Nové jméno na seznamu vítězů podniku WRC

Estonsko není zrovna lidnatá země, ale i tak se už od roku 2019 může pochlubit svým vlastním mistrem světa v rally. Menší zalidněnost tohoto pobaltského státu svým způsobem pomáhá k nalezení zajímavých tratí pro vytýčení rychlostních zkoušek. Estonci k tomu využili jednoduchý recept, využít šotolinových venkovských cest mezi loukami a v lesích, opravit jejich povrch a na nich vytvořit několik umělých skoků. A tak vznikla Rally Estonia, která v roce 2014 rozšířila řady soutěží evropského šampionátu. V roce 2020 se Estoncům splnil velký sen a jejich rally konečně zakotvila v kalendáři WRC. Od té doby je jeho stabilní součástí vyjma loňského roku, kdy se na skok rally vrátila do Evropy, aby světová esa mohli přivítat na svém území sousední Lotyši.

Na dnes již tradiční tratě v okolí města Tartu se světoví piloti po roční pauze opět vrátili. Jako největší favorit na start nastupoval Kalle Rovanperä, který právě zde v roce 2021 získal svůj vůbec první triumf na světové půdě. A následně vyhrál i další dva ročníky rally. Ideální místo na to připsat si první letošní triumf na šotolinové soutěži. Bohužel ani tentokrát dvojnásobný mistr světa nedokázal najít svou formu, se kterou šampionátu v letech 2022 a 2023 kraloval. Letos mu to na šotolině překvapivě vůbec nejde a to se nezměnilo ani v Pobaltí. Tam, kde před dvěma lety v sobotu všechny deklasoval a vyhrál všechny rychlostní zkoušky, letos nedokázal ani jednu zajet nejrychleji ze všech. Nakonec si během letošní Delfi Rally Estonia připsal Rovanperä jeden jediný dílčí triumf. Ten mu ale nakonec na umístění na stupních vítězů nestačil a souboj s dvojicí továrních Hyundaiů prohrál. Jelikož ale Fin zajel nejrychleji zrovna Power Stage, odváží si nakonec domů více bodů než třetí Thierry Neuville.

Rovanperä se tak Belgičanovi v průběžném pořadí, kde spolu bojují o posun na průběžné stupně vítězů, o něco málo vzdálil. Nakonec ale pilot Hyundaie mohl odjíždět z Estonska celkem spokojený. Kdyby jeho soupeř od Toyoty našel formu z dřívějších let, kdy pobaltským soutěžím kraloval čtyři roky v kuse, Neuvillova ztráta by byla daleko větší. U Hyundaie se při úpravách na poslední evoluci i20 N Rally1 zaměřili na rychlé šotoliny estonského a finského typu. A minimálně v boji s továrními piloty A týmu konkurenční Toyoty se jim podařilo zvítězit. Na stupních vítězů se umístili dva jezdci Hyundaie, oba jejich mistři světa. Neuville v Estonsku kraloval své oblíbené disciplíně, kterou je vyhrávání diváckých sueprspeciálek. Stal se tak sice prvním lídrem rally, ale po přesunu do lesů už vedení udržet nedokázal. Po tradičním laborováním s různými verzemi nastavení svého auta Neuville vyhrál RZ 13 a v průběžném pořadí přeskočil svého týmového kolegu.

Ott Tänak pro Hyundai na konci června konečně zajistil první letošní vítězství. Teď jej čekal start na domácí scéně, což pro něho ale kdovíjakou výhodu úplně neskýtalo. První světový ročník Rally Estonia sice tehdy úřadující mistr světa opanoval, ovšem další triumfy mu už unikaly. V roce 2021 chyboval a vyřadil se přílišným množstvím defektů a o dva roky později inkasoval ještě před startem pětiminutovou penalizaci za výměnu poškozeného motoru u svého Fordu Puma Rally1. Mezitím se doma dostal alespoň na stupně vítězů. V pátek si estonský pilot stěžoval na nastavení auta a ještě jako druhý na trati neměl úplně ideální podmínky. Když pak v první sobotní zkoušce chyboval, rozrazil retardér a musel restartovat vůz, propadnul se poprvé za týmového parťáka. Jejich interní duel pokračoval až do konce druhé etapy. V neděli se ale už pokračování nedočkal. Neuvillovi se podařila poměrně neobvyklá chyba, hned na prvním ranním testu ulít start.

Tänak musel za své nevybíravé výrazy před televizními kamerami na kobereček ke šéfovi stáje Cyrilu Abiteboulovi, který se tentokrát dostavil přímo na rally. Víc jej ale muselo mrzet, že se mu nepodařilo dosáhnout na kýžený domácí triumf. Estonské publikum jej hnalo, seč mu síly stačily, ale čekání se teď opět o rok prodlouží. Tänak ovšem nemusí jen smutnit, jeden velký úspěch dokázal. Podařilo se mu něco, co by po třetí soutěži roku nikdo netipoval. Elfyn Evans po vítězství ve Švédsku šel do čela šampionátu a po dalším parádním výkonu v Keni působil jako neporazitelný favorit na letošní titul. Když se ale šampionát přesunul na šotolinu, a k Velšanově smůle se ani jednou nedostavil pořádný déšť, začal postupně ztrácet. Během čtyř rally se ani jednou nedostal na stupně vítězů a o komfortní náskok teď definitivně přišel. Do cíle estonského podniku Evans dorazil na šestém místě a na čele průběžného pořadí jej s náskokem jediného mistrovského bodu teď vystřídal Tänak. Pro velšského pilota Toyoty to znamená aspoň malou výhodu před následující finskou rally. Tu má rád, v minulosti ji už dvakrát dokázal vyhrát a tentokrát aspoň už nebude muset jako první na trať.

