Závodil jsem už se šlapacím autíčkem

Ve středu 18. dubna, měl ve Waterfordu pohřeb třiatřicetiletý irský závodník Craig Breen. Craig byl neobyčejně příjemný a ochotný mladý muž. Naprostý sympaťák. Několikrát jsme spolu dělali rozhovor do různých médií. Úplně první byl tento rozhovor.

Pro mě má největší váhu, a tak ho sem dávám jako vzpomínku. Vznikl v roce 2011 a pomohl mi s ním můj bratr Filip, který v Irsku bydlí ve Slieverue, ve stejné vesnici jako Breenovi. V tom roce 2011 bylo ještě vše v úplném pořádku, Craig závodil s životním kamarádem Garethem Robertsem a očekávalo se, že je spolu čeká velká kariéra. Jenže, v následující sezóně, v červnu 2012 měli těžkou nehodu a Jaffa při ní zemřel. Craig se trápil, ale jeho okolí ho přimělo k tomu, že to nevzdal. Měsíc poté jel první závod a vedle něj se posadil Jaffův bratr Dai.

O tom samém víkendu měl nehodu Martin Semerád a zemřel při ní Bohouš Ceplecha. Craig se mi ozval a vyžádal si telefonní číslo na Martina. Věděl, co prožívá a chtěl mu pomoci. Na podzim jsem s ním dělal další rozhovor. Bylo to při Setkání mistrů v Sosnové a Craig měl v očích i na duši velký smutek. Trvalo dlouho, než se dal úplně dohromady, ale závodit nepřestal. Když Na Jaffu nikdy nezapomněl a vše v rally dělal i pro něj… Dokázal získat angažmá v továrních týmech, splnil sen obou kamarádů. Nikdy bych si nemyslel, že uběhne tak málo času, a zase se s Jaffou sejde v jednom autě. Ať vám to po nebeských erzetách sviští, dear lads.

Závodil jsem už se šlapacím autíčkem, říká Craig Breen, jednadvacetiletá naděje irského motorsportu, v rozhovoru v roce 2011. Breen se v rallye pohybuje teprve krátce, ale zato intenzivně. Za sebou už má 14 startů v mistrovství světa a při tom patnáctém na nadcházející Britské rallye bude útočit na titul mezi mladíky ve WRC Academy. Loni se stal asfaltovým vicemistrem své země, letos kromě závodění vedle Loeba a absolutní elity v mistrovství světa sbírá zkušenosti s různými povrchy při jednorázových startech na vytipovaných závodech po celé Evropě. V srpnu se tak objevil na Barum Czech Rallye Zlín, kde zaujal suverénním výkonem korunovaným sedmým místem v cíli, když za svými zády zanechal celou českou špičku s výjimkou Kopeckého.

V následujícím rozhovoru se vyznává z lásky k rallye, mluví o klapkách na očích, silných zážitcích ze sezony včetně Barum rallye, vděku své rodině a také o plánech do budoucna.

Když ti bylo deset, napadlo tě, že za dalších deset let budeš jezdit mistrovství světa v rallye?

"Napadlo. Snil jsem o tom. Nikdy mě nezajímalo ragby, fotbal, nic jiného, jenom rallye. Už jako malé dítě jsem závodil ve šlapacím autíčku, měřil jsem si časy a porážel kamarády. Od pěti let jsem nechyběl snad na žádné rallye, kde startoval můj otec. Při seznamovacích jízdách jsem vždycky seděl v jeho autě na zadním sedadle a hltal vše, co se kolem dělo. Každý rok nejméně deset až dvanáct závodů. V osmi jsem začal závodit na motokárách. U nich jsem vydržel až do doby, kdy jsem směl přesednout do velkého auta. Čili do těch 17-18 let. Docela se mi dařilo, jezdil jsem motokárové mistrovství Evropy i světa. První rallye jsem jel na konci roku 2008, to mi konečně bylo 18 let. Chtěli jsme zkusit, jestli mi to půjde. Výsledky byly dobré, dosáhl jsem i na stupně vítězů ve své třídě. Na sezonu 2009 jsme koupili Fiestu ST. S ní jsem hned v prvním závodě obsadil druhé místo ve třídě a tuším desáté absolutně. A bylo to jasné. Od té doby mám klapky na očích, nevidím nic vpravo ani vlevo. Dávám rallye maximum. Myslím, že je to jediná možnost, pokud se chce člověk někam posunout."

Takže jen a jen rallye?

"Ale ne, třeba ještě posilovna. A na počítači rád jezdím Richard Burns Rallye. Obvykle na českých serverech proti českým soupeřům, jsou dobří. Mám rád i některé české rychlostní zkoušky. Je to zajímavý trénink."

Třeba na Barum rallye? Jak se ti líbila? Na to, že jsi s našimi uskákanými asfalty neměl žádnou zkušenost, tak jsi zajel super výsledek.

