#11 Věčně druhý Belgičan tentokrát až třetí

Belgičan se stal sběračem trofejí pro vicemistra světa. Tím se v roce 2019, kdy jeho tehdy ještě nikoliv týmový kolega Ott Tänak získal titul mistra světa, stal už popáté. Na jednu stranu to značí, jak rychle se Neuville etabloval mezi světovou špičkou. Poprvé se totiž vicemistrem světa stal už v druhé sezóně za volantem speciálu WRC. V roce 2013 za volantem Fordu Fiesta RS WRC oděného do slušivých barev Qataru. To bylo také naposledy, kdy pilotoval jiný tovární speciál než ten od značky Hyundai. S tou záhy pevně spojil svou kariéru a příští rok odjede už desátou společnou sezónu. Doposud s vozy Hyundai získal další čtyři posty vicemistra a tím dokázal, jak dlouho se dokáže držet ve špičce. Na druhou stranu se ale dostává do pozice, jakou svého času zastával Mikko Hirvonen. Ten v továrních barvách jezdil s jedinou přestávkou od roku 2004 do roku 2014. Několikrát vyzval Sébastiena Loeba na souboj, ale nikdy jej nedokázal v honbě za titulem porazit. Ani v letech 2008 a 2011, kdy chybělo opravdu málo. Vicemistrem se stal celkem čtyřikrát. Neuville jej tak v této statistice už porazil a se svými sedmnácti vyhranými podniky MS vede o dva i toto hodnocení. Titulu se ale ani jednou ještě nedočkal a podobně jako v případě Hirvonena se o to zasloužil jistý Francouz jménem Sébastien. Ogier. A ještě jedno zajímavé porovnání s Finem. Neuville letos dovršil věk, ve kterém se Hirvonen překvapivě brzy rozhodl světovou scénu opustit. Belgičan to příští rok bude zkoušet znovu a už zase jako jasná jednička a jediná hvězda Hyundaie. Tři roky se teď musel o tuto pozici minimálně dělit s estonským mistrem světa. Dvakrát s ním prohrál a jednou jej porazil. Hyundai sice v letech 2019 a 2020 ovládnul klasifikaci značek, ale ani jednou se mu to ještě nepodařilo mezi jezdci. Jak příhodné, že Tänak coby úřadující mistr v roce 2020 zvolil své stabilní startovní číslo 8 a německé stáji se ještě nepoštěstilo nalepit na některých ze svých vozů jedničku.

Neuville má sice na zadních oknech hned dvě jedničky, rád by ale o jednu z nich přišel. V úvodu roku si počínal lépe než týmový kolega, ale na budoucího šampióna Kalleho Rovanperu ztrácel od samého začátku. Zároveň mu ale v prvních soutěžích byl z pravidelných účastníků šampionátu nejbližším soupeřem. Se syrovým Hyundaiem, za což nesl svou havárií při zimních testech největší vinu, bylo ale těch pár nejrychlejších časů a dvě pódiová umístění ve Švédsku a Chorvatsku ještě dobrý počin. Na asfaltové rally se určitě cítil na to ukořistit první vítězství pro nový Hyundai, ale problém s alternátorem mu to znemožnil. A nevyšel mu útok na vítězství ani na oblíbené soutěži na Sardinii. Tentokrát kvůli transmisím. Což byla ostatně letos asi nejvíce problematická část vozu. Naštěstí se podařilo na novém voze odstranit bolístku předešlé generace i20 Coupe WRC, totiž křehké zavěšení. V Portugalsku si Neuville prožil nejkrušnější chvilky na přejezdu. Stejně jako v Chorvatsku, kde musel svůj vůz tlačit do časové kontroly. Na Pyrenejském poloostrově mu pro změnu na přejezdu upadlo kolo a během opravy Belgičan ještě poškodil poloosu. Týmu se ale podařilo během prvního půlroku i20 N Rally1 nejen až zázračně zrychlit, ale také odstranit většinu potíží. Posledním podnikem, kde se ve větší míře objevily závažné technické komplikace, byla přetěžká Safari Rally Kenya. Všechny Hyundaie tam trápil ucpaný vzduchový filtr a Neuville druhou etapu musel předčasně ukončit poté, co v zabahněné části trati vyletěl ven a trefil strom. O první vítězství nového vozu se ale mezitím postaral jeho stájový kolega Ott Tänak. Vedoucí Kalle Rovanperä oběma mezitím hodně utekl a už to vypadalo na duel dvou jezdců Hyundaie o post vicemistra. Obzvlášť po dvou rychlých prázdninových šotolinách v Estonsku a Finsku, kde Neuville vůbec nestíhal. Doma v Belgii už to bylo jiné. Ve snaze konečně v této sezóně nějakou rally vyhrát se ale musel střetnout znovu se svým týmovým kolegou a vůbec neuspěl. Na konci druhé etapy skončil v příkopu. Zatímco Tänak druhým triumfem v řadě oživil naděje na titul, Neuville nabral pořádnou ztrátu. I tak se ale o měsíc později mohl radovat z toho, že své dva týmové kolegy na pódium dovedl jako ten nejrychlejší z nich. O této vzhledem ke stavu šampionátu nezvyklé volbě týmové režie se pak ještě dlouho mluvilo. Už po následujícím Zélandu však bylo jisté, že po zbytek roku může Tänak bojovat maximálně o post vicemistra. Neuville se mu snažil situaci ztížit hned na další asfaltové rally v Katalánsku, ovšem obhajobu vítězství mu tam znemožnil Sébastien Ogier. Přesto ještě jeden triumf do konce roku vybojovat stihnul. Tänak vyloupil Toyotě “jejich” Finsko, tedy místo, kde sídlí soutěžní stáj, a Neuville jim pak to samé provedl v pro značku domácím Japonsku. Estonského kolegu už ale nedostihnul a další post vicemistra si na své konto letos nepřipsal. Příští rok už se ale jejich cesty rozejdou a každý z nich bude vstříc světovým tratím vyrážet v jiných barvách. Neuville se tak opět stává jednoznačnou jedničkou Hyundaie.