Finská Rally očima Macumba Teamu - 2.díl

Pátek:

Je pátek ráno a pro všechny jezdce i pro nás fanoušky začínají ostré závody.Pohodovou jízdou se přesouváme k cíli RZ3, parkujeme a vydáváme se proti vložce na místo vybrané při seznamovacích jízdách. Loeb by měl přijet až za 90 minut, ale pořadatel nás i ostatní diváky nechává jít tím nejhorším a nejhustším porostem, co znám. Ptáme se na důvod, ale odpovědí jsou nám pouze přihlouplé úsměvy. Jelikož jsme ale na návštěvě, tak nechceme nic hrotit, jdeme dál až na vyhlédnuté místo.

První průjezd chceme rozhodně vidět „v kulích“. Když ale dorážíme k našim kládám, zjišťujeme, že místo je pořadateli zapovězeno! Vybíráme náhradní, dáváme si sváču a přípitek místním mokem Karjala na úspěch našich. Pak už se ale přiřítí předjezdci, a už jejich průjezdy nám berou dech! Za chvilku přijíždí ale už Ufoun a ostatní. Je to paráda, Seb, Marcus, Hurvajz ale i ostatní kolem nás lítají maximální rychlostí, kterou jim jejich vozy WRC dovolují vyvinout a my jsme v extázi! Na konci roviny je moc pěkně vidět, kdo jde jak na brzdy. Skoro všechny S1600 kolem nás projíždějí na vytočenou šestku v omezovači a my se seznamujeme se skupinkou slovenských fanoušku Jožky Béreše. Domlouváme se na společném přejezdu na Mökiperu, protože my cestu máme najetou z předchozích dnů.

Minule jsme autora neukázali, ale po pozitivních reakcích na první článek je to tady: Pája v celé své kráse!

Podle propočtů by se měl co nevidět objevit Valda, ale když se blíží, už z dálky slyšíme, že je něco špatně. Pavel kolem nás projíždí s vylomeným předním kolem velmi pomalu. Pospícháme proto k cíli, abychom zjistili co se mu přihodilo tentokrát. Valdův Swift stojí 100 metrů za časovkou, kluci pobíhají okolo a mají plné ruce práce. Všimne si mě spolujezdec Zdenda a vysvětluje, že jim praskla spojovačka. Náhradní sebou bohužel nemají, tak pro dnešek končí. Je pro Valdu opět velká smůla, copak si jí na závodech nevybral už dost?

My se přesouváme na RZ 6/8 a spěcháme na vybraná místa pro první průjezd. Petr s Michalem zůstávají z boku dlouhé rovinky se třemi pěknými horizonty a já jdu až nakonec, kde se bude parádně točit celý úsek. Na místě už je hromada diváků, které se snaží kočírovat mladá nervózní „safety baba“. Snažím se vybrat co nejlepší místo pro kameru, potkávám přitom dva kluky ze Zlína (respektive Ostravy) a tak mám až do začátku RZ o prima pokec postaráno. Kluci vyrazili do Finska po vlastní ose rovnou z Německa, tak je co vyprávět. Dáváme si českého Kozlíka (kluci, ještě jednou díky) ale náš rozhovor už přerušuje kvílení sirény posledních nul, tak se začínáme soustředit na trať. Loeb společně s Gronholmen jedou jako vždy velmi čistě, po nich ale bombovým způsobem skládá horizonty Hurvínek. Předvedl na tomto místě určitě nejdravější průjezd. Manfred Stohl je u nás skoro nepojízdný, před námi ulomil kolo. Ihned posílám aktuální informace redakci eWRC, aby ostatní fanoušci, kteří Finskou rally sledují jen od monitorů, měli informace přímo od trati. Na řadu přichází kategorie JWRC. Při každém dalším průjezdu Meekeho s Andersson, jsem víc a víc přesvědčen o tom, že by Mr. Wilson jr. a někteří další měli vrátit WRCa a licenci! Loučím se s moravskými přáteli a vracím se ke zbytku Macumba teamu. Už vleže si za mlíkem užíváme průjezdů eNek a dalších slabších aut. Čekáme ale ještě na dva místní piloty, kteří shodně řídí vůz Škoda Felicia 1.4 sk. A.

