Světová špička v Čechách

V tolika zemích najednou se ještě žádný jiný podnik světového šampionátu nekonal. Central European Rally (dále CER) promotérovi šampionátu zajistila, aby se mohl pyšnit tím, že během jediné sezóny trojice továrních týmů navštíví hned patnáct zemí. Pokud k tomu připočteme Monako, tak dokonce šestnáct. A to přitom za cenu pouhých třinácti soutěží. Právě tato jinakost soutěži dopomohla do letošního kalendáře, ve kterém se udržela i pro příští rok.

Na cestách

Už při pohledu do první verze itineráře bylo jisté jedno. Na konci října stráví posádky ve svých soutěžních vozech opravdu hodně času. Piloti usedli za jejich volanty už ve středu odpoledne, kdy se nedaleko centra soutěže, města Pasov, odjel shakedown. Do čtvrtečního programu by se jednoduše ani za nic nevešel. První posádka, kterou se prapodivným způsobem místo lídra mistrovství stala dvojice Erik Cais - Daniel Trunkát ve Škodě Fabia RS Rally2, přejela startovní rampu ve 13 hodin. O hodinu později už odstartovali do superspeciálky v Chuchli, na kterou byla upřena velká pozornost. A to spíše velmi kritickým způsobem. Ostatně kontroverzní byl tento úsek už v dobách před více než deseti lety, kdy se párkrát odjel v rámci Pražského rallysprintu. Zpětně se ale dá hodnotit jako vcelku zdařilý. Svou roli úvodní divácké superspeciálky věnované ve velké míře publiku rallysportu nezasvěcenému sehrál dobře a nakonec možná nabídnul zajímavější akci než následující padesátileté jubileum slavící Čínovský okruh. Ten był původně plánován až na pátek, ale nakonec se přesunul do superspeciálního čtvrtka. Aby se během jednoho dne odjela hned dvojice diváckých rychlostních zkoušek, a to ještě na dvou různých místech vzdálených přes sto kilometrů od sebe, to mistrovství světa nepamatuje. Zatímco samotný průběh těchto testů do rally zase tolik nepromluvil, tedy vyjma několika penalizací za pozdní příjezd či ulitý start, přejezd z Prahy do Pasova už ano. Jednak to bylo pro posádky náročné, jelikož soutěžní auta opravdu nejsou ideálním dopravním prostředkem do běžného provozu, ale několik se jich se soutěží už předčasně rozloučilo. Problém s provizorními a hlavně dle německé legislativy neplatnými registračními značkami se řešil už na přejímkách. Někteří jej dokázali vyřešit, jiní úplně ne. A tak se stalo, že si na hranicích nekompromisní němečtí policisté počkali na čtveřici hříšníků v čele s předním jezdcem RC2 Roope Korhonenem a jízdu jejich aut dál do Německa zatrhnuli. Tovární piloti Toyoty pro náročné přejíždění moc pochopení neměli a Sébastien Ogier nebyl spokojen ani s atmosférou při slavnostním startu před Pražským hradem. Jednomu z ikonických momentů soutěže možná trochu chyběla větší divácká kulisa. Ovšem ve čtvrtek po poledni se asi není úplně čemu divit. Zato pozdější vítěz rally celou situaci viděl úplně jinak a pozitivně hodnotil, že rally cestovala za diváky, kterých se podél cest sešla velká kvanta: “Bylo úchvatné vidět tolik diváků povzbuzujících všechny posádky, užívajících si celou show, kterou jsme jim o víkendu mohli nabídnout. Moc jsem si to užil, zase prožít tu atmosféru jako před pěti lety.” Koneckonců Central European Rally nezůstala v kalendáři jediným podnikem s porcí přes 1600 měřených i neměřených kilometrů. Hodně jízdy na přejezdech si posádky užily už v dubnu v Chorvatsku. Tam to bylo hlavně kvůli plánovanému rozmělnění fanoušků na větší plochu zařazením vzdálené rychlostní zkoušky Platak do sobotního programu. A nejinak na tom bylo i následující Portugalsko, kterému kompaktnost překazila páteční vzdálená etapa v okolí města Coimbra. CER tak ve výsledku vybočovala jen extrémním čtvrtkem, během kterého délka rychlostních zkoušek netvořila ani čtyři procenta celkové délky etapy.

