Rally Příbram pohledem Tomáše Holubáře

Na Příbram jsem se už nějakou to dobu těšil, protože je to jedna z mých nejoblíbenějších soutěží. Vydávali jsme se tam s úmyslem udělat několik zajímavých fotek a také to pro nás byla poslední možnost vidět Milana Blahouta se žigulem na trati velkého mistráku.

Již v pátek odpoledne jsme vyrazili vyzvednout akreditace, projet rychlostky a vybrat nějaká zajímavá místa na focení. Při odjezdu z Plzně jsem kouknul na budíky a řekl tátovi, zda nemáme nějak málo benzinu. Bylo mě řečeno, že nám 17 litrů musí stačit a zda snad nechci najet 200 kilometrů, ale já něco podobného v plánu měl. Při příjezdu do servisky v Dlouhé Lhotě jsem se zeptal chlapíka v oblečení securitas, kde je tiskové centrum. Dozvěděl jsem se, že je to ten zelený stan. Tam samozřejmě nikdo nebyl. Použil jsem pár sprostých slůvek a šel hledat dál. Nakonec jsem byl úspěšný a tiskové středisko jsem našel v bílém stanu o kousek vedle. Uvnitř jsem potkal Haryka, který pravil: ,,Á pan Holubář a jde fotit MMČR.“ Po úspěšném vyfasování všeho potřebného jsme jeli projet všechny RZ. Na rychlostce Tochovice-Nestrašovice, kterou jsme projížděli jako poslední, se ručička ukazatele benzinu zasekla v červeném místě a dál již nešla. Viděli jsme, že zanedlouho budeme volat někomu, aby nám přijel pomoci. Nakonec jsme dojeli zpět až do Plzně a konstatovali jsme, že naše auto asi jezdí na výpary.

V sobotu ráno jsme namířili na ověřené místo ve Lhotě na RZ Sádek-Bohutín, které je mimochodem v oficiálním programu označeno jako divácké místo číslo jedna.Je to tam opravdu super hrozně místa a navíc čtyři velice atraktivní zatáčky. Začíná to hned po příjezdu do obce levou kosou přes hranu, kterou většina posádek jede s použitím ruční brzdy. Následuje náročná prává na blátíčku kde není nouze a rychlé smyky. Potom levý vingl u pumpy tam často posádky atakují přilehlý dům. Dále následuje pravý vingl kde o atraktivní průjezdy není nouze a předchozí rok tu několik aut škrtlo o zídku, které je venku na výjezdu ze zatáčky. Tento rok se nic takového nedělo – asi už to posádky znají… Na tomto místě mě svým průjezdem nejvíce potěšil Karel Trojan.

Jako další místo jsme vybrali divácké místo číslo dvě, tzv. Drmlovo Pole. Je to nádherná a přehledná pasáž vhodná na kameru. Je tady příjezd z lesa vedoucí přes esíčko, kde z důvodu namoknutí trati dost posádek jelo smykem. Následuje poměrně dlouhá rovina, pravý velice hezký vracák a po něm dlouhý odjezd po rovině - to vše lze vidět. Byly tam dva stánky s občerstvením a parkování zajištěno na rozlehlém poli. Zde mě svým průjezdem nadchnul Petr Brynda.

Poté jsme se rozhodli vyrazit na RZ Tochovice-Nestrašovice do pasáže ve Staré vodě. Je to asi jeden kilometr pěšky. Možností je tu také bezpočet. Krásné rychlé klesání a nálet na mostek z prašců, který při projíždění dělal ohromný rámus a vypadalo to, že nevydrží bez újmy. Nakonec to dopadlo dobře a mostík vydržel až na malou díru, která vznikla odloupnutím části jednoho z prostředních pražců. Za mostkem následovala krásná pravá zatáčka na bahně, kterou bohužel bokem jel jen Václav Pech. Dále náročná levá zatáčka do kopce a potom známý úsek z videosestřihů na rozbitém asfaltu a místy i šotolině. Jak jsem již předem naznačil, tak titul nejlepšího průjezdu zde má Václav Pech.

