Rallye Lausitz pohledem Karla Koldovského

Po shlédnutí informací o účasti a charakteru tratí na Rally Lausitz ve mně začíná zrát rozhodnutí navštívit tento poslední podnik německé série DRS. V mém rozhodování hraje roli i velice příjemná vzdálenost místa konání, která činí pouhých 110 kilometrů od mého domu. Největším argumentem pro mne však je početné zastoupení vozů specifikace WRC, které někteří „znalci poměrů v rally“ označují za doluhující techniku. Já však mám pro tuto „dosluhující techniku“ v povolaných rukou velikou slabost. Není tedy nic jednoduššího, než zlákat pro svůj plán několik podobně postižených kamarádů z okruhu eWRC a nařídit si budík na časné ranní hodiny sobotního rána.

Těsně po šesté hodině ranní ještě za tmy kompletujeme před mým domem naši realizační skupinu. Spolehlivě navigovaní moderní GPS technikou polykáme kilometry vstříc saskému městu Weisswasser. Na méně frekventovaném hraničním přechodu u Ebersbachu trochu šokujeme ostrahu hranic, když navzdory jasným polepům na oknech se jménem Kopecký na naší „Fabii WRC“ nikdo z osádky vozu není Kopecký. Po pár nezbytných dotazech vyjasňujících situaci pokračujeme dále ke kýženému cíli. Po cestě máme možnost vidět, jak vypadá několik let po znovusjednocení Německa vývoj v takzvaně nových zemích. Neustále míjíme relikty komunismu, jako jsou zahrádkářské kolonie či panelové domy a nemůžeme se ubránit dojmu, že to u nás přeci jen vypadá trochu lépe. Do hodnocení ovšem nesmíme zahrnovat kvalitu cest, neb zde i cesty místního charakteru splňují přísná měřítka.

Po cestě ještě absolvujeme zábavnou příhodu, kdy navigace začne náhle vyluzovat velmi nepříjemné zvuky a řidič je tak varován, že ve vsi je umístěn radar a měl by zpomalit. Ten se však jen oddává hodnocení nepříjemného zvuku z navigace a jsme za efektního blýsknutí vyfoceni stacionárním radarem. Následně stavíme u tiskového centra Rally Lausitz a náš fotograf si jde vyřídit akreditaci a vestu nezbytnou pro focení na exponovaných místech. Při zastávce na čerpací stanici vzbuzujeme pozornost okolojedoucích vozů WRC. Asi nejvíc překvapený je Kahle, který závistivě sleduje naší Fabii WRC v továrních barvách a nevěřícně kroutí hlavou.

Podle obdržených map míříme na RZ6, která je druhou zkouškou dnešního dne, neb první etapa proběhla již v pátek odpoledne a čítala 4 rychlostní zkoušky. Zde se těšíme na skvělé šotolinové dobrodružství. K našemu velkému překvapení se ovšem ocitáme na vložce, která je asfaltová, či spíše betonová! Pro ilustraci je třeba dodat, že všechny rychlostní zkoušky jsou takříkajíc na pětníku a odehrávají se z větší části ve vojenském prostoru. Vše je pečlivě organizováno a místní hasičské organizace zažívají jeden z vrcholů své sezóny. Naše rozpaky z volby místa brzy mizí, jelikož sledování vozů specifikace WRC na šotolinových podvozcích a obutých do šotolinových pneumatik má své neopakovatelné kouzlo. Naše spokojenost roste se zjištěním, že vozy kolem nás krouží celkem čtyřikrát! Široké asfaltové úseky, lemované betonovými obrubníky v nás evokují podívanou na Strahově při Pražském sprintu.

Jako první okolo v divokých smycích prolétá norský mladíček Østberg se Subaru Impreza WRC. Spořádaně stojící fanoušci jsou nadšení a někteří tleskají. Na přihlížejících německých fanoušcích je znát, že životní úroveň ve zdejších končinách nedosahuje úrovně „západního“ Německa. Je zde nejrůznější sbírka fandů, kdy opravdu jen zlomek alespoň vzdáleně tuší, kdo a proč vlastně jede okolo. Celé rodiny si zde jen příjemně užívají volna víkendu. Na nejzajímavějších místech se netvoří mnohostupy, ale všichni si spořádaně hledají místo okolo pásky vymezující prostor pro diváky a rozptylují se tak podél trati.

Okolo projíždí také Jonsson s Focusem WRC 03, kterého místní komentátor častuje přízviskem „džonson“. Kahle přímo před nás přijíždí ve svém třetím průjezdu bez předního pravého kola a zdá se, že čtvrtý průjezd již nebude moci absolvovat. Po třech kolech však odjíždí z našeho dohledu. Bohužel již nepokračuje také Wallenwein s Octavií WRC, kterého na předchozí zkoušce zradila vodní pumpa a ten raději odstavil svojí Škodovku z důvodu přehřívajícího se motoru. Se zájmem sledujeme Francouze Bengueho, který okolo vodí svojí EVO 9 velmi pěkně a je zaslouženě ve vedení hodnocení produkčních vozů. Gassner zjevně šetří techniku a neriskuje. Pěkné pokoukání nám chystá český zástupce Jiří Tošovský. Jede velice atraktivně a místy trochu za hranicemi možností svého EVO 8.

