WRT Blog: Plznička je velmi chutná a rally taky super

Minulý rok jsme vynechali, protože jsme kupovali Huberta a dalších dukátů se nedostávalo, letos to byl jeden z těch jasných favoritů mezi soutěžemi, kam se chci podívat. Na začátku roku jsem si totiž řekl, že pojedeme první čtyři sprinty a zbytek podle naděje na výsledek nebo peněz. No a protože proces zbavování se šrámu v hlavě z nehody s Uwem je větší, než jsem si myslel, tak to na výsledek nevypadá. Takže máme před sebou ještě Příbram a Vyškov. A na posledně jmenovanou soutěž se těším asi nejvíc. Má krásné tratě, bývá tam krásné počasí a soutěž pěkně odsýpá. Ale zpět do Plzně.

Protože jsem ten stejný týden byl pracovně v Mnichově, vracím se do ČR až v podvečer dne před seznamovačkami. Netradična tedy Jirka mě, a to v průmyslové zóně u sjezdu z D5 a jedeme rovnou směr ubytko. Ale pozor, Jiřík je kamarád a řidič na úrovní profesionála s Rolce Royce, protože nejen, že pro mě dojel, ale hned na palubě jsem nafasoval vychlazený Radegast jako přivítání zpět v ČR. To se cení! Sraz na večeři máme již klasicky s kým jiným než Jarrrrdou (Petrášem) a Petrem. Taková klasika. Jen tentokrát doufám, že to nedopadne jako na Kopné modlitbou do mísy. My bydlíme ve Stodu, pohodové ubytko za fajn peníze, kousek od servisu. Když jsem slyšel, kde všude bydlí jiní, tak jsem byl tuze rád, že jsem přípravu nepodcenil a ubytování na všechny závody jsem řešil hned v úvodu roku. Nicméně, příjemný společenský večer a musím říct, že na pokec v partě Jirka, Jarda a Petr se těším na každých závodech. Člověk se dozví řadu drbů, pár jich může rozšířit, samozřejmě to nikdo nikomu neřekne, mrk mrk a je pohoda. Při cestě zpět na ubytko potkáváme ještě tým ADAM Cupu „studnu“ a jeho melody boys plus Radima Oravu. Do řeči se nedáváme, protože je zima a pozdě, jdeme rovnou spát. Na pokoji jsem záhy zjistil, že informace o oddělených postelích byla vážně jen informativní a máme krásnou, měkkou, tulící, velkou a hlavně společnou postel. Tak se budeme tulit no a cooo :-).

Seznamovačky má Jirka naplánované odzadu, tedy myšleno, že začínáme rychlostkou, která je od ubytka nejdále a postupně se přibližujeme Plzni. Já tu zkoušku poznávám, protože to je otočená RZ, kterou jsme jeli v 2021. Je to fajn zkouška ať jedete jakýmkoliv směrem. Začíná sice krátkým náletem, ale pak už je to ze zatáčky do zatáčky, celkem technické, ale hezké, a to celé vás dovede k oschlému stromu za který uhnete na šotolinu doleva. Pamatuji si úplně přesně, jak jsme k tomu stejnému místu přijížděli z úplně jiného směru, takže začíná nový úsek této RZ, který neznám. Ale podle mě to takhle jeli v roce 2022, soudě podle nějakých záběrů co si pamatuji z Videonovinek 2022. Asi. Možná. Nicméně, ten úsek co neznám je fakt pěkný, ale taky pěkně těžký. Je to úzké, že každá chybka znamená minimálně poškození auta, prostoru na chybu je málo, někde je šotolina, někde asfalt různých kvalit a někde kamení. Ale co je nejvíc? Je tam skok. A vypadá to, že bude stát za to. Touto pasáží se dostanete do obce, opět přes cestu plnou šutrů a pokračujete dál už po klasické silnici s retardérem do další obce, kterou už opět poznávám, vymotáte se okolo balíku slámy a jedete už po známé cestě, jen oproti zkušenosti v protisměru až do cíle. Je tam pořád pár zrádných míst, ale ve spolupráci s Jirkou si vše značíme. Toto byla RZ 2/6.

