Finská Rally očima Macumba Teamu

Úterý:

Je úterý ráno a náš Macumba Team ve tříčlenné sestavě vyráží do hlavního města, odkud odlétáme na naši první světovou šotolinu. Cesta vede z Prahy přes Kodaň do Helsinek. Na Ruzyňském letišti nás po odbavení nakládají do přistaveného autobusu a odváží na snad úplně poslední ranvej, kde nás čeká něco, o čem jsme si mysleli, že je to jenom atrapa letadla.

Do Kodaně letíme „práškovacím letadlem“, ale nedá se nic dělat. V Dánsku vše proběhne hladce a my přestupujeme do normálního Boxingu 737 a míříme směr Helsinky. Po přistání v hlavním městě půjčujeme u „Budget Car“ Ford Fiesta 1,3 benzín a přesouváme se 270 km severně do centra soutěže Neste Rally Finland, města Jyväskylä.

Ubytování máme zajištěno na „Oikrarin Farm“ asi 20km od Jyväskyly. Jen co začínáme pozorněji sledovat odbočky, abychom nepřehlédli naše místo dočasného odpočinku, zjišťujeme, že to vážně nebude žádná sranda. Připadá nám, že všechny nápisy a ukazatele začínají a končí úplně stejně. Nejčastěji se vyskytuje: Kurvi, Koski a Lahti. Zázrakem nacházíme ceduli „Oikarintte“ a zajíždíme k naší farmě. Majitel je již postarší pán (jak se později dozvídáme, bývalý vojenský letec a skokan na lyžích) nás vítá a provádí po svém království. Večer spřádáme plány na zítřejší den a probíhají první uvítací drinky (naše vodka, místní limo). Rány bychom rádi najeli alespoň 2 RZ.

Příprava na shake

Středa:

Pro jistotu ráno znovu studujeme mapu a zjišťujeme, že RZ Mökipera, kterou chceme najíždět, vede téměř za naší farmou, takže jednohlasně schvalujeme včerejší rozhodnutí a odjíždíme. Po příjezdu na trať Mökipery jsme úplně u vytržení! Zatím jsme jeli jen po širších asfaltkách, takže příjezd do první zatáčky přes horizont na šotolině nás pěkně rozparádí! Zaplať pánbůh, že máme jen slabou Fifinku (přezdívku jsme našemu vozu Ford Fiesta vymysleli velice záhy), jinak by jsme asi daleko nedojeli.

Nedokážu přesně popsat, co nového se před námi všechno otevírá. To musí vážně každý vidět sám. Ujetá, velmi rychlá a hodně zrádná šotolina s bezpočetnými horizonty, protahováky a dlouhými rovinami. Trávíme na vložce asi tři hodiny a najíždíme ji celkem 4x. Nacházíme jedinou, i když celkem zásadní chybu – vložka je zkrácena o známé velbloudí hrby po startu, které se ještě v minulém roce jely. I tak je to ale velmi emotivní zážitek. Neodoláme, na jeden z horizontů najíždíme o něco rychleji a zkoušíme si skočit. Všechny odbočení jezdíme zásadně na ručku a jeden průjezd točíme celý onboard.

Po poledni se přesouváme na RZ3, kde po najetí celé vložky vybíráme místo na koukání při pátečních ostrých průjezdech velkých hochů. Přichází zpráva, že do Helsinek dorazila druhá partička ve složení Mikulda, Mára Felt, Čenda a Pilas a že právě vyrážejí směr Korpilahti, kde mají ubytování. My jedeme zpět na farmu a večer poprvé do servisu. Po cestě kupujeme rally-pasy. Ochotná a sympatická pumpařka nám radí, jak se do servisu dostaneme, a k rally-pasům zdarma přidává podrobnou mapu Jyväskyly s označením pro nás všech důležitých míst ve městě. Parkujeme 50m od servisní zóny, procházíme nejprve kolem slabších soukromníků až ke stanům továrních týmů.

Neunavný paparazzi

Zdravíme se s Kopečkovými, probíráme s Honzou kam vyrazit v sobotu na RZ. Pak se jdeme podívat k Valdovi, a seznamujeme se s novým mitfárou. Probíráme společně cestu z Německa, Valda si trochu stěžuje na únavu, vždyť sedí již druhý týden bez přestávky v autě a v následujícím týdnu ho ještě čeká Barumka. Ve středu ještě je na vše dost času a tak trávíme s kluky celkem 45 minut velmi příjemným povídáním. Nakonec přejeme celému týmu dobré závody a ještě jednou jsme jdeme podívat na „mimozemšťany“ Loeba s Gronholmem.