Na startu estonského podniku se nakonec objevilo jedenáct speciálů Rally1. Ještě před posledním testem to vypadalo, že po dlouhé době dokončí celou rally bez využití SupeRally kompletní pole těchto královských speciálů. Takamoto Katsuta ovšem musel hned záhy svou Toyotu GR Yaris Rally1 odstavit s technickou závadou. Do top ten se každopádně tentokrát ani tak nedostal nikdo se slabším vozem Rally2. Klasifikace WRC2 se nesla ve znamení opakovačky duelu dvou domácích jezdců z loňska. Vzhledem k zařazení rally do ME spolu tehdy Robert Virves a Georg Linnamäe bojovali o absolutní vítězství. A nakonec jej až na samém konci vybojoval o 2,2 sekundy druhý jmenovaný. Letos se situace obrátila a nejrychlejším pilotem techniky Rally2 se stal Virves se Škodou a svému krajanovi v Toyotě tak rok starou porážku dokázal vrátit. Vítězství získal i díky tomu, že největší favorit a lídr klasifikace Oliver Solberg měl nakonec v Estonsku docela jiné starosti.

I když starosti, možná by se slušelo spíše říct radosti. Protože návrat po třech letech do speciálu královské kategorie, to je pocta. Syn mistra světa tehdy dostal k dispozici Hyundai i20 N Rally1 a stal se třetím továrním jezdcem. Ještě než po sérii nezdarů přišly uspokojivé výsledky, tým byl rozhodnutý s ním spolupráci ukončit. Do osmého podniku letošní sezony Solberg odstartoval s Toyotou GR Yaris Rally1 a předvedl něco docela nečekaného. Hned na první přírodní zkoušce nadělil nejbližšímu soupeři Rovanperovi přes pět sekund a ujal se vedení. Během pátku přidal ještě další dva nejrychlejší časy a večer šel spát jako lídr s náskokem přes dvanáct vteřin se slovy, že to byl jeho nejlepší den života. Spekulace o tom, že mu proti soupeřům výrazně pomohla lepší startovní pozice, utnul mladý Švéd v sobotu hned ráno. Vyhrál tři testy po sobě a rázem měl na čele už k dobru přes dvacet vteřin. Domácí Tänak se těšil na domácí vítězství a teď jen mohl bezmocně sledovat, jak mu mladý pilot při debutu s tovární Toyotou ujíždí a ujíždí.

Sázky na to, kdy Solberg tempo neudrží a svou Toyotu zdemoluje, v sobotu večer vystřídalo opatrné očekávání historického okamžiku. Osmadvacet let žádný Švéd podnik mistrovství světa nevyhrál. Naposledy se to povedlo Kennethu Erikssonovi se Subaru na Rally New Zealand 1997. Solberg si pro svůj historicky první triumf ve světovém šampionátu přijel stylově. V neděli vyhrál dvě rychlostní zkoušky a stal se nejrychlejším pilotem celé nedělní klasifikace. Trochu pomalejší byl jen na Power Stage, kde přišel o dva body chybějící k absolutní dokonalosti. Poprvé od roku 2021 tak na seznam vítězů podniku WRC přibylo nové, jedenaosmdesáté jméno. Zajímavé je, že se tak znovu stalo v Estonsku. Přitom po loňské sezoně by si člověk spíše vsadil na to, že se tím novým jménem stane Adrien Fourmaux nebo Mārtiņš Sesks. Francouz dojel do cíle na páté příčce a Lotyš, který byl v místě konání hnán obrovskou masou svých fanoušků, doplatil na svou techniku.

Vývoj Fordu Puma Rally1 podle všeho už nikam moc nepokračuje a technika se oproti soupeřům stává nekonkurenceschopnou. Sesks dojel do cíle se ztrátou tří a půl minuty a celá trojice Fordů uzavírala skupinu aut Rally1. I když největší hvězdy Toyoty v Estonsku nezářili, o historické sté vítězství se značka připravit nenechala. Solberg se o něj postaral stylově se startovním číslem 99. Zastupující šéf stáje Juha Kankkunen jakožto ten, kdo Toyotě zajistil před čtyřiceti lety první světový triumf, musel na cílové rampě prožívat zajímavé pocity. Optimismus asi úplně nesdílel Sami Pajari, který s Toyotou GR Yaris Rally1 jako „hlavní“ junior startuje od začátku roku a nejlépe dojel po smůle dalších jezdců Toyoty čtvrtý na Safari Rally Kenya. V Estonsku mu patřila sedmá příčka s odstupem takřka tří minut na Solberga. Zatímco ten si jistě stále užívá oslav svého triumfu, ve finské centrále týmu si lámou hlavu nad tím, kdo se nakonec objeví v kokpitu bíločerné Toyoty GR Yaris Rally1 za dva týdny ve Finsku…