Následně se přesouváme na další RZ, kde volíme místo ve vlásence po rychlém náletu. Opět váháme nad atraktivností místa, ale hned první vůz, tedy modré Subaru Impreza WRC v rukou norského mladíčka Østberga nás přesvědčují o správné volbě. Po nádherném a nesmírně rychlém průjezdu na všechny přihlížející dosedá jemný prach ze šotoliny a kromě polštiny občas zaslechneme v davu i češtinu. K našemu milému překvapení pokračuje i místní favorit Kahle, který i navzdory neúplnému absolvování RZ dostal svůj vůz do servisu a bylo mu umožněno pokračovat. Ani na tomto místě nemá v produkčních vozech konkurenci Bengue a Jiří Tošovský opět ukazuje, že není „Brzda z Katusic“ jak se mu někdy žertem přezdívá. Taktéž velmi pěkné průjezdy předvádí Zeltner s Mitsubishi Lancer EVO 7 v Gassnerových barvách, připraveným ovšem pro skupinu A. Z mého pohledu trochu za očekáváním zůstává výkon Udo Schütta se Suzuki Swift S1600, který v tomto voze ovšem startuje premiérově.

Dále míříme na místo, kde se má nalézat uměle připravený skok a chceme zde v okolí absolvovat dva průjezdy a tudíž poprvé shlédnout i celé pole, či spíš to co z něj zbylo. Po odjetí vozů klasifikovaných v DRS se tak můžeme těšit ještě na jedno celé startovní pole, kterému dominují dva vozy kategorie WRC – Ford Escort WRC a Škoda Octavia WRC. V neposlední řadě vzbuzují náš zájem i početně zastoupené vozy značky Volvo nejrůznějších proveniencí a místy i úctyhodného stáří. Start vložky je opožděn o 21 minut z důvodu hašení lesního požáru, který patrně založil některý z neopatrných fanoušků.

Skok napňuje naše očekávání, špička zde má nájezdovou rychlost přesahující 100 km/h a délka skoků se pohybuje na hranici 25 metrů. Z produkčních vozů je nejodvážnější Jiří Tošovský a skáče nejdál. Těžší vozy skupiny N většinou dopadají na předek vozu a je to mnohdy zajímavá podívaná. Postupně se také rozrůstá hromada odpadnuvších částí vozů, které pořadatelé hbitě odklízí. Největší „sport“ předvádí skupinka Nissanů Micra, kde jediným svazujícím faktorem je nižší nájezdová rychlost, kterou je schopné toto vozítko vyvinout. Opravdová bomba nás ovšem teprve čeká. Na scénu vyjíždí flotila tanků značky Volvo. Nejbrutálnější skok předvádí jeden ze starších exemplářů – Volvo 242. Je neuvěřitelné, jak plavně mohou létat vzduchem vozy o hmotnosti okolo 2 tun.

Na druhý průjezd se vracíme kus po trati na zajímavé místo z rychlého příletu po červeně zbarveném povrchu do levého odbočení, přes nepříliš povedeně zasypané trubky netušeného obsahu, vedoucí pod cestou. Opodál vidíme monstrózní stroj zřejmě utčený k dolování. Krajina v okolí je svým charakterem nejblíže měsíci. Ani zde se obrázek předvedené jízdy nemění a pěknou podívanou předvádí všechny vozy WRC, po kterých se již pomalu přesouváme po trati k našemu vozu. Opět zcela bezkonkurenčně prolétá kolem nás bokem Alex Bengue a částečně ho napodobuje už jen Toša. Jsme plní dojmů i pěkných zážitků a spokojeně se vydáváme na cestu do vlasti.

Cesta směrem domů probíhá bez problémů a za tmy přijíždíme na hraniční přechod Seifhennersdorf. Opět dostáváme vzezřením našeho vozu celníky do rozpaků a jsme dokonce odstaveni na stranu, za účelem důkladnější lustrace dokladů. Česká policistka s velice příjemnou vizáží a stejně milým vystupováním nám po chvíli s úsměvem vrací doklady a přeje krásnou cestu domů. My činíme totéž a někteří z nás jsou zamilovaní.

Závěrem bych si chtěl postesknout, že podobné podniky nemůžeme shlédnout i v našich končinách. Rally Lausitz je klasickým příkladem pěkně připravené soutěže. Dostatečné množství RZ v dohledné vzdálenosti a v místech, kde žádnému civilnímu obyvatelstvu neznepříjemňují soutěžáci život. Pečlivé vytýčené přístupové cesty na divácká místa a nezbytné stánky s cenově dostupným občerstvením. Takřka všechna divácká místa jsou osazena spíkry, kteří vědí, o čem mluví. Organizačně velmi slušně zvládnuto, i když je pravda, že korigování diváků probíhalo toliko při parkování a u trati již vládla daleko větší volnost, kterou ovšem disciplinovaný německý národ nezneužíval. Jak vidno, tak účast vozů WRC nebyla také nikomu na obtíž, ba naopak. Kdo tedy příští rok bude chtít shlédnout zajímavé závody na šotolině, nechť neváhá navštívit Weisswasser a přilehlé okolí, opravdu to stojí za účast. Podobně tomu bude i na nadcházejícím rakouském Waldviertelu, kde ještě navíc tratě lemují nádherné přírodní scenérie.