#8 Estonský zachránce Hyundaie

Tovární tým korejské značky jej dokázal před třemi roky ukořistit jako čerstvého mistra světa. Tehdejšímu šéfovi stáje, charismatickému Andreovi Adamovi se podařil opravdu husarský kousek. O to víc, že se mu to povedlo zrovna v době probíhající katalánské soutěže, na jejímž konci Estonec slavil svůj první titul mistra světa. Adamo tím dost pokazil průběh oslav v táboře Toyoty, kde zavládly ryze smíšené pocity. Brzy na to ale z mistrovství odstoupil Citroen a finská stáj získala za Tänaka skvělou náhradu v osobě Sébastiena Ogiera. Bývalí týmoví kolegové od M-Sportu jsou mimo trať přátelé, jakmile si ale nasadí přilby, jsou z nich prvotřídní soupeři. První srovnání sil v nových barvách nedopadlo pro Estonce vůbec dobře. Jeho první start s Hyundaiem skončil obrovskou nehodou na Monte Carlu, při které se aspoň přesvědčil o bezpečnosti svého nového sportovního náčiní. Ve Švédsku pak Francouze dokázal porazit, ten mu to ale znovu vrátil v Mexiku. Nicméně dvojice druhých míst Tänaka posunula tabulkou hodně vzhůru. Po covidové pauze se šampionát vrátil do hry v jeho rodném Estonsku a tam byla premiérová výhra v nových barvách tak trochu povinností. Estonec tak přeskočil týmového kolegu Neuvilla a dotáhnul se blíže za vedoucí duo Toyoty. Dvojice jižanských rozbíječek, kde šampionát pokračoval, jej ale vrátila do reality. I20 Coupe WRC je od začátku hodně křehký vůz. V Turecku skončil už v RZ 3 s prasklým řízením a na Sardinii si připsal velkou ztrátu kvůli problémům se zavěšením v první etapě. Na Monzu sice odjel s možností bojovat o titul, ale ta se pohybovala poněkud v teoretické rovině. Tänak se musel smířit se třetím místem. Ani loňský ročník Monte Carla se estonskému pilotovi nevydařil, tentokrát jej zastihlo vyloučení pro jízdu na defektním kole po přejezdu. Vítězství v následující arktické rally za polárním kruhem ale bylo pořádnou vzpruhou a body za čtvrté místo v Chorvatsku se jistě také hodily. Záhy se ale jeho sezóna rozložila jako domeček z karet. Ani v Portugalsku ani na Sardinii jeho jízdu za vítězstvím nevydrželo zavěšení. Pro drsnou Safari Estonec zvolil opatrný přístup a vyplatilo se. Dojel třetí. Ovšem pak doma v Estonsku doplatil na přílišnou přemotivovanost. Dvojice chyb pramenila v dvojici defektů a Tänak se už první den ocitnul mimo hru. Defektem se připravil o větší bodový přísun i v následující Belgii. Dvojicí druhých míst z Řecka a Finska si sice bodové konto vylepšil, ale ne natolik, aby se mu podařilo vybojovat alespoň pódiovou příčku v konečném pořadí.

Na žádné vysoké skákání radostí to u Tänaka nevypadalo ani loni po první dvojici soutěží. K Monte Carlu bude mít Estonec brzy vztah jako Colin McRae, který kdysi v dobách působení u Fordu po několika monackých nezdarech v řadě prohlásil, že další sezónu radši začne až ve Švédsku. Tänak po hrůzostrašné havárii v ročníku 2020 a nedostatku rezervních kol 2021 tentokrát musel vzdát s porouchaným vozem po havárii. Ono to ale lepší nebylo ani po Švédsku. Pilot Hyundaie totiž jako první ze skupiny pilotů novách speciálů Rally1 okusil nepěkné pocity, když musíte pojízdné auto odstavit kvůli signalizaci chyby v hybridním ústrojí. Naštěstí už nic takového ve zbytku roku podstoupit nemusel. To mu ale ztracené švédské body nevrátilo. Své bodové konto tak Estonec otevřel až v dubnu v Chorvatsku. A mohlo to být hned vítězstvím. O vedoucí příčku ale v nádherném souboji na Power Stage přišel. První vítězství pro nový speciál i20 N Rally1 ale Tänakovi stejně neuniklo. Postaral se o něj jen o něco později, konkrétně o dva měsíce. Na Sardinii, kde před pěti lety vyhrál svůj první podnik mistrovství světa. Kdy se mistr světa 2019 rozhodl opustit Hyundai? Největší roli v tomto rozhodnutí sehrály patrně dva momenty. Jedním z nich byla Safari Rally Kenya a památná ironie: “The Quality is amazing - ta kvalita je úchvatná”. Že se u továrního speciálu královské kategorie Rally1 na druhé zkoušce utrhne řadící páka, to rozhodně neukazuje na kvalitní přípravu vozu. Prasklá poloosa druhý den ale už tak úsměvnou událostí nebyla. Prázdniny ale situaci estonského pilota v rámci šampionátu zcela obrátily. Zpětně ale asi trochu lituje, že se estonská a finská soutěž nejely obráceně. Pokrok, jakého u Hyundaie mezi těmito dvěma podniky na rychlých šotolinových cestách dosáhli, je až neuvěřitelný. V Estonsku ještě Toyotám vůbec nestačili a Tänak skončil třetí. Na domácích tratích vedoucího týmu šampionátu už ale estonský pilot řádil a, byť těsně, dokázal finskou baštu vyloupit. Jeden nádherný souboj střídal druhý. I v Belgii Tänak všem pochybovačům ukázal, že nedělní etapa není nadbytečnou částí soutěže. Nakonec tento těsný duel s Elfynem Evansem rovněž dokázal vyhrát. A když se Rovanpera po belgické chybě dopustil další hned záhy v Řecku, trochu se pootevřela dvířka pro Tänaka mu jej zkusit sebrat. Na druhou stranu mu je svou týmovou režií v poslední řecké etapě přivřelo samotné vedení Hyundaie. A možná právě zde nastal ten nejpodstatnější moment v rozhodnutí o odchodu ke konkurenci. Sen o možné porážce dominujícího Rovanpery trval jen jednu rally. Na Novém Zélandu se opět ukázalo, že na kluzkém povrchu stále mají v Alzenau co dohánět. Tänak se znovu vrátil do reality, kterou byl boj s týmovým kolegou Neuvillem o post vicemistra. A tento souboj ve finále dokázal zvládnout. Pro Hyundai udělal spoustu práce, která mu ale vysněný druhý titul nepřinesla. Teď jej něco podobného čeká v týmu, který byl vloni po většinu roku v roli outsidera.