"Byl jsem nadšený. Je to určitě jedna z nejtěžších soutěží, na kterých jsem v životě startoval. Český asfalt je naprosto specifická záležitost. Navíc ta neuvěřitelná divácká kulisa. Tolik lidí kolem RZ jsem ještě neviděl. Počínaje úplně napěchovaným Zlínem, kde diváci při noční RZ stáli snad na každém centimetru trati. Další zážitek jsem měl při autogramiádě. Tam jsem zjistil, že zřejmě nejpopulárnější rallymani světa se jmenují Kresta a Valda. Ve frontě před nimi stály pořád aspoň tři tisíce lidí. Taky musím říct, že mě překvapil Václav Pech. Na to, jak vypadá, je neuvěřitelně rychlý. V příštím roce bych se v České republice zase rád ukázal. Asi na Rallye Bohemia, ale možná i na nějakém dalším závodě, uvidíme. "

Čeho bys chtěl v rallye dosáhnout?

"Hlavně bych si přál, aby mě to pořád bavilo a měl jsem z toho radost. Když závodím, jsem šťastný. A samozřejmě bych se rád stal mistrem světa. A ne jen jednou. Protože, kdo získá jeden titul, ještě zdaleka není nejlepší. K tomu je jich teď potřeba nasbírat alespoň sedm jako Seb Loeb. Vím, že mám ještě dost času. Seb jezdil rallye dávno předtím, než získal první titul. Já pořádně jezdím teprve pár let."

Jaký jsi byl student?

"Moc dobrý ne. Na základní školu jsem chodil ve Fairybanks ve Waterfordu, na střední v Abbey. Škola mě spíš štvala, v hlavě jsem měl motokáry a rallye, to jsem vždycky chtěl dělat. Ani jsem si nebyl pro výsledky závěrečných zkoušek, protože jsem zrovna závodil v Anglii. Jsem rád, že jsem školu dodělal, ale stejně si těžko umím představit, že bych se věnoval něčemu jinému než rallye. Možná ještě tak něčemu, co se závodních aut přímo týká."

Tvůj táta býval výborný závodník, v roce 2006 se stal mistrem Irska. Střetli jste se někdy přímo na trati?

"Ano, hned na dvou mých prvních rallye. On jel s Fordem Focus WRC a já s jedním z prvních Citröenů C2 R2, který nešel pořádně nastavit, což mě štvalo. Pro něj to byl závěr kariéry, pro mě začátek. Ale s pořádným autem jsem proti němu nikdy nezávodil, což mě moc mrzí. Už sice skončil, ale pořád by byl hodně rychlý a nejsem si moc jistý, jestli bych ho dokázal porazit. Závodit už nechce, říká, že víc ho teď baví sledovat, jak se zlepšuju já. A taky jezdit na motorkách."

S čím vším už jsi závodil?

"S Citröenem C2 R2, pohárovým Fordem Fiesta ST, Fiesta R2 a Fiesta S2000. Takže vlastně kromě pár prvních závodů pořád samé fiesty. Je to proto, že Tom Gahan, který se o mě stará, má úzký vztah s M-Sportem. I můj táta, koupil od nich focuse WRC. Mohl jsem díky tomu startovat hned ve třech značkových pohárech - v rámci mistrovství světa, britského a irského šampionátu. A podařilo se nám všechno vyhrát. Fiesta ST byla pro první sezonu v rallye nejlepší volba. Z ní jsme pak postupně přecházeli na další vývojové stupně, tedy na model R2 a pak na S2000. Dál už je jen WRC, ale to je pro nás v tuto chvíli příliš nákladné. "

Můžeš ve zkratce ta auta srovnat?

"C2 měla obsah motoru jen 1,6 litru a bylo třeba ji točit až do zhruba 7000 otáček za minutu. Dvoulitrové fiestě ST stačilo necelých 6000 otáček. Fiesta ST byla daleko lépe ovládatelná, ale zároveň zrádná. Byla totiž docela tichá, což svádělo k většímu šlapání na plyn a ve vzduchu vždy visela větší rána než s C2. Fiesta ST byla perfektní auto na to, aby se to člověk všechno naučil. Fiesta R2 má jen asi 160 koní, je to dobré auto pro potřeby WRC Academy, ale jinak mu docela chybí výkon. Vždy, když do něj přesedám z modelu S2000, tak si musím uvědomit, že je třeba zpomalit nebo to auto rozbiju. Nelze s ním jet tak tvrdě, nesnese toho tolik. Není to pro mě jednoduché, jsem mladý, závodím ve WRC Academy o budoucí kariéru, a tak chci samozřejmě jezdit úplně naplno. Jenže místo toho se musím snažit pošetřit auto, abychom dojeli až do cíle."

Kdo ti ta auta připravuje?

"Právě již zmíněný Tom Gahan a jeho tým Tom Gahan Motorsport. Tom předtím působil v M-Sportu a podílel se na chodu továrního týmu Ford, pak spolupracoval například s Frankem Meagherem a Garethem a Austinem McHaleovými."