Jednička nebo taky pětka je klasika beze změny. Je to pěkná, ale rychlá zkouška s tou velmi známou šotolinou, kde to v roce 2021 rozmlátil Martin Semerád s Martinou Škardovou. Většinou se to jede po širších silnicích, nejhezčí je asi úvod, který je v úzkém. Co je ale třeba pečlivě dodržovat je omezení 20 Km/h hned při příjezdu ke startu RZ. Místní tam nejsou z rally nadšení a je tam oficiální zóna 20 i bez rally, kterou více než vyžadují. V roce 2021 se rozdávaly pokuty a tak si na tu dvacítku dáváme fakt majzla. Až po to šotolinové odbočení je to fakt hezká zkouška, pak už rychlejší široká cesta. Pojďme dál.

Trojka je pro mě úplně nová. Je to zase typická zkouška na této rally ve smyslu šířky tratě nebo měnící se povrch. Jsou tu dvě zajímavá místa. Tím prvním je jakási obec Náklov, kde cesta najednou vede skoro jak po šotolině, je to tam úzké a jen se bojíte o pneumatiky. V jedné z ostrých zatáček je sice antikat, ale tak blbě postavený, že je jasné, že se tam katovat bude. Hned za ním. A druhým místem je zvláštní průjezd obcí Líšťany, kde teda čumím, že dostali povolení, protože jedete po neuvěřitelně úzké cestě mezi domy s odbočením do kopce, kdy máte dojem, že jedete někomu do garáže, celé na jedničku a končí to odbočením na hlavní, kde Jirka hlásí, že bude po pravé straně balík slámy. Tím pádem je jasné, že to bude na ručku, protože se tam bez ní nevejdete a na výjezdu vlevo je škarpa, do které při snaze o čistý průjezd spadnete. Zajímavá zkouška.

No a poslední, čtyřka je opět recyklace roku 2021, doslova. Možná nějaký antikat navíc, ale je to původní To znamená, že začínáte na velmi široké cestě a po sérii odbočení se dostanete na velmi známý šotolinový úsek s různými vlnami, kamením, katy a tak. Pokračujete po napojení opět na širší okresku velmi hladký asfalt, kde se tlumiče nenadřou.

A teď to úplně nejlepší, co by si zasloužilo snad samostatnou kapitolu a umístění do síně slávy všech nejhorších shakedownů, které kdy byli. Co tím myslím? Pořadatelé poprvé zařadili shakedown. Jdou tak cestou dodatečné monetizace posádek, což je v pořádku. Ale za peníze musíte taky dát hodnotu. Problém tady nebyl, že celý úsek testovací zkoušky byl v prostorách letiště Líně. Ale že to s výjimkou jedné zatáčky bylo jen rovně. Jako fakt. 300 brzda retardér zleva malý, 100 pravý 4 dlouhá, 150 P2, 200 brzda retardér zprava, 200 branou brzda retardér zleva, 100 levá 1, 150 brzda retardér zleva, 100 brzda balík zleva pravá pět 50 levá 9, 50 pravá pět cíl. Prostě jedete rovně. Fakt na hov*o. Jediné co vyzkoušíte jsou brzdy do retardérů. Mrkněte na mapu shaku, na 680. metrech byly tři(!) retardéry. Prostě od shaku chcete víc. Zejména, když vás stál asi 2500 Kč. Na mapě si můžete všimnout i drobné chybky, kdy délka shaku rozhodně nebyla deset kilometrů, ale kilometr. Prostě se ta desetinná čárka trošičku posunula.

Shake jsme nakonec jeli 4x. Poprvé jen abychom ho projeli a ještě si prohřáli auto, protože ze záhadného důvodu jsou v areálu Letiště Líně všichni posedlí 40kou a i když ji dodržujete a začnete nahřívat auto kýváním nebo přes brzdy, tak na vás někdo někde mudruje, že takhle ne. Vtipný, na to, že to je uzavřený areál, tak hodně restrikcí. V posledním umělém vracáku tahám vždy ručku, aby to pro těch pár přihlížejících mělo i s tou R2 nějakou hodnotu, jakkoliv chápu, že WRC nejsem. Když jsme chtěli ještě ve čtvrtém průjezdu zrychlit, tak poslední retardér probrzdím. Najednou se zablokovala kola a Hubert „pásl hady“. Vyřešil jsem to bez kontaktu s jakoukoliv bariérou, ale nakonec jsem si řekl, že už na to kašlu. Stejně je to jen zbytečné hoblování materiálu.

