Vzhůru do Austrálie - I. díl

"Hele Petře, kolik že vám to vlastně v té Austrálii zbývá míst v autě?“ Tak takhle nějak to asi před pár měsíci všechno začalo. Vlastně to byl jen start. Ten pravý začátek se zrodil už při návratu z legendární Rally San Remo v roce 2003. Tenkrát jsme si s kamarádem Alešem řekli, že asfalt je sice super, ale chtělo by to i nějakou šotolinu – třeba Austrálii. Rok na to jsme se sice vypravili na Sardinii, ale Alešovi nemocniční lůžko se mi nakonec bohužel nevešlo do auta, a tak jsme zůstali oba doma. Následující rok se naštěstí vytoužená Sardinie uskutečnila. Už cestou tam mě ale ten pacholek nenápadně přemlouval na tuto nádhernou rally a po celou dobu pobytu na italském ostrově do mě bez přestávek hučel. Nakonec jsem sice odolal, ale ten červík v mé hlavě hlodal… Letos jsem se však dozvěděl, že v roce 2006 se údajně Austrálie jede naposled a ve spojení s Brosovými neuvěřitelnými historkami z tohoto kontinentu ve mně uzrálo rozhodnutí jet za klokany. Položil jsem mu tedy onu úvodní větu.

Uvidíme i letos Colina v Austrálii? Já patřím mezi ty, co tipují že ano!

Záhy jsem zjistil, že jeho australské vozidlo je již plné, ale taková maličkost mě nedokázala odradit. Vzpomněl jsem si na kamaráda Aleše. Nerozmýšlel se dlouho a hned druhý den, po konzultaci s panem ředitelem (tímto mu vyslovuji obrovské díky a poklonu), mi oznámil, že se přidává. No jo, jsme dva, ale to je málo! Koho ještě zlanaříme? Nešel jsem daleko. Jestli jsme četli Shackiho deníčky z cest, určitě si vybavíte, že s námi občas vyrazil i jakýsi Radim. A jelikož jeho šéfem v práci jsem já, měl rozhodování ulehčené. Také se mi za to odvděčil a promptně sehnal čtvrtého plátce společných cestovních náhrad – oznámil doma sestře Kačce, že s námi pojede. Tak jsme byli komplet.

Perth v celé své kráse

Vždy, když se utvoří skupina lidí, tak je třeba demokraticky zvolit vedoucího výpravy. Jelikož jsem ze všech nejstarší, tak jsem se za něj zcela regulérně prohlásil. A jako správný vůdce jsem začal studovat letenky, autopůjčovny, ubytování – ani to nebudu popisovat, kdo kdy někam cestoval, tak to asi zná. Jeden je sice draží, ale tomu levnějšímu zase občas spadne letadlo… Nakonec jsme se rozhodli pro kvalitu za rozumnou cenu. Leteckou společnost Emirates a autopůjčovny AVIS a BUDGET. Do divočiny jsme na rady zkušených volili vozidlo typu Nissan X-Trail a v Sydney se zase budeme prohánět Toyotou Camry (no neberte jí, když je jen o 200 Kč na den dražší než Hyundai Getz). Tak trochu mě zaskočilo, že pokud si na avis.cz objednáte SUV v Perthu, tak je to cca o 40% dražší, než když zabrouzdáte na jejich australské stránky a rezervaci provedete přímo tam. Po tomto zjištění jsem si i BUDGET objednal přes Austrálii a nyní jen trnu, jestli jsem si omylem nezabukoval Fiat Panda. Inu moje angličtina je právě ve zrodové fázi a ani první dvě lekce nedokázaly dohnat můj letitý jazykový deficit. A proč jsme volili robustní auta? Oni totiž klokani a rozbité cesty jsou prý v Austrálii problém a Peter Solberg i Petr Lusk by po loňsku mohli vyprávět. Tedy - náš Petr vyprávěl a proto jsme dobře informováni.

Peter se loni potkal s klokanem. A nebyl jediný…

Protože naše pracovní povinnosti nám nedovolují absolvovat shodný program jako Brosova skupina, rozhodli jsme se odjet již o trochu dříve. Odlétáme z Vídně již tento pátek a v Perthu přistaneme v sobotu večer. Před roztočením kolotoče WRC hodláme tudíž ještě pořádně prozkoumat místní zvyklosti a okouknout, jak to vlastně v té daleké Austrálii vypadá. Máme v plánu navštívit více zajímavých míst a myslím si, že by to vás, čtenáře eWRC mohlo také zajímat. Proto pro vás z cest pošleme několik on-line deníčků o tomto určitě zajímavém a pro Evropana nezvyklém kontinentu, z pohledu fandy motosportu.

A zdravím "našeho“ Australana Dana Vrubela a děkuji mu za cenné informace!