Setkání mistrů pohledem Karla Koldovského

Začínají podzimní plískanice, rtuť teploměru klesá povážlivě blízko k bodu mrazu, to předznamenává blížící se termín konání Setkání mistrů. Pátý ročník slibuje na startu v Sosnové zajímavá jména, jejichž poslech lahodí uchu každého motoristického fanouška. Netradičně, ale vcelku pochopitelně se časový harmonogram upravuje tak, že neoficiální program začíná již v pátek a vlastní závody naplno vypuknou v sobotu.

Páteční dopoledne je tedy programově jasné a já se vydávám směrem k autodromu v Sosnové. Po okruhu již v 10.15 krouží vozy různých kategorií a je na co se koukat. Trať okruhu je vlhká a jen pomalu osychá. Na asfaltových úsecích je ovšem velké množství vytahaného bláta a pěkně to klouže. Na okruhu jsou nejrůznější vozidla - bugyny, rallycrossová auta, rallyové speciály… Pastva pro oči. Premiérově se na okruhu objevují také historické vozy rally a soudobé speciály třídy S1600.

S Emilem v roli spolujezdce...

V přilehlém depu panuje uvolněná atmosféra a v průběhu celého dne najíždí další jezdci, kteří budou v sobotu závodit. Zdaleka ne všichni ovšem pojímají tento podnik vážně a někteří se prostě jen dobře baví. Jako obyčejně se jezdci s větší či menší chutí ujímají role „taxíkářů“ a vozí po okruhu sponzory, známé či výherce nejrůznějších soutěží pro fanoušky. Po depu se pohybují známé tváře závodníků současných i minulých, novinářů, fotografů a kameramanů. Je také milé mít možnost vidět soutěžáky světového formátu, kterými jsou ochotně se podepisující a pro fotografy pózující Alex Bengue, Toni Gardemeister, Jani Paasonen a Jane Tuohino.

Osobně se velmi těším na Emila Trinera za volantem historického Opelu Kadet se zadním náhonem. První kolečko je trochu divoké a často končí nechtěnými hodinami. S přibývajícími metry se však ostřílený soutěžák dostává do rytmu a jezdí nádhernými táhlými smyky a ukazuje všem přihlížejícím, že je opravdový mistr volantu. Jeho zápal za volantem vozu evokuje příměr k malému dítěti, kterému se dostalo vytoužené hračky. S vozy stejné značky mu ještě zdatně sekundují Lubomír Tenkl a Zdeněk Tichý. Pěkné představení také předvádí nesmrtelný Johny Haugland se Škodou 130 RS, kdy zejména zvuk jeho vozu je až nepříjemně vzrušující.

Takřka za inventář se dá v české rally označit Josef Peták, který si i v pokročilém věku vede stále velmi dobře za volantem Renaultu Clio S1600. Nádech světových parametrů tomuto klání přináší i Martin Prokop s Citroenem C2 S1600 a trojici doplňuje sympaticky jezdící Antonín Tlusťák s Citroenem Saxo Kit Car.

Ivánku, ty vole, já jel s Vojtou

U stanu Vojtěcha Štajfa se objevuje i známá postava Petr Čtvrtníček, který je údajně „kovaným subaristou“, a tak absolvuje pár koleček po boku vicemistra republiky. Nářadím stejné značky disponuje také Pavel Valoušek, který má vůz půjčený od polského soutěžáka Kuzaje. Ten však alespoň zpočátku evidentně není v dobré kondici a Valda tak absolvuje na okruhu vícero hodin, než jindy za celý rok. Jde o problémy v oblasti diferenciálů a mechanici tudíž mají přes noc, co dělat. Svým osobitým stylem krouží Pepa Semerád a i s Mitsubishi Lancer Evo7 se zdá být velmi rychlý. Při pohledu na bezvadné zvládání vozu v podání Václava Pecha si již předem stanovuji své osobní favority mezi jezdci disponujícími vozy skupiny N4, mezi které se přiřadí matadoři našich soutěží Václav Arazim a Milan Liška.

Jednoznačným favoritem na vítězství je Honza Kopecký, který zde s Fabií WRC obhajuje své předešlé triumfy, kdy nikdo kromě něj dosud neokusil pocit prvního v tomto klání. Na trati již také jezdí letošní vítěz supersérie Leoš Flídr a jeho Octavia WRC se zdá být skvěle připravená. S vozem Octavia WRC se ještě premiérově představuje Petr Pospíšil, který se za volantem WRC rozhodně neukazuje ve špatném světle. Stejný vůz pilotuje i Jirka Volf, který se chce odreagovat po nevydařeném vystoupení ve Vsetíně. Ten pak na trati funguje evidentně lépe než auto, kterým disponuje. Seznam jezdců kategorie WRC ještě doplňuje Karel Trněný a Barry Johnson, který si s Fabií WRC očividně rozumí. Na malou chvíli se na okruhu objeví i Fabia WRC týmu Juka, se kterou Kahle vyjezdil německý titul a pilotuje jí Barry Johnson, navigovaný Guyem Wilksem – druhým v pořadí JWRC.

