Vzpomínka na Karla Holaně

Rodák z Ludgeřovic na Ostravsku zažil nejúspěšnější roky svojí kariéry po boku legendárního Stanislava Chovance, se kterým dosáhl několika mistrovských titulů a neopustil ho ani v těžkých časech po odchodu generálního sponzora. Přestože se stal součástí absolutní špičky až ve zralejším věku a neodjel mnoho kompletních sezon, v historii našeho rallysportu po sobě zanechal výrazný otisk.

Karel Holaň začínal nejprve v jedné stopě a skvělé výsledky v motokrosu mu otevřely cestu až do slavné Dukly Strakonice. Vážný úraz však jeho slibnou motokrosovou kariéru ukončil předčasně. V rally se začal pohybovat až poměrně pozdě, na prahu třicátin. Několikaletá spolupráce s valašskomeziříčským pilotem Janem Palackým vygradovala vítězstvím na tišnovské Rallye Vysočina 1990, kde závodili se Škodou 130 L. To už si ho ale pomalu vyhlížela tehdejší vycházející hvězda - študlovský Stanislav Chovanec. Společně přesedli do dvoulitrového Opelu Kadett GSi a v sezoně 1992 vybojovali prvenství ve třídě při dvou nejprestižnějších domácích soutěžích - Bohemia a Barum rally. Právě ve slibné fázi kariéry se však cesty obou "parťáků" nečekaně rozdělily. Stanislavu Chovancovi bylo před sezonou 1993 nabídnuto angažmá ve slovenském Matadoru, kde se měl posadit za volant silného Fordu Sierra. Ovšem kompletně česká posádka ve slovenském týmu by byla v rozjitřené atmosféře po rozdělení federace těžko představitelná…

Karel Holaň využil odpočinku od soutěží k zahájení vlastního podnikání, navíc se v 90. letech podílel na organizaci hobbycrossu. K návratu do rally se naskytla vhodná příležitost v roce 1998, kdy na Magnum rallye Vyškov po boku Josefa Uhlíka získal pohár za vítězství ve Ford Ka Cupu. Osud tomu chtěl, že o rok později už byl zpět na pravé sedačce vedle Stanislava Chovance, který po tragické smrti svého spolujezdce Petera Šafára potřeboval v autě získat jistotu. Společně se tehdy stali jednou z nejrychlejších posádek česko-slovenských tratí. V letech 1999 a 2000 získali titul mistrů Slovenské republiky, ke kterému v sezoně 2001 přidali titul vicemistrů v rámci Mistrovství České republiky ve sprintrally. Púchovské vedení však koketovalo s myšlenkou omladit kádr, neboť čtyřicátníci Chovanec s Holaněm neměli v jejich očích patřičnou perspektivu. Následoval odchod dlouholetého generálního sponzora a študlovsko-ludgeřovická posádka mohla pokračovat v kariéře jen ve velmi úsporných, až téměř amatérských podmínkách.

Paradoxně se právě "finančně hubené" roky 2002 a 2003 ukázaly ve společné bilanci jako jedny z nejúspěšnějších. Se svojí doma postavenou Škodou Octavia WRC dosáhli na titul mistrů České republiky ve sprintrally 2002, který definitivně potvrdili vítězstvím na vyškovské Böttcher rally. O rok později si ve sprintech zajistili titul vicemistra a potvrzovali, že nepatří do starého železa. Finanční potíže týmu se však stupňovaly a do nové sezony již společně nevyrazili. Závěrečným medailovým úspěchem se pro Stanislava Chovance s Karlem Holaněm stala bronzová příčka na vyškovské rally 2003. Poslední zápis Karla Holaně do startovních listin pak následoval o tři čtvrtě roku později, kdy na Rally Bohemia 2004 "četl noty" Dušanu Kouřilovi v Seatu Ibiza Kit Car.

Z kvalitního a vždy pohodově naladěného spolujezdce, který občas trochu vyvažoval Chovancovu disciplínu a maximalismus, se stal v dalších letech spíše myslivec, který budoval na zahradě velké voliéry pro bažantnice a věnoval se chovu velkých papoušků ara. Do soutěžáckého nebe odešel předčasně v dubnu 2015 po tříletém boji s vážnou nemocí.

Pojďme na Karla Holaně zavzpomínat prostřednictvím několika videí, která mapují úspěšné fáze jeho soutěžní kariéry.