Posílal to tam powerslidem

„Byl to první opravdový start, pokud pominu akce typu Kopřivnice, Bělá či Sosnová, které nejsou o rozpisu, ale kochání. V týmu jsem se dosud pohyboval jako „taková holka pro všechno“. Jelikož však tátův spolujezdec Honza Slavík přesedl ke své dceři Elišce, já byl první volbou,“ popisuje zrod rodinné spolupráce Honza. Startovali sice s krásnou originální Škodou 130 RS po Václavu Blahnovi, ale úvod se jim úplně nevydařil.

„Hned na Sosnové nám upadlo levé zadní kolo, protože praskl čep unašeče. Naštěstí se tak stalo v pomalé rychlosti, takže nedošlo k fatálním škodám. Pak jsme narazili na problém po opuštění areálu, když jsme si šli pro telefon do civilního auta a pořadatelé nás přes visačky „jezdec“ nechtěli bez zaplacení vstupného pustit zpět do areálu. Je fakt divné, že zaplatíš deset tisíc startovného a nesmíš se podívat na průjezdy ostatních aut. Vše zařídil až ředitel soutěže Petr Pavlát, nicméně pachuť zůstala. Je to pěkná prasečina,“ ani s odstupem nechápe tento přístup Honza.

Následně se po dopravení poškozeného auta do Mladé Boleslavi tým vrhl na jeho opravu. „Ta probíhala na dílnách AB Motorsport u Slávka Ratajského, kterému patří speciální poděkování. On, já a Honza jsme si opravdu mákli. Ve tři ráno jsme měli hotovo a vyrazili zpět do Hoškovic do servisu,“ popisuje odhodlání Josef.

V sobotu už technika fungovala perfektně. „Začali jsme opatrně, protože jsme auto po opravě nikde nestihli otestovat. Městská tak byla pouze o projetí. Pak přišly ty nejhezčí erzety a momenty. Drobný problém nastal pouze na prvních Kvítkovicích, kdy nás pouštěli po pouhých patnácti vteřinách. Na dvacetikilometrovém Radostíně už jsme startovali po půlminutě. To už bylo úplně v pohodě. Navíc je to krásná a těžká erzeta,“ pochvaluje Pepa a Honza doplňuje. „Radostín je fakt náročný. Až jsem se začal ztrácet. Ještěže mám tak zkušeného pilota, který i přesto jel rychle a bezpečně zároveň. Druhé průjezdy nás pouštěli po třech minutách, protože Legendy jely poslední a už netlačil čas, aby špička stihla včas své průjezdy. Já se druhé průjezdy již neztrácel a bylo to krásné svezení.“

Soutěž pokračovala a končila v neděli. „Panovalo extrémní vedro a v autě mohlo být tak šedesát stupňů. Co víc si přát (smích). Táta přesto letěl a Vinec a Zvířetice jsme si ohromně užili. Především druhý průjezd Zvířetic. Čekali jsme, že šotolina bude rozbitá, ale už byly vyjeté koleje a jelo se de facto po čistém. Bylo to čitelné a tak tam táta posílal „stotřicítku“ powerslidem. Závěrem chci ještě jednou poděkovat celému týmu, hlavně AB Motorsport a Slávkovi Ratajskému a všem divákům za fandění,“ končí naše povídání Jan Bartášek.

Foto: Marcela Svobodová, Motorsport Revue