Veronika Havelková: „Vracím se k milovaným soutěžím!“

„Daří se mi dobře. Malé dceři Rozárce jsou tři roky a já se pozvolna vracím k milovaným soutěžím,“ usmívá se pražská navigátorka, která dorazila na rozhovor do mladoboleslavského sportbaru Díra se svým partnerem a rovněž automobilovým závodníkem Janem Pilařem. Již dnes se představí na Rallye Český Krumlov na „horkém“ sedadle vedle Miloše Diviče ve voze Peugeot 208 R2. Logicky se nabízí otázka, jak se tato spolupráce zrodila.

„To je hrozně vtipná historka. Honza (Pilař, pozn. autora) se loni rozhodl jet Pačejov. A jelikož „Uweho“, jak nazýval vůz Opel Adam Cup, prodal Františkovi Blümelovi, pořídil nový a trošičku lepší Peugeot 208 R2. Tak nějak se to sešlo, že na Pačejov jsme měli tým mechaniků tvořit já, syn mého nadřízeného ze záchranky Vojta Tymeš - hrozně šikovný kluk, a k ruce nám měl být tým Brynda Racing. Na místě v servisní zóně jsme však zjistili, že jsme se trošku nepochopili a neměli sebou ani pořádné nářadí. Pouze jednu sadu šroubováků, plachtu pod auto a stan.“

Jak jste si poradili?

„Ve chvílích volna nám běhali vypomáhat kluci z Brynda Racing. Ti však samozřejmě měli hodně své práce. Miloš Divič však rovněž vlastní Peugeot 208 R2, který pronajímal Míšovi Vrbkovi. Ten ke své smůle a našemu štěstí přetočil hned na úvodní erzetě motor. Miloš to chtěl zabalit a jet domů, ale jeho syn a syn mechanika chtěli zůstat. A tak nás přišli zachránit (úsměv). Už jsme nevypadali jako Pat a Mat, ale jako závodní tým (smích). Já zároveň zjistila, že Miloš se mě v minulosti několikrát ptal, jestli bych s ním nejela.“

K tomu však došlo až letos.

„Já pokaždé něco měla a tak jsem ho musela odmítnout. Klaplo to až nyní a já si řekla, že Miloš je ten poslední puzzlík do skládačky, jak se po pauze vrátit k rally - než si zase sednu zpátky k Vojtovi Štajfovi. Myslím, že v autě nám to funguje hezky, sedl mi jeho rozpis a máme i společné cíle - jet spíše pro zábavu a pohodu, oba máme v hlavě hlavně tu zodpovědnost vůči svým dětem. S Milošem už jsme jeli Rentor Rallycup Kopřivnice. Tam se nám povedlo vyhrát třídu F3 a skončit nakonec pátí v konkurenci nějakých šedesáti posádek. Dalším krokem je Český Krumlov, který si chceme maximálně užít.“

Vojtu naviguje i František Rajnoha. Jak to bude fungovat?

„Já jsem Vojtovi strašně vděčná, že se mnou počítal a počítá dál. A dokázal pochopit mé důvody, proč jsem se nemohla vrátit už loni. Fera nicméně s Vojtou nadále pojede sprinty. Já se s ním představím na Bohemce v krásné Toyotě Celica GT-4. Na to se také moc těším. Auto je to nádherné a uvnitř to vypadá jako v kabině nějaké stíhačky (smích). Doufám, že mi kluci stihnou vysvětlit všechna ta tlačítka (úsměv). Akorát uvidím, co to se mnou udělá. Je to totiž úžasné, ale zároveň hodně rychlé auto“

Jet s Honzou Pilařem tě neláká?

„Já bych s ním jela strašně ráda. Nechceme však podstupovat riziko, že bychom v případě nějakého velkého karambolu byli oba v jednom autě.“

Velkých úspěchů jsi v minulosti dosáhla s Pavlem Valouškem. Můžeš na to vzpomenout?

„Valda byl v autě nepřekonatelný. Já ho brala jako bráchu, prostě rodinu. A hrozně si vážím skutečnosti, že se na něj v autě můžu stoprocentně spolehnout. Několikrát dokázal, že pokud by nastala nějaká velká krize, tak instinktivně bude chránit proti nárazu mou stranu auta. A jít proti instinktům není snadné.“

My osobně se seznámili díky autokrosaři Janu Bartošovi a vím, že jsi autokrosové závody často navštěvovala. Je tomu tak nadále?

„To vůbec. Ne, že bych nechtěla, ale časově autokros momentálně nestíhám vůbec sledovat. Nicméně na tento sport s obrovskou láskou vzpomínám.“

Rozárku vedeš k motoristickému sportu?

„Autíčka a svižnější jízdu má ráda (úsměv). Vždy když někam jedeme a řídí Honza, chce, ať jede „kajeje“. To je její výraz pro rychlou a lehce agresivnější jízdu, při které se hrozně směje. Před rokem s námi byla i na závodech a nebála se. Říká se, že geny nevyčůráš, tak uvidíme (úsměv).“