Koncert na otevřené scéně předvádí do jednoho všichni piloti autokrosových bugyn, které se na asfaltu cítí asi jako kočka na ledě. Piloti zvučných jmen, jako jsou mistři Evropy Hošek či Keřka si však vědí rady i na pro ně nezvyklém povrchu. Zejména silnější bugyny často udivují doprovodnými pyrotechnickými efekty a vlají za nimi doslova ohnivé čáry.

Tak tomuhle já říkám pořádná "liška"

Rallycrosaři si také osahávají jinou podobu jim tak známé tratě a někteří výjimečně instalují sedadlo spolujezdce, aby mohli povozit těch pár vyvolených. K vidění jsou vozy od objemu 1600 ccm s poháněnou jednou nápravou až po 550 koní silné čtyřkolky nejvyšší specifikace.

Na autodrom zlehka padá soumrak a vozy přestávají kroužit po trati. Notně se taky ochlazuje a to je jednoznačné znamení pro odjezd do tepla domova. Opět se ale utvrzuji v domněnce, že neoficiální program je mnohdy lepší, než vlastní závod. Nepředbíhejme ale událostem.

Sobotní ráno je trochu podmračené, ale není vyloženě zima. Teploměr však odhaluje nelítostnou pravdu, že jsou 4 stupně. Je sice sychravo, ale neprší a nefouká vítr. Je pravda, že je brzy ráno, ale stejně mi přijde, že v ochozech je nějak málo přihlížejících. Zaujímáme místo na kryté tribuně na startovní a cílové rovince odkud kromě šotolinového úseku vidíme takřka celou trať.

Valda v nejběžnější pozici vozu a zejména jeho předních kol

Všechna vozidla absolvují jedno zahřívací kolečko a pomalu se schyluje k zahájení vlastního závodu. Již po absolvování seznamovací jízdy dochází bez zjevné příčiny k požáru vozu Vojtěcha Štajfa. Vůz se díky vyhořelé elektroinstalaci již neobjeví na trati a Vojtěch Štajf se sveze jen díky velkorysosti Milana Lišky, který mu zapůjčí svoje Mitsubishi Lancer EVO9. V průběhu dopoledne se ještě daří Zdeňku Tichému připravit jeho Kadeta o kolo a Alexi Benguemu lehce upravit záď jeho cupové rallycrossové Fabie.

Takřka všichni jedou s plným nasazením a opravdu mezi sebou závodí. Světlou výjimku tvoří finálová jízda třídy S1600, kdy Martin Prokop zastavuje po absolvování jednoho kola před tribunami a vyměňuje si místo se spolujezdcem, kterým není nikdo jiný než Guy Wilks. Stejně tak činí i jeho soupeř Antonín Tlusťák, který se vyměňuje s Jardou Vančíkem. Oba alternativní piloti pak předvádí skvělé výkony ve zbylém kole a baví přihlížející davy. Pravidelní účastníci se slzou v oku vzpomínají na šou, kterou zde předváděli Štěpán Vojtěch a Tomáš Enge blahé paměti. Pořadatelé ještě v rámci oživení programu zařazují jízdy v nichž se utkávají vozy, které by se jinak nikdy nepotkaly.

Zajímavý je také start desetileté maďarské naděje autocrossu. Droboučká dívenka se rozhodně nenechává zahanbit a v rámci děkování vykružuje několikery krásné hodiny. Odehrává se i tradiční souboj Pech versus Kopecký, když mistr republiky Pech je handicapován vozem skupiny N4. V závěru jízdy si tak může Kopecký dovolit i vítězné kolečko a stejně vítězí. Vyvrcholením má být souboj světových mistrů volantu, ovšem ten je poněkud snižován použitou technikou. Cupové Fabie pro rallycross jsou ještě evidentně ve stádiu vývoje a to je na jejich jízdních výkonech znát. Toni Gardemeister si opět nedobrovolně vyzkouší tvrdost betonů, lemujících trať a na stejném místě jako kdysi s Octavií WRC pocuchá pravý zadní bok svého vozu, čímž přenechává vítězství Jani Paasonenovi, který si s vozem rozumí asi nejlépe za všech světových mistrů a baví diváky krásnými smyky.

Pepa Semerád stíhaný Honzou Kopeckým

Výsledky celého klání jsou známé, takže je zde nebudu zmiňovat. Letošní ročník se vydařil i když při setkání mistrů si dovedu představit víc té odlehčené zábavy pro přihlížející. Jak je ale známo – většina mistrů volantu je svázána touhou vítězit a tak se na startovní čáře promění v nelítostné bojovníky, kteří nedarují svému soupeři ani metr tratě zadarmo.