Náročné české asfalty

Zatímco čtvrtek posádky strávily převážně na přejezdech, v pátek je naopak čekala největší porce měřených kilometrů. A aby toho nebylo málo, jezdci museli zapomenout, že dopolední šrámy na jejich autech opraví někdo jiný než oni sami za pomoci dílů, které si vezli v autech. Pořadatelům se podařilo bývalé úseky vimperské etapy Rally Šumava poskládat tak, že se jelo v drtivé většině po vcelku kvalitních asfaltových cestách. A navíc rychlých. Nebýt v neděli tak velký obrat počasí k lepšímu, málem se česká etapa stala tou nejrychlejší. Když si v cíli prvních dvou zkoušek Esapekka Lappi, který dosáhnul dvou druhých nejrychlejších časů, pochvaloval, jak se mu pěkně jede a že ještě může přidat, dala se havárie trochu očekávat. A skutečně přišla. A to ještě před koncem dopolední sekce. Finskému pilotovi sice rychlost nechybí, ale pro tovární tým Hyundaie už se stává ekonomicky pomalu stejně výhodný jako vloni Mick Schumacher pro stáj Haas ve Formuli 1. Z posledních čtyř soutěží dokončil pouze EKO Acropolis Rally Greece. Ve zbylých třech se dopustil tak velkých havárií, že ani nemohl využít následující dny SupeRally. Podobně dopadnul i v Mexiku, přičemž se jezdecké chybě nevyhnul už měsíc předtím ve Švédsku. Hyundai pak má ještě jednoho Fina, který se ve Středoevropské posadil za volant Hyundaie i20 N Rally1 letos počtvrté. Teemu Suninen je oproti parťákovi, se kterým se před třemi lety sešel už v M-Sportu, spolehlivější. Nedokončil pouze minule v Chile, kde se drobnou chybou v poslední etapě připravil o první letošní stupně vítězů. Na druhou stranu je pomalejší. S návratem mistra světa 2019 Otta Tänaka do Alzenau se přímo nabízí otázka: Nechají si tam raději Fina rychlejšího nespolehlivého nebo toho pomalejšího a spolehlivějšího? Nový šéf Hyundaie Cyril Abiteboul během roku několikrát nahlas přednesl myšlenku postavit příští rok čtvrté auto pro nadějného mladého pilota, ale s blížícím se koncem roku jeho nadšení vyprchalo: “Měl bych rád čtvrté auto, ale úspěch týmu se dostaví jedině s dobrým plánováním, organizací a také s nastavením priorit. A první věcí je teď, aby všechny tři hlavní posádky měly auto, jaké potřebují a na to se s týmem zaměříme. V této perspektivě tak zřejmě odsuneme plán na čtvrtou i20 N Rally1. Ale podpora mladých jezdců starty s tímto autem je samozřejmě něco, co nás hodně zajímá. Jen na to musí být správný čas.” Daního Sorda už nikdo z představitelů týmu moc nezmiňuje a je dost možné, že následující FORUM8 Rally Japan bude jeho posledním startem. Jedno je patrně jisté, ve třetím továrním Hyundai bude sedět Fin.

Podobně neslavnou statistikou jako Lappi se v posledních soutěžích prezentuje Pierre-Louis Loubet. Tovární pilot Fordu po minulé nehodě v Chile ukončil spolupráci se spolujezdcem Nicolasem Gilsoulem a nově si k sobě posadil vítěze jednoho podniku MS, loňského Katalánska v kokpitu vedle Sébastiena Ogiera. Benjamin Veillas měl ve středu Evropy plnit roli Ogierova špióna, ale nabídkou navigátorské práce nepohrdnul. Prvním výsledkem francouzské spolupráce bylo zjištění, že se ani jeden z členů posádky neumí pořádně obléct. Komisaři byli neúprosní a dvojici obtěžkali minutovou penalizací. Nebyl by to však Loubet, aby si soutěž nepokazil jezdeckou chybou. Když už to vypadalo, že Pumu Rally1 dotáhne zdárně do cíle náročné páteční etapy, přišla chyba v první zatáčce závěrečné zkoušky. Loubet poškodil předek vozu a ještě musel měnit defekt. Do druhé etapy tak vyjížděl jako dvacátý průběžného pořadí. Během sobotní etapy ale zvládnul přeskočit posádky WRC2 a zařadit se na konec pole Rally1. Jako je pro Loubeta letos synonymem chybování, pro M-Sport jsou to technické problémy. Korzičanovu Pumu dohnaly v neděli, kterou musel skoro celou absolvovat s poruchou transmisí a z vybojované osmé příčky spadnul na konec top ten: “Letos jsme nebyli úplně super šťastliví. Děkuji všem z M-Sportu, makali letos opravdu tvrdě. Naneštěstí jsme neměli ani trochu dobrou sezónu, ale doufám, že budeme všichni na Monte zase pokračovat spolu s čistou myslí.” O tom, zda bude spolupráce Loubeta s Brity pokračovat, rozhodne hlavně stav jeho konta. Stáj z Cumbrie se netají tím, že na tom po finanční stránce není úplně nejlépe, a tak se zřejmě vrátí k modelu platících jezdců.

