WRT Blog: Příbramský šutr a další chyba

Předpověď slibovala hezké počasí a tratě jsou sic rychlejší, ale pěkné, takže vlastně všechno správně.

Setkání s Jirkou tentokráte nemusíme dělat někde u dálnice, ale vyzvedávám si ho přímo v Příbrami, kam přijel s Petrem Jindrou. Společně jedeme vyzvednout itík a tam přichází první zábavný moment. Vedle srdečného pozdravení s pány Štípky (mladším a ještě mladším :)), tak zpoza stolku slyším „ááááá, pan spisovatel“. Ale v dobrém a s úsměvem. Tak přiznám, že vím, že by ty blogy mohly být kratší, jenže mně to nejde. Ale o to nešlo, dozvídám se, že snad někteří plzeňští pořadatelé četli můj blog právě z Rally Plzeň a že nebyli úplně nadšení z mého popisu shakedownu. No, já zase nebyl nadšený z toho shakedownu jako takového. Jsme si kvit :). Tak jsem se jen zeptal, jestli jsem tam napsal něco co by nebyla pravda a jasně, že to tak bylo, ale nadšení prý nepanovalo. Chápu, mám tip (v dobrém), příště lepší trať na shake a budeme se všichni radovat a zpívat a jásat a veselit se. No co, na Příbrami zase shake nebyl žádný, asi moc práce.

Po převzetí itíku jsme jeli na večeři, klasicky domluvení s Jardou Petrášem a Petrem Jindrou. Tentokrát nás doplnila i moje Verča, dítě bylo u babičky. Tak jsme mohli dát alespoň něco dobrého do volátka a polít jazyk dobrým pivem, protože jsme pro večeři vybrali Pivovar Podlesí. Což je i místo, kde jsme další noc spali. První noc jsme ještě složili kosti u nás doma, protože Králův Dvůr není daleko a ušetřili jsme tím nějakou tu korunu. Která se nakonec bude celkem dost hodit.

Ráno po probuzení na mě v obýváku už čekal sedící Jirka, který svým dunivým, lehce unaveným hlasem vyřkl „mám hlad“. Znělo to jak takovéto líné „Mámo, co je k snídani?“. Udělal jsem mu něco malého k snědku, trochu zasmradil kuchyni, a to když jsem na rozpálenou pánev hodil máslo. No, není to dobrý nápad. Máslo je hned pryč, účel nesplní a strašně to pak všude smrdí spáleninou. Věřím, že měl už Jirka lepší pokrmy. Polepším se. Ale zase mi jde k dobru, že jsem se s ním podělil o to poslední vajíčko, které v ledničce bylo, já se odbyl samotnou kuřecí šunkou a kávou bez kofeinu, protože kapsle do Nespressa nám taky došly.

Protože musíme v Příbrami ještě vyzvednout v reklamce samolepky KPCS na auto (vrací se k nám náš dlouholetý partner, děkujeme!), měli jsme vyjet dříve, ale to se nepovedlo, takže jsme v trochu tísni časové. Přijíždíme do reklamky a tam „no ale to ještě není hotové“. Shit. Že tak jako za hodinu, shit. Když viděli mojí tíseň v xichtu (už se nám blbě dávalo do harmonogramu se zase otáčet v Příbrami), tak to stáhl na 15 minut. Ani to se Jirkovi nelíbilo, shit. Když jsem řekl, že ne, tak to bylo za minutu vyřešené. Je to dobré, nejen prsaté blondýnky mají nějaké úlevy, když udělají oči. No a nebo doufám, že nejsem pána typ. :))

Na seznamovačkách je první RZ známá, jeli jsme jí v roce 2021. Začíná pasáží v lese, kdy jedete jen dolů, pak se začnete škrábat do Sestrouně, kde si musíte dát bacha na kanál, který je na levé straně levé zatáčky, takže to svadí jet vnitřkem. Kdybych věděl, že se mě něco podobného bude týkat. Ach jo. No, pak už máte jen takové hodně rychlé úseky přes Prosenickou Lhotu, Paseky až do Křečovic. A ano, tohle je ta RZ, kde je to slavné místo, jak se jede přes ostrý horizont a následují levý skoro vracák a hned pravá zatáčka, taky na ručku. Velmi známé místo pro diváky. Pokud jste si to ale nikdy neprojížděli, tak nevíte, že před odbočením do těchto míst je na silnici neskutečná roleta. Kořeny stromů, které když jedete v civilu, tak se vám auto řádně roztřese. Jirka se skoro lekl, jak to začalo mlátit s Kofolou (tréninkovou fabií). Jedna ostrá roleta je v levé zatáčce a druhá je na rovince před odbočením. Na brzdění ideální.

