Ford Focus WRC reborn v Inveltu

Včera v Plzni proběhla akce, jejíž název Ford Focus WRC reborn vymyslel majitel světově unikátní sbírky soutěžních aut Jiří Jirovec ve chvíli, kdy dal dohromady guest list hostů. Už ve chvíli, kdy jsem se v předstihu dozvěděl jména těch pěti pozvaných, jsem tušil, že se odehraje něco mimořádného, ale upřímně jsem si sám v sobě nedokázal srovnat myšlenky tak, abych tomu vlastně uvěřil. Akce se chystala dlouho, seznam pozvaných hostů se srovnal se seznamem hostů, kteří účast potvrdili, a začaly velké přípravy, protože začalo být nebezpečně jasné, že se to stane.

Jako velký fanoušek rally jsem dobře věděl, s kým se 17. září v Inveltu potkám. Hltal jsem závodění Colina McRae, který jel buď na vítězství, anebo auto leželo někde ve škarpě. A ve většině případů vedle něj seděl neskutečně sympatický spolujezdec Nicky Grist. Když přestoupili do Fordu, do týmu nesmlouvavého profesionála Malcolma Wilsona, tak následně vytvořili dream team s Carlosem Sainzem. Malcom Wilson tehdy asi těžko tušil, že za několik let Colin tragicky zahyne při havárii vrtulníku, ale netušil ani, že za několik dalších let bude viceprezidentem mezinárodní automobilové federace FIA. Vše se u této mimořádné plzeňské akce točí okolo Fordu Focus WRC a jedním z těch, kteří mu dali sílu a rychlost, byl technický šéf M-Sportu Chrixtian Loriaux. Upovídaný a veselý Belgičan, který historky sype z rukávu. Neskutečnou dvojici Colin McRae a Carlos Sainz ve své době doplňoval mladý Estonec Markko Märtin, o kterém se tušilo, že z něj časem bude hvězda rally a bude vyhrávat soutěže WRC na všech površích. Stalo se. Poslední evoluci Fordu Focus WRC ve světě uvedl do prvních dvou sezón usměvavý dlouhán, a dvojnásobný mistr světa v rally Marcus Grönholm, který ve své době dokázal, jako jeden z mála, konkurovat fenomenálnímu Sebastienu Loebovi.

A tahle parta se 17. září sešla u Jiřího Jirovce v Plzni a já byl požádán, abych akci moderoval. Už jsem na mikrofon něco namluvil, ale tohle byl velký krajíc chleba. Věnoval jsem několik dnů pečlivé přípravě, a poctivě jsem si procházej statistiky ewrc-results a připomněl si některá historická videa. Čím víc jsem se ale nořil do historie, dat, vzpomínek a videí, tím byla nervozita větší, protože jsem si stále zřetelněji uvědomoval, že tohle jsou ti pánové, kteří rally udělali takovou, jakou jsem měl a mám rád.

Nervozita ze mě ale opadla ve chvíli, kdy se otevřely dveře haly depozitáře Inveltu v Plzni a mezi auta se rozprchly tyto legendy a s neskrývaným zájmem začaly otevírat dveře a kapoty soutěžních speciálů a prohlížet ta „jejich“ auta, kde se to všechno odehrávalo. Pánové, které zná v rally každý fanoušek po celém světě, uznale pokyvovali hlavami nad neskutečnou sbírkou. Když se ale společně sešli u nějakého auta, tak z nich začaly padat historky a vzpomínky a smáli se, jak malí kluci. Já jsem se držel poblíž, abych viděl a slyšel, ale současně abych ani náznakem nenarušil ten posvátný okamžik. Zážitek to byl pro mě obrovský.

Dalo by se o tom popsat asi sto listů papíru, ale dnešní zrychlená a povrchní doba si žádá více akčních zážitků. Proto nechám za sebe mluvit video z této akce a parádní fotky. Ve mně osobně ale tento zážitek zůstane na pořád. Díky Jiří, Malcolme, Nicky, Marcusi, Christiane a Markko, že jsem u toho mohl s vámi být!