Bohatého mecenáše má za zády i Grégoire Munster. Jourdan Serderidis mu nejen přenechal svou Pumu Rally1, ale ještě mu zaplatil starty s tímto drahým speciálem v Chile a teď v CER. Na asfaltu Lucemburčan vyrostl a při svém teprve druhém startu se speciálem Rally1 doslova zastínil Loubeta. V M-Sportu si nakonec možná budou moci dopřát luxus a platícího jezdce si ještě vybírat. Munster na sebe dokázal upozornit dostatečně, značkového kolegu byl schopen porážet rychlostně a nakonec se narozdíl od něho ani nedopustil vážnější chyby. Sedmá pozice za většinou pole Rally1 samozřejmě nevypadá sama o sobě nikterak skvostně, ale při vědomí jezdcova minima zkušeností s královskou technikou a nevelkého časového odstupu to je o něčem jiném. Do sedačky ve Fordu Puma Rally1 se ale příští rok bude jistě chtít vrátit Adrien Fourmaux. Další francouzsky mluvící jezdec se letos věnuje startům se slabším Fordem Fiesta Rally2, ale už příště v Japonsku vystřídá v druhé Pumě krajana Loubeta. Poslední letošní start se slabším autem zakončil nejlepším možným způsobem. Ve WRC2 se mu letos vyhrát nepodařilo, byť na Sardinii byl triumfu blízko, ale v Power Stage uvíznul mimo trať. Na CER startoval mimo klasifikaci WRC2, ale stále mohl bojovat o vítězství mezi speciály Rally2. Tuto snahu málem překazil defekt na první páteční zkoušce, ale velkou stíhací jízdou Fourmaux dokázal vytýčený cíl splnit. Teď ještě zazářit na FORUM8 Rally Japan mezi “velkými kluky”. S Fordem se tam bude naopak loučit Tänak, kterému britská stáj nebyla schopna pravidelně dodávat techniku ve stavu, aby mohl bojovat o svůj druhý světový titul. Minule v Chile se mu však podařilo vybojovat druhý letošní triumf a tak se přiblížil možnosti zabojovat ještě o stupně vítězů konečného pořadí. Ve čtvrtek na závodišti v Chuchli dostal ze svých koňů pod kapotou maximum a stal se prvním lídrem. Do páteční kluzké etapy ale zvolil úplně špatné nastavení svého Fordu a při absenci servisní přestávky dobře věděl, že bude ztrácet čas až do večera. Se ztrátou minuty a půl vyrážel do druhé etapy jako čtvrtý. V sobotu i přes výlet z trati na poslední zkoušce o jednu příčku kvůli smůle soupeře poskočil a stupně vítězů si pak pohlídal až do konce rally. Jeho hlavní soupeř v boji o třetí příčku šampionátu ale stál o dva pódiové stupínky výše a Tänakovy naděje tak výrazně oslabily.

