Jednatřicátá Bohemia Zeman a Vytasila

„Všechny starty jsme jeli spolu. To je, myslíme, docela unikát,“ usmívají se šedesátiletí sympaťáci ze severočeských Teplic. Za ta léta tedy mají rozhodně co porovnávat.

„Všechny tratě letošní Bohemky se nám líbily vyjma druhého průjezdu rozbitých šotolinových Zvířetic. Tam se vytvořila hrozně velká díra jako hrom až na asfalt přímo ve stopě. Tu jsme nabrali fest, pěkně nás to nakoplo do zadku a na tlumiči se vytvořila nějaká ???. Tuto závadu jsme odstranili výměnou ložiska až později doma, nicméně hlavní bylo, že auto dojelo do cíle. Dalším problémem, který nás trápil hned od začátku a který jsme později odhalili, bylo nastavení klapek. Kvůli tomu auto ve čtyřech až pěti tisících otáček střílelo do výfuku. Velmi náročné udržet nějakou konstantní rychlost tak bylo hlavně na přejezdech. Někde jsme dokonce museli jet pouze na dvojku. Nicméně k naší radosti to však ve vyšších otáčkách fungovalo a tak jsme se rozhodli Bohemku dokončit stůj co stůj,“ vrací se dva týdny zpět Milan a Jaroslav doplňuje. „Bohemka se nám tradičně líbila. Nejvíce rychlostní zkouška Vinec – Skalsko, která je oblíbená asi u všech. Také Radostín se závěrem na Sychrově byl nádherný. Změny erzet oproti posledním rokům považujeme za velmi příjemné.“

„Jednou jsem počítal bilanci dokončených Bohemek a vyšlo mi to, že jsme cíl spatřili asi čtyřiadvacetkrát a získali deset pohárů. Poprvé jsme startovali v roce 1993. Asi nejvíce si ceníme výsledku z šestadevadesátého, kdy jsme s enkovým Favoritem 1400 skončili pětadvacátí absolutně,“ vzpomíná Milan a Jaroslav porovnává, jak se soutěž za ta dlouhá léta změnila. „Pamatujeme náročné a dlouhé Bohemky, které měly i více než třicet rychlostních zkoušek. Trénovat se tehdy jezdilo už od úterka. Současný trend rally a to nejen v České Republice, bohužel, přináší zkracování soutěží. Na druhou stranu je to zase náročnější v tom, že se méně taktizuje a tahá se od první až do poslední zkoušky.“

Stejně jako loni, také letos se o vítězství v absolutním pořadí bojovalo až do samotného závěru. Stíhali ho sledovat Severočeši? „Samozřejmě sledujeme dění v ostatních třídách i ve špičce. Byť jsme Škodováci tělem a duší, máme radost z pódiového umístění Filipa Mareše a Radka Buchy, přestože jedou s Yarisem. Jsme dobrými přáteli a měli jsme radost, že to klukům vyšlo,“ těší Jaroslava a Milan přidává plány do dalšího průběhu sezony. „Na Bohemce nás sice technické problémy a především defekt pneumatiky, který nás postihl zhruba pět kilometrů před cílem, připravily o třetí místo ve třídě RN6. I nepopulární „brambora“ však znamenala další přínos bodů do tabulky šampionátu a momentálně držíme v průběžné klasifikaci naší kategorie bronzovou příčku. Chtěli bychom tedy odjet obě dvě zbývající soutěže velkého mistráku Barumku a Pačejov a rozhodně se pokusit umístění uhájit.“

Závěrem pak oba matadoři přidávají přání a poděkování. „Co se týče Českého Krumlova a Bohemie, pořadatelské zajištění obou soutěží se nám moc líbilo. Držíme palce, aby do konce sezony nedošlo k žádné tragédii, a všichni jsme si užili nádherný sport. Ještě bychom dodali, že na té Bohemce nám došlo, že nám je oběma šedesát a dohromady tedy stodvacet let (smích). Chceme poděkovat všem pořadatelům, doprovodům, našim bezvadným mechanikům, společnosti Auto Louda i všem ostatním, kteří nám pomáhají, abychom se ještě někde mohli svézt.“