Rozhovor s eWRC Hvězdou Rally Bohemia

Posádkou která získala titul eWRC Hvězda Rallye Bohemia 2006 se stala dvojice VLADIMÍR BARVÍK / PETRA MYNÁŘOVÁ. Svojí agresivní a atraktivní jízdou na "bohemce" zaujala spoustu diváků a ve stejném duchu pokračovala i na sobotní Rallye Pelhřimov. Tady až v poslední rychlostní zkoušce přisla o vedení ve skupině produkčních vozů a třetí místo absolutně zázračně rychle jedoucím Tomasem Kucharem.

Vladimírovi a Petře jsme položili několik otázek.

Vzpomenete si na své začátky v rallysportu?

Vladimír: Jestli se nepletu v roce 1993 jsem se seznámil s Henrim Řeháčkem a ten zrovna sháněl spolujezdce na Rally Žilina. Od malička jsem snil o tom, že ze mě bude soutěžní jezdec a tak jsem příliš neváhal a v Žilině jsem poprvé usedl do soutěžního vozu. Kdo jednou tuhle krásnou drogu okusí, jistě mi dá za pravdu, že se jí dá jen těžko zbavit.
Petra: Myslím, že mé začátky v soutěžním voze byly v roce 2002, kdy mi můj přítel zavolal a zeptal se, jestli chci řídit nový vůz Toyota Yaris pod teamem Milana Lišky a já bez váhání řekla "ano". A historii už znáte, žádná sláva...:) O rok později jsem si uskutečnila svůj sen a usedla "konečně" na sedadlo spolujezdce. No a jak všichni víme, je tomu tak dodnes.

Foto: Petr Sagner

Která je vaše nejoblíbenější soutěž?

Vladimír: Těžko se mi říká jen jedna nej. Krumlov, Bohemka, Kopná, dřívější Valašská Rally, to všechno jsou nádherné soutěže a patří mezi mé nejoblíbenější. Ale jsem ze Zlína a od malička jsem trávil spoustu času u tratí Barum Rally a doufal, že možná jednou.....Takže odpověď je asi jasná.
Petra: Jsem na tom podobně jako Láďa, je jich spousta, ale vzhledem k tomu, že pocházím ze Zlína, vede Barumka a Kopná.

Máte svůj jezdecký a spolujezdecký vzor?

Vladimír: Ještě než jsem dostal řidičák, jsem obdivoval Jirku Sedláře. To, jak proháněl mnohem silnější auta bylo naprosto úžasné. Ve světě se mi moc líbil třebe Ari Vatanen, Carlos Sainz nebo Richard Burns. Ale nějaký jezdecký vzor, kterému bych se chtěl vyrovnat, nemám.
Petra: Nemám.

Foto: Petr Sagner

Jaký používáte rozpis?

Vladimír: Od začátku jsem pracoval s devítkovým rozpisem, kdy jednička je nejrychlejší a devítka vracák. S přechodem na rychlejší vozy kategorie N4 jsem začal používat poměrně často plus ke stupni zatáčky, které ji malinko zhoršuje.. Takže vlastně dnes jedeme 18-ti stupňový rozpis. Jinak se snažím o co největší jednoduchost a moc detailních poznámek nepoužívám.
Petra: Tak vidíte, rozpis je na Láďovi, nemá chybu a já se musím přizpůsobit. I když Láďa to se mnou nemá tak úplně jednoduché, čas od času nějakou tu připomínku mám, ale to bych snad ani nebyla ženská...:)

Jaké podmínky na trati preferujete? Jezdíte rádi noční erzety? Láká vás jízda na šotolině?

Vladimír: Mám raději užší cesty s trochou šotolinky a písku než široké okresky. Taková Pindula, nebo Troják na Barumce, to je přesně ono. Ale abych nemluvil dokola jen o jedné soutěži, takové Malonty v Krumlově, nebo Sychrov na letošní Bohemce, to je prostě paráda. Jízda v noci mi nikdy nevadila a je škoda, že se po tmě jezdí čím dál míň. Co se týká šotoliny, tu mám obzvlášť rád. Jen je škoda, že u nás se žádná pěkná šotolinová rychlostka nejezdí.
Petra: Ve své podstatě není mezi erzetami rozdíl. Je důležité sedět vedle někoho, kdo umí a už se jen přizpůsobíte podmínkám, keré preferuje jezdec... U nás jsou to díky Láďovi erzety úzké, šotolinové... Asfalt ho prostě "neba"...

Foto: Petr Sagner

Kterého výkonu nebo výsledku si zatím nejvíce ceníte?

Vladimír: Cením si samozřejmě každého dobrého výsledku. Jestli mám jmenovat nějaký konkrétní, asi to bude Kopná 2005 i 2006 a vyhraný souboj s Jožkou Bérešem na Bohemce 2004. Ale stejně si asi nejvíc cením každý dojetý závod, kdy jsme s autem v pořádku v cíli.
Petra: Jsem na tom podobně jako Láďa, každý dojetý závod je super. Ale přece jen je pro mě asi nejcenější 2.místo s Barum Rally v roce 2003 s Miluškou Davidovou /N1/ a letošní 2.místo absolutně na Bohemia Rally s Láďou...

Jak se udržujete v kondici?