Umíš si představit, že bys to v budoucnu byl ty a tvůj tým, kdo by někomu chystal auto?

"Ano, ale asi až někdy časem. Teď se chci soustředit na sebe. Každopádně je to dobrý a docela příjemný způsob, jak si zajistit slušný příjem v přestávkách mezi závody. Sbírám zkušenosti, poznávám různé typy aut a povrchů, takto bych jednou vše mohl zužitkovat. Určitě se budu pořád točit kolem rallye, nic jiného mě ani nezajímá. Rallye je můj život."

Co na to rodina?

"Moji rodiče se mnou jezdí na každý závod. Sestra strávila poslední rok v Austrálii, ale po návratu už se taky byla podívat. Přítelkyně studuje na vysoké a chodí do práce, ale pokud to jde, jezdí taky. Mám skvělé zázemí. Táta je navíc ředitelem našeho týmu Craig Breen Rallying. Má absolutně hlavní slovo, je prostě big boss. Zároveň na svých bedrech nese hlavní zodpovědnost za finanční stránku mého závodění."

Kdo tě finančně podporuje?

"V mistrovství světa je vše placeno prostřednictvím WRC Academy. Se závody v IRC mi pomáhá Pirelli. Jinak je to hlavně firma mého otce Kel-Tech Engineering, energetické nápoje Kick, výrobce maziv Castrol Edge a potom sportovní a závodní kola Speedline Corse. Přispívají mi také státní i soukromé organizace, které se zabývají podporou a rozvojem irského sportu a motorsportu."

Který moment této sezony byl pro tebe zatím nejsilnější?

"Asi závěr Německé rallye. Celý závod jsme se v rámci WRC Academy rvali o každou vteřinku. Po posledním servisu jsme ale měli problémy se zasekávajícím se brzdovým pedálem, ztráceli jsme hodně času. Na posledních třech RZ jsme proto museli jet opravdu naplno. Jako úplně poslední se jela Arena Panzerplatte, kterou považuji za jednu z nejslavnějších a nejtěžších asfaltových zkoušek na světě. Měřila skoro 35 km a my měli v čele WRC Academy před Lemesem ze Španělska náskok necelých 10 vteřin. Na prvním průjezdu mi Lemes naložil asi šest vteřin, takže mi bylo jasné, že budu muset jet, co to dá. Navíc jsem věděl, že to Lemes na Baumholderu narozdíl ode mě zná, startoval tam už myslím potřetí. Když jsem pak ve stopce za RZ viděl, že jsme mu dali přes pět vteřin, byl to krásný pocit. Jeli jsme na maximum."

Před sebou máš závěr sezony ve WRC Academy a také shootout o účast ve FIA Young Driver Excellence Academy. Jak v tuto chvíli vypadají tvé vyhlídky na sezonu 2012? Chystáš nějaké změny v týmu?

"Všechny plány teď závisí na tom, jak dopadneme ve WRC Academy. Poslední závod nás čeká zanedlouho v Británii, a kdybychom vyhráli, získali bychom prémii půl milionu euro. To bychom v příští sezoně nejspíš jezdili SWRC. Když se to nepodaří, pojedeme buď vybrané závody IRC nebo právě SWRC. Co se auta týče, chceme závodit se specifikací S2000. Značku vybereme během zimní přestávky, do té doby máme v plánu otestovat několik variant. Uvažujeme i o škodovce. Změny v týmu nechystám, myslím, že fungujeme dobře. A jezdit chci nadále s Garethem Robertsem."

Jaké auto by sis vybral na příští sezonu, být to jen na tobě?

"Zase bych rád S2000. Možná Škodu Fabii. Dvě sezony jsem jel s Fordem Fiesta S2000, je to dobré auto, ale chtěl bych se porozhlédnout dál, neustrnout na místě. Chci zjistit, co mají kde jinak a třeba lépe, a pak se rozhodnout."

S čím jezdíš, když nezávodíš?

"S Peugeotem 207. Je to sice asi nejpomalejší auto na světě, ale v dieselu je to docela levné ježdění a má levostranné řízení. Jsem sice Ir, ale od roku 2009 jezdím jen s volantem nalevo. Kvůli rallye. S pravostranným to ani pořádně neumím, motám se po cestě. Všechny mé závodní fiesty rovněž měly a mají volant na levé straně."

A kdyby sis mohl vybrat, tak by v tvé garáži místo peugeota stálo co?

"To bude asi překvapení. Range Rover Vogue. V bílé barvě. Chtěl bych velké, silné, pohodlné a houpavé auto. Ani bych s ním nejezdil do terénu, měl bych ho jen pro relax na silnici. Jenže v Irsku není jednoduché sehnat něco pěkného s levostranným řízením. Takže zatím zůstávám u peugeota."

Rozhovor vytahuji ze svého archivu jako vzpomínku a poctu Craigu Breenovi a Garethu Jaffu Robertsovi. Čest vaší památce.

Prokop Siwek

Foto John Moynihan Rallying, Filip Siwek