Večer grilujeme místí speciality, které nás velmi příjemně překvapily výhodnými cenami. Majitel nám slibuje, že na zítřek roztopí saunu a my jdeme brzy spát, natěšeni, že zítra již konečně začínají naše první závody na šotolině.

Oblíbené místní pivo

Čtvrtek:

Ráno brzy vstáváme a vyrážíme na shake. Jsme domluveni s druhou partou, že si dáme sraz pod můstkem, ale vše je nakonec stejně jinak. Parkujeme 200m od startu a vyrážíme směrem k trati. Od startu je 200m stoupání, které přechází do padáku pod úroveň dojezdu skokanského můstku a poté do táhlé levé opět strmě nahoru. Zůstáváme ve zlomu před dlouhým stoupáním a čekání na první průjezdy si krátíme pokecem s partou Čechů. Kteří brázdí světové soutěže už hezkých pár let. Dozvídáme se mimo jiné, jak se jezdilo ještě na starých tratích San Rema, kde byli celkem třikrát.

Ale to už se blíží první WRC! Přiletí bezmozek Henning Solberg a nám padá čelist, když vidíme, s jakým nasazením se dá projet úsek na velmi hrubé šotolině. Koukáme asi na 30 aut a vyrážíme dál kolem trati směrem k cíli. Asi v polovině shaku potkáváme Máru Felta a po dalších pár metrech i zbytek druhé posádky. Vítám se s Čendou a probíráme očekávaný start našeho kamaráda Tváry (Ivan Hrubý), který bude po úspěšné Bohemce číst rozpis Mr. Cimbu i na Barumce.

Najednou začíná hustě pršet, nám to ale vůbec nevadí, alespoň nabírají průjezdy na atraktivitě. Po třech hodinách dorážíme do cíle, kde zdravíme Valdu a Zdeňka a chválíme moc hezké průjezdy. Po šejku se vracíme na farmu a až večer vyrážíme na servis. Procházíme ho opět celý, a sledujeme, kdo utrpěl jakou újmu na testovací RZ. Všichni mění, leští a čistí a my s druhou partičkou odjíždíme na superspeciálku Killeri. Přijíždíme až k areálu „Na Milana“ (kdo viděl někdy parkovat Milana PB, ví o co jde) a zabíráme místa na nové zadní tribuně až nahoře, rozvineme vlajku a začínáme fandit, i když zatím naprázdno.

První dvojice (Henning Solberg a Manfred Stohl) vyráží na trať a my už se těšíme na české posádky. Kopejda, Prst i Valda své souboje prohrávají, ale to nám tolik nevadí a užíváme si „finskou Sosnovou“. Program vrcholí, když na trať vyráží dvojice za vzdálené galaxie: Loeb a Gronholm. Oba se velice snaží zvítězit v tomto minisouboji, ale výsledek okruhu není v konečném účtování až zas tak důležitý, rozhodovat se bude až od pátku na klasických RZ. Srovnání s naší Sosnovou jasně vyznívá pro areál Killeri – nasazení, atmosféra a pocit, že jsme v tom pravém Finsku. Speciálka pomalu končí a my odjíždíme na naši „psí“ farmu (všude v areálu jsou fotografie různých plemen psů).

Večer trávíme s místním modelem piva „Lapinkulta“, které je asi nejvíc podobné těm našim pěnivým mokům. Pomalu vstřebáváme první zážitky z ostrých průjezdů. Po několika (asi 20ti) pivech navrhuje Petr vyrazit na obhlídku místních dvounohých fenek (asi začínáme být poznamenání sledováním místních fotografií). Snažíme se mu to ale rozmluvit, jelikož je po půlnoci a nikdo z místních by určitě neměl pochopení pro naše noční choutky. Probíhá několik dalších pivek a pomalu se začínáme ukládat ke spánku. Nálada je perfektní, ačkoliv nám skončil klid, protože přijeli další hosté z Polska, Lotyšska a Estonska. Ale my usínáme s pocitem dobré přípravy, páteční vložky máme najety, tak nás snad nic nepřekvapí.

Pokračování příště.......