Po skončení prvních průjezdů zůstáváme na této vložce, ale přesouváme se k „Duvalově zatáčce“. Jedná se o hromadu pařezů u trati, která při rozevlátém průjezdu bude velmi tvrdě trestat. Opět máme problémy s „vesťákem“, který nás, italské fanoušky Galliho a ostatní diváky posílá daleko od trati. Po projetí předjezdců se většina přítomných přesunuje blíž k trati, Tak neváháme, a jdeme taky. Začíná opět lehce pršet, tak očekáváme, že průjezdy budou ještě o něco atraktivnější. Galli fans troubí při každém průjezdu na klaksony, až nám z toho třeští hlavy. Gigi, ale při svém průjezdu snad musel svoje fanoušky vidět, protože nasazuje v poslední pravé táhlé zatáčce k ohromnému slajdu, až nám gejzírem bláta a kamení sundává vlajku ze stromu! Okamžitě mezi průjezdy se vydávám Gitino atak napravit a místní „obranář trati“ na mě huláká ať jdu pryč, že se tu závodí. To mi ale řekl novinku! Po S1600 jedou opět eNka a podle mě nejlépe jede Flodin, který už na Bohemce jel s obrovským nasazením a ani ve Finsku z tohoto nasazení neslevuje. Večer vynecháváme superspeciálku a dáváme si místo toho finskou saunu.

Vlajka poznamenaná Gigiho průjezdem

Sobota:

Po telefonické domluvě měníme plány na sobotu a místo dvou průjezdů slavné Ouninpohji a ještě jedná další RZ se vypravíme společně s Čendou a spol. na RZ 13/16. Ráno je sraz u Korpilahti a vyrážíme na 35km přejezd ke třinácté vložce, kde má být Big jump. Kluci jedou před námi svým Golfem 1.6 a my s naší Fifinkou jen stěží stačíme.Čenda v sobě soutěžního pilota nezapře a musí katovat každou zatáčku, kde to jenom trochu jde. Parkujeme 50m od RZ a odcházíme proti vložce směrem k velkému skoku.

Podle Máry by o něm nemělo vědět moc lidí, tak bude snad dost místa. Už když se blížíme, je nám jasné, že z Marka Sybila nebude. Po obou stranách jsou neskutečné hrozny diváků, odhaduji tak na 1500. Vybíráme místo, odkud bude nejlépe vidět letecké představení a klábosíme se skupinkou našich. Ti si stěžují, že ráno platili 120€ pokutu za rychlost. Nám se díky paní Štěstěně radary vyhnuly, jinam bychom pravděpodobně dopadli stejně. Je dost času, tak se jdu podívat přímo na zlom horizontu, abych si udělal obrázek o tom, co vidí jezdci přímo z kabiny, když se na takový Big jump řítí. Je to pro civilního řidiče něco neskutečného, takový skok se snad ani nedá projet naplno, auta by se dostala asi 5m nad zem a to by ani posádky, ani auta po dopadu nemohli ustát.

Hostesky mají hezké i ve Finsku

Jsem velmi zvědavý, kdo to nejvíc podrží. První přiletí Latvala na Toyotě Corolle a je vidět, že před skokem musel citelně ubrat. Nejhůř skáče mladý Wilson a Katajamaki. Na pomyslné druhé straně žebříčku stojí Henning Solberg společně s Atkinsonem, kteří letí oba fantasticky. Vypínám kameru, chci se taky na pár průjezdů kouknout pouhým okem. Na řadě je Manfred Stohl a už z dálky je slyšet podle zvuku motoru, že to nebude standardní průjezd. Manfred skáče jednoznačně nejvýš a nejdál. Při dopadu zřetelně cítím jak se pode mnou chvěje zem! Koukáme ještě na nejlepší dvoukolky a při průjezdu Valdy opětovně litujeme páteční penalizace. Pavel jede sport, jako vždy! Odcházíme zpátky, kvůli probíhající RZ musíme podruhé přes maliní. Čenda s Pallasem hartusí, že jsou na závodech, a ne na pochoďáku skrz Dukelský průsmyk, a zbytek mlčky přikyvuje. Zbývá nám dost času, tak se vydáváme k tankovací zóně, abychom si prohlédli auta v klidu a zblízka.