Druhá RZ je prakticky hned za cílem první. Přejezd není snad ani kilometr. Taky hodně rychlá RZ, pomalých zatáček tam moc není. Ale je tam taková jedna krásná zatáčka, která bude mít velkou dohru, jak dnes již všichni víme. Jedna zajímavost tady je, a to že v roce 2021 se jela tato RZ obráceně a je na ní poměrně populární pravý vracák, který nebyl už daleko od cíle. Ale jinak hodně svižná RZ.

Trojka je hezká, začíná pár zatáčkami do pomalé levé, ale pak se to rozjede a jedete mírnými zatáčkami přes horizonty až k místu, kde býval strom o který Štajf rozbil Polo nebo Dominik Šulc Adama. Nicméně, jedeme v protisměru, takže i kdyby ten strom tam ještě byl (jakože není), tak už by to bylo jedno. Pak se jede hoooodně rovně s pár zatáčkami opět do protisměru takové levé, kde to kdysi v katu (opačně, tedy v pravém) hodně počechral (tuším Fabii S2000) Martin Vlček. No a míříte kam jinam než do Dublovic na skok. Jenže letos, jak jsem psal, se to jede obráceně. Takže skoro nikdo neví, jak moc před tím skokem brzdit. Jestli vůbec, nebo úplně nebo co. Já si z reportáží z historie pamatuji, že se to takhle skákalo. Přesně vidím, jak tam hupsnul Pecha a ty brzdy se mu rozsvítí až po dopadu. Což nechápu.

No a čtyřka je taková předělaná „Petákova bomba“ (měl tuto RZ najít/vymyslet, alespoň se to říkávalo), kterou znám z 2021 jako RZ, která byla hodně zajímává svým úzkým úsekem a skokem. Tak přesně tudy se to nejelo, ale podivně objíždělo, škoda. Jinak zůstaly ty lepší úseky, ale ta spojka se skokem a mám pocit, že i nějakou prašnou cestou, tak to tam nebylo. Ani cíl RZ nebyl stejný, kdy se končilo ještě před odbočením do obce, tedy chyběla celá rychlejší pasáž se zatáčkami „na srdce“. Zbylo z ní torzo, ale pořád jako fajn. Jo a jela se taky obráceně. Nicméně, jestli bylo něco fakt zajímavé, tak to byl start této RZ. Nejdříve se rozjedete a jedete 100 metrů přímo proti bráně na hřbitov, ten milostivě objedete a následuje srdcová věc, kdy jedete z kopce, přes velmi mírné zatáčky, ale není do nich moc vidět, protože je tam vysoká tráva. A na třech místech vám to celkem skočí. Už trénink tady byl zajímavý a s Kofolou jsme nesměli jet rychleji než 60, jinak mlátila držkou o asfalt.

Nakonec jsme vše stihli, ale projeli jsme se. Vydali jsme se odevzdat GPS a za klukama do servisu. Tam bylo vše ready, domluvili jsme se na pneumatikách, kdy jsme pořídili dvě nové tvrdé Pirellky a jednu střední jako doplnění k té co přežila jako nová Plzeň. Šli jsme se nadlábnout k Bryndům, jak to teď máme zařízené a jejich kuchař Ondra dělá fakt super jídlo. S Milošem jsme pak vzali Transita a Huberta ještě na podvalu a jeli na přejímky. Ty se obešly bez jakéhokoliv negativního komentáře, zkontrolovali nám helmy a FHR systémy a jelo se zase do servisu. Protože Jirka stihl rozpis upravit, mohli jsme pomalu na ubytko do Podlesí. Ale museli jsme ještě chvilku počkat, než přejde kouzelná průtrž mračen, která přes servis najednou prošla.

