Nejmenší spolupilot v Sosnové

V redakční poště se nám objevil jeden moc hezký mail, který jsme se rozhodli publikovat. Proč? Brzy pochopíte...

Zdravím všechny fanoušky rallye,
k tomuto nádhernému sportu jsem se dostala prostřednictvím svého manžela, který je správný fanatik. Ale to je jedno, nebudu vás zbytečně okrádat o čas popisováním svého osobního života.

V každém případě máme syna. Jmenuje se Matyáš, ale nikdo mu neřekne jinak než Mňuk. Tomu prckovi je díky tátovi ten motoristický sport a hlavně rally souzený. V příloze najdete fotky ze Sosnové. Více info na www.mnuk.blog.cz , kde má náš klučina deníček. V případě, že Vás nějaké fotky před tím než to u protinožců vypukne zaujmou naložte s nimi jak uznáte za vhodné. To samé platí v případě, že Vás naše fotky a Lehce uvěřitelné příběhy Mňuka de Nedro nezaujmou.

Přeji vám hezký den. Ať se vám práce daří, protože vaše stránky jsou určitě jedny z nejlepších na webu.

S pozdravem
Daniela Černá - Mojka

Mňukův deníček ze Sosnové

Někdy na začátku tohoto týdne jsem psal o svém snu sedět za volantem a o tom jak to mám vyřešit, když jsem moc malý a nic bych neviděl. Mámě se podařilo vymyslet vynikající fintu. Prostě to chce něco pod zadek. Nějakou podložku, díky které bych dokázal vidět ven z auta a mohl si tak poprvé užít pocitu opravdového řidiče. Vymýšleli jsme různé varianty. Vlastně vymýšlela máma, protože táta nebyl doma. Ze začátku nám to šlo docela dobře. Nápadů byla spousta a všechny se daly poměrně lehce realizovat. Jen tak pro představu zkoušeli jsme různé druhy smotaných věcí. Několik dek, papírovou krabici, ručníky, zimní bundu a další věci.

První testy s mým polosedem pololehem na takových pyramidách ale nedopadly dobře. Ty hromádky nejsou moc stabilní a tak bych měl opravdu hodně práce s tím abych se na nich udržel a nemohl bych si to tak opravdu užít. Na ředu se tedy dostal stabilnější materiál. Tkaniny různého typu a původu nahradily plasty, polystyrény, lamina a dřevo. Protože nemáme doma nic podobného co by se dalo nazvat šikovné ruce, nářadí nebo dílna museli jsme nakonec opustit i tento koncept zvýšení posazu za volantem. Tyhle věci se totiž nedaly všechny přizpůsobit rozměrům auta. Byla to škoda, protože zrovna na tom dvoumetrovém dřevěném trámku se mi sedělo úplně nejlíp.

Bohužel praktické hledisko vnitřních rozměrů většiny automobilů vyhrálo. Ten kus dřeva by se nevešel do žádného auta, které máme k dispozici. mjTáta by mohl půjčit dodávku z práce ale jak už jste jistě pochopili o řízení mám zájem pouze jako o druh zábavy sportovní a jeji role společenská, pracovní, transportní nebo přemisťovací mě vůbec nezajímá. Takže jsem to klasickým řvavým způsobem odmítl. Už jsem byl smířený s tím, že tuto zábavu za volantem budu muset odložit na dobu, kdy budu sám sedět a trošku vyrostu, ale to by nebyla moje máma aby nakonec něco nevymyslela.

Byli jsme na akci, na které čtyřnásobný mistr republiky Václav Pech vozil sponzory a výherce soutěře o svezení s ním. Na Václavovi je mi sympatické nejen to, že je podobně stavěný jako já a má i stejného koníčka, ale hlavně to, že je moc hodný a nepřipadalo mu nepříjemné to, když jsem se k němu rval do auta. Povedlo se to tedy všechno najednou. Seděl jsem v závodním autě. Jako podložku jsem měl Ášína (mě taky až budu velký nebudou říkat Matyáši, ale Mňuku) a viděl jsem ven z auta. Nakonec se k nám přidala i máma, která to celé zařídila. Splnil se mi tedy jeden velký sen. Na oplatku jsem si začal hrát s hračkami které mi nad postýlku pověsila máma. To zase aby se splnil její sen o tom, že jsem živé a hravé dítě a umím i něco jiného než ječet a řvát.