Rozhovor se Sebastienem Loebem

Sébastien Loeb byl nadšen způsobem, jakým vybojoval své rekordní sedmadvacáté vítězství ve světovém šampionátu. Zatímco se celá Francie probouzela do nedělního rána, v Japonsku už probíhalo vyhlašování vítězů, po němž si Sébastien udělal čas na telefonický rozhovor s deníkem l’Equipe. Francouzský novopečený rekordman se již v klidu vrátil ke zběsilé nedělní etapě, čtyřem úspěšným létům a světlým zítřkům.

Stal ses rekordmanem v počtu vítězství v mistrovství světa....
Ano, je to tak. V tuto chvíli ale ve mně převládá úleva a uspokojení nad tím, že se nám podařilo uspět ve skvělém duelu s Marcusem. Samotný rekord je něco navíc. Až jednou odejdu do soutěžáckého důchodu, tak budu aspoň moci při sledování soutěží srovnávat. Nezávodím ale kvůli rekordům. Splnil jsem si svůj životní cíl – stát se mistrem světa. A to dokonce dvakrát. Nyní si chci hlavně užívat rychlostních zkoušek, účastnit se bojů o vítězství.

Tento víkend to naplnil vrchovatě.
To je jasné! Byl to naprosto úžasný a fantastický souboj, neboť až do samotného konce jsem jel pod značným tlakem. Marcus obrovsky útočil a já před poslední rychlostní zkouškou už ani nevěděl, co mám dělat. Jistit si postavení v šampionátu nebo se „odvázat“? Rozhodli jsme se pro druhou variantu. Do poslední testu bylo třeba dát úplně všechno, což bylo navíc ošidné a velmi náročné. Úspěch se dostavil, my zůstali pět vteřin před Marcusem, z čehož jsem měl velkou radost.. Už na začátku sezóny se očekával těsný souboj mezi námi dvěma a to se plně potvrdilo. Vítězství je perfektní a to zejména v souvislosti vyhlídkami na titul, neboť na straně vítěze je další psychologická výhoda.

A co ten rekord? Už sis to uvědomil?
Ne, vůbec ne. Je to něco, co nepatřilo mezi mé dětské sny. Když jsem byl malý, snil jsem hlavně o tom, že se stanu mistrem Francie v gymnastice! Ale dobrá, pokud jsem chtěl někdy v rally získat nějaký rekord, tak je to právě tento, protože si jej lidé mohou pamatovat. Trošku jako 89 vítězství Schmachera. Škoda pro Carlose (Sainze). Hodně mě toho naučil, když jsme byli kolegové u Citroenu v letech 2003 a 2004 a dost možná si dnes říká, že mě toho naučil až příliš! (smích)

Foto: Marek Felt

Dalo by se říci, že žák překonal svého učitele?
Ne. Carlose mám v obrovské oblibě. Když jsem začínal, bylo to společně Ari Vatanenem jediné jméno, které jsem znal, neboť jsem toho o rally mnoho nevěděl. Pro Citroen byl Carlos obrovským přínosem v oblasti vývoje Xsary a naučil mě mnoha věcem. Na erzetách jsem si ale musel poradit sám.

Sainz zvítězil šestadvacetkrát v celkem 196 startech v mistrovství světa, Tobě se podařilo vyhrát o jednu soutěž více při pouhých jednaosmdesáti startech. To je šílené...
Je pravdou, že v době, kdy jsem začínal, jsem v něco podobného vůbec nedoufal. Vše se odehrálo strašně rychle a to zejména v posledních dvou třech letech, kdy se mi podařilo vyhrát spoustu soutěží. Ovšem dokázal jsem to také zásluhou svého týmu – Citroenu v letech předchozích a Kronosu v letošním roce, neboť jsem měl k dispozici nadprůměrně spolehlivý vůz. Takřka nikdy jsem nemusel ze soutěže odstoupit kvůli technickým problémům, což nebyl Carlosův případ v jeho éře. Když jsem ale s Citroenem debutoval v mistrovství světa, neměl jsem žádnou záruku, že by tým mohl být tak silný a že bych disponoval vozem, se kterým bych byl schopen bojovat o vítězství v libovolné rally na libovolném povrchu.

Navzdory tlaku jsi během víkendu neudělal žádnou chybu. Čím to?
Hraje se o hodně. Přistihnul jsem se, že když jsem projížděl křovím, tak se mi strachy svíral zadek, aby tam nebyl kámen. Občas je třeba mít štěstí, ale myslím si, že Marcus ho měl také. V tempu, kterým jsme oba jeli, je třeba mnohdy zariskovat. Když jde ale všechno dobře, tak s autem tvoříte jedno tělo, hrajete si s ním a to vše se stává po celou dobu přirozeností. Koncentrace a tlak mohou někdy mít navrch nad potěšením z jízdy. Když jste ale na rychlostní zkoušce a když vidíte, že časové odstupy narůstají tím správným směrem, tak je to bašta.

Tvé sedmadvacáté vítězství jsi vybojoval v soukromém týmu. Stálo Tě to více úsilí než v předchozích ročnících?
Ne. Kronos je totiž soukromý tým, který mi nabízí takřka všechno, co jsem měl u Citroenu. Na prvním místě spolehlivý a rychlý vůz. A to je ostatně všechno, co chci. Pak je tady několik věcí, kde je třeba hledat úspory, ale pro mě to jsou drobné detaily, které nejsou pro vítězství nutné. Tím, kdo nejvíc pociťuje skutečnost, že jsme privátním týmem, je Marc Van Dalen. Ten si musí hrát s rozpočtem, shánět sponzory, což není vždycky snadné.

Někteří Ti budou vytýkat, že ničíš mistrovství světa a škodíš své disciplíně kvůli svojí převaze...
To ale přece není moje chyba, že se situace vyvíjí pro nás. Ano, je pravdou, že jsem loni dominoval, což pro náš sport nemuselo být nutně pozitivní, ale přece nezpomalíme jen kvůli tomu, abychom počkali na ostatní. I když by se totéž mohlo zdát i letos, je boj o vítězství opravdu tuhý. Je jen škoda, že startovní pole není tak bohaté a že se mistrovství neúčastní více továrních týmů.

A co takhle vítězit v jiném týmu než u Citroenu. Nebyla by to pro Tebe výzva?
Dobrá otázka... Na jednu stranu je zřejmé, že je sympatické uspět a vítězit s několika značkami, na druhou stranu je moje kariéra spojena s Citroenem a já se u něj cítím velmi dobře. Přichází nová výzva a tou je pozvednout nový vůz C4. Bude to fajn, neboť jsem se na jeho vývoji podílel i já. Opustit tým, jakým je Citroen, jen kvůli tomu, abych to zkusil i jinde, je těžké a ani jsem po tom netoužil. I nadále budeme kráčet spolu. Jsme k sobě svázáni až do roku 2008. A pak se uvidí...

Zdroj: www.sebastienloeb.com