Ještě než jsme odjeli, stali jsme se součástí sbírky pro děti postižené Ichtyózou. Jarda Petráš tuto sbírku dělá každý rok a my se jí každý rok účastníme a děti podporujeme. Mezi řadou posádek se tak vybere dost, aby to dětem zaplatilo ozdravný pobyt nebo nějaké speciální přípravky.

Pak už jsme definitivně jeli do Podlesí. Sedli jsme si na pivko, které přímo tam vaří a hned vedle nás byl stůl týmů Silber Motorsport a Vratislava Steuera. Sice nás v krčmě nebylo mnoho, ale bavili nás všechny. Zpívalo se „hlava, ramena, kolena, palce…“ v trochu dospělé verzi, vyprávěly se různé historky či vtípky. Jedna ze servírek to teda těžce nesla, pravda. Byla už taková unavenější a každý humor, který oddaloval například zaplacení nebo cokoliv, tak jí fakt s*al. Oni měli takové týmové reklamní kartičky o kterých šla například legenda, že tím lze všude zaplatit (ale není nabitá :)) nebo že vás na to pustí do servisu. Cokoliv. I my jsme jednu dostali. Ráno jsme se s kluky potkali před pivovarem a šplhl jsem si, že jsem měl vysačku u sebe a hned ji prezentoval „na nástupu“ :).

Ráno klasika, snídaně u Bryndů, obléknout kroje, zkontrolovat meteoradar a vyrazit do Příbrami na startovní rampu. Nálada byla dobrá, všechno v pohodě. Na přejezdu k RZ1 máme opět incident s nahříváním. Tentokráte pán, který se nás rozhodl předjet v době, kdy děláte ty vlnky levá-pravá-levá. Jen díky Jirkovi se nic nestalo, protože najednou zařval „BACHA!“, já auto srovnal a okolo nás projel Kodiaq. Tak si tak říkám, jak moc musí být někdo chytrý, aby se snažil předjet auto, které sebou mává zleva doprava. To jdete případné kolizi těžce naproti. Tu chvilku co běžného řidiče zdržíme zahříváním, to není nic dramatického, tak bude raději riskovat, že tam pak bude hnít a čekat na nehodovku 2 hodiny? To fakt dává smysl. Nakonec se Jirkovi přes Instagram ozval nějaký člověk, který mu psal, že to viděl a že ten chytrák (napsal to jinak) s Kodiaqem nesestřelil málem jen nás, ale i za námi jedoucího Ševčíka s Corsou Rally4.

RZ1 se mi vůbec nepovedla, ale jako vůbec. Nechytil jsem tempo ani sebedůvěru v sebe a v auto. Tohle je největší můj problém, který teď máme. Je to po té nehodě v hlavě a nejde mi se toho zbavit. Někde je to lepší, někde horší. Tak alespoň v tom známém esíčku zatahám za ručku, ať to dělá bůčky. I když samozřejmě R2 žádné krásné smyky nedělá. WRC dělá smykem na tváři úsměv, R2 výsměch :))). Za cílem RZ1 je jen ten kilometr přejezd, jak jsem psal. Ale čekací doba je 22 minut. Tak tam hnijeme a já přemýšlím. Jirka se mě ptá co je, že vypadám kysele. No kdo by nevypadal. Jsem na sebe naštvaný.

Tak přichází RZ2, blbě odstartuji, že otáčky spadnou níž, než by měly, takže než se ten „větrák“ (motor) zase roztočí, tak to trvá a trvá a vy jen v hlavě počítáte, tik tak tik tak, kolik jste tam nechali. Jen tím blbým startem. No, jedete dál, posloucháte rozpis a snažíte se. Projedete retardérem, následuje opět rovná pasáž do obce Strážovice (ne ty na Pačejovsku) a tam projedete levou a pravou zatáčku a padáte z kopce do pravého odbočení, kde následuje levá vracecí zatáčka. Přijíždíme k odbočení, zabrzdím, odřadím, zatočím a po chvilce se ozve děsná rána do předního kola.

Cítím, že to musel být nějaký kámen nebo obrubník a že to šlo přes gumu. Hubert se zvedne na dvě kola, lehkou korekcí ho vracím zpět a pomalu jedu pryč. Okamžitě je jasné, že je hotovo. Aby Hubert jel rovně, musím mít volant 45 stupňů doleva.