Tento den jsem stihli už jen večerní servis. Při odjezdu ze servisu jsme zjistili, co nám to celou dobu v autě bouchá - byla to rozpadající se zadní číst výfukového potrubí. Bylo zapotřebí provést profesionální opravu vázacím drátem a kočár byl připraven na druhý den…

V neděli ráno jsme směřovali nechat se "zavřít" do Zaječova na RZ Komárov-Neřežín. Je tady ohromně atraktivních míst, že nevíte, co si vybrat. Asi nejzajímavější je místo kde jsme byli hned na první průjezd. Je to rychlý příjezd z 8% klesání, po kterém následuje levý vingl s uprostřed vytahaným blátem.Moje dilema bylo kam si stoupnout. Nakonec jsem dostal nápad a rozebral jednu část plotu neudržované zahrady uprostřed zatáčky – naštěstí jsem neměl čest potkat se s majitelem pozemku. Fotky zde byly celkem pěkné, než proti vylezlo sluníčko, které mě donutilo přesunout se před plot za nedaleký sloup. Tohle místo můžu označit za největší adrenalin z celého závodu. Zejména historické zadohrabky a jmenovitě Václav Štauber mě opravdu nahnal strach. Za suveréně nejhezčí a zároveň i velice rychlý průjezd zde musím vyzdvihnout Milana Blahouta, který zahanbil i několik jezdců se čtyřkolkami.

Další velice zajímavé místo bylo pravé odbočení mezi baráky, na které navazuje pravý vingl na náves. Zde není moc co popisovat - bylo to opravdu hezké místo. Asi jen tu nemusel být tak přehnaně aktivní radista, ale naštěstí ovestovaných si nevšímal. Kandidátů na nejhezčí průjezd je zde hned několik, ale nejvíce se mi asi líbil opět Václav Pech.

Jako poslední místo na Fuchs Oil Rally Příbram jsme si vybrali skákací mostek a levé odbočení na asfaltu, který byl pokrytý prachem a štěrkem – asi kilometr pěšky. I když to nejdřív nevypadalo, tak mostek opravdu nakopával a vozidla létaly ve vzduchu.

Levé odbočení také stojí za zmínku - je to velice divácky atraktivní místo, ale na focení mě spíše zklamalo. Profesorský průjezd rychlým a přesným smykem zde předvedl Emil Triner a nejatraktivnější průjezd opět Milan Blahout, který stihnul ve smyku i mávat rukou z vozidla.

Naše cesta potom směřovala na letiště do tiskového centra vrátit vesty a udělat pár fotek z vyhlášení. Bohužel jsme to stihli až na poslední posádky. Největší show zde opět ukázal Milan Blahout, který při najíždění na rampu akceleroval, tím sroloval koberec a podtrhnul nohy komentátorovi, který jen tak tak udržel rovnováhu. Rozhovor s Milanem vtiskl mnoha lidem nejednu slzu do oka, možná i samotnému jezdci. Po sjezdu z rampy předvedl několik parádních smyků a tím zakončil éru tohoto vozu ve velkém mistrovství. Je to hrozná představa, že už nikdy neuvidím legendární Ladu na trati rychlostních zkoušek MMČR a určitě nejsem sám, kdo si dává stejnou otázku. Kde bude ta motivace čekat až do poslední auta, když na chvostu nepojede Blahout? Bohužel je to tak a já ti Milane děkuju za tvé průjezdy…

Celá soutěž se mi velice líbila a rád se příští rok přijedu podívat znovu. Nebyla zde nouze o boje až do poslední rychlostky a to je to správné koření, co dělá tento sport tak krásným. O tohle tzv. "koření" se tentokrát z mého pohledu nejvíce postaraly dvě posádky Emil Triner - Tomáš Singer a Antonín Tlusťák - Vlastimil Dědic, kteří sváděli nesmírně napínavý boj až do poslední rychlostní zkoušky. Nakonec vyhrál Emil Triner s neuvěřitelným rozdílem jedné sekundy, což je po 212 ostrých kilometrech vskutku neuvěřitelně malý rozdíl. O podobný souboj se postaral novopečený mistr v juniorech Jiří Pertlíček jun. - Petr Picka a Jiří Trojan – Eva Trojanová. V tomto souboji nakonec vyhrál Jiří Trojan o cca 18 sekund.