Časový plán nám od začátku soutěže výborně vychází, všude jsme včas a v pořádku. Na RZ 16 se naposledy vidíme s druhou partou, vyrážíme na procházku a jdeme asi 4 km po RZ. Po cestě se koupeme v jednom z místních tisíce jezer a zůstáváme na celkem netypickém místě pro Finskou rally. Jsme na výjezdu z prudkého klesání do levé 3-4 a následující pravé 2-3 táhlé nahoru do stoupání. To vše na hodně rozbité cestě připomínající spíš Sardinii. Michal nás vnadí na průjezdy místních borců, kteří absolvují v sobotu jeden z podniků místního mistrovství. Tvrdí mimo jiné, že takové nasazení jsme ještě neviděli. Místní borci na sebe nedají dlouho čekat a už se kolem nás řítí WRCa, dvoukolky, eNka. Ale to už slyšíme prapodivný zvuk, podobající se tomu z našeho letadla do Kodaně. Přijíždí první BMW, po něm Volvo, Kadet, stařičká Corolla a my nevěříme vlastním očím. Místí střelci vodí své obstarožní vozy jako blázni a takové nasazení jsme neviděli ani u jezdců s vozy WRC. Po první levé z kopce už letí bokem, hned kontra do pravé a mažeme pryč, ať nám nevystydne sauna. Sobota pomalu končí, my se vracíme domů, zastavujeme se pro pivo na pumpě, ale zapomínáme na místní prohibici. Jelikož je po deváté večer, jsou všechny lednice s pivem neprodyšně uzavřeny!

Místní pořadatel

Neděle:

Jedeme na vzdálenější RZ, která se ale jede později, takže si můžeme v klidu přispat. Cesta opět svádí ke sportovní jízdě, ale jak chcete sportovat s obsahem motoru 1.3? Dostáváme se už pěšky na pořadateli opuštěné místo, vyvěšujeme vlajku a těšíme se na poslední dva průjezdy. Jde o technickou pasáž s rychlým příjezdem z kopce dolů. Měříme mezičasy a užíváme si průjezdy celé špičky, pak se pomalu přesouváme do široké roviny na poslední průjezd do kulí. Tak jak jsme začali, musíme i skončit. Po cestě míjíme jednu z farem a když obyvatelé vidí českou vlajku, ihned začínají provolávat jména Jágra, Nedvěda a Janeckého. Opětujeme pozdravy, plácáme si s jejich hlavou rodiny (alespoň jsme to usoudili podle toho, že byl nejstarší a nejvíc namol).

Na našem vybraném místě sedí u cesty starý děda a hraje strašně falešně, ale vytrvale na tahací harmoniku místní cajdáky. Ale je tu už první WRC, stará dobrá Corolla, po ní Focus, naposledy fandíme Honzovi s Filipem, Martinovi i Valdovi a velmi neradi odcházíme zpátky k autu.

Příprava na poslední průjezd

Po cestě potkáváme partu velmi unavených finských fanoušků s obrovskou finskou vlajkou. Mají v tom ale velký nepořádek, protože zpívají Bulgaria, Bulgaria, do toho Gigi Gallííííí ale ihned jak nás uvidí s českou vlajkou, začnou ti střízlivější z nich provolávat slávu Romanovi (Krestááááá), ani ve Finsku se na Romana ještě nezapomnělo.

Cestou zpátky zajíždíme na slavnostní ceremoniál, v servisu už všichni balí a obrovské množství lidí se přišlo podívat na oslavu Marcusova vítězství. Dokupujeme poslední suvenýry a hurá zpátky k dočasnému domovu. Odlétáme až v úterý, takže poslední okamžiky jsme se rozhodli strávit v nočních Helsinkách. V centru objevujeme restauraci s typickým finským názvem Vltava, neodoláme a dáváme si pár točených Budvárků. Cena je taky typicky finská: 5,50€. Ráno vyrážíme na letiště a stejnou cestou, a bohužel i stejným letadlem se vracíme směr Praha. Týden nám utekl jako voda a nám se vůbec nechce zpátky. Finsko je moc krásná země, plná nádherné přírody, okořeněná jedním z nejkrásnějších závodů, co jsme kdy viděli. Bylo to moc fajn a nashle příště. SUOMI, SUOMI, SUOMI.