Ohnutá spojovačka minimálně. Rozhodneme se dojet do cíle, zapínám varovné blinkry. Doprava auto zatáčí celkem normálně, doleva je to takové jak houba. Pořád koukám do zrcátka, abych nebrzdil za námi jedoucího Ševčíka. Ale nedojel nás, což upřímně nechápu. Jedeme fakt pomalu, mám obavu, aby někde něco neprasklo a Hubert se nerozhodl vycestovat z tratě úplně. Za stopkou ujedeme asi kilák, aby se auto chladilo, pak vystupujeme a koukáme, jak levé kolo je rovně a pravé je doprava. Ani nemusíme dávat auto na hever, abych viděl ohnutou spojovací tyč řízení.

Rozhoduji se odstoupit ze závodu. Jirka ještě přemýšlí, jestli to nedojedeme, protože ono to jede. Ale když se nad tím zamyslíte:

- Máte velkou a budete mít ještě větší časovou ztrátu. - Kdykoliv může kdekoliv něco prasknout, neznáte reálný rozsah škod. - Zničíte ty dvě nové pneumatiky za 15 tisíc, protože každé kolo bude mířit někam jinam, aby auto jelo rovně. A čekají vás nejen RZ, ale i desítky kilometrů přejezdů. - Akorát spálíte benzín

Voláme tedy dispečink, že odstupujeme, voláme klukům, kteří čekají v tankovačce, že nám nalijí jen pár litrů na dojetí do servisu a v Sedlčanech provedeme provizorní opravu spojovačky tím, že kluci vzali hever a roztahováním tu spojovací tyč narovnali. Naštěstí nepraskla. Dali jsme na předek hnusnější gumu a dojeli do servisu, kde se Hubert naložil na plaťák a bylo hotovo. Škoda, veliká škoda.

Ale můžu si za to sám. Prostě jsem si při seznamovačkách nevšiml, že na vnitřku toho odbočení má majitel přilehlého domu připravené tři kameny, aby mu nikdo nepřejížděl trávníček. Já jsem si toho nevšiml. Patrik Rujbr mi to pak řekl, že si toho všiml a že má vysloveně napsáno, že má jet středem. Honza Dohnal mi to pak taky vyjasnil „No ale to jste chlapci značně podcenili přípravu při psaní rozpisu, tam to bylo vidět.“, říkal nekonfliktním tónem. I on měl v rozpisu poznámku. Takže ano, podělal jsem to. Dobré je, že to odnesla jen spojovací tyč, tyčka stabilizátoru a šrouby. Tlumič, těhlice i rameno vypadají v pohodě.

Ve zbytku dne jsme si šli pokecat v servisu a jeli se podívat na rychlou pasáž po startu na RZ7. Fandili jsme jako ďáblové třeba Jardovi s Petrem. Já natáčím a hrozím/mávám rukou, Jirka točí tričkem, jak kdyby nebylo žádný zejtra.

Hodně jsme tam fandili i dalším posádkám a taky viděli celkem solidní moment Honzy Dohnala, když se mu po doskoku přes horizont Clio ještě jednou odrazilo na zadku a hodilo pravou placku. A protože k této RZ vedla cesta jen po poli, tak krásně umytá Kofola vypadala opět jako hnůj.

Při výjezdu ze servisu potkáváme posádky historiků a jak jsem psal, večer před soutěží jsme byli s posádkou 211 a 214. A ti tam stojí. Visačku mám s sebou, právě kdybych kluky znovu potkal, ať jim ukážu, jak ji hrdě nosím při sobě. A tak jsme si udělali alespoň selfíčko.

Do Vyškova máme nad čím přemýšlet. Původně jsme shake jet nechtěli, ale hned v pondělí jsem změnil přihlášku a shakedown pojedeme. Musíme polykat kilometry a pořádně se s autem sžít. To je aktuálně velký limit. Musím ho dostat do krve a do zadku. A věřit mu. S Jirkou jsme si napsali, co vše uděláme pro to, abychom se na Vyškově svezli konečně pěkně, tak nám prosím držte palce.

Díky týmu Miloše Diviče za servis, Cyber Rangers a KPCS CZ za podporu, Brynda Racing za jídlo a všem co na nás myslí za podporu. Vážíme si vás!