V servisu před soutěží se nedělá nic zásadního, já si lehce upravuji pásy, které jsem měl lehce výš, ale co musím zmínit, najednou se vedle mě objeví chlapík a říká „dobrý den, pane Pilaři, já jsem Pepa z ASAHI, přišel jsem vás pozdravit.“ Co je firma ASAHI? Jedna z největší pivovarských skupin světa, vlastní například Pilsner Urquell. Na vysvětlenou, ASAHI je můj zákazník v Microsoftu, o kterého se starám. Pepu jsem neznal, ale hned jsme si padli do noty. Znáte to, jsou lidi, které potkáte, mluvíte s nimi, ale nefunguje to a pořád se neumíte naladit, tedy nevíte o čem se bavit. No a Pepa patřil přesné do té druhé skupiny, přišel a hned jsme prokecali asi hodinu a půl. Jeho bandě dětí jsem udělal komentovanou prohlídku Peugeota, mohli si sednout dovnitř a tak. Díky Pepo, že jsi přišel! A hlavně, kdokoliv, kdykoliv. Tím myslím, jestli si chcete někdy pokecat o rally, prohlédnout si pořádně 208 R2 (já vím, že to není žádný neznámý hypermoderní stroj, ale stejně), prostě se stavte. Ideálně tedy v pátek. To je volno.

Pátek uzavíráme večeří v Brynda Racing od kterých máme nově catering a jedeme na ubytko do Stodu. Tentokrát se přidružíme ještě na chvíli ke skupině okolo Studny a Radima Oravy a umíráme smíchy. Mechanik od studny nám vypráví různé zážitky ze života, zejména z lovu žen různými způsoby a my jen brečíme smíchy. Tohle mě na rally baví. Ta parta, kterou potkáte a smějete se. Na noc Jirka dává dolů protihlukové žaluzie (bydlíme přímo na hlavní silnici co Stodem vede). Což má zajímavý následek ráno, že spíte, myslíte si, že je tma, ale když se podíváte na mobil je 7:30 a venku totálně krásný, slunečný den.

Jedeme do servisu, dáváme tam snídaní od kuchaře Ondry (děkujeme) a s Hubertem se vydáváme na náměstí v Plzni. Je nádherný den a víte co? Je to krásné být se závodním autem v Plzni na náměstí. Nádherné místo, radnice je úžasná budova, stejně jako desítky jiných, uprostřed kostel a vy. Hodně diváků je taky fajn, ne jako na Kopné, kde byla rampa u smrduté nádrže někde na kraji Slušovic. Odtud máme 45 minut přejezd na RZ1. No a tady vzniká paralelní příběh (dnes se taky říká spin off) celé rally.

90% cesty jedete po silnici první třídy (vyznačeno níže červeně) a jen asi poslední 2 Km po nějaké užší silnici k RZ (vyznačeno zeleně). Jenže i ty necelé 2 Km vedou skrz obec, kde místní taky nechcete štvát máváním auta. A když zahříváte přes brzdy, tak vám to jednak ty brzdy žere (drahé) a druhak na vás nadávají taky, jak motor vytáčíte a zase brzdíte. Žádná výhra rovněž. Takže zahřívat musíte už na té státovce (jak se dřív říkalo). Snažíme se hlídat si záda, když už je někdo blízko, pouštíme ho. Ale stejně jsme nějakého pána s vlekem naštvali. Jako já to chápu, ale….no prostě to někde nahřát musíte. Nicméně, počkejte si.

Den před závodem jsme přemýšleli, jestli celé auto obout na nové gumy nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl, že ze servisu pojedeme na kompletně nově obutém autě. Odstartujeme do RZ1, jedeme takové ne nejrychlejší tempo, ale snažím se neflákat se a dojedeme na šotolinu. Abychom si rozuměli, ten asi 500m úsek je rovný, kromě jedné L1 P1 (nepoužíváme v rozpisu „do“). Vážně jen mírňoučká levá pravá. Když jsem o tom mluvil s Patrikem Rujbrem, tak ten ani nevěděl, že tam nějaká zatáčka je. No a já tím místem opatrně projedu a najednou se ozve děsná kovová rána od zadního kola (!). Ne od předního a pak následně zadního, jako když něco přejedete, ale rovnou od zadního, přední nic. Rána neskutečná, ale co víc, nechápete o co. Tak se jen modlíte, aby to přežila guma, ale moc tomu nevěříte, protože víte, že to bylo na kolo a slyšeli jste, že to byla hodně kovová rána, takže na/přes/do ráfku. Najedete na hlavní a pelášíte až na čtyřku (rychlostní stupeň) do levé čtyři ne. Ťuknete o brzdu, zatočíte a strašně vám „uchčije“ zadek do „přetáčiva“. Dupnete na plyn, aby se auto přes kontra vrátilo do stopy a je vám jasné, že to musí být defekt. Do pr*ele, nová guma. Jirka zavelí, že to vyměníme v odbočení, které je za nedlouho, ale protože to místo znám a vím, že to je za horizontem, kde nejeden chasník už probrzdil, nehodlám riskovat život Huberta. Přes ručku se otáčím do směru, ale couvám níže, ať nejsme na ráně. Jdeme na to. Celá výměna trvá přes tři minuty, což není ideální, ale nedělali jsme blbiny, nejvíc času jsme se rvali s pásy a že nám na začátku nefungoval hever. Nicméně, připojili jsme se zpět na trať s příšernou ztrátou a bylo jasné, že tím je hotovo.

Že vlastně na jakýkoliv výsledek můžete zapomenout i kdyby jste se o něj rvali a vše vám jinak sedlo. Jasně, pojedete a nevzdáte to, ale trochu se vám vkrádá do hlavy, že jakékoliv riziko je vlastně zbytečné, že už nejde o nic. Tak to nějak dojedeme, před sebou vidím v jednu chvíli snad dvě auta na trati, což pro diváky muselo být cool, že se jim tam v rychlém sledu prohání několik aut, ale pro vás je to katastrofa. Další tři RZ se s tím nějak nemůžu srovnat, nepomáhá ani vědomí, že na zadku máte vlevo úplně novou gumu a na druhé straně jetou. Takže se vám auto chová do levých zatáček jinak než do pravých. Nicméně, jak jsem psal, že při jednom vracení se na hlavní to bude potřeba přes ručku, protože to už tak úzké místo pořadatek ještě zúžil balíkem slámy, tak jo a bylo to fajn. Pro diváky musel být hezký průjezd přes takový plácek, který je těsně před koncem vložky a otáčíte se vlevo okolo balíku. Zadky to už nějak nedávaly a auto se celé svezlo a opět „páslo hady“, tak jsem se smýkal až k balíku, tam brzdu pustil, zatáhl za ručku a byl z toho alespoň průjezd pro diváky. I když nevím s tou slabou předokolkou, jak moc tu rádoby gymkhanu ocenili . Na RZ4 (ale nejen tam) mě trochu překvapuje množství vytahaného bordelu i na úsecích, kde bych to úplně nečekal. Trochu vás to štve, protože je to z vašeho pohledu zbytečné chodit tak do krajů (kvůli fakt pár centimetrům) a tahat ten štěrk pro posádky za vámi do stopy, ale pravda, že jsem R5 ještě neřídil a třeba bych s ní v tak přiblblých místech katoval taky.

V servisu se rozhodujeme, že nová guma jde do p*dele z auta a dojedeme to na starších, ale stejných. U Ondry si dáváme jídlo a resetuju si stav mysli. Pojďme se hezky svézt. Pepa z ASAHI přišel i tentokrát, čehož si hodně cením a díky za to. Měli jsme ale ještě jednu vzácnou návštěvu. Přijely moje holky, Verča s Rozárkou. Rozíta se jedním dílem styděla, protože všude bylo hodně velkých lidí, které nezná a dílem velkého hluku vše resultovalo, že byla zaražená jak prd v kočárku (který jinak nepoužívá). A když už jsme jí přesvědčili, že si vezme koloběžku a projede se, tak ujela asi dva metry, koloběžka se zasekla předním kolem ve spáře mezi panely letiště a prcková sebou pleskla o beton. Takže řev a vyřešeno pro zbytek rally co se nálady týče. Ale bylo milé je mít v tu chvíli nablízku. Doma mi pak řekla, že byla za mnou v práci, kde jsem byl s mamajádem (kamarádem). A ještě jedno velké shledání po dlouhých letech se odehrálo. Když jdeme pro auto, tak u UPčka se najednou ozve „dobrý den, pane Pilaři.“ Přiznám se, že jsem koukal asi výrazem „kdo jsi?“, protože samozřejmě přišlo „ty už nevíš, co?“ Tím záhadným jinochem byl sám Přemek Budín z eWRC, který byl v servisu s rodinou. Bylo moc milé ho po dlouhých letech vidět a prohodit pár slov, jak se nám daří. Moc díky, Přemku, že jsi se přihlásil a pardon, že jsem tě nepoznal.

Vyrážíme na to a snažíme se jet plynule, rychle. Baví nás to. Mě tedy rozhodně podle časů z eWRC-Results, na které se dívám až doma, tak to není už taková bída. Co je na Peugeotovi fakt neskutečná a myslím, že to říkám už podruhé, jsou brzdy. To je prostě nemravné, jak to auto brzdí Dovolím si říct, že už jsme si v tomto na sebe celkem zvykli, ne na 100% jako s Uwem, ale třeba 85% už ano. A jedete do vracáku, po dlouhé rovince, takže na to místo z dálky koukáte, tipujete místo, kde budete brzdit, dupnete levou na brzdu, začnete skládat kvalty dolů a už cítíte, že tam pořád máte rezervu. Jirkovi to na RZ říkám di interkomu „to je hrozný jak to brzdí.“ Pecka neskutečná. Miluju 208 R2. Co je trochu zajímavé, že se mi na těch použitých gumách jede trošku lépe, než na těch nových, ale to nebude pneumatikami, ale mnou :-). Nicméně, jelo se fajn. Nebylo to pořád nejrychlejší, ani zdaleka to auto nevyužíváme ve smyslu potenciálu, který v něm je, ale přibližujeme se mu. Je to o zkušenostech a odbourání toho bloku, který se mi do hlavy dostal po té ráně s Uwem v rychlejší utáhnuté zatáčce. Teď jsem na podobná místa přehnaně opatrný a ztrácí se tam čas. Hodně času. Nicméně, co jsem si v druhém průjezdu fakt užil byl skok na RZ2 o kterém jsem psal. Docela srdnatě jsem na něj najel, auto se vzneslo a byl to delší skok než obvykle, protože už se začal převažovat těžký čumák k zemi. Zábava veliká.

Tak a teď zpět k tomu spin offu. Nezapomněli jste? Říkal jsem, že tam je paralelní příběh. Inu za tankovačkou jsme zastavili a čekali na ideální výjezd na přejezd, abychom auto nahřáli a dojeli akorát do časovky. Což je disciplína v které je Jirka fakt mistr světa. Neskutečné, jak tyto příjezdy na továrnu dává. No a my stojíme tedy kousek od tankovačky a najednou se mezi námi zjeví policejní Transporter, klasičtí dopravácí a že by s námi rádi probrali naše počínání na silnici 1/20, kde jsme se dle jejich slov nechovali „košér“. Souhlasím. Takhle, oni to s námi nepřijeli řešit ve smyslu pokuty, protože jak nám sami řekli, moc je to nezajímá a ani by to sami neřešili. Ale nějaký aktivní spoluobčan (tušíme kdo) nás nahrál na mobil a udal policii a záznam poskytl. Tak nám velmi přátelsky přijeli říci, že dostaneme předvolání k podání vysvětlení (přišlo hned v pondělí po závodech) a ať se nám daří. Posádka Transportera byla fakt fajn, teď jsem zvědav jak chápající bude úředník za přepážkou. To ještě nevím.

On je tento přejezd hrozně nešťastný, jak jsem psal nahoře. Protože blog je vydáván až po projednání, tak už mohu říci, že pan policista byl velmi vstřícný, po společném shlédnutí videa mi řekl, že tam omezení ani ohrožení neshledává, ale že nejedu vpravo, tak to bude bezbodový přestupek za 200 Kč. Trochu se divil, proč to se mnou neprojednala rovnou posádka onoho Transportéru, tak co. Opět se mi potvrzuje, že když se jedná slušně, tak se vždy dobereme velmi nízkého trestu.

V cíli na náměstí v Plzni jsme čekali asi lepší umístění než to nic co jsme si vyjeli, ale ono to přijde. Vím, že jsme rychlejší než ti co s R2 dostávají poháry dnes. Chce to jen čas a podmínky. Do Příbrami upravíme geometrii a dáme další trénink rozpisu a bude zase lépe.