Vladimír: Hraju hokej, v zimě se snažím lyžovat a donedávna jsem pravidelně hrával fotbal, než nám zbořili tělocvičnu. Ale stejně když si dám večer moji oblíbenou Plzeň, tak nevím jestli ta dřina k něčemu byla.
Petra: Bohužel skoro nijak, vzhledem k mému pracovnímu vytížení od rána do večera jsem ráda, když mám občas večer čas na kolečkáče nebo chvilku běhání. Ale nedělejte si iluze, není to pětkrát v týdnu...:)

Co vůbec děláte ve volném čase? Jaké jsou vaše koníčky a záliby?

Vladimír: Vlastně ani nevím co je volný čas. Zatím ještě pořád pracuju na záchrance ve Zlíně a současně řídím firmu se třemi zaměstnanci. Když k tomu přidám ještě závody, tak ani nevím, jak to stíhám. Dá se říct, že můj největší koníček jsou právě rally a pak hokej, kterým si udržuju jakž takž nějakou fyzickou kondici. Samozřejmě nemůžu zapomenout na svou rodinu. Se synem Adamem trávím spoustu času na zimním stadiónu. Snad z něj jednou bude dobrý brankář. A dceru Terezu vozím pravidelně na tréninky Taekwonda, takže budoucí ochranka. Ještě nesmím zapomenout na domácí miláčky, kocoura a fenku labradora, kteří potřebují občas i s manželkou Natálií vyvenčit a trošku pocvičit.
Petra: Odpověď navazuje na předchozí otázku. Pokud mám volný víkend, jedu z Prahy co nejrychleji do Zlína, a tam si užívám společnosti přátel, rodiny a relaxu... /knihy, bazén, procházky a občas nějaký ten sklípek/...)

Foto: Petr Sagner

Máte pro případ defektu na trati natrénovanou výměnu pneumatiky? V jakěm čase byste ji byli schopni vyměnit?

Vladimír: Tohle jsme nikdy nezkoušeli a taky naše vybavení neodpovídá nějakým rekordním výměnám. Rychlozvedák, nebo elektrická šrubovačka na matky jsou pro nás zatím jen teorie. Fakt je, že i při našich skromných podmínkách jsme schopni kolo vyměnit asi za 3 minuty. Z velké části na tom má zásluhu letošní Rally Matador Tatry, kde jsme s Pepou Bartončíkem přezouvali snad 8x.
Petra: Nemáme, zatím jsem s Láďou tu smůlu neměli. Ale vzhledem k mé výšce a váze, se nebudete divit, když řeknu, že já kolo ani neuzvednu a tudíž ani nedokážu vyndat z vozu. Bude to se mnou mít o dost složitější a namáhavější než s Pepínem...:)

Bylo by možné srovnat váš současný vůz Mitsubishi Lancer EVO IX např. s autem Václava Pecha nebo s jinými "devítkami" u nás?

Vladimír: Těžko můžu srovnávat auta od konkurence, které neznám. Snažili jsme se s klukama udělat na novém autě všechno co nejlíp jsme uměli a snad se nám to povedlo. Ostatní, kteří nám pomáhali devítku postavit, taky odvedli pořádný kus práce a s výsledkem jejich snažení jsem maximálně spokojený. Platí to zajména o přímo řazené, bezsynchroní převodovce GEAR-BLASTER, kterou od prvopočátku vyvíjíme ve spolupráci s mým dlouholetým kamarádem a taky o tlumičích zn. PROTLUM od Jindry Křístka, které skvěle fungují a oproti konkurenci jsou finančně dostupné.
Petra: Myslím, že tahle odpověď je jen a jen na Láďovi.

Foto: Zděnek Sluka

Ještě jednou otázkou se vráťme k Rallye Pelhřimov. Po předposlední, 8.RZ, jste byli na třetím místě absolutně a prvním v PV s náskokem 28,6 vteřiny na Tomase Kuchara. V poslední RZ vám však "nadělil" 30 vteřin a dostal se tak před vás o 1,4 vteřiny. Jak k tomu došlo?

Vladimír: Byla to moje chyba. Ať už to bylo jakkoli, Kuchar tu erzetu zajel parádně a já jsem pod dojmem velkého náskoku a technických problémů, které jsme měli od 6 RZ, jel příliš na jistotu a prostě jsme ten náskok prohospodařili. Bylo to velké ponaučení a myslím, že se mi to příště nestane. Teď vím, že půl minuty náskok vlastně nic neznamená.
Petra: Prostě už dnes víme, že si člověk dopředu nikdy dopředu nemůže říct "půl minuty" je dost...

Jaké máte plány a cíle do budoucna?

Vladimír: Ve zdraví přežít všechny závody, pokud možno i s autem a oběma spolujezdci, kteří jsou i našimi rodinými přáteli, pobavit fanoušky a diváky kolem tratí našich soutěží a když to vyjde, dovézt domů sem tam nějaký ten pohár.
Petra: Vše je řečeno.

Chcete něco vzkázat čtenářům ewrc.cz?

Vladimír a Petra: Asi nejenom čtenářům ewrc, ale všem fandům českého rallysportu přejeme spoustu krásných zážitků na tratích rychlostních zkoušek a děkuju za podporu, bez které by český rallysport nebyl tím čím je.