Dominik Nwelati – první pódium ve třídě 6

Vydařený vstup do letošní rallyové sezony absolvoval na Valašské Rally ValMez Dominik Nwelati. „Docela to šlo. Třetí místo je mým prvním pódiem v kariéře ve třídě 6. Jsem tedy samozřejmě spokojen. Velký podíl na výsledku měl Jirka. Byl super jako vždycky. Měl hodně práce s dopisováním bláta. Kvůli měnícímu se počasí jsme také často střídali pneumatiky,“ chválí svého spolujezdce Jiřího Strosse mladoboleslavský pilot.

Potřetí v kariéře se Valašské Rally zúčastnil Dominik Nwelati. „Byl to sice třetí start na této soutěži, ale poprvé jsme jí projeli celou. V předešlých letech jsme vždy první den vypadli na technickou závadu a dojížděli v rámci SupeRally. Jednou to bylo prasklé rameno a podruhé selhání řídící jednotky. Jelikož v roce 2020 se tato soutěž v sobotu jela i v rámci Rallysprintů, pramení z prasklého ramena naše dosud jediné odstoupení. Tratě se mi líbily. Nejvíce Lešná, kde se střídaly rychlé pasáže na rychlém asfaltu s úzkými lesními cestičkami. Moc hezké byly také Juřinka a Choryně. Ta byla celá na širší trati. To mám rád, jelikož je více možností volby stopy oproti úzkým úsekům, kde máme co dělat, abychom se vešli na silnici,“ usmívá se Dominik a zmiňuje velkou náročnost soutěže. „Bylo to hodně těžké. Hlavně kvůli podmínkám. Často pršelo a díky spoustě vytahaného a mokrého bláta to mnohdy klouzalo jako na ledě.“

Náročné podmínky měly za následek hodně krizových situací. Nevyhnuly se ani posádce vozu Opel Adam R2 se startovním číslem 51. „Většinou se mi to podařilo pochytat, nicméně pár krizoveček nastalo. Hned na úvodní rychlostce jsme vyfasovali půlminutovou penalizaci za špatné projetí retardéru. Jeli jsme ho podle nákresu, ale sud byl ve skutečnosti posunut více doleva. Z L4 do P2 tak byla L6 do P6. Já si sudu popravdě ani nevšiml a až do ohlášení penalizace měl za to, že jsem retardér projel správně. Na předposlední erzetě jsem do jednoho pomalého vracáku sice přijel pomalu, přesto následoval nedotáčivý smyk a vyneslo nás to ven. Zde jsme zapadli do bláta. Jen díky pomoci diváků se nám podařilo relativně rychle dostat zpět. Ztratili jsme asi minutu a půl. Bez diváků by ztráta byla několikaminutová. Tímto jim moc děkuji a za výsledek částečně vděčíme i jim. To však ještě nebyl konec. Zhruba sedm kilometrů před cílem závěrečné vložky nás jeden „cut“ vynesl do vnějšího příkopu, kde jsme se bokem opřeli o kopec. Ten nám poškodil levé přední kolo, které začalo hrozně vibrovat. Musel jsem tedy zvolnit. Když jsem zjistil, že se s tím nechá jet relativně dobře, začal jsem postupně zase zrychlovat. Stálo nás to odhadem patnáct, dvacet vteřin. Ve třídě jsme nicméně naštěstí měli na pronásledovatele docela velký náskok, takže tyto chybičky neměly na konečné umístění velký vliv,“ popisuje drobné komplikace během soutěže sedmadvacetiletý soutěžák. Závěrem pak nastiňuje nejbližší plány. „Dalším našim startem by měla být Šumava. Tam jsem jel loni poprvé a líbilo se mi, že soutěž nabídla i pár šotolinových úseků. Ty jsou vždy hezkým zpestřením.“

Foto: Robert Balcar