Rozhodující moment boje o titul

Páteční extrémně uklouzané asfalty byly jako stvořené pro Kalleho Rovanperu. Lídr mistrovství na ně ještě ke všemu vyrážel jako první a neměl tolik vytahaných nečistot. Tedy pokud pomineme až nečekaně velké množství bahna po průjezdu špiónů. Každopádně Fin v těchto podmínkách vždy exceloval a na CER předvedl podobně famózní výkon, kterým vloni v Chorvatsku první den deklasoval své soupeře. Z šesti českých zkoušek čtyři vyhrál a večer šel spát s náskokem přes půl minuty. Jeho týmový parťák a jediný zbylý soupeř v boji o titul Elfyn Evans je sice na bahno z rodného Walesu zvyklý, ale v kombinaci s asfaltovými úseky jej už tolik nemiluje. Za třetí příčku a ztrátu třičtvrtě minuty hlavně vinil svůj až moc opatrný přístup. V sobotu ráno se na druhé zkoušce situace obrátila. Rovanperä chyboval na brzdách a jen se štěstím a skvělou analýzou situace dokázal svůj GR Yaris Rally1 poslat do mezery tvořené úzkou lesní cestou. I tak jej incident připravil o skoro půl minuty náskoku. Evans vycítil šanci, ale nadále prostě zůstává smolařem. Hned v následující zkoušce se také dostal mimo trať, ale narozdíl od parťáka nevyužil žádné vedlejší únikové cesty a jeho Toyota skončila zaparkovaná v přilehlé německé stodole. V soutěži, kde potřeboval získat více bodů než Rovanperä, jej to nestavělo vůbec do komfortní pozice. Fin se dozvěděl o nehodě ještě před startem do rychlostní zkoušky: "Už na startu jsem věděl, že Elfyn je mimo, tak proč riskovat? Teď potřebujeme dojet. Měli jsme krizovku na předešlé zkoušce, potřebujeme dojet.” Jak řekl, tak učinil. Hned v osudném jedenáctém testu se propadl na druhé místo a taktikou jízdy na jistotu pokračoval až do nedělního finále, ve kterém se ani nesnažil o svou oblíbenou disciplínu. Ovládnutí Power Stage. Zatím tak zůstává na šesti vyhraných, ovšem mnohem důležitější je jiný počet úspěchů, který ve středu Evropy rozšířil. Rovanperä obhájil titul a stejně jako se vloni stal nejmladším mistrem světa, teď se stal nejmladším dvojnásobným mistrem světa. Posune ale tuto statistiku za rok opět dál? Ještě ani sportovní komisaři neuzavřeli výsledky první ročníku Central European Rally a už se objevily spekulace o tom, že finský mladík příští rok nepojede celou sezónu. Problémy s motivací se u něj objevily už na začátku této sezóny. Na vítězství Rovanperä ostatně čekal až do květnového Portugalska. Tentokrát se ale objevil ještě jiný důvod pro vynechání sezóny. Dokončení armádního výcviku, který ve Finsku zabere půl roku.

Jari-Mattimu Latvalovi by se takový scénář jistě ani trochu nelíbil. V týmu už jednoho takového mistra světa, co jezdí jen občas, mají. Ogierovi se i při tomto nižším počtu startů, kterých nakonec bude osm, podařilo vyhrát tři soutěže. Tedy stejný počet, jaký vyhrál i Rovanperä. Boj o další triumf se od Francouze očekával i zde v CER. Nachlazený pilot ale do rally nevstoupil v nejlepším rozpoložení a moc mu nepomohl ani defekt na začátku páteční etapy. Už aby byl zpátky Michelin, těmito slovy Ogier v jednom z rozhovorů poodhalil, koho tipuje na vítěze nového tendru na dodavatele pneumatik od sezóny 2025. A také to, že zatím o úplném konci kariéry neuvažuje. Každopádně Pirelli se do tendru nepřihlásilo, takže může být Francouz v klidu. Kariéru zatím asi končit nechce, zato CER předčasně ukončit po nepovedené páteční etapě tak trochu chtěl. Naštěstí to neudělal a o víkendu už byl zpátky ve formě, rally dokončil pod stupni vítězů a začal se těšit na příště: "První den se nám hodně nepovedl, pak už to bylo dobré. S tou naší startovní pozicí nešlo nic dělat. Už se těším do Japonska.” Do Japonska se jistě velmi těší i Thierry Neuville. O titul už sice nebojuje, ale svou “oblíbenou” pozici vicemistra ještě získat může. Za všechno může jedna německá stodola. Ta, ve které skončila Toyota se startovním číslem 33. Neuville se díky ní dostal do vedení soutěže a tažení za triumfem dokázal úspěšně zakončit v neděli po poledni. A samozřejmě díky němu stáhnul velký bodový náskok Evanse aktuálně držícího druhé místo. Belgičan do Japonska odcestuje jako obhájce loňského vítězství a smazat ztrátu sedmi bodů pro něj vůbec nemusí být náročným úkolem. Japonský triumf hraje důležitou roli i pro Hyundai, který v CER díky Neuvillovi získal teprve druhé letošní vítězství. Takovým počtem se odsoudil k tomu mít stejně bodů jako M-Sport, což není zrovna statistika ke chlubení. Aby těch spojitostí nebylo málo, stejný počet devatenácti triumfů mají aktuálně na kontě budoucí staronoví týmoví parťáci Neuville a Tänak.

Ještě jeden titul k rozhodnutí

O titulu nejdůležitějším bylo prakticky rozhodnut po sobotě, ale v neděli ještě probíhal boj o jeden titul. A to ten ve WRC2. Yohan Rossel působil před závěrem šampionátu jako největší favorit. Na asfaltu to umí a tento povrch sedí i jeho rudému Citroenu C3 Rally2. PH Sport se ale rozhodl jej vyslat místo Japonska do Chile. V CER tak jeho sezóna končila a při pohledu na seznam přihlášených na závěrečnou japonskou soutěž dobře věděl, že se mu titul vzdaluje. Zatímco pro Francouze sezóna ve střední Evropě končila, jeho největší rival Andreas Mikkelsen měl pro další body vyrazit ještě do Asie. Rossel ovšem o svém osudu rozhodnul sám. Podobně jako vloni v Řecku havárií. Jezdce Citroenu vytrestala hned první šumavská zkouška. Skončil ve stromě a aby té smůly nebylo málo, poranil si ruku. Defekt ve stejné zkoušce poslal výsledky dolů i dalšího aspiranta na titul Guse Greensmithe. Lídr mistrovství a pilot další Škody Fabia RS Rally2 se radoval jen chvíli. Těžké české zkoušky hned záhy vytrestaly i jeho. Diváci jej z křoví vraceli na cestu dlouhých deset minut. Greensmith se mezitím posouval vzhůru a soutěž zakončil jako čtvrtý. Ani to mu nestačilo a největší roli nakonec hrálo přetočení na Power Stage. Mikkelsen mohl pracovat s tak velkým bodovým náskokem na Brita, že mu stačilo zatáhnout v závěrečné Power Stage. Získané bonusové body Norovi stačily k tomu, aby po roční pauze znovu ovládnul šampionát WRC2. Značka Škoda přese všechno získala i triumf na domácím podniku. Po problémech favoritů se o něj postaral Francouz Nicolas Ciamin a byl to jeho vůbec první takový triumf na mezinárodní půdě. Přitom ještě v neděli ráno to vypadalo na vítězství Hyundaie i v této klasifikaci. Už na přejezdu se ale i20 N Rally2 Emila Lindholma zastavila s poruchou alternátoru. Tím se otevřela možnost vítězství nejsilnějšího z českých pilotů. Erik Cais nakonec ale na francouzského rivala nestačil. Po problémech s převodovkou před startem rally ale chutná tento jeho nejlepší výsledek kariéry ve WRC2 ještě daleko víc.

Českých posádek se domácímu publiku ukázalo celkem deset. Nakonec tedy ani nemuselo dojít na losování šťastlivců, dostalo se na všechny a v seznamu přihlášených ještě zbylo dvanáct volných míst. Dvě klasifikace ale Češi přeci jen opanovali. Filip Kohn se radoval se svým Fordem Fiesta Rally3 z triumfu ve WRC3 a RC3 vůbec. V sobotu odpoledne se k němu sice přiblížil nestor německého rallysportu Carsten Mohe, ale v poslední zkoušce druhé etapy zahodil svůj Renault Clio Rally3 mimo trať a ztratil spoustu času. Václav Stejskal s Renaultem Clio Rally5 pak vyhrál klasifikaci třídy RC5. Předposlední soutěž letošního ročníku mistrovství světa se stala zhmotněním snu mnoha českých fanoušků a i přes nějaké mouchy ukázala životaschopnost zbrusu nového projektu. Pokud bychom její kvalitu počítali podle davu diváků podél trati, pak se rozhodně zařadila mezi nejlepší soutěže šampionátu. Už teď se rodí harmonogram na příští ročník a jistě se do něj promítnou připomínky vzešlé z první edice soutěže. A hlavně prvním ročníkem tento pro naše publikum obzvlášť zajímavý příběh nekončí.