout na dno, když docházelo ke kolizi při závodech týden po sobě. Dvakrát se nám přihodili crashe, které taky zvládli, takže opravdu VELKÝ DÍK našim mechanikům.

